Tatranské říjnové babí léto. Den čtvrtý.

Veľká Studená dolina z Malého Javorového štítu

O cíli posledního ze čtyř říjnových tatranských dnů je rozhodnuto od včerejška. Pohled z vrcholu Javorového štítu napověděl, že jeho „malý bratr“ bude ještě přístupný bez zimní výstroje…

Den čtvrtý. Malý Javorový štít

Za rozbřesku stoupám ze Smokovce na Hrebienok. V polovině cesty, stejně jako včera, posedává na lavičce četa dělnic s kýbly. Netuším, co tu mají na práci. Zatím sedí a debatují. Že by sázely stromky? Žádné sazenice tu nemají. Nebo v rámci pobírání sociálních dávek sbírají po Tatrách odpadky? To by moc práce teď neměly. Je po sezóně a většinu odpadků tu vysbírám já.

Nádherné ráno. Slunce přebarvuje celou Spiš do ruda a stejně tak i vrcholky Tatier. Okázalá hra barev ovšem signalizuje změnu počasí. I předpověď to naznačuje. Po poledni by se měla obloha zatáhnout a zítra už má pršet.

Značenou cestu na Priečne sedlo opouštím pod Zbojníckou kopou. Původně jsem chtěl jít břehem Ľadového plesa, ale tuto myšlenku rychle zavrhuji. Pohled na obrovské suťovisko spadající ze sedla Malý Závrat napovídá, že bych ho musel ve směru od plesa zdolávat v tom nejnepříjemnějším směru. Musím trasu přizpůsobit tak, abych chůzi po něm omezil na minimum.

Nad Ľadovým plesom

Nad Ľadovým plesom

Pod stěnami Malého Javorového štítu

Po travnatých pásech stoupám nejkratším směrem pod skalní stěny. Získávám tak cenné výškové metry. Podél stěn traverzuji do žlabu, tvořenému ze strany jihozápadní Kresaným rohom a ze strany severovýchodní Malým Javorovým štítom. Otevřenému suťovisku jsem se tak zcela vyhnul. Jenže i ve žlabu je suť. A navíc sníh.

Veľká Studená dolina zpod Malého Javorového štítu

Kudy to bude nejlepší? Moc variant na výběr nemám. Žlab je příkrý, suťovisko velmi nestabilní. Zkouším to po sněhu, jenže ten ještě není propojen s podložím. Nepoužitelné. Na protější straně žlabu jsou členitější skály. Když nic jiného, našel bych tam použitelné chyty.

Sedlo Malý Závrat

Traverzuji na protější stranu žlabu. Každý krok vážím pětkrát, uklouznout či ujet by znamenalo… ani nechci domýšlet. Levou stranou žlabu pak stoupám za podpory rukou až do sedla. To oddechnutí museli slyšet až v Tatranskej Javorině.

Přezouvám se, boty ukrývám do skalní výdutě. Matně si vybavuji další popis cesty. Není nikterak obtížná. Musí se někudy doleva a pak přímo na hřeben. Ale proč doleva? V přímém směru to vypadá dobře!

Bylo to stejně „dobré“, jako včera na Javorovom štítě. Potrápil jsem se dost. Tráva byla zmrzlá, sněhová pole ztvrdlá, v lezečkách neprostupná. Naštěstí hřeben není daleko. A na něm už to bylo příjemné lezení. Proč jsem našel zálibu v diretissimách? Ty mají smysl ve skalních stěnách, ne v polotravnatých a poloskalnatých terénech…

Dolina Rovienky z hrany Malého Javorového štítu

Po táhlém hřebeni se dostávám na vrchol Malého Javorového štítu. Jsem překvapen, mile překvapen. Měl jsem představu – Malý Javorový štít mi odpustí – že pohled z tohoto vrcholu bude jakýmsi odvarem pohledu z Javorového štítu. Štít se nachází přece jen ve stínu svého vyššího bratra, jakoby utopený v hřebeni Javorových veží. Opak je však pravdou. Pohled z Malého Javorového štítu je impozantní a především v západních směrech krásnější než z Javorového štítu. Jsem nadšen.

Javorový štít z Malého Javorového štítu

Pohled z Malého Javorového štítu k Sedielku

Ľadové štíty z Malého Javorového štítu

Hřeben Javorových veží a Široká z Malého Javorového štítu

Pohled z Malého Javorového štítu k západu. Na horizontu Koruna Vysokej, Rysy a Mengusovské štíty

Veľká Studená dolina z Malého Javorového štítu

Pohled z Malého Javorového štítu k Javorovému sedlu. Vpravo Javorový štít, uprostřed Ostrý štít, vlevo Široká veža, za ní Lomnický štít

Belianske Tatry z Malého Javorového štítu

Ľadové pleso a Veľká Studená dolina Z Malého Javorového štítu

Svišťový štít z Malého Javorového štítu. Vlevo Gerlachovský štít a Zadný Gerlach

Slavkovský štít z Malého Závratu

Je brzy. Mohu si dovolit pobýt na vrcholu tak dlouho, jak se mi zachce. Dolů skutečně nepospíchám…

Sestup do Malého Závratu byl – stává se to u mne jakousi tradicí – jednodušší než výstup. A stejně tak i průchod žlabem. V krátkém čase jsem v bezpečném terénu a pomalu sestupuji na značený chodník.

Čtyři dny strávené v Tatrách se vydařily. Velké poděkování Tatrám. Další návštěva bude s největší pravděpodobností už v zimních podmínkách…