Volovec mengusovský je vrchol několika zcela odlišných tváří. Monumentální pyramida, nevýrazný hřeben, to jsou jen dvě z nich.
V rámci své mateřské doliny má štít zcela unikátní postavení, podobné jako Kozia stráž v Doline Zlomísk. Z vrcholu lze přehlédnout a kontrolovat celou dolinu…
Volovec mengusovský (2227,5 m. n. m.)
polsky: Wołowiec Mięguszowiecki; německy: Olga-Spitze; maďarsky: Olga-csúcs
Dvojvrchol v jižním ukončení bočního hřebene Hincovy vežičky; od ní je oddělen Volovcovým sedlom. Vypíná se nad Hincovou kotlinou, Volou kotlinkou a Kotlinou Žabích plies v komplexu Mengusovskej doliny.
Volovcom mengusovským je zakončen jižní výběžek hlavního hřebene Vysokých Tatier, který vybíhá z Hincovej veže (přesněji z Hincovej vežičky) do Mengusovskej doliny. Tento hřeben rozděluje její horní část na Hincovu kotlinku (nad Hincovými plesami) a Voliu kotlinku nad Žabími plesami. Od uzlového bodu, Hincovej vežičky, ho odděluje Volovcové sedlo. Volovec mengusovský má dva vrcholy: severní a jižní, který je hlavní.
Volovec mengusovský dlouho nesl pojmenování jiné a v němčině a maďarštině ho nese dodnes: Štít Oľgy.
Toto pojmenování má souvislost s prvním písemně doloženým zdoláním vrcholu. Účastníky tohoto výstupu byli Kornel Stodola a horský vůdce Johann Franz.
Kornel Stodola (1866 – 1946) byl slovenský a československý politik, meziválečný poslanec a senátor. Patřil k průkopníkům lyžování na Slovensku. Byl aktivním horolezcem.
Johann Franz (1863 – 1939) byl spišský Němec, horolezec a horský vůdce z Novej Lesnej.
Tito dva muži vystoupili na vrchol 28. 6. 1903. Po tomto výstupu pojmenoval Kornel Stodola dosud nezdolaný tatranský štít po své manželce Olze.
V zimě jako první vrchol zdolali Mieczysław Lerski a Jerzy Maślanka (21. 3. 1910).
Volovec mengusovský jen stěží unikne pozornosti turistů procházejících Mengusovskou dolinou. V místě, kde turistický chodník k Hincovým plesám vystoupá nad hranici lesa, se štít vynoří jako výrazná trojboká pyramida. Tento čelní pohled je skutečně monumentální. Z pohledů bočních, především ze strany Volej kotlinky je jeho tvar velmi nevýrazný; vyniká optické utopení štítu mezi okolními, mnohem vyššími vrcholy. Ze strany Hincovej kotlinky (ze západu) z vrcholu spadá 150 metrů vysoká stěna, rozbrázděná mnoha žebry a vhloubeními.
Na Mengusovský Volovec nevede turistická cesta. Vrchol je přitom ze strany Volovcového sedla poměrně snadno dostupný. V rámci Mengusovskej doliny má štít unikátní postavení. Nabízí mimořádně přehledný pohled téměř celou dolinou: k Mengusovským štítom, Čubrine a Kôprovskému štítu, na straně opačné k Hincovej veži, na Volí chrbát, Volej veži, Rysom, Ťažkému štítu, Vysokej a Kôpkam. Fascinující jsou pohledy k Hincovým plesám.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) Arno Puškáš, Vysoké Tatry VII., Šport Bratislava 1981 Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Sú odtiaľ nádherné výhľady, určite stojí za návštevu, musím zaradiť do plánu ❗
Super spracované 😉
Děkuji. Výhledy jsou skutečně unikátní ! 😉
Neskutečně nádherný fotky. Jak to je jen možné, tolikráte jsem byla v Tatrách a nikdy jsem cestou na Hincová plesa neměla tak krásné počasí. Já snad tu vichřici, déšť a sníh i v létě přitahuju. 🙂 Mám podobné sněhové fotky… mnoho sněhových fotek, ze srpna. 😉
ani já tam zdaleka ne vždy měl krásně…
Měl bys vydat knihu, fotografickou publikaci, kalendář.. 🙂
tak tak, pepa by mal vydat knížku, a Wicky taky! 😉
Wicky je holt živelne príťažlivá 😉
SV je zase úžasně ftipná! 😀