Hřebenem Krušných hor – část II.

Rolavský rybník

Rolavský rybník

Druhá etapa mého putování hřebenem Krušných hor navazuje na cestu předchozí. Začíná na nádraží v Horní Blatné, kde jsem předevčírem skončil.

Kolem horských chalup, krátce po silnici a poté již vstupuji do Přírodního parku Jelení vrch. Jde o cennou přírodní lokalitu, jejíž součástí je i jakési Jeřábí jezero. Už jen samotné pojmenování místa mě nenechává klidným. Mám však jen matnou představu o lokalizaci rezervace. Na dnešní cestu, stejně jako na etapu předchozí, jsem se téměř nepřipravoval. Nemám mapu, v hlavě mám jen základní linii trasy.

Podmáčený horský les, podmáčená cesta, úžasné přírodní scenérie. Cesta mě postupně přivádí až k rozcestí u Slatinného potoka.

Podmáčená cesta v horském lese

Podmáčená cesta v horském lese

Z toho mála, co o trase dnešní cesty vím, se vynořuje informace nejdůležitější: Na tomto rozcestí musím opustit značenou cestu a pokračovat po silnici k horské osadě Jelení. Tam se silnice větví. Jedna její část pokračuje ke státní hranici, druhá se stáčí zpět do vnitrozemí a prochází Národní přírodní rezervací Rolavská vrchoviště. Ta jsou primárním cílem mé dnešní cesty. Pokračovat od Slatinného potoka po značené cestě by znamenalo Rolavským vrchovištím se vyhnout nebo jen minout jejich okraj. Naopak silnice z Jelení vrchovištěm přímo prochází. Vede také kolem bývalého cínového dolu Rolava, který je z důvodů, o kterých se ještě zmíním, do rezervace začleněn.

Postávám a přemýšlím, zda přece jen nezůstat na značené cestě. Je možné, že jsem při letmém pohledu do internetové mapy leccos přehlédl a značená cesta přece jen nabízí víc.

Po silnici kdosi přichází. No toto! Nečekal bych tu dnes živou duši, natož trampa! Zdravíme se a brzy nacházíme společnou řeč. Nastiňuji v hrubém rysu hlavní cíle mé cesty; tramp vytahuje mapu a ukazuje mi, kde přesně se nacházejí. A upřesňuje: Jeřábí jezera jsou dvě. Velké a Malé. Malé se nachází nedaleko osady Jelení. Z mapy vyčítám, že ještě před prvními domky musím silnici opustit a postupovat lesní cestou proti proudu potoka. Cesta by mne k rezervaci měla dovést.

Není třeba dalších spekulací o možnostech cest.

Pokračuji silnicí podél Slatinného potoka. Krajina mi svým charakterem připomíná oblast kolem šumavské Modravy. Ale tam jsem již dlouho nebyl, kdo ví, jak to tam vypadá dnes.

Dovolím si na tomto místě poznámku: Při psaní článku jsem ve zdrojích několikrát narazil na přirovnání k Šumavě. Podobnost tedy nebyla pouze vjemem mým…

Slatinný potok

Slatinný potok

Slatinný potok

Slatinný potok

Do Jelení to není daleko. Cestu tu a tam lemují informační panely Karlovy naučné stezky. Co to je, odkud a kam vede, zjišťuji až dodatečně, v teple domova. Jeden z panelů mi objasňuje historii cínového dolu Rolava. Přijímám informace s povděkem.

Na začátku osady Jelení, v místě, kde se na silnici napojuje Krušnohorská lyžařská magistrála, nacházím skutečně neznačenou lesní cestu. Měla by to být ta, kterou hledám. Která mne dovede ke státní hranici a k Přírodní rezervaci Malé Jeřábí jezero. Věřím, že objevím v terénu značky, které rezervaci vymezují, a jezero objevím. Co je to však za jezero? Čekat mohu vodní plochu uprostřed rašeliny, čekat mohu močál, čekat mohu zcela zarostlou podmáčenou plochu. Nechám se překvapit.

Po čtvrthodině chůze narážím na partu lesních dělníků. Jejich nadřízený stojí u terénního automobilu a studuje lesnickou mapu. Ten by mi mohl poradit! Poradil. Ukázal mi v mapě, kde se rezervace nachází a přesně mi popsal cestu.

Dalších dvacet minut chůze a jsem na státní hranici. Chodníkem, který ji sleduje, se dávám vlevo a mířím do rezervace. Žádné jezero, žádnou větší vodní plochu nenacházím. Není však čeho litovat. Nacházím se uprostřed vrchovištního rašeliniště, kterému z jeho charakteristik nechybí vůbec nic. Nahlížím i na německou stranu hranice. Tam je krajina ještě zajímavější.

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Malé Jeřábí jezero je horské rašeliniště vrchovištního typu ležící u státní hranice s Německem, na plochém hřbetu Přebuzské hornatiny, v nadmořské výšce 920 – 930 metrů. Rozloha rezervace činí 6,02 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1969. Je dokladem přirozeného vývoje rostlinných společenstev horských vrchovišť Krušných hor. Na německé straně plynule navazuje na mnohem větší rezervaci stejného jména i charakteru (Naturschutzgebiet Kleiner Kranich See). 

Rezervace, především její fauna, byla poničena aplikací insekticidů v 70. a 80. letech 20. století. Navíc před několika lety byla okrajová část rezervace nepovoleně odvodněna, což způsobilo narušení zejména rašelinných smrčin.

Neodborné zásahy do území běžný návštěvník na první pohled nepozná. Horský prales, podmáčená půda, četné tůňky, to je obraz typického vrchoviště. A toto místo obrazu nezůstává skutečně nic dlužno. Na druhé straně státní hranice je obraz umocněn pohledem na rozlehlou podmáčenou louku. Je možné, že právě ona dala rezervaci jméno. Toto mohlo být ono jezero.

Až po návratu domů jsem se dověděl, že do německé části rezervace je možný přístup od hostince Henneberg (kousek za státní hranicí) po povalovém chodníku. Vede k vyhlídkové plošině, odkud je možno si rezervaci prohlédnout. Chyba. Nepřipraven znamená být ochuzen. A tak se to stalo i v mém případě.

Pohled do Naturschutzgebiet Kleiner Kranich See

Pohled do Naturschutzgebiet Kleiner Kranich See

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Přírodní rezervace Malé Jeřábí jezero

Vracím se zpátky do Jelení. Horská obec byla založena horníky pravděpodobně již v 15. století. Významnou dominantou obce byl katolický kostel Sv. Antonína z Padovy, pozvednutý koncem 18. století na kostel farní. Zcela novou podobu získal ve druhé polovině století devatenáctého, po roce 1946 byl do základů zbořen. Před vysídlením v roce 1946 stálo v Jelení 145 domů, žilo zde asi 800 obyvatel. K farnosti patřilo asi 350 obyvatel ze sousední obce Chaloupky.

V roce 1993 zřídili obyvatelé uprostřed obce pamětní místo. Stojím zde, obhlížím osadu. Dnes tu není živé duše, ale v zimě tu ale musí být rušno.

Pamětní místo v obci Jelení

Pamětní místo v obci Jelení

Jelení, dobová fotografie z roku 1927 (zdroj: kvmuz.cz)

Jelení, dobová fotografie z roku 1927 (zdroj: kvmuz.cz)

Silnice se vine středem horských luk. Jsou na nich zjevné terénní změny. Nevím, zda vznikly těžbou rašeliny nebo souvisejí s hornickou činností. Po dvou kilometrech louky končí, vstupuji do lesa. A také do Rolavských vrchovišť.

Krajina u osady Jelení

Krajina u osady Jelení

Horské louky u osady Jelení

Horské louky u osady Jelení

Na loukách jsou zjevné terénní úpravy

Na loukách jsou zjevné terénní úpravy

NPR Rolavská vrchoviště vznikla 1. 7. 2012. Rozlohou 752 ha se stala druhým největším maloplošným zvláště chráněným územím v Karlovarském kraji. NPR Rolavská vrchoviště se nachází přibližně v prostoru mezi osadami Rolava a Jelení v blízkosti státní hranice s Německem na vrcholové plošině Krušných hor, která byla v minulosti označována jako Kranisberg (z německého der Kranich = jeřáb, ve smyslu pták). Nově zřízená rezervace zahrnuje i území tímto již bývalých národních přírodních rezervací Velké Jeřábí jezero a Velký močál.

Rolavská vrchoviště se nacházejí v nadmořské výšce 880 – 950 metrů, v chladné klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou mezi 4 – 5° C, s úhrnem srážek okolo 1000 mm. Doba trvání sněhové pokrývky – 120 dnů – patří v rámci Krušných hor mezi nejdelší.

Geologické podloží je tvořeno žulami krušnohorského plutonu, které jsou prostoupeny puklinami obsahujícími cínové zrudnění v podobě greisenů.

Předmětem ochrany Rolavských vrchovišť jsou především podmáčené smrčiny a vrchovištní rašeliniště. Také však areál bývalého cínového dolu, respektive jeho specifická flóra a fauna, která tuto lokalitu kolonizovala. 

Na území rezervace byl zjištěn výskyt 23 zvláště chráněných druhů rostlin a 29 zvláště chráněných živočichů.

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště

Ve 2. čísle časopisu Arnika z roku 2012 (časopis vydává ZO ČSOP Kladská) vyšel obsáhlý článek o Rolavských vrchovištích (autor Jan Matějů). To bylo jediné, co jsem vzhledem k dnešní cestě měl nastudované. Dovoluji si citovat alespoň ze základních myšlenek statě:

Tím nejzajímavějším na Rolavských vrchovištích je kombinace biotopů. V těsném sousedství raných stádií sukcese na člověkem formovaných biotopech důlních odvalů se nacházejí až osm tisíc let stará a člověkem téměř nedotčená rašeliniště.

Nevím, zda jste již přemýšleli o tom, kde byste v naší přírodě hledali opravdový původní prales či nějaké jiné člověkem nedotčené místo. Louky a pastviny jsou v našich podmínkách už z principu vázané na lidskou činnost, taktéž většina stojatých vod a ani v lesích opravdu nedotčená místa téměř nenajdete. Zbývají nám pouze skalní srázy a různé mokřady. A z těch pouze ty, které nebyly odvodněny nebo jinak poškozeny. V našem kraji tak lze některá rašeliniště (ani tady se řadě z nich těžba nevyhnula) považovat za nejdéle existující člověkem přímo neovlivněné části přírody či chcete-li pralesy.

Proč rezervace chrání i areál bývalého dolu a úpravny rud? Pokud pomineme důvody kulturně – historické, je argument stejný jako v případě vrchovišť. I na místech bývalého dolování, hromadách hlušiny, kalech a dokonce i ruinách budov se v horském prostředí uchytila celá řada zajímavých druhů rostlin a živočichů.

Mezi botanické zajímavosti Rolavských vrchovišť bezesporu patří masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Najdeme zde ovšem, jako na jediném místě v kraji, i její příbuznou, mnohem vzácnější rosnatku anglickou (Drosera anglica). A také křížence obou druhů, rosnatku obvejčitou (Drosera x obovata).

Klenotem Rolavských vrchovišť byli tetřevovití ptáci. Minulý čas platí pro tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), jeho pozorování v uplynulých letech jsou zcela výjimečná. Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je na tom o mnoho lépe…

S rašeliništi je to vždy stejné. Z cest, po kterých se běžný návštěvník pohybuje, uvidíte jen pramálo. Pokud si chcete rašeliniště prohlédnout zevrubněji, musíte znát cesty jiné. Objevit je buď sami, nebo za pomoci jiných, místa znalých. Podotýkám: Mimo cesty v rezervacích chodit nelze.

Tak to je i s Rolavskými vrchovišti. Musím vzít zavděk tím, co mi nabízí silnice. Kusé pohledy na okraje mokřadů, více toho vidět v této chvíli nemohu. Ale i to málo je krásné a zajímavé.

Z lesa se jako architektonický Zombie vynořuje areál bývalého dolu a úpravny rud Rolava (Důl Sauersack). Na tomto místě se cín těžil již od 16. století. Největší rozmach těžby začal až během druhé světové války. Byl zde zajatecký tábor, těžbu zajišťovali ruští a francouzští zajatci.  Tehdy byl Němci vybudován těžební závod s dodnes dochovanou dominantní částí – úpravnou rudy.

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Důl Sauersack, bývalá úpravna rud

Jen dobové fotografie napovídají, že místo vypadalo v době fungování závodu zcela jinak. Fabrika stála na palouku, měla dřevěnou fasádu. Dnes tu vidím jen surový železobeton, to vše ukryté v lese.

Důl Sauersack, dobová fotografie (zdroj kvmuz.cz)

Důl Sauersack, dobová fotografie (zdroj kvmuz.cz)

Procházím areálem. Klid tu není. Dnes sice žádný paintball, avšak kovkopové řádí hlava nehlava. Berou vše kovové, co jim pod ruku padne.

Pátrám po zarostlých jezírkách, na kterých se uchytila vzácná flóra. Jedno skutečně objevuji. Vegetační sezóna je však u konce, to zajímavé je třeba hledat v jiné roční době.

Zarostlá jezírka v areálu bývalého Dolu Sauersack, na kterých se již uchytila vzácná flóra

Zarostlá jezírka v areálu bývalého Dolu Sauersack, na kterých se již uchytila vzácná flóra

Nemám chuť zkoumat dále v areálu, mé vědomosti navíc nejsou takové, abych jimi své pátrání mohl plně podpořit. Zajímá mne jiná věc. Lesník od Malého Jeřábího jezera mi v mapě ukazoval, že na druhé straně silnice, asi kilometr od ní, se nachází krásný rybník, částečně zarostlý rašeliníkem a jinou vrchovištní flórou. Říká se mu prý Rolavský rybník a dříve dodával vodu do úpravny rud. Půjdu se tam podívat.

Rolavský rybník je mimořádně krásný. Je větší a divočejší než Mrtvý rybník, u kterého jsem stál předevčírem. Navíc kolem dokola se nacházejí neprostupná vrchoviště, skutečný prales, o jakém hovořil pan Matějů ve svém článku.

Rolavský rybník

Rolavský rybník

Rolavský rybník

Rolavský rybník

Vrchoviště kolem Rolavského rybníka

Vrchoviště kolem Rolavského rybníka

Vrchoviště kolem Rolavského rybníka

Vrchoviště kolem Rolavského rybníka

Rolavský rybník

Rolavský rybník

Syt pohledy na nádhernou panenskou přírodu, na nádherný rybník uprostřed vrchovišť, pokračuji po silnici k obci Rolava.

Nad Rolavou

Nad Rolavou

Rolava kolem roku 1920 (zdroj: kvmuz.cz)

Rolava kolem roku 1920 (zdroj: kvmuz.cz)

Bývalá hornická obec Rolava – dnes jen pár domků, před odsunem Němců jich tu stálo 220 – se nachází v mělkém údolí stejnojmenné říčky. V tomto místě měním itinerář cesty. Původně jsem chtěl putování ukončit v Bublavě, známém krušnohorském zimním středisku. Napadla mne však varianta jiná. Nepůjdu do Bublavy, ale do Kraslic. Cestou přes Špičák, nejvyšší vrchol sokolovského okresu.

Z Rolavy je to jen kousek přes kopec do Přebuze, další kdysi věhlasné hornické obce. Obec dala jméno geomorfologickému celku, na kterém se právě nacházím. Přebuzské vrchovině. Obec míjím jen okrajově. Značená cesta uhýbá na pastviny, kterým dominuje velký dřevěný kříž.

Kříž na pastvinách u Přebuze

Kříž na pastvinách u Přebuze

Čtyři kilometry lesem a jsem na Špičáku. Altánek, vrcholová kniha, krásný pohled na zalesněné vrcholy Krušných hor. Opět tu platí to, co jsem napsal o pohledech z Blatenského vrchu. Krušné hory v těchto místech nemají nic společného s vesmírnou krajinou na severu Čech.

Na Špičáku

Na Špičáku

V dálce rozeznávám vysílač na Zelené hoře u Chebu. Poznávám také známé obrysy vrcholů Slavkovského lesa. Nicméně pohled ze Špičáku přece jen není ideální. Atmosféře místa však nechybí nic. Nádherný klid, nádherný pocit sounáležitosti s krajinou.

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku

Krušné hory ze Špičáku. V pozadí Auersberg

Krušné hory ze Špičáku. V pozadí Auersberg

Zpět na značenou cestu. Sestup k bývalé obci Nová Ves. I když se nejedná o hornickou obec, dýchá z místa podobná atmosféra jako z Rolavy a Jelení.

Místo, kde stávala obec Nová Ves

Místo, kde stávala obec Nová Ves

A ještě jedno místo dnes: Skalní vyhlídka nad Kraslicemi. K smrti jsem vyděsil mladou čtenářku, která zde trávila nádherné odpoledne u knihy. Přiblížil jsem se příliš potichu.

Vyhlídka nad Kraslicemi

Vyhlídka nad Kraslicemi

Vyhlídka nad Kraslicemi

Vyhlídka nad Kraslicemi

Pak už jen Kraslice. Město s velkou tradicí výroby hudebních nástrojů. A cesta do Sokolova nádherným údolím řeky Svatavy.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů: Hřebenem Krušných hor – část II.

  1. SV napsal:

    greisenů. – čoho?

  2. SV napsal:

    krásnofarebné jesenné fotky!
    a dobrý článok, ako vždy 😉

  3. buteo napsal:

    Přidat pár aktuálních mapek, přeložit do jazyka budoucích návštěvníků a je dobrý materiál pro knížku.
    – 4 SV : už druhý rok hraje moje rádio každý den hezkou písničku s něžným dívčím hláskem o „najkrajších stromoch na Horehroní“. Slyším Horehronie, hned vidím Muráňskou planinu a k Planině patří SV. Tak jsem si při poslechu písně o těch stromech představoval jako interpretku SV. Omyl, v pátek u Šípa na Všechnopárty se objevila Kristína. Podoba by snad i byla, ale toto děvče nikdy nebylo na Muráňské planině a navíc je ze Svidníka a to má k Nagymarošovi daleko. Nuž tak

  4. SV napsal:

    „….a k Planině patří SV“ to si pekne povedal, milé Buteo. ja tú pesničku spievam so slonmi 😉

  5. SV napsal:

    „Nepřipraven znamená být ochuzen.“ ako kedy. niekedy to môže znamenať byť aj milo prekvapený 😉

  6. SV napsal:

    Kříž na pastvinách u Přebuze – bezva fotka.

  7. SV napsal:

    Rolavský rybník – tá posledná fotka – tam je odfotené ticho 😉

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *