Tatranské vrcholy LII. Jahňací štít

Jahňací štít

Jahňací štít je nejvýchodnějším vrcholem Vysokých Tatier.

Na vrchol Jahňacieho štítu vede již od roku 1912 značená turistická cesta od Chaty pri Zelenom plese. Patří mezi nejfrekventovanější a nejoblíbenější v celých Tatrách…

Jahňací štít (2229,6 m. n. m.)

polsky: Jagnięcy Szczyt; německy: Weisseespitze; maďarsky: Fehértavi csúcs

Nejvýchodnější samostatný štít v hlavním hřebeni Vysokých Tatier mezi Kolovým sedlom (Belasou vežou) a Kopským sedlom (Hlúpym v Belianskych Tatrách). Na severozápad vysílá Hrebeň Jahnencov, který odděluje Kotlinku pod Kolovým sedlom (Kolovú dolinu) od Jahňacieho kotla (Zadných Meďodolov). Na jihovýchod ze štítu vybíhá Kozí hrebeň, který odděluje Červenú dolinu od Doliny Bielych plies.

Jahňací štít, mapa

Jahňací štít ze Zadných Meďodolov

Jahňací štít ze Zadných Meďodolov

Jahňací štít zpod Kopského sedla

Jahňací štít nad Červenou dolinou. Pohled z Jastrabej veže

Jahňací štít z Kozieho štítu

Jahňací štít z Kozieho chrbáta

Jahňací štít (vpravo) ze Sedla Svišťovky. Vlevo Kolový štít

Jahňací štít (vpravo) od Veľkého Bieleho plesa. Uprostřed Kozí štít, vlevo Žeruchové veže

Cestu na Jahňací štít znali jako první zcela jistě lovci kamzíků (pytláci) a pastýři z podtatranských obcí. První písemnou zmínku o výstupu zaznamenal anglický přírodovědec, lékař a cestovatel Robert Townson (1762 – 1827), který navštívil Vysoké Tatry v roce 1793. Zde strávil celý měsíc, který věnoval intenzivní turistice a vědecké práci.

8. srpna 1793 trávil Townson zkoumáním vegetace v Doline Bielych plies.  Tam se setkal s Hansom Grossom, nejlepším lovcem kamzíků, aby dohodli program na další dny. Hned následujícího dne pak zrealizovali první písemně doložený výstup na jeden z nejneschůdnějších štítů těchto Alp, na White Lake Peak (Štít Bieleho plesa, jeden z názvů Jahňacieho štítu).

Townson píše:

Vzal jsem si i barometr, musím ale konstatovat, že terén je na mnoha místech nepřístupný tak, že se tam dostanou jen kamzíci. Lovci dobře znají jejich cesty a kladou tam pastě.

Protože je tu všude spousta jezer, můj průvodce zaměřoval moji pozornost především na ně. Nejprve mne zavedl k Červenému plesu, potom k výše položenému Modrému plesu, které bylo úplně zamrzlé a pokryté sněhem. Vydrápali jsme se na hřeben oddělující Dolinu Červeného plesa od Doliny Kolového plesa, po hřebeni jsme pak došli na vrchol. Měli jsme výborné počasí a čarokrásný rozhled.

…Říká se, že z těchto vrcholů je možné za dobrého počasí vidět na severu Krakow a na jihu Győr. Já si však myslím, že spíše z těchto vzdálených míst je možné vidět tyto hory než naopak. 

Townson a Gross vystoupili na vrchol jihozápadním hřebenem přes Kolový priechod. Townson naměřil nadmořskou výšku 2112 m. Rozdíl proti skutečnosti činí celých 117 metrů. Je to překvapivé, protože nadmořskou výšku Zeleného plesa udává s nepatrným rozdílem pouhých dvou metrů. Podle záznamu vedl sestup okolo štol opuštěných měděných dolů. Sestupovali tedy do Kopského sedla.

V čase Townsonových tatranských výprav nebylo možné očekávat, že by dosažení vrcholu Jahňacieho štítu vzbudilo turistický zájem. V první polovině devatenáctého století proto zůstávaly svahy tohoto vrcholu pouze cílem lovců, resp. pytláků. Druhý známý výstup na vrchol se uskutečnil až v roce 1858. Vykonal ho jako mladý chlapec pozdější profesor přírodopisu na spišskonovoveskom gymnáziu Martin Róth (1841 – 1917) ve společnosti neznámého kamaráda. Jejich cesta vedla od severozápadu Hrebeňom Jahnencov. Sestoupili taktéž novou trasou, k Bielym plesám.

V roce 1891 vystoupil na vrchol Samuel Weber, spišskobelianský evangelický kazatel a vášnivý přírodovědec (1835 – 1908). Jeho vůdce, pastýř Mlynárčik, Webera ujišťoval, že před nimi na Jahňacom štíte ještě nikdo nebyl. Nevěděl o tom, že cestou z Kopského sedla, kterou Webera vedl, už sestupoval Townson. Až o deset let později vystoupil toutéž trasou autor prvního polského horolezeckého průvodce Janusz Chmielowski s druhy. Další nové směry výstupů byly objeveny až ve 20. století. Byly to už cesty obtížnější, zaměřené na sportovní hodnotu výstupu.

Uhorský karpatský spolok evidoval až do konce první světové války činnost tatranských horských vůdců. Je zajímavé, že túry na Jahňací štít se v jejich výkazech neobjevily. Dokonce ani přes lehce dostupné Kopské sedlo jich mnoho se svými klienty neprošlo. V roce 1901 jich bylo pouze 51! Samuel Weber při svém výstupu na Jahňací štít v roce 1891 zanechal v kamenné pyramidě na vrcholu, která označovala hranici mezi pozemky Spišskej Belej, Kežmarku a velkostatku v Javorine, lahev se zprávou. Při opakovaném výstupu v roce 1896 lahev nenašel. Vytušil, že tu mezitím stanulo vícero lidí. Je možné, že z neznámých důvodů horští vůdci Jahňací štít obcházeli a naopak turisté bez vůdců sem rádi chodili, když se dověděli, že lehko přístupný vrchol nabízí nebývalé rozhledy.

Jahňací štít z Belasej veže

Jahňací štít (vlevo) ze Zmrzlej veže. Vpravo Belasá veža

Červená dolina a Jahňací štít (uprostřed) z Nemeckého rebríka

Jahňací štít zpod Kolového sedla

Jahňací štít (vpravo) z Čierneho štítu. Uprostřed Kolový štít

Jahňací štít z Malého Kežmarského štítu

Jahňací štít z Kežmarského štítu

Původ názvu štítu nelze připsat pastýřům, kteří na svazích pásli ovce a jehňata. Již pytláci daleko před nimi nazývali „jahňatami“ mladé kamzíky. Tuto teorii potvrzují i staré německé a maďarské názvy: Gemsenspitze a Zergecsúcs. Jednoznačně znamenají Kamzičí štít. Existovala však také významově odlišná synonyma pojmenování štítu. Němci ho odedávna nazývali Weisseespitze, Štít Bieleho plesa. Tak ho Townsonovi  pojmenoval i jeho průvodce. Townson pak název přeložil do angličtiny: White Lake Peak. Jiné tvůrce tatranského názvosloví zas zaujal živočich hojně se v lokalitě vyskytující, murárik červenokrídly (skalná lastovička). V různých starých textech proto najdeme názvy Lastovicza, Schwalbenberg, Fecskehegy.

Kamzík vrchovský (Kamzík horský, Rupicapra rupicapra), podle kterého vznikl aktuální název štítu, obývá nejvyšší polohy hor. Jen výjimečně sestupuje k horní hranici lesa, kde hledá případné útočiště. Tento živočich patří k nejznámějším glaciálním reliktům tatranské přírody. Postupnou geografickou izolací od svých příbuzných získal odlišnosti, které z něho vytvořili poddruh kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Jahňací štít má tvar pyramidy. Nápadný je především při pohledu od Veľkého Bieleho plesa a z horních partií Zadných Meďodolov. Na vrcholu štítu se setkávají čtyři hřebeny. Nejbližším sousedem v hlavním hřebeni Vysokých Tatier je Belasá veža, oddělená Kolovým priechodom a Kolovým sedlom. Hlavní hřeben pokračuje v opačném směru k severovýchodu ke Kopskému sedlu. K severozápadu vybíhá z vrcholu Hrebeň Jahnencov, oddělující Kolovú dolinu od Jahňacieho kotla. Jihovýchodní výběžek se nazývá Kozí hrebeň; odděluje Červenú dolinu od Doliny Bielych plies. Geografickou či geomorfologickou zajímavostí štítu je jeho poloha na východním cípu hlavního hřebene Vysokých Tatier. Geologickou pak poloha v místě, kde se setkávají krystalické horniny Vysokých Tatier se sedimenty Belianskych Tatier.

Jahňací štít dnes vyhledávají především turisté. Již od roku 1912 vede k vrcholu značená turistická cesta od Chaty pri Zelenom plese. Cesta stoupá do Červenej doliny, dále na Kolový priechod a k vrcholu štítu. Cestu zvládnou i průměrně zdatní turisté, proto patří v rámci Vysokých Tatier mezi nejoblíbenější a nejfrekventovanější.

Vrchol nabízí široký rozhled. Vyzdvihnout je třeba především pohled k východu a severovýchodu, na hřeben Belianskych Tatier. Pohled na Belianske Tatry z Jahňacieho štítu patří mezi nejkrásnější. Pohledu na západ dominuje hradba štítů tyčících se nad Dolinou Zeleného plesa a Veľkou Zmrzlou dolinou. Tedy na Kežmarské štíty, Vidlový hrebeň, Lomnický štít a Pyšné štíty. Skutečně majestátný je pohled do Medenej kotliny. V hlavním hřebeni Vysokých Tatier se nejblíže tyčí Belasá veža, Zmrzlá veža a Kolový štít, za ním Čierny štít. Protější stranu Červenej doliny lemují Jastrabia veža, Karbunkulový hrebeň a Malý Kolový štít.

Horolezce láká především asi 180 metrů vysoká jižní stěna nad Červenou dolinou. Severní svahy jsou i pro organizované horolezce z důvodu ochrany přírody uzavřeny.

Severní část Belianskych Tatier z Jahňacieho štítu. Zprava Ždiarska vidla, Havran, Nový vrch a Muráň

Jižní část Belianskych Tatier z Jahňacieho štítu. Zleva Hlúpy, Zadné Jatky, Predné Jatky a Bujačí vrch

Kopské sedlo, Hlúpy a Zadné Jatky z Jahňacieho štítu

Zadné a Predné Jatky z Jahňacieho štítu

Kozí chrbát a Kozí štít z Jahňacieho štítu

Karbunkulový hrebeň a Belasá veža (v popředí) z Jahňacieho štítu. Vpravo Kolový štít. Na zadním horizontu zleva Čierny štít, Baranie rohy, vpravo Ľadový štít

Kolová dolina a Kolové pleso z Jahňacieho štítu

Hrebeň Jahnencov z Jahňacieho štítu

Jastrabia veža a Karbunkulový hrebeň z Jahňacieho štítu. Na zadním horizontu zleva Lomnický štít, Pyšné štíty, Spišský štít, Baranie sedlo a Baranie rohy

Kežmarské štíty (vlevo), Vidlový hrebeň a Lomnický štít, Pyšné štíty, Spišský štít a Baranie sedlo z Jahňacieho štítu

Červená dolina a Dolina Zeleného plesa z Jahňacieho štítu

Červená dolina z Jahňacieho štítu. Na horizontu zleva Veľká Svišťovka, Kežmarské štíty, Vidlový hrebeň, Lomnický štít a Pyšný štít

Kolový štít z Jahňacieho štítu

Medená kotlina, Lomnický štít a Pyšné štíty z Jahňacieho štítu

Spišský štít a Baranie sedlo z Jahňacieho štítu

Spišský štít, Baranie sedlo a Baranie rohy z Jahňacieho štítu. Uprostřed snímku Čierny štít. V popředí Karbunkulový hrebeň

Dolina Bielych plies z Jahňacieho štítu

Červená dolina a Dolina Zeleného plesa z Jahňacieho štítu. Dole Zelené pleso, výše Červené pleso, nejvýše Belasé pleso

Zdroje: