Tatranské vrcholy LXIII – LXV. Mengusovské štíty

Mengusovské štíty

Mengusovské štíty

Trojice monumentálních vrcholů v hlavním hřebeni Vysokých Tatier

První písemná zmínka o osadě Mengus (dnešní Mengusovce) pochází z roku 1398. Osada vznikla na území, které v roce 1264 dostal darem comes Botyz od uherského krále Bela IV. za to, že ho doprovázel ve válce proti českému králi Otakarovi II. Vznikla na nehostinném území, které bylo součástí divokých a hlubokých podtatranských lesů.

Lze předpokládat, že pojmenování Mengusoviec v sobě ukrývá jméno některého ze svých zakladatelů; je tomu tak v případě nedaleké obce Gerlachov, sousední Batizovce zas nesou jméno svého prvního zeměpána.

Název obce postupně přešel na dolinu, kterou obyvatelé začali hospodářsky využívat. Od ní převzali jméno horské hřebeny na jejím severním konci. Mengusovský hřeben představoval v pojetí pastýřů, lovců kamzíků a hledačů pokladů celý horský masív, který Mengusovskú dolinu uzavíral.

V sedmdesátých letech 19. století, kdy turisté a horolezci pro svou potřebu upřesňovali tatranské místní názvosloví, se platnost původního pojmenování Mengusovský hrebeň (v počátcích Mengušovský) zúžila na masív tří Mengusovských štítů mezi Východným Mengusovským sedlom a Hincovým sedlom. Štíty dostaly samostatné názvy: Východný, Prostredný a Veľký Mengusovský štít.

Mengusovské štíty nad Hincovou kotlinou (zleva Veľký, Prostredný,  Východný)

Mengusovské štíty nad Hincovou kotlinou (zleva Veľký, Prostredný, Východný)

Mengusovské štíty nad Hincovou kotlinou

Mengusovské štíty nad Hincovou kotlinou

Východný Mengusovský štít odděluje od Prostredného Mengusovského štítu Mengusovské sedlo. Ze sedla trčí pitoreskní skalní jehla podobná lidské postavičce. Jmenuje se Chlapík. Mezi Prostredným a Veľkým Mengusovským štítom se nachází hluboké a úzké Vyšné Mengusovské sedlo.

Hřeben Mengusovských štítů je součástí hlavního hřebene Vysokých Tatier. Odděluje Hincovu kotlinu od dvou horních pater Doliny Rybiego Potoku, které mají samostatné názvy: Kocioł Morskiego Oka a Czarnostawiański Kocioł. Po hřebeni Mengusovských štítů probíhá státní hranice mezi Polskem a Slovenskem.

Při pohledu z polské strany se Mengusovské štíty zrcadlí v hladině největšího tatranského plesa, Morskiego Oka; při pohledu ze strany slovenské zas v hladině největšího z jezer na slovenské straně Tatier, Veľkého Hincovho plesa.

Mengusovské štíty (zleva Veľký, Prostredný,  Východný) nad Hincovým plesom

Mengusovské štíty (zleva Veľký, Prostredný, Východný) nad Hincovým plesom

Z obou stran jsou Mengusovské štíty velkolepé a pro horolezce přitažlivé. Mimořádně působivé jsou ze strany polské. Ční více jak tisíc metrů nad hladinu Morskiego Oka. Téměř o polovinu nižší jsou ze strany Hincovej kotliny. Severní stěny Mengusovských štítů nabízejí bohaté možnosti i pro nejnáročnější horolezce. Východný Mengusovský štít vysílá nad Czarny Staw hřeben s proslulou Kazalnicou (Kazatelna), jejíž 550 metrů vysoké stěny jsou protkány jen cestami obtížnosti V a vyšší.

Mengusovské štíty nad Dolinou Rybiego Potoku

Mengusovské štíty nad Dolinou Rybiego Potoku

Mengusovské štíty od Vyšného Kôprovského sedla

Mengusovské štíty od Vyšného Kôprovského sedla

Mengusovské štíty (nejblíže Východný, dále Prostredný a Veľký) z Hincovej veže

Mengusovské štíty (nejblíže Východný, dále Prostredný a Veľký) z Hincovej veže

Mengusovské štíty z Volovcového sedla. Vlevo Čubrina, vpravo Hincova veža

Mengusovské štíty z Volovcového sedla. Vlevo Čubrina, vpravo Hincova veža

Mengusovské štíty z Volovcového sedla. Vlevo Čubrina

Mengusovské štíty z Volovcového sedla. Vlevo Čubrina

První písemně doložený výstup na Veľký Mengusovský štít znamenal ve své době největší úspěch v dějinách tatranského horolezectví. Zpráva o zdolání vrcholu měla o to větší ohlas, že jeho aktérem nebyl renomovaný Tatranec, ale mladý varšavský středoškolák Ludwik Chałubiński (1860 – 1933). Nutno však dodat, že byl synem známého lékaře Tytusa Chałubińskiego (1820 – 1889), který patřil mezi legendární znalce Tatier a svůj druhý domov měl v Zakopanem.

Ludwik se svěřil se svými plány na zdolání štítu horským vůdcům Wojciechu Rojovi a Maciejowi Sieczkovi. Snažil se je nadchnout pro svou myšlenku. Ale vůdci se zdráhali. Krom toho, že byli průvodci, byli také přáteli mladíkova otce. Tušili, že ten nebyl zasvěcen do plánů svého syna.  Nakonec však svolili.

28. června 1877 vystoupil Ludwik Chałubiński se svými průvodci od Morskiego Oka na Hincove sedlo. To do těch dob nikdo nepřekročil. Další cesta k vrcholu po hřebeni byla náročná. Zvolili tedy traverz po skalnato–travnatých úbočích přes římsu ze strany Hincovej kotliny a překročili boční žebro Mengusovskej vežičky. Odtud pak kličkovali v nepřehledné spleti stěnek, komínků a lávek k vrcholu.

Není známo, zda Tytus Chałubiński věděl o záměrech svého syna. Zda vůdci potajmu dostali souhlas k doprovodu jeho syna. Pravdou však je, že Ludwik měl velkou volnost a otec na něj byl hrdý. Krátce po výstupu na Veľký Mengusovský štít se zaměřil na zdolání další obávané hory, Ganku.

Po dokončení studií se Ludwik Chałubiński trvale usadil v Tatrách, v Zakopanem. Jednotlivé vrcholy Mengusovského hřebene v čase jeho prvovýstupu ještě neměly samostatné názvy. Horolezci však nazývali Veľký Mengusovský štít Szczyt Chałubińskiego.

V zimě stanuli na vrcholu Veľkého Mengusovského štítu jako první němečtí horolezci Alfred Martin a Ernst Dubke se spišskými vůdci Jánom Breuerom a Jánom Francom st. Stalo se tak 13. února 1906.

Vrcholy Prostredného a Východného Mengusovského štítu zůstaly nedotčeny ještě další čtvrtstoletí. Jako první na Východnom Mengusovskom štíte byli 9. srpna 1903 Antónia a Karol Englischovci s horským vůdcem Jánom Francom st. Na vrcholu Prostredného Mengusovského štítu stáli šest dnů po nich dopravní inženýr Włodzimierz Boldireff (1883 – 1970) a krakovský průmyslník Stanisław Porębski (1884 – 1960).

Přechod přes Mengusovské sedlo (2307 m n. m.) znali už v první polovině 19. století goralští pytláci. V roce 1861 jím prošli i první turisté. Není tedy vůbec vyloučené, že na Východnom Mengusovskom štíte už mnohem dříve než Englischovci stanuli neznámí lidé, kteří na vrchol vystoupili lehkou cestou z Mengusovského sedla.

Mengusovské štíty z Hlinskej veže

Mengusovské štíty z Hlinskej veže

Mengusovské štíty z Prednej Bašty

Mengusovské štíty z Prednej Bašty

Mengusovské štíty z Prednej Bašty

Mengusovské štíty z Prednej Bašty

Zdolávání severních stěn Mengusovských štítů se od roku 1906 stalo výsadou polských horolezců. Jediný prvovýstup, který ze západní strany přes velkou rampu vykonali 6. července 1918 bratři Jur a Miloš Janoškovci se svým pozdějším švagrem Júliusom Krmešským, byl v čase poznamenaném válkou předzvěstí rodícího se slovenského horolezectví ve Vysokých Tatrách.

Jur Janoška byl před první světovou válkou spoluorganizátorem národních výstupů na Kriváň. Roku 1818 založil v Liptovském Mikuláši časopis Tatranský sokol. V dramatickém období před vznikem Československa (30. 8. 1918) vedl výstup 51 vlastenců na Končistú. Roku 1923 organizoval u příležitosti 5. výročí vzniku ČSR pouť na Gerlachovský štít. Během druhé světové války byl redaktorem ilegálního časopisu Hlas národa. Během SNP těžce onemocněl a na následky nemoci zemřel. 

Miloš Janoška je autorem prvního slovensky psaného Sprievodcu po Tatrách z roku 1911. Společně s bratrem Jurom založili v roce 1919 Tatranský spolok turistický.

Doc. Július Krmešský (1900 – 1984) byl fyzik a vysokoškolský pedagog. Za mlada se věnoval horolezectví a se svým švagrem Milošom Janoškom absolvoval několik lehčích prvovýstupů v oblasti Kriváňa. Podstatnou část života prožil v Bratislavě a pro vazbu na toto město odmítl i nabízené místo ředitele po vybudování observatoře ve Skalnatej doline.

Severní stěny Mengusovských štítů

Severní stěny Mengusovských štítů

Na vrcholy Mengusovských štítů nevedou turistické cesty. Velmi zdatní turisté však mohou túry absolvovat v doprovodu horského vůdce. Nejsnáze přístupný je vrchol Východného Mengusovského štítu; výstupová cesta vede přes Mengusovské sedlo. Výstupy na Prostredný a Veľký Mengusovský štít už spadají do kategorie lehčích horolezeckých výstupů. Běžný turista však ochuzen zůstat nemusí. Z polské strany, od Czarnego Stawu vede značená turistická cesta do Mengusovského sedla. Cesta do sedla i sedlo samotné nabízejí úchvatné pohledy do Doliny Rybiego Potoku a na štíty tyčící se nad dolinou.

Vrcholy Mengusovských štítů nabízejí rozhledy nebývalé krásy. V rámci Vysokých Tatier patří mezi nejkrásnější a nejúchvatnější. Prim v kvalitě rozhledů pak patří Veľkému Mengusovskému štítu.

Mengusovské štíty z Rysov

Mengusovské štíty z Rysov

Mengusovské štíty z Rysov

Mengusovské štíty z Rysov

Související články:
Východný Mengusovský štít
Prostredný Mengusovský štít
– Veľký  Mengusovský štít 

 

Zdroje:
Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010)
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Tatranské vrcholy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů u Tatranské vrcholy LXIII – LXV. Mengusovské štíty

  1. SV napsal:

    fúha! 😯 😉

  2. SV napsal:

    úvodná fotečka parádna!

  3. SV napsal:

    „dostal darem comes Botyz“ comes? a to je kto? 😯

  4. SV napsal:

    Ludwik Chałubiński – ten má v Tatrách kdesi aj nejaké dvere, vráta, zdá sa mi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.