Tatranské říjnové babí léto. Den třetí.

Javorový štít

Sedíme s Markem v Majlátovej chate na Popradskom plese, popíjíme kofolu a povídáme si o našich dalších tatranských plánech. Zmiňuji se o tom, že bych zítra rád vystoupil na Javorový štít.

Marek označil můj nápad za dobrý. Navrhl však, abych změnil výstupovou trasu. Cesta z Javorového sedla, kterou znám a kterou chci jít, nemusí být schůdná. A popsal mi cestu jinou. Cestu jihovýchodní stěnou, která zcela jistě bude bez sněhu a ledu…

Javorový štít

Den třetí. Javorový štít

Stoupám Veľkou Studenou dolinou pod stěny Javorového štítu. Pár desítek metrů před vstupem do Ostrého kotla odbočuji na nepříjemné suťovisko. Po něm se opatrně šplhám vzhůru, k nástupu do stěny. Přezouvám se do lezeček a těžké zimní boty ukrývám pod hromadu kamení. Cestou by jen tížily a překážely.

Javorový štít

Javorový štít

Pod Javorovým štítom

Pár metrů vzhůru, pak doleva na rampu ukrytou pod velkým převisem. Musím se hodně přikrčit, abych bez úhony prošel. Rampa končí travnatým pásem, z druhé strany ohraničeným skalní hranou. U ní stojí vysoký kamenný mužík. Že by cesta pokračovala až za skalní hranu? Nechce se tomu věřit, po stěně přímo vzhůru to nemůže být problém…

Rampa

Problém to byl. Zákeřná kombinace skály a trávy. Tam, kde jsem potřeboval chyt, našel jsem jen trs trávy. Tam, kde bylo potřeba stup, našel jsem opět jen trs trávy. Nevybral jsem dobře. Měl jsem se podívat za tu hranu. Pokud tam však žádná cesta není a mužík tam byl jen z plezíru, bude to špatné. Nedovedu si představit, jak budu sestupovat touto stěnkou dolů.

Cesta pokračuje směrem, který je nejschůdnější. Mělké žlábky, plotny, krátké stěnky. Postupuji rychle vzhůru. V některých místech ovšem znovu vyvstává otázka, jak to bude vypadat při sestupu dolů?

Krátká převislá skalka. Už se blížím k rozlehlému vrcholovému platu tvořenému nekonečným polem kamenných balvanů. Přesto, že se svažuje k jihu, že se sem po většinu dne opírají sluneční paprsky, leží mezi kameny sníh.

Skáču z balvanu na balvan, vyhýbám se sněhu. Vrchol Javorového štítu je stále v nedohlednu. Vrcholové plato Javorového štítu má nepředstavitelné rozměry. V Tatrách nejspíš bezkonkurenční.

Mírná stoupání střídají krátké strmé úseky, v dálce se konečně objevuje vrchol. Raduji se. Ale jen chvíli.

Úplně jsem na to zapomněl. Přede mnou je široký žlab, spadající od Zadnej veže, jakéhosi předvrcholu Javorového štítu. Žlab, který v těchto místech nelze přejít. Možné to je až o mnoho metrů níže.

Sestupuji velmi nepříjemným terénem, kombinací kamení a sněhu o dobrou stovku metrů níž. Dostávám se na druhou stranu žlabu a daří se mi obejít skalní hranu. Je vyhráno. Opět je namístě otázka, jak to bude cestou zpět?

K východnímu (hlavnímu) vrcholu Javorového štítu mi zbývá už jen pár desítek výškových metrů. Zdálky vidím zelenou tabulku, která vrchol Javorového štítu už po léta zdobí. Po chvíli stojím u ní.

Vrchol Javorového štítu

Je nádherný den, nádherná viditelnost. Kruhový rozhled z vrcholu Javorového štítu je jedinečný. Fotografuji a fotografuji. Budu mít konečně použitelné fotografie do mého seriálu, ty v první verzi za mnoho nestály. Javorový štít měl pořadové číslo jedna! Dobře si vzpomínám, co jsem tehdy napsal: Začnu vrcholem, který mám nanejvýš rád!

Je to tak, Javorový štít mám velmi rád. Byl v Tatrách jedním z prvních ležících mimo značené trasy, které jsem zdolal. Mám rád i Javorovú dolinu ležící pod severními srázy štítu. Táhlou a nekonečnou…

Ľadové štíty z Javorového štítu

Pohled z Javorového štítu k východu. V popředí Ostrý štít a Široká veža. Za ní Lomnický štít. Vpravo Prostredný hrot

Javorová dolina z Javorového štítu. V pozadí Široká

Malý Javorový štít (uprostřed) z Javorového štítu

Hřeben Javorových veží z Javorového štítu. Na horizontu Grzbiet Wołoszyna

Pohled z Javorového štítu k západu. V popředí západní vrchol Javorového štítu, uprostřed Svišťový štít. Na horizontu Koruna Vysokej

Bradavica (vlevo), Gerlachovský štít a Zadný Gerlach z Javorového štítu

Prostredný hrot z Javorového štítu

Veľká Studená dolina z Javorového štítu

Má radost z nádherného dne je poněkud zkalena představou o cestě dolů. Uvažuji o tom, že bych raději použil sestupovou cestu, před kterou mě Marek varoval. Sestup do Javorového sedla. Není nic snadnějšího, než sestoupit kousek níž a tuto trasu si z nadhledu prohlédnout. A vyhodnotit možnost použití.. Pokud bude cesta vypadat bezpečně, použiji ji. I za cenu, že se budu muset ještě škrábat pro boty.

Velké zklamání. Žlab je vystlán sněhem. Tudy to zcela jistě nepůjde, Marek měl pravdu. Nedá se nic dělat. Musím sejít, kudy jsem přišel.

Prvním velmi nepříjemným místem byl opětovný přechod žlabu a následný výstup v něm. Ale pak už to bylo dobré. Mnohokrát jsem se v Tatrách přesvědčil o tom, že sestup je často jednodušší, než výstup. Tak tomu bylo i tentokrát. A mužík u skalní hrany tam nestál jen z plezíru. Opravdu ukazoval jednodušší a bezpečnější cestu. Mám radost. A hlavně se nemusím drápat pro boty.

Je tu však i další radostné zjištění. Pozoroval jsem z vrcholu Javorového štítu jeho menšího bratra, Malý Javorový štít. Sněhu pomálu, zítra se mohu pokusit o výstup!