Střípky ze Slavkovského lesa: Minerální prameny Mariánskolázeňska

Balbínův pramen

Balbínův pramen

Minerální prameny jsou atributem Slavkovského lesa. Jsou přírodním bohatstvím nedozírné hodnoty a nejsem si jistý, zda je toto bohatství plně doceněno. 

V minulé části mých Střípků jsem se minerálním pramenům začal věnovat zevrubně. Soustředil jsem se na ty, které vyvěrají v městečku Prameny nebo v jeho bezprostředním okolí. Při dnešní výpravě budu pátrat po vývěrech v okolí Mariánských Lázní, přesněji v oblasti mezi Mariánskými Lázněmi a Lázněmi Kynžvart.

Pomocníkem mi bude čtvrtý díl publikace Průvodce po minerálních pramenech – Minerální prameny Slavkovského lesa (autoři Jiří Milota a Jaromír Bartoš, vydala ZO ČSOP Kladská v roce 2011) a také mapa Slavkovský les 1 : 25 000 vydavatelství Geodézie On line.

Dovolím si krátkou citaci z úvodu publikace:

Jedním z fascinujících tajemství našeho regionu jsou minerální prameny; kyselky, které vyvěrají z hlubin země za zvuku charakteristického bublání. Poloha mnohých z nich, ukrytých na těžko přístupných místech, pod vývraty a v bažinatých údolích, byla po dlouhá léta tajemstvím znalců a předmětem vlastivědných výprav. Dnes, s pomocí techniky, můžete vývěr objevit sami, ale kouzlo hledání tu zůstává dále…

Tohle je přece pořádná výzva!

Časné ráno, železniční zastávka Valy u Mariánských Lázní. Tady moje putování po minerálních pramenech začíná. Jenže ještě je tma, na západě svítá o poznání později. Musím chvíli posečkat.

Po dvaceti minutách netrpělivého pošlapování na peróně mohu vyrazit. Vidím už na dva kroky před sebe a trochu i do mapy. Postupuji cestou po okraji lesa, souběžné s železniční tratí, ve směru na Mariánské Lázně. První z pramenů by se měl nacházet nedaleko, v místě, kde pod železniční tratí teče potok. V mapě je pramen označen jako Valská kyselka.

Od železniční zastávky je to k viaduktu pár desítek metrů. Tady by měla Valská kyselka vyvěrat. Pečlivě prohledávám zarostlý terén, žádný vývěr však nenacházím. Nezačalo to dobře.

Další pramen je vzdálen pouhých dvě stě metrů. Jmenuje se Myší. Potok, u kterého stojím, je pramenem napájen, a proti proudu potoka vede k prameni značená cesta.

Autoři v publikaci uvádějí: Svůj název získal pramen po válce údajně díky myším, které nalezly smrt v prameni. Dříve byl nazýván Valskou kyselkou (Schanzersäuerling). Vyvěral u paty mohutného smrku, jehož kořeny překrývaly téměř celý pramen. Okolo roku 2001 byl pramen zastřešen dřevěnou budkou, v té době však přestal téct. Před několika lety byl pokácen okolní porost, včetně zmíněného smrku. Na podzim roku 2011 byl pramen nově podchycen, odstraněny byly staré kořeny a zastřešen byl nízkou otevřenou stříškou.

Takže první nesrovnalost. Mapa uvádí Valský pramen jako pramen samostatný, nacházející se v místě, které jsem popsal. Ale co, i do map se mohou vloudit nesrovnalosti. A třeba tu skutečně byly dva samostatné prameny.

Lokalizace neexistující Valské kyselky

Lokalizace neexistující Valské kyselky

Ochutnávám kyselku. Má typickou chuť většiny pramenů vyvěrajících v okolí Mariánských Lázní či přímo v nich. Nepátral jsem nikdy po jejich chemickém složení, možná se k tomu po této výpravě konečně přinutím. Abych zjistil, který prvek či prvky chuť způsobují. Moje chuťové senzory ji spíše odmítají, než přijímají.

Myší pramen

Myší pramen

Myší pramen

Myší pramen

 

Myší pramen se nalézá v nadmořské výšce 576 metrů.

GPS: N 49° 58´ 36.8´´  E 12° 40´ 23.0´´

Vracím se k viaduktu, podcházím ho a na cestě vedoucí z Valů odbočuji vlevo. Cesta vede k hájovně, u které by měl objevit další vývěr. Hájenský pramen. K hájovně je to nedaleko, stojí hned za železničním přejezdem. Obcházím ji ze všech stran, čekám jen, kdy na mě vyběhne hajný s flintou. Nikdo tu však není. A také tu není žádný pramen. Jen na malé pastvině, která je součástí objektu hájovny, vidím betonové skruže. To bude asi vysvětlení. Pramen tu kdysi byl, teď je schován pod skružemi a nejspíš už nevyvěrá.

Takže zatím 2 : 1. Předesílám však, že to byl poslední pramen, který se mi nepodařilo najít.

Vracím se na opačnou stranu kolejí a podél nich pokračuji k lesu (stále ve směru na ML). Na okraji lesního porostu, pod dalším z viaduktů železniční trati vyvěrají další prameny, Vlčí.

Není těžké vývěr nalézt. Nachází se asi padesát metrů pod viaduktem. Musím však upřesnit: Nacházím pouze jeden, ačkoli tu měly být dva. Na rozdíl od Myšího pramene je tento v dezolátním stavu. Dutý kmen, který vývěr zachycuje, už příliš dlouho nevydrží.

Dříve byla kyselka nazývána podle blízkého Křemenného mlýna (Kieselhofsäuerling), nebo i Koňská kyselka. Pověst praví, že se zde utopilo koňské spřežení. Před několika lety bylo okolí pramene upraveno skauty, příliš dlouho však úprava nevydržela.

Voda v dutém kmeni je znečištěna listím, na dně je spousta kalu. Přesto se odhodlávám a pramen ochutnávám. Chutná skvěle! Předesílám opět: Nejlépe ze všech pramenů, které dnes ochutnám. Zcela chybí ona příchuť, o které jsem se zmiňoval u Myšího pramene. Žel, minerálku si do lahve nabrat nemohu. Opravdu by hrozila zdravotní újma. Je to velká škoda.

Vlčí pramen

Vlčí pramen

Vlčí pramen

Vlčí pramen

Vlčí pramen

Vlčí pramen

Druhý vývěr by se měl nacházet nedaleko, v nekryté kopané jímce. Žádnou však nevidím, jen samé bahno. Nevadí. Věřím, že se opět najdou dobré duše a prameny zkultivují. Určitě stojí za to!

Vlčí pramen (hlavní vývěr) se nachází v nadmořské výšce 558 metrů.

GPS: N 49° 58´ 13.7´´ E 12° 40´ 40.8´´

K Vlčímu prameni je možné dojít i ze strany opačné. Od silnice Velká Hleďsebe – Mariánské Lázně, z místa, kde silnici opouští žlutě značená turistická cesta ve směru do Mariánských Lázní. Ta po krátkém stoupání vchází do lesa. V tomto místě třeba značenou trasu opustit a pokračovat po široké neznačené cestě. Ta se postupně mění na lesní pěšinu, končí u Vlčího pramene.

Touto pěšinou od Vlčích pramenů odcházím. Na křižovatce cest pak pokračuji žlutě značenou turistickou cestou. Po necelém kilometru mě přivádí k Medvědímu prameni.

Původní vývěr Medvědího pramene prozrazuje soška medvěda, která tu stojí od roku 1960. Pramen vyvěral v dutém kmeni, který byl počátkem sedmdesátých let minulého století nahrazen kruhovou betonovou jímkou. V polovině osmdesátých let pramen zanikl; o něco výše proti proudu potoka se však objevil pramen nový. Ten byl následně upraven; dnešní Medvědí pramen je často nazýván Medvídě. Ukrytý je pod širokou stříškou, která překrývá i koryto potoka.

Místo původního vývěru Medvědího pramene

Místo původního vývěru Medvědího pramene

Původní vývěr Medvědího pramene

Původní vývěr Medvědího pramene

Současný vývěr Medvědího pramene

Současný vývěr Medvědího pramene

Současný vývěr Medvědího pramene

Současný vývěr Medvědího pramene

Ochutnávám z dnešního vývěru, chuť je zvláštní. Opět ona charakteristická mariánskolázeňská, o které jsem již několikrát hovořil. Umocněno na třetí.

Medvědí pramen se nachází v nadmořské výšce 574 metrů.

GPS: N 49° 58´ 08.5´´ E 12° 41´ 03.2´´

Na lesních chodnících v okolí Medvědího pramene je krom klasického turistického značení k dispozici i lokální značení lázeňské. To mě postupně dovádí až k Balbínovu prameni. Publikace, kterou jsem zmínil v úvodu článku, praví:

Pramen byl objeven díky těžbě rašeliny, která začala v roce 1852. Říkalo se mu Rašeliništní (Slatiništní) podle původního německého názvu Moorlagerquelle. Slatiniště bylo snadno dosažitelné z Mariánských Lázní. Po objevu prvního pramene byl záhy objeven i druhý a oba byly chráněny dřevěným altánkem. Na začátku 20. století byly prameny zachyceny kameninovými rourami a toto jímání bylo rekonstruováno ve 20. letech. Voda byla svedena ke koupelím do společného rezervoáru v Mariánských Lázních. V letech 1969 – 1971 byly provedeny nové vrty. Později byl zhotoven i přepad pro volný odběr minerální vody, nezachoval se však v původní podobě. Po roce 1946 dostal pramen dnešní jméno Balbínův. (pozn.: Bohuslav Balbín zdejší kyselky popisoval již v roce 1679)

Proč byla po Bohuslavu Balbínovi pojmenována zrovna ta kyselka, kterou ještě popsat nemohl, nevím. Ale budiž.

Balbínův pramen

Balbínův pramen

Balbínův pramen

Balbínův pramen

Okolí Balbínova pramene skutečně prozrazuje, že byl vývěr jímán především z vrtů. Jejich pozůstatky hyzdí okolí pramene .

Okolí Balbínova pramene skutečně prozrazuje, že byl vývěr jímán především z vrtů

Okolí Balbínova pramene skutečně prozrazuje, že byl vývěr jímán především z vrtů

Balbínův pramen chutná skvěle. Podobně jako Vlčí pramen postrádá onu typickou (pa)chuť pramenů regionu. Nabírám si zásobu vody do lahve a těším se z ní celý den.

Balbínův pramen se nachází v nadmořské výšce 595 metrů.

GPS: N 49° 58´ 27.5´´ E 12° 41´ 15.4´´

Cestou od Balbínova pramene se po dvaceti minutách chůze dostávám zpět k hájence nad obcí Valy. Na zahradě pracuje starší žena. Ptám se jí, zda se tu někde nachází vývěr minerálního pramene. Potvrzuje mi, že pod skružemi na pastvině pramen kdysi vyvěral. Je to už více než 50 let.

Zajímalo by mne, ze kterých zdrojů čerpala Geodézie On line podklady pro své mapy.

Lesní cestou stoupám vzhůru a směřuji k Aleji Svobody. Ke staré Metternichově cestě spojující Lázně Kynžvart a Mariánské Lázně. Ještě před napojením však odbočuji k dalšímu z pramenů, Srnčímu. Cesta k němu je dobře vyznačena směrovkami lázeňského značení.

Nalezení Srnčího pramene bylo po léta obtížné. V roce 2009 však studenti Přírodní školy z Prahy vyznačili k prameni cestu z obou stran – od Aleje Svobody i z cesty od hájovny Valy (z tohoto směru orientace jednodušší). V roce 2011 bylo okolí pramene vyčištěno a postavena byla nová stříška.

Srnčí pramen

Srnčí pramen

Srnčí pramen

Srnčí pramen

Další ochutnávka. Brrr! Chuť stejně nepříjemná jako Medvědího pramene. No nic. Mám v lahvi Balbínovu kyselku.

Srnčí pramen se nachází v nadmořské výšce 624 m. n. m.

GPS: N 49° 58´ 51.1´´ E 12° 40´ 53.1´´

Další vývěry, které dnes ještě budu hledat, se nacházejí v blízkosti Lázní Kynžvart. Musím se tedy přesunout tam. Alejí svobody je to nějakých 7 – 8 kilometrů. To není moc. Kus cesty ovšem povede po frekventované silnici. Co se dá dělat.

Alej Svobody byla v roce 1985 vyhlášena Správou CHKO Slavkovský les za památné stromořadí. Délka aleje je 3,2 km. Dle informačního panelu ji lemuje 395 kusů dubu letního, 4 kusy buku lesního, 3 kusy javoru klenu a jeden kus jeřábu. Pojmenována je po hajném, který na jedné z místních hájenek po léta působil.

Alej Svobody

Alej Svobody

Informační panel zmiňuje ještě jednu zajímavost. Hledání minerálních pramenů si v tomto okamžiku zpestřím. Nedaleko Aleje Svobody se nachází smrk. Ne ledajaký. Jmenuje se Král smrků. Půjdu se na něj podívat.

Není těžké strom najít, cesta je opět dobře vyznačena. Smrk je, či spíše byl skutečný elegán. Mohutný, pěkně rostlý. Odhaduje se, že vzklíčil někdy kolem roku 1818. V době, kdy byly Mariánské Lázně vyhlášeny veřejnými lázněmi. Strom, vzhledem ke svému stáří, však není zdravý. Jeho větve jsou již suché, kmen je silně poškozený a prosychá. Pod tíhou mokrého sněhu se v roce 2006 zlomily náhradní výhony na spodních kosterních větvích a musely být odstraněny.

Svou krásu si však tento strom zachoval. Své pojmenování si nevysloužil zbůhdarma. Je to opravdový Král. Jen fotografovat ho je nesmírně těžké. Nevejde se mi do objektivu, ať dělám, co dělám.

Král smrků

Král smrků

Král smrků

Král smrků

Alej Svobody končí, čeká mne nepříjemný úsek po silnici vedoucí z Velké Hleďsebe do Lázní Kynžvartu. Zas tak nepříjemný ovšem není. Silnice vede kolem rozsáhlé pastviny, kde se pase velké stádo krav. Prohlížejí si mne s nesmírným zaujetím. Jeden známý veterinář mi před mnoha lety řekl, že kráva je mnohem inteligentnější zvíře než kůň. Věřím tomu.

Necelé dva kilometry před Lázněmi Kynžvart odbočuji k trojici kyselek vyvěrajících na Velké louce. U odbočky se nachází informační panel Naučné stezky Kynžvartské kyselky, u panelu začíná značení, které mne ke kyselkám dovede. Jsou to Jezevčí kyselka, Liščí prameny a Kančí pramen.

Přicházím k prvnímu z nich. Jezevčí kyselka původně vyvěrala ve čtvercové rozpadlé jímce složené z prken. Měla několik názvů. V 19. století Grossewiesensäuerling, ve 20. století Neunbergsäuerling, v padesátých letech byla uváděna v literatuře jako Devítivršská. Znovuobjevení Jezevčího pramene je popsáno v roce 1987 Ing. R. Švandrlíkem, který ji objevil díky popisu svého známého, kynžvartského rodáka. V době opětovného objevení měla prý skvělou chuť. Autoři publikace uvádějí, že stále má. Pokusil jsem se nevzhlednou, silně zakalenou vodu ochutnat. Chuť byla odporná.

Jezevčí pramen

Jezevčí pramen

Upravená cesta k Jezevčímu prameni

Upravená cesta k Jezevčímu prameni

Jezevčí pramen

Jezevčí pramen

Svůj současný název prý získala kyselka podle přejetého jezevce, kterého na silnici našli při návratu z obnovy kyselky. Naučná stezka byla zřízena o dvacet let později a pramen byl při této příležitosti upraven. Byla vybudována nová jímka a pramen byl zastřešen. Byl vylepšen i přístup k prameni.

Jezevčí pramen se nachází v nadmořské výšce 664 metrů.

GPS: N 50° 00´ 01.1´´ E 12° 38´ 53.1´´

(velmi zajímavá zeměpisná šířka!)

Naučná stezka pokračuje k dalším vývěrům. Dvojice Liščích pramenů je zachycena v mělkých dřevěných jímkách, vzdálených od sebe necelý metr. Vývěry jsou chráněny stříškou. Využívání těchto kyselek je doloženo již v 16. století. Dnes jsou prameny – vzhledem k jejich malé vydatnosti – zcela nevhodné k pití.  Přiznávám se, že jsem je díky jejich vzhledu ani neochutnal.

Liščí prameny

Liščí prameny

Vývěry Liščích pramenů

Vývěry Liščích pramenů

Liščí prameny se nacházejí v nadmořské výšce 649 metrů

GPS: N 49° 59´ 56.3´´ E 12° 39´ 13.9´´

Kančí pramen je jímán původním bezedným dřevěným sudem, je opatřen stříškou. Původní název byl pravděpodobně Graimsäuerling, podle blízkého potoka, který se nazývá Graimbach. Již v záznamech z roku 1865 se uvádí, že je velmi bohatý na rozpuštěný oxid uhličitý. To odpovídá i současnému stavu. Z celé řady vývěrů mezi Mariánskými Lázněmi a Lázněmi Kynžvart je to pramen s nejvyšším obsahem oxidu uhličitého.

Kančí pramen

Kančí pramen

Pramen byl znovuobjeven náhodou v roce 2002.

Kančí pramen se nachází v nadmořské výšce 650 metrů

GPS: N 49° 59´ 55.9´´ E 12° 39´ 15.0´´

Vracím se k silnici a pokračuji do Lázní Kynžvart. Mám ještě spoustu času, proto si v závěru mého dnešního putování dopřeji klasiku: Věhlasné kynžvartské prameny Richard, Helena a Viktor. Jejich vývěry jsou velmi pěkně upraveny, vodu z pramene Richard vám načepuje automat za poplatek. Ochutnávka však stojí za to, není třeba pohrdat okolnostmi, vyplatí se pár drobných obětovat. Jeho chuť je mimořádná. Prameny Viktor a Helena jsou více mineralizované, obsahují především velké množství vápníku.

Pramen Richard

Pramen Richard

Vodu z pramene Richard si načepujete pomocí automatu, za poplatek

Vodu z pramene Richard si načepujete pomocí automatu, za poplatek

Pramen Richard: Nachází se na území města Lázně Kynžvart v nadmořské výšce 707 metrů.

GPS: N 50° 00´ 26.7´´ E 12° 38´ 02.2´´

Prameny Helena a Viktor se nachází na území města Lázně Kynžvart v nadmořské výšce 685 metrů.

GPS: N 50° 00´ 29.7´´ E 12° 37´ 55.6´´

Prameny Helena a Viktor

Prameny Helena a Viktor

Prameny Helena a Viktor

Prameny Helena a Viktor

V Lázních Kynžvartu mé putování za minerálními prameny končí. Stejně jako autoři publikace Průvodce po minerálních pramenech tvrdím: Kouzlo hledání tu zůstává dále!

Příspěvek byl publikován v rubrice Střípky ze Slavkovského lesa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 komentářů: Střípky ze Slavkovského lesa: Minerální prameny Mariánskolázeňska

  1. Jago napsal:

    Moc pěkné líčení a neobvyklá, leč zajímavá činnost. Jak tak koukám, pramen tu má pomalu každé zvíře.
    Kdybys náhodou zavítal do Františkových Lázní, vyvaruj se pramene Glauber IV. Chuť má nevalnou a navíc projímá… 🙂

    • pepa napsal:

      Ve Františkových Lázních jsem, myslím, testoval všechny prameny. Glaubery nejsou ještě nejhorší. Nejraději mám ve FL Kostelní pramen.

  2. SV napsal:

    krásne zazverené povídání! 😉

  3. SV napsal:

    pekné kouzlo, aj pekný príspevok.

  4. lojzo napsal:

    Pekný článok.
    Mimochodom, mám k minerálnym prameňom vzťah blízky, takmer až rodinný – moja mama sa kedysi spracúvala súpis geotermálnych a minerálnych prameňov Slovenska. 😉

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *