Hřebenem Krušných hor – část I.

Na hřebeni Krušných hor

Na hřebeni Krušných hor

Pokud bych měl jmenovat v rámci České republiky pohoří, která neznám a nevím o nich skoro nic, vyvstala by v mé mysli tři. Na místě prvním však zcela jistě Krušné hory. Přitom jsem téměř pod nimi vyrůstal…

Rozhodnutí o cestě do Krušných hor bylo okamžité. Na cestu jsem se nepřipravil, nemám ani mapu. Pro první seznámení však netřeba. Hřebenem Krušných hor vede značená cesta – Krušnohorská magistrála, a té se budu držet. Itinerář je jednoduchý: Ve dvou etapách projdu úsek mezi Klínovcem, nejvyšším vrcholem Krušných hor, a Bublavou, známým zimním střediskem na západním konci pohoří.

Výchozím místem mého putování je Jáchymov. Městečko s lázeňsko – hornicko – politickovězeňskou minulostí. Jeho prohlídku si však nechám na jindy, byla by velmi dlouhá.

Na nejvyšší vrchol Krušných hor vede z Jáchymova značená cesta. Není to daleko, jako nástup na hřeben ideální. Třeba však dávat pozor. První orientační vychytávka je nastražena nedaleko. Šipka turistického značení ukazuje kamsi pod pavlače domů, na soukromý pozemek, kde žádnou cestu nevidím. Značení je však správné, třeba jít přes dvorek, cesta pak pokračuje do lesa a strmě stoupá vzhůru.

Převýšení je vyšší než pět set metrů. Proti Tatrám legrace. Listnatý les v pokročilém stádiu podzimu nabízí širokou paletu barev. Lahodná pastva pro oči. Postupně procházím dalšími vegetačními stupni, až je tu nakonec les horský, který mám nejraději. Zakrslé živořící stromy, podmáčená půda, nespočet malých potůčků. Do opravdovosti horského lesa zde nechybí vůbec nic. I toho světla je tu pomálu, tak, jak to v horských lesích bývá.

Horský les

Horský les

Sílící hluk mě upozorňuje, že se blížím k nejvyššímu bodu pohoří. Proč ten rámus? Záhy zjišťuji a nevěřím svým očím. Na Klínovci jsem nebyl pětačtyřicet let. Pamatuji si však, že kromě horského hotelu, rozhledny a vysílače tu nebylo nic. Obraz vrcholu se ovšem změnil k nepoznání. Z Klínovce se stává horské středisko světového významu. Budují se tu vleky, lanovka a kdo ví, co ještě. Lyžaři z celého Podkrušnohoří, a také z přilehlé oblasti Saska už nebudou muset jezdit daleko do Alp a platit nehorázné peníze. Tady budou mít všechno. Rozhlížím se – ještě tu měli postavit pořádný hotel. Ten starý, krásný se rozpadá před očima…

A co rozhledna? Ta se nezměnila, je stále stejně pěkná. S tím rozhledem to však bude za stávajících okolností horší…

Jdu blíž a zjišťuji, že rozhledna je obehnána plotem. Na plotě obrovský plakát:

Rozhledna bude slavnostně otevřena 28. října 2013

Nerozumím tomu, nevím, že rozhledna byla zavřená. Kolem spousta dělníků, lítají dovnitř a ven jako mouchy… to mám teda smůlu, otevírat se bude až za týden. Dostávám spásný nápad. Jednoho z dělníků, jako šéf vypadá, se pokorně ptám, zda bych se nemohl na rozhlednu podívat. Souhlasí a pouští mne dovnitř.

Proplétám se turniketem (přesně takový mají na záchodcích na brněnském nádraží) a kolem poházeného nářadí se soukám po schodech nahoru. Řemeslníka, který opravuje podlahu na ochozu rozhledny, se vyptávám, jak dlouho byla rozhledna zavřená? Od roku 2004. Pak ji odkoupilo i s hotelovým komplexem město Boží Dar a postupně začalo opravovat. Rozhledna byla do základů kámen po kameni rozebrána, vše bylo opraveno a vráceno do původní podoby. Mám tedy štěstí. Přišel jsem téměř v pravý čas.

Rozhledna na Klínovci

Rozhledna na Klínovci

Pohled z rozhledny by byl úchvatný, pokud by nebyl rušen vším, co kolem dokola stojí a co se kolem dokola děje. Ve všech směrech se nacházejí rušivé prvky, které pěknému rozhledu brání. Slušné fotografie se dost dobře pořídit nedají. Navíc mi šéf naznačil, ať se na rozhledně příliš nezdržuji, probíhá tu jakási kontrola před otevřením a mohli by mít problémy. No nic. I za tohle málo jsem mu vděčný. Sestupuji a rychle z Klínovce odcházím. Další cesta by už tolik rušivých prvků mít neměla.

Pohled z rozhledny na Klínovci. Za televizním vysílačem Fichtelberg

Pohled z rozhledny na Klínovci. Za televizním vysílačem Fichtelberg

Pohled z rozhledny na Klínovci do vnitrozemí Čech

Pohled z rozhledny na Klínovci do vnitrozemí Čech

Torzo horského hotelu na Klínovci

Torzo horského hotelu na Klínovci

Mířím k nejvýše položenému městu v České republice a možná i ve střední Evropě, k Božímu Daru. Dle statistik patří Boží Dar i mezi trojici nejmenších českých měst co do počtu obyvatel. Statistiky a geografické zajímavosti mne však v této chvíli zajímají jen okrajově. Napadla mě věc jiná. Na německé straně hranice se nachází vrchol Fichtelberg, nejvyšší vrchol německé části Krušných hor i celého Saska. Tam také stojí rozhledna a není obklopena žádnými monstry. To by mohla být dostatečná satisfakce za Klínovec.

Německých pěších turistů od Fichtelbergu přicházejících se ptám, jak je rozhledna daleko. Tři a ještě půl kilometru. Tak to ne. Měl bych problém včas se dostat zpět do Chebu. Vlastně – ochuzen ani příliš nebudu. Další rozhledna mě ještě dnes čeká.

Nemám v úmyslu se na Božím Daru zdržovat. Zajímá mě vlastně jedna jediná věc. Místní pošta. To je jakési dislokované pracoviště samotného Ježíška. Do speciální schránky může každý návštěvník města vložit vánoční přání, které koncem roku Ježíšek opatří speciálním razítkem a odešle adresátovi. A ti, kteří se sem nedostanou osobně, mohou svá přání adresovat na místní poštu, která je Ježíškovi předá. Sympatické!

Schránka vánočních přání na Božím Daru

Schránka vánočních přání na Božím Daru

Na Božím Daru začínají tři naučné stezky. První z nich je určená dětem. Ty si nejprve v Infocentru vyzvednou Ježíškův zápisníček. Pokračují potom po kratším (5600 metrů) či delším (12900 metrů) okruhu stezky. Na jednotlivých zastaveních musí splnit úkol a po návratu do Infocentra dostanou malý dárek. Nanejvýš dobrý počin, cesta v sobě nese mnoho aspektů poznávacích.

Boží Dar z Božídarského rašeliniště

Boží Dar z Božídarského rašeliniště

Druhá z naučných stezek, Naučná stezka Blatenský příkop, sleduje jedinečné technické dílo, stejnojmennou technickou kulturní památku. Vodní dílo vystavěné v letech 1540 – 1544 podle projektu stavitele Stephana Lenka zásobovalo potřebnou vodou krušnohorské cínové doly a později i průmyslové závody. Vodní příkop se využíval i k dopravě dřeva. Vodami z Božídarského rašeliniště napájený kanál byl ve funkčním stavu udržován až do roku 1945. Koncem minulého století byl již v žalostném stavu, zanesený, byly porušeny ochranné prvky. Potřeby související se zásobováním zdejších pohraničních obcí pitnou vodou vedly k obnově díla. Bylo zapotřebí odvést huminové vody z rašelinišť mimo vodárenskou nádrž Myslivna. Proto byla v letech 1995 – 2001 převážná část Blatenského příkopu obnovena.

Jedna z napájecích větví Blatenského příkopu

Jedna z napájecích větví Blatenského příkopu

Ochranný prvek Blatenského příkopu

Ochranný prvek Blatenského příkopu

Začátek Blatenského příkopu v renovované podobě

Začátek Blatenského příkopu v renovované podobě

Blatenský příkop

Blatenský příkop

Naučná stezka je asi dvanáct kilometrů dlouhá. Vede od Božího Daru k obci Horní Blatná. Má třiadvacet zastavení, která návštěvníky seznámí s veškerými podrobnostmi o tomto jedinečném technickém díle.

Třetí, Naučná stezka Božídarské rašeliniště, začíná u Infocentra v Božím Daru a vede okrajem stejnojmenné národní přírodní rezervace.

Pohled k Božídarskému rašeliništi a na Božídarský Špičák

Pohled k Božídarskému rašeliništi a na Božídarský Špičák

Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště byla vyhlášena v roce 1965. S výměrou 929,57 ha patří mezi největší chráněná území v České republice. Význam lokality podtrhuje skutečnost, že byla v roce 2008 zapsána do Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu.

NPR Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště

Rezervace se nachází na rozsáhlém území mezi Božím Darem a Hřebečnou v nadmořské výšce 954 – 1115 metrů. Předmětem ochrany je komplex rozvodnicových svahových rašelinišť na suťových vývěrech puklinových vod a rašelinné horské louky, která přecházejí ve vřesoviště.

NPR Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště

Naučnou stezku nemohu jen tak minout, mokřady jsou biotopem, který mám nanejvýš rád. Okruh je dlouhý 3,2 km a má dvanáct zastavení. Ta návštěvníky seznámí ve třech jazycích se základními pojmy a prvky biotopu, s chráněnými rostlinami a živočichy, informují o těžbě rašeliny, která zde probíhala, a stručně zmíní i rýžování cínových rud v této oblasti. Naučná stezka je velmi pěkně upravena, je to jedna z nejhezčích naučných stezek, které jsem poznal.

Naučná stezka Božídarské rašeliniště

Naučná stezka Božídarské rašeliniště

Naučná stezka Božídarské rašeliniště

Naučná stezka Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště. Borovice rašelinná (Pinus x pseudopumilio)

NPR Božídarské rašeliniště. Borovice rašelinná (Pinus x pseudopumilio)

NPR Božídarské rašeliniště. Podmáčené smrčiny

NPR Božídarské rašeliniště. Podmáčené smrčiny

NPR Božídarské rašeliniště

NPR Božídarské rašeliniště

Dokončuji poznávací okruh. V dalším úseku vede Krušnohorská magistrála krátce po silnici a sleduje vodní kanál. Mám dvě možnosti, jak se dostat do Horní Blatné, kde bude dnešní moje etapa končit. Sledovat Krušnohorskou magistrálu nebo jít podél kanálu a sledovat naučnou stezku? Vítězí první možnost. Tato varianta mi připadá pestřejší z hlediska poznání krajiny Krušných hor.

Velkým obloukem, obcházejíc rašeliniště, pokračuji k Božídarskému Špičáku. Tady se z mé trasy odpojuje Ježíškova cesta a stáčí se zpět k Božímu Daru. Z letité informační tabule pod západními svahy kopce se dovídám, že Božídarský Špičák je nejvyšším vrcholem sopečného původu ve střední Evropě. Zajímavé. Obhlížím vrchol a dívám se, zda se v jeho blízkosti nenachází místo, které by poskytovalo alespoň skromný rozhled zpět, směrem ke Klínovci. Nikoli. Vrchol je celý porostlý vegetací, na první pohled zcela odlišnou, než je vegetace v jiných částech rezervace. Důvodem je geologická odlišnost podloží.

Zastavení Ježíškovy cesty pod Božídarským Špičákem

Zastavení Ježíškovy cesty pod Božídarským Špičákem

Ježíškova cesta

Ježíškova cesta

Letitý rozcestník pod Božídarským ŠpičákemLetitý rozcestník pod Božídarským Špičákem

Letitý rozcestník pod Božídarským Špičákem

Po krátkém úseku loukou cesta opět vstupuje do rašelinišť. Přicházím k Mrtvému rybníku. Morbidní pojmenování, příroda kolem je však nadmíru živá a krásná. Pravda, vzhledem ke svému chemickému složení voda v rybníce mnoho možností k životu nenabízí. Rybník byl prý vybudován už v 16. století! Pro potřeby dolů.

Mrtvý rybník

Mrtvý rybník

Mrtvý rybník

Mrtvý rybník

Mrtvý rybník

Mrtvý rybník

Po další půlhodině cesta vychází z lesa. Vede středem zlatě zbarvených luk. Na jejich opačném konci leží obec Hřebečná, slavná hornická obec. V okolí Hřebečné se nacházelo jedno z největších cínových ložisek Krušných hor. Zaniklou těžbu prozrazuje mnoho terénních propadlin, prohlubní a hald kolem cesty. I neznalý návštěvník musí odhalit, jaká činnost se zde prováděla. Návštěvník však nemusí spoléhat jen na sebe a své znalosti. V těchto místech končí (či začíná, chcete-li) Naučná stezka Hřebečná. Vede z Abertam na Hřebečnou, je dlouhá necelé čtyři kilometry a na osmi zastaveních se návštěvník doví vše podstatné o těžbě cínu, který zde po staletí probíhal.

Louky nad Hřebečnou

Louky nad Hřebečnou

Klínovec od Hřebečné

Klínovec od Hřebečné

Směrovky Naučné stezky Hřebečná

Směrovky Naučné stezky Hřebečná

Informace jsou obsáhlé a výstižné. V krátkém úseku naučnou stezku sleduji a pozorně si informace pročítám. Procházím i místem, kde stál nejslavnější cínový důl Krušných hor, Mauritius. Ten s krátkými přestávkami fungoval od roku 1544 do roku 1945! Již ve středověku byl cín z Hřebečné pověstný svou kvalitou a dostával se téměř do celé Evropy.

Zbytky cínového dolu Mauritius

Zbytky cínového dolu Mauritius

Mám chuť odbočit z mojí trasy a projít si celou naučnou stezku. Je to však stejné jako u rozhledny na Fichtelbergu: Dostal bych se do časové tísně.

Opouštím oblast Hřebečné, je tu krásně. Po poledni jsou louky prosluněné, vyzařuje z nich teplo a nádherné žluté světlo. Severozápadní obzor uzavírá zalesněný Blatenský vrch. Na něm stojí rozhledna. K ní mířím.

Louky nad Hřebečnou

Louky nad Hřebečnou

Blatenský vrch od Hřebečné

Blatenský vrch od Hřebečné

Jednadvacet metrů vysoká rozhledna na Blatenském vrchu byla vybudována v roce 1913. Mám obavu, zda bude otevřena, zda nenarazím v mimosezónní, navíc pracovní den na zavřené dveře. Není zavřeno. Sympatický mladík v maringotce nabízí kromě vstupenek i občerstvení. Za točenou kofolu jsem mu nesmírně vděčný.

Rozhledna na Blatenském vrchu

Rozhledna na Blatenském vrchu

Pětaosmdesát schodů a jsem na vrcholové plošině. Před silným větrem mě chrání skleněná okna, bez problému je však mohu otevřít a fotografovat. I zde je však pohled do některých stran omezený. Nanejvýš pěkný je ovšem směrem k Auersbergu, rozlehlému kopci nad městem Johann-Georgenstadt. I tam se nachází krásná rozhledna… příště!

Auersberg a Johann-Georgenstadt z rozhledny na Blatenském vrchu

Auersberg a Johann-Georgenstadt z rozhledny na Blatenském vrchu

Slavkovský les z rozhledny na Blatenském vrchu

Slavkovský les z rozhledny na Blatenském vrchu

Do cíle dnešní cesty, do Horní Blatné to mám pouhé tři kilometry. Ještě dvě přírodní zajímavosti mě však čekají na tomto úseku cesty. Ledová jáma a Vlčí jámy. Dvě propadliny vzniklé těžbou cínové rudy. Vlčí jáma nemá s vlky nic společného. Vznikla zřícením starých chodeb a komor dolu Wolfgang, odtud název. Krásné scenérie, je těžké je dnes spojovat s těžbou…

Ledová jáma

Ledová jáma

Vlčí jámy

Vlčí jámy

Horní Blatná. Město s historickým jádrem, s hornickou minulostí. A s vlakovým spojením do Karlových Varů.

Muzeum v Horní Blatné

Muzeum v Horní Blatné

Dnešní den považuji za výjimečně vydařený. Krušné hory mě veskrze mile překvapily. Má představa o nich byla naprosto scestná. Jejich západní část nemá nic společného s emisemi zničenou krajinou nad hnědouhelnými pánvemi severních Čech. Ale i tam se prý blýská na lepší časy…

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 komentářů u Hřebenem Krušných hor – část I.

  1. Vlastina napsal:

    Měl jsi krásné počasí, já na této trase v létě drkotala zubama….
    Je z tebe spisovatel, píšeš čtivě.
    Líbí se mi to.

  2. Jago napsal:

    Tak jsem si zavzpomínal, před mnohými lety jsem tu také táhl. Ten hotel na Klínovci je ve strašném stavu. Onehdy byla v televizi krátká reportáž z Jáchymova, který také slušně znám. Dneska je to hrůza, pokud se TV nezaměřila jen na vybrané chátrající budovy. A Fichtelberg? Dali jsme si tam v restauraci „Eisbein“ a to jsme si dali! Nějak se soudruhům z NDR nepovedl či co – prostě nikdy více! Ale Krušné hory jsou skutečně pěkné, zvlášť ve tvých fotkách. Takže pochvala.
    BTW: Zkus nabídnout ty staré rozcestníky Henrymu Psancovi, on je sbírá pro nějakého svého kamaráda.

  3. Jago napsal:

    Jo a ještě dotaz: Cínová ruda se skutečně rýžovala?

  4. buteo napsal:

    Mrtvý rybník bych si nechal udělat od nějakého krajináře v oleji podle všech třech Tvých fotek.
    Koukám na Tvé prima obrázky a došlo mi, že hřeben Krušných znám za posledních 50 let jen za bíla/pod sněhem/, časté výlety na klínovecké a božídarské sjezdovky nebo po hřebenu na běžkách .

  5. SV napsal:

    tá prvá fotka Tmavého rybníka je prekrásna.
    úvodná fotka tiež moc dobrá.
    ale veľmi ma zaujala fotka Louky nad Hřebečnou. ani nie je nejaká obzvlášť krásna, ale má kúzelnú atmosféru. také premýšľavé snové hlboké diaľky sú tam 😎

  6. SV napsal:

    tož som sa zase povzdelala. vôbec som nevedela, že tá kosodrevovina, ktorá rastie v rašelinných vodách, je samostatný druh 😯

  7. SV napsal:

    „Pohled z rozhledny na Klínovci do vnitrozemí Čech“ – no však toto wellmi pekná fotka! 😉

  8. SV napsal:

    „cesta v sobě nese mnoho aspektů poznávacích.“ ano 😎

  9. SV napsal:

    „komplex rozvodnicových svahových rašelinišť“ čo sú to rozvodnicové rašeliništia?

  10. pepa napsal:

    Adresa Ježíškovy pošty:
    Vánoční Pošta
    Boží Dar 1
    362 62 Boží Dar

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.