Tatry aprílové

Tatry aprílové

Tatry aprílové

Často mi známí kladou otázku: Jak to děláš, že máš na svých tatranských fotografiích stále modrou oblohu? Jak si vybíráš počasí? Snažím se jim vysvětlit, že zdaleka ne vždy mi počasí v Tatrách přeje. Poslední expedice budiž toho důkazem…

Tři volné dny. O jejich stoprocentním využití z pohledu túr mám ovšem velmi vážné pochybnosti. Poslední zprávy ze západu již teď potvrzují předpověd počasí. Rozsáhlá studená fronta, sněžení, teploty kolem nuly. S největší pravděpodobností bude azurově modrá obloha figurovat jen na fotografiích z úterního dopoledne.

Úterý

Brzké ráno, Velickou dolinou stoupám ke Sliezskemu domu. Turistický chodník je pokrytý monolitickou vrstvou ledu. Chůze pomalá; ultratvrdé podrážky mých zimních bot nenacházejí společnou řeč s ledovým povrchem cesty. Přes den se tu valí vody z jarního tání, v noci pak vše zmrzne. Obvyklý jarní cyklus.

Ztrácím spoustu cenného času pomalým postupem. Navíc táhnu plnou polní. Batoh s horolezeckou výstrojí je pořádně těžký.

Rozcestí u Velického plesa. Zkoumavý pohled vzhůru, k Velickým Granátom. Na místech, kam svítí slunce po celý den, není po sněhu ani památky. Ve žlabech a ve stinných místech je ho ještě poměrně dost. Jaká je jeho kvalita? Za chvíli uvidím.

Velická dolina

Velická dolina

Velická dolina z nástupu na Granátovú lávku

Velická dolina z nástupu na Granátovú lávku

Velické Granáty je souhrnné pojmenování pro skalní věže tvořící hřeben mezi Bradavicou a Velickou kopou. Jejich úpatím, poměrně vysoko nade dnem Velickej doliny vede cesta nazvaná Granátová lávka.

Stoupám na lávku. Sněhová pole jsou tvořená tvrdým, velmi kluzkým firnem. Raději místa obcházím. Nechce se mi neustále připevňovat a odepínat stoupací železa. Sněhovému poli pod Velickou kopou se vyhýbám tak, že lezu přímo po hřebeni.

Velická stena a Dvojitá veža z nástupu na Granátovú lávku

Velická stena a Dvojitá veža z nástupu na Granátovú lávku

Na Granátovej lávke

Na Granátovej lávke

Velická kopa z Granátovej lávky

Velická kopa z Granátovej lávky

Vrchol Velickej kopy. Nádherný pohled do Slavkovskej doliny, ke Slavkovskému štítu. Zkoumám hřeben na protější straně doliny, vlevo od Slavkovského sedla. Tyčí se tam tři Slavkovské veže. Pokud se stane zázrak a počasí mi v příštích dnech umožní túru do těchto míst, pokusím se je zdolat.  Co se však tatranských předpovědi počasí týče, zázraky se příliš často nedějí…

Slavkovská dolina a Slavkovské veže z Velickej kopy

Slavkovská dolina a Slavkovské veže z Velickej kopy

Slavkovská dolina, Vareškový hrebeň a Slavkovský štít z Velickej kopy

Slavkovská dolina, Vareškový hrebeň a Slavkovský štít z Velickej kopy

Slavkovské sedlo z Velickej kopy. Vlevo Prostredná a Vých. Slavkovská veža, vpravo Vareškový hrebeň

Slavkovské sedlo z Velickej kopy. Vlevo Prostredná a Vých. Slavkovská veža, vpravo Vareškový hrebeň

Západní horizont mění barvu. Ještě před chvílí svítil azurovou modří; rychle však šedne a mlhavý opar rapidně kazí viditelnost. Ďumbier i Chopok již v šedavém závoji zmizely zcela. Vypadá to, že se za chvíli ztratí celý hřeben Nízkych Tatier.

Pohled k protějšímu Gerlachu zatím nijak omezen není. Zkoumám žlaby padající z hřebene, kvalitu jejich sněhové vystýlky. Pokouším se odhadnout, jak to bude se sněhem v Krčmárovom žlabe. Osm set metrů dlouhé výstupové cestě na hřeben Gerlachovského štítu. Uvažoval jsem o něm jako o možném cíli některého z příštích dnů. Jenže rozhodující slovo má v tomto směru počasí. Je nanejvýš nerozumné vydávat se Krčmárovám žlabom za nejistých meteorologických podmínek. Takže až někdy příště.

Mým dnešním cílem jsou dvě věže v hřebeni Velických Granátov: Veľká Granátová veža a Opálová veža.

Obcházím jižní a jihozápadních stěny Dvojitej veže. Přicházím k hraně mohutného žlabu spadajícího z Dolnej Granátovej štrbiny. Tudy vede cesta na Veľkú Granátovú vežu.

Veľká Granátová veža

Veľká Granátová veža

Žlab je celý vysněžený. Vlivem rychle stoupající teploty, která začíná atakovat hodnoty obvyklých letních teplot, sníh velmi rychle měkne. Připevňuji mačky. Tady nemohu riskovat chůzi bez nich. A do ruky cepín. Žlab končí až dole na Kvetnici, to bych rukama neubrzdil.

Veľká Granátová veža

Veľká Granátová veža

Velická stena zpod Veľkej Granátovej veže

Velická stena zpod Veľkej Granátovej veže

Tři sta metrů po sněhu a prudkým svahem vzhůru. Tady jsem již na přímém slunci a stoupám po vysušené loňské trávě. Klouže stejně jako sníh. Od Dolnej Granátovej štrbiny mě pozoruje několik párů kamzičích očí. Veličtí kamzíci, moji kamarádi. Letošní zimu přečkali v naprostém klidu a spokojenosti. V pohodě se pasou, ani je nenapadne odejít, i když jsem jen pár metrů od nich.

Veličtí kamzíci v Dolnej Granátovej štrbine

Veličtí kamzíci v Dolnej Granátovej štrbine

Dolná Granátová štrbina

Dolná Granátová štrbina

Traverz vlevo. U nakloněného skalního bloku začíná výstupová cesta k vrcholu Veľkej Granátovej veže. Bude to ryze letní výstup, na skále není po sněhu sebemenší stopy. Jenže k nakloněnému skalnímu bloku se musím nejprve dostat. Těsně pod ním mě ještě čeká překonání nevelkého sněhového pole. Je nevelké plochou, ovšem hodně nepříjemné. Velmi prudký svah a rozbředlý sníh. Každý stup musím nejprve pořádně udupat a doufat, že mě unese. Nedobré místo.

Veľká Granátová veža od Dolnej Granátovej štrbiny

Veľká Granátová veža od Dolnej Granátovej štrbiny

Výstupovou cestu hodnotí pan Puškáš stupněm obtížnost I – II. To sedí. V mých zimních botách však není kontakt se skálou až tak citlivý, jako v běžných pohorkách. Musím opatrně.

Výstupová cesta vede od nakloněného skalního bloku

Výstupová cesta vede od nakloněného skalního bloku

Výstupová cesta není dlouhá a po čtvrthodině stojím na vrcholu nejmarkantnější věže celých Velických Granátov. Pohled z tohoto místa je zvláštní. Rozhodně ho nelze nazvat všeobjímajícím. Vyjma jihu je ve všech směrech omezen horskými hřebeny. Na západě Gerlach, na východě Slavkovský hrebeň; nad ním jen velmi opatrně vykukuje kousek Lomnického štítu. Stranu severní uzavírá mohutná Bradavica. Nádherný je bezesporu letecký pohled do Velickej doliny. Kochám se pohledem, pozoruji potenciální cíle mých dalších cest.

Dvojitá veža z Veľkej Granátovej veže

Dvojitá veža z Veľkej Granátovej veže

Slavkovský štít z Veľkej Granátovej veže

Slavkovský štít z Veľkej Granátovej veže

Bradavica z Veľkej Granátovej veže

Bradavica z Veľkej Granátovej veže

Velická dolina a masív Gerlachovského štítu z Veľkej Granátovej veže

Velická dolina a masív Gerlachovského štítu z Veľkej Granátovej veže

Velická dolina z Veľkej Granátovej veže

Velická dolina z Veľkej Granátovej veže

Počasí se kazí víc a víc. Je však teplo, na začátek dubna jen těžko uvěřitelné. Co to v těchto chvílích, v brzkých odpoledních hodinách dělá se sněhem, si dovedu představit. Musím velmi uvážit další cestu Granátovou lávkou. Rozbředlý sníh snadno ujede a cepínová brzda je v takovém materiálu jen málo účinná.

Sestupuji. Na Granátovej lávke se mé obavy potvrzují. Nemohu pokračovat dál. Bylo by to riskantní. Vracím se pomalu pod Dvojitú vežu, pod Velickú kopu. A jsem rád, že mám sněhová pole za sebou…

Cesta chodníkem do Tatranskej Polianky je pravým opakem cesty ranní. Led zmizel, po balvanech se valí proudy vody. Pod hranicí lesa nevěřím svým očím. Přes cestu se plazí zmije. Nevelká, ovšem překrásná. Stříbrně šedá s uhlově černou klikatou čárou. Tak kontrastně vybarvenou zmiji jsem ještě neviděl. No, raději někam zalez, zítra bude o hodně hůř.

Zvláštní rok. Do Svatého Jiří to jsou pomalu tři týdny, v Tatrách má tento světec svátek ještě později. Až tehdy by měli vylézat hadi a štíři.

Vnímám to jako krásný pozdrav jara a věřím, že příští dny zmije bez úhony přežije…

Zmije obecná - vretenica obyčajná - Vipera berus (Velická dolina 8. 4. 2014)

Zmije obecná – vretenica obyčajná – Vipera berus (Velická dolina 8. 4. 2014)

Šafrán Heuffelův - šafrán karpatský - Crocus heuffelianus ve Velickej doline

Šafrán Heuffelův – šafrán karpatský – Crocus heuffelianus ve Velickej doline

Středa

Budíček v půl čtvrté, letmý pohled z okna. Leje jako z konve. Návrat do postele vnímám jako dar z Nebes. Spánkový deficit nabyl v posledních dnech obludných rozměrů.

Opětovné probuzení před osmou. Venku je to už lepší. A v deset, kdy vystupuji ze zubačky na Štrbskom Plese, na mne dokonce tu a tam prokukuje modrá obloha. Radost je však předčasná. Meteorologická situace je každou minutou jiná, mění se podle neodhalitelných pravidel. Je zima, fouká silný vítr. Dnes to v žádném případě nebude nic náročného. „Pouze“ kondiční túra.

Zvažuji procházku k vodopádu Skok. Po nočním dešti by mohl mít hodně vody, mohl bych pořídit zajímavé fotografie.

Až tak zjednodušovat se mi dnešní túru ale nechce. Půjdu do Furkotskej doliny. Vystoupím na Sedielkový priechod a podívám se, co obnášejí výstupové cesty na Ostrú vežu. Tou začíná hřeben Ostrej, dělící Furkotskú dolinu od Doliny Suchej vody.

V ústí Furkotskej doliny pěkné přivítání. Prostředkem chodníku si to promenáduje datel černý (tesár čierny). Zanechává překrásné stopy. Neodolávám a fotografuji si je.

Stopa datla černého (tesár čierny, Dryocopus martius)

Stopa datla černého (tesár čierny, Dryocopus martius)

Cesta turistickým chodníkem je podobná, jako včera ve Velickej doline. Potok valící se chodníkem v noci zmrzl a proměnil se v systém miniaturních ledopádů. Na pohled pěkné, ovšem chůze pomalá a náročná.

Furkotská dolina

Furkotská dolina

Přicházím k rozcestí, k odbočce na Chatu pod Soliskom. Dále je cesta Furkotskou dolinou neprošlapaná. Sníh je hluboký a navíc pokrytý vrstvou čerstvého prašanu. Pohled k Sedielkovému priechodu je neradostný. V sedle, nad serpentinami výstupové cesty svítí obrovská převěj z čistě bílého, čerstvě nafoukaného prachového sněhu. Tam nemohu. Z prachového sněhu se špatně vyhrabává…

Odbočuji k Chate pod Soliskom a pokračuji k vrcholu Predného Soliska. Moje myšlenky mají před mými kroky pěkný náskok. Jsou už v Mlynickom sedle a sestupují k vodopádu Skok. Tak přece jen?

Vrcholový kříž. Pohled přes skalní hranu do Mlynickej doliny je spojen s větrným pozdravem. Poryvy větru jsou natolik silné, že mi dělá problém udržet se na nohou. Na sestup z Mlynického sedla k vodopádu Skok budu muset zapomenout. Jediný pořádný závan by mohl stačit na to, abych si ze žlabu udělal skluzavku. Ne.

Na Prednom Solisku

Na Prednom Solisku

Zpět na Štrbské Pleso se vracím stejnou cestou, kterou jsem přišel. Chůzi hřebenem kolem sjezdovky nemám moc rád. I když dnes tu nelyžuje téměř nikdo. Na rozcestí ve Furkotskej doline se zastavuji. Napadá mě, že bych se mohl podívat do žlabu vedoucího do Mlynického sedla z této strany. Tady by to mohlo být za větrem. Že bych na Predné Solisko vystoupil dnes ještě jednou?

Cesta hlubokým sněhem je náročná, ale po chvíli mohu do žlabu nahlédnout. Tady je to v pohodě!

Dívám se na hodinky, přemýšlím. Ne. Dnes už toho nechám. Zítra snad bude lepší počasí. Budu šetřit síly na Slavkovské veže.

Čtvrtek

Můj seriál o tatranských vrcholech před časem dospěl k sedmdesáté části. V té jsem se věnoval Východnej Slavkovskej veži. Napadlo mne, že s dalšími částmi posečkám. Do chvíle, než se mi podaří vystoupit na další dvě Slavkovské veže: Prostrednú a Západnú. Další části seriálu by tak byly logickým pokračováním části sedmdesáté. Možná se to podaří dnes!

Hrebienok, po ránu tu není živé duše. Ústí Studených dolín. Vypadá to tu hůř a hůř. Zdravých stromů ubývá geometrickou řadou. Ty na cestu popadané nedávno ořezali, všude spousta pilin. Pryč odsud.

Počasí je jen o málo lepší než včera. Ale neprší a je vcelku slušná viditelnost. Oproti očekávání je teplo (ledopády v severovýchodní stěně Slavkovského štítu už roztály) a jen těžko mohu odhadovat, jak bude vypadat výstup do Slavkovského sedla. Přes sedlo vede cesta na Slavkovské veže.

Slavkovské veže nad Veľkou Studenou dolinou

Slavkovské veže nad Veľkou Studenou dolinou

Vareškové pleso. Vedou kolem něj stopy a míří do žlabu vedoucího vzhůru do Slavkovského sedla. To je dobré znamení.

Nad Vareškovým plesom

Nad Vareškovým plesom

Vyšlapaných stop ani nebylo třeba. V Dolinke nad Vareškovým plesom má sníh podobu velmi tvrdého firnu. Pro výstup ideální. Jen třeba dávat pozor a neuklouznout.

Slavkovské sedlo má nadmořskou výšku bezmála 2300 metrů. A je to cítit. S každým výškovým metrem se ochlazuje a v již sedle pořádně mrzne. Na stranu Slavkovskej doliny visí pořádná převěj z čerstvě nafoukaného sněhu. Obcházím ji úctyhodným obloukem.

Javorový štít, Ostrý štít a Strelecká veža zpod Slavkovského sedla

Javorový štít, Ostrý štít a Strelecká veža zpod Slavkovského sedla

Po velkých balvanech začínám stoupat k vrcholu Východnej Slavkovskej veže. V letním období pohodový bezproblémový výstup. Teď jsou balvany pokryty tenkou slupkou ledu. Ta je navíc ukryta pod vrstvou nového sněhu. Není čeho se chytnout, ke slovu přichází cepín. S jeho pomocí se pomalu soukám k vrcholu.

Pohled z Východnej Slavkovskej veže je úchvatný. Vzhlížím k hřebeni Velických Granátov, k Veľkej Granátovej veži. Výstup na ni ze strany Slavkovskej doliny je přece jen jiný level než z Granátovej lávky. Vzhlížím i k monumentální Bradavici a především k Prostrednej a Západnej Slavkovskej veži.

Velické Granáty v Východnej Slavkovskej veže

Velické Granáty v Východnej Slavkovskej veže

Bradavica z Východnej Slavkovskej veže. V popředí Záp. a Prostr. Slavkovská veža

Bradavica z Východnej Slavkovskej veže. V popředí Záp. a Prostr. Slavkovská veža

Slavkovský štít z Východnej Slavkovskej veže

Slavkovský štít z Východnej Slavkovskej veže

Dolinka nad Vareškovým plesom z Východnej Slavkovskej veže

Dolinka nad Vareškovým plesom z Východnej Slavkovskej veže

Dolinka nad Vareškovým plesom z Východnej Slavkovskej veže

Dolinka nad Vareškovým plesom z Východnej Slavkovskej veže

Na Prostrednej Slavkovskej veži je na výstupové cestě navátý nový prachový sníh. To by mohl být problém. Půjdu do toho? Nepůjdu?

Dilema řeší počasí. Během pár okamžiků začíná padat hustá mlha. Po pěti minutách už k Prostrednej Slavkovskej veži nedohlédnu. Problém je vyřešen. Dnes tam nemohu. Byla by to k ničemu dobrá šílenost. Další části seriálu o tatranských vrcholech na sebe navazovat nebudou.

Sestupuji zpět k Vareškovému plesu. Viditelnost se rapidně zhoršila v celém výškovém profilu doliny. Pomalu se vracím na Hrebienok a do Starého Smokovca.

Masív Slavkovského štítu od Vareškového plesa

Masív Slavkovského štítu od Vareškového plesa

Prostredný hrot od Vareškového plesa

Prostredný hrot od Vareškového plesa

Přes nepřízeň počasí jsem s touto tatranskou expedicí spokojený. První den byl z mého pohledu dokonce exkluzivní. Odpočinul jsem si. A to byl primární cíl této cesty…

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 komentářů u Tatry aprílové

  1. buteo napsal:

    Skvělé obrázky a prima čtení do těchto studených dní /dnes poletoval, ale k večeru se vyjasnilo a tak se neudržel/. Už vidím SV /ta naše milovníčka živých/, jak jásá nad kamzíčkami a vreteničkou, které bude asi dost ziminka.
    Příspěvek, ke kterému se budu rád vracet. K tomu ještě přeji hezké velikonoční zážitky v horách nebo aspoň v krásné přírodě, nevěřím, že budeš v kamenném městě chodit šupat .

  2. ludovit greguš napsal:

    Denní penzum vět polykám sice ze čtečky, ale je pár papírových knížek s obrázky, po kterých občas sáhnu a zalistuji. Třeba hodně vysoko sedí Nejúžasnější výstupy ..co znáš. Na tomto blogu se nachází taky pár příspěvků z této rodiny a tak jeho odkaz opět putuje mezi oblíbené záložky. Záběry nemají chybu jako vždy, hlavně ten s kamzíky. Kdybych věděl, že se tam s Tebou drápala SV, tak bych přemýšlel, jestli pro radost nás všech nevlekla v ruksáčku sebou gumovou vreteničku, která v tuto dobu v tej výšce je opravdu ,ale opravdu dost neobvyklá i když jsi poukazoval místy na letní teploty Je to můj dojem, protože vipery vídávám tak v červnu za domem vyhřívat se na pařezu.

  3. SV napsal:

    welllmi pekné fotky, také tajomno romantické. a tá vretenička je fakt krásna 😉

  4. lojzo napsal:

    Napriek počasiu – fotky nemajú chybu! Mne sa (okrem vretenice) najviac páči „Slavkovský štít z Východnej Slavkovskej veže“ a „Furkotská dolina“.

  5. Jago napsal:

    Pepo, je to moc pěkné! Rád vidím, že nejsi takový šílenec, který vleze všude. Tak si užij i velikonočních Tater a ať se ti laviny vyhýbají. 🙂
    BTW: Vzpomněl jsem si na starou „reklamu“ v Dikobrazu: Místo na pláži spolehlivě zajistí polyamidová zmije Maruš. 😀

  6. SV napsal:

    „Slavkovský štít z Východnej Slavkovskej veže“ a „Furkotská dolina“
    Lojzík, to sú aj moje top z tejto galérie 8 – )

  7. SV napsal:

    vretenička Maruška pošepká ti do uška:
    kto do hôr v zime sa odváži, ten nebude ležať na pláži 😉

  8. Rado napsal:

    motáme sa po rovnakých miestach už len sa stretnúť 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.