Vysoké Tatry červnové: Mačací kotol

Vysoké Tatry, Malá Studená dolina, Mačací kotol

Vysoké Tatry, Malá Studená dolina, Mačací kotol

Nechce se mi pátrat v archivech, ale myslím si, že v první polovině června jsem v Tatrách ještě nebyl. Zima s minimálním sněhovým přídělem, tropické teploty v posledním týdnu, těšil jsem se na tatranské léto. Moje představa byla naivní…

Letní túry, pohodové lezení po suché skále, v batohu pouze lehkou výstroj. Tak jsem si to představoval. Z krásného snění mě probrala informace Horskej záchrannej služby z posledního víkendu. Dvě nešťastné události s tragickým koncem měly společného jmenovatele: podcenění podmínek v horách a zcela nedostatečnou výstroj. Znovu jsem vybalil batoh a výstroj pro zimní lezení přibalil. Tomuto počinu žehnám při prvním pohledu k horám z okna vlaku. Zima ve Vysokých Tatrách zdaleka neskončila. Sněhu je stále ještě dost.

Představa o cílech mých túr je vcelku jasná. Vrátit se na Východnú Slavkovskú vežu a dokončit hřebenovou túru, kterou při minulé návštěvě zhatilo počasí. Pokračovat tedy na Prostrednú a Západnú Slavkovskú vežu. V dalších dnech se v případě dobrého počasí vydat na Granátovú lávku, pořídit fotografie z Granátovej steny a vystoupit na Opálovú vežu. Plán nikterak náročný za příznivých podmínek. Dlouho jsem nelezl, musím být skromný…

Ještě před spaním listuji v horolezeckém průvodci. A jak je u mne běžným zvykem, náhlým vnuknutím operativně měním plán.

Středa

Budíček v půl čtvrté a prvním spojem do Smokovca. Z okna horské tramvaje sleduji krajinu v okolí Vyšných Hágov. Vichřice si opět zařádila. Les v těchto místech mizí jak ledovce v Grónsku. Pozitivním zjištěním je fakt, že dále, pod Slavkovským štítom zůstal relativně nezasažený. Mám z toho radost.

Hrebienok, Rainerova útulňa. Peter Petras má velkou šanci zůstat nájemcem. Nedávná zpráva z kuloárů je více než příznivá, ze srdce to Petrovi přeji…

Přecházím Studený potok. Korytem se valí mohutné proudy vody. Ve vyšších polohách rychle taje a turistům se nabízí nebývalá podívaná v podobě nasycených vodních toků. Vodopády Studeného potoka jsou skutečně nádherné. Z dálky slyším hukot Obrovského vodopádu. Tají se mi dech při pohledu na proud vody valící se z úzkého skalního hrdla.

Zamkovského chata, nikde ani noha. Vycházím z pásma lesa, z pásma kosodřeviny. Patro doliny pod jezerní stěnou se proměnilo v zelenou jarní louku, kterou protéká ne jedno, ale hned několik ramen potoka. Nádherný pohled. Jarní zeleň je posypána žlutými tečkami květů blatouchů. Jejich svěží barva prozrazuje, že rozkvetly nedávno.

Malá Studená dolina

Malá Studená dolina

Malá Studená dolina

Malá Studená dolina

Malá Studená dolina. Zleva Ľadový štít, Snehový štít a Baranie rohy

Malá Studená dolina. Zleva Ľadový štít, Snehový štít a Baranie rohy

Malá Studená dolina. Zleva Ľadové štíty, Snehový štít a Baranie rohy

Malá Studená dolina. Zleva Ľadové štíty, Snehový štít a Baranie rohy

Ještě pod Téryho chatou přecházím prvním sněhovým polem. A konečně pohled k mému dnešnímu cíli. K hřebeni na jihovýchod od Baraního sedla.

Malá Studená dolina, Mačací kotol. Vlevo Baranie rohy a Baranie sedlo

Malá Studená dolina, Mačací kotol. Vlevo Baranie rohy a Baranie sedlo

Stojím u Téryho chaty. Hladiny Spišských plies jsou z části ještě pod ledem. Vzhlížím vzhůru, do obrovského kotle, nacházejícího se v prostoru mezi Pyšným štítom a Baraním sedlom. Mačací kotol. Tak se jmenuje, a tam, či spíše nad něj, na hřeben, zamíří moje kroky.

V tomto hřebeni, mezi Baraním sedlom a Malou Lastovičiou štrbinou se nachází, počítám-li dobře, jedenáct popsaných objektů: dva štíty, čtyři věže a pět sedel. Krom toho ještě několik objektů bokem hlavního hřebene.

Malá Studená dolina. Prostredný hrot

Malá Studená dolina. Prostredný hrot

Malá Studená dolina. Prostredný hrot. Pohled z Mačacieho kotla

Malá Studená dolina. Prostredný hrot. Pohled z Mačacieho kotla

Pátrám zrakem po nejlepší výstupové trase. Žlab protíná v první polovině skalní práh. Budu muset najít nejlepší prostup. Přeskakuji potok a po balvanech mířím do kotle. Již na jeho úpatí začínají rozsáhlá sněhová pole. Nebudu se jim klikatě vyhýbat. Připevňuji mačky a volím nejkratší směr ke skalnímu prahu.

Mé mačky, stoupací železa či hroty, mají za sebou několik sezón a jsou pěkně obroušené. Dosluhují a nemusím je už šetřit. Nechám si je připevněné i ve skalním úseku a nacvičím si tak pohyb po skále touto technikou.

Desetimetrová skalka se mi pro překonání skalního úseku a pro nácvik lezení v mačkách jeví jako nejvhodnější. V horní partii přechází v koryto potoka a za ním už následuje lehčí terén. Vzhůru.

Jenže mačky nejsou pohorky a skála je hladká. Trvá mi dlouho, než najdu ten správný způsob, jak se dostat výš. Ani pořádně nevím, jak se mi to podařilo. Oddechl jsem si. A hned nato podruhé. Okrajem skalky vede žlab, který bude pro sestup určitě vhodnější a bezpečnější.

Krátký úsek korytem potoka, pár desítek metrů po suťovisku a jsem v dlouhém sněhovém žlabu končím až na hřebeni. Sníh je měkký, ale v tomto čase ještě bezpečný. Uvidím, co s ním udělá vysoká teplota, kterou meteorologové pro dnešní den předpovídají.

Necelá půlhodinka a jsem na hřebeni. V širokém sedle, uprostřed kterého se nachází špičatá skalní věž – Spišská ihla. Část sedla nalevo od věže nese pojmenování Spišská štrbina, část napravo Ovčiarska lávka. Hlavní můj cíl dnešního dne se nachází několik desítek metrů výš, vlevo nade mnou. Spišský štít.

Spišská ihla

Spišská ihla

Spišský štít má nápadný střapatý hřeben se dvěma vrcholy. Hlavní, severozápadní, je dále ode mne. Oba vrcholy jsou snadno dosažitelné.

Rozhlížím se z vrcholu. V této části Tatier, přesněji v úseku mezi Baraním sedlom a Malou Lastovičiou štrbinou (Malým Pyšným štítom) jsem ještě nikdy nebyl. Majestátný pohled do všech světových stran. Hřeben, na kterém se nacházím, stoupá až k vrcholu Lomnického štítu, ten však odsud nevidím. Stíní ho vysoký Pyšný štít. Úchvatný je pohled k severozápadu, na masív Baraních rohov. Pod sebou mám Veľkú Zmrzlú dolinu, která je ještě celá pod sněhem. Nad ní se tyčí nádherný Čierny štít. Za ním vykukuje Kolový štít a skromně i Jahňací štít. Horizontu vévodí Belianske Tatry. Pohledu k západu vévodí ohromný masív Ľadových štítov, Prostredný hrot a Slavkovský štít.

Baranie rohy ze Spišského štítu

Baranie rohy ze Spišského štítu

Ľadové štíty ze Spišského štítu. Vlevo Gerlachovský štít

Ľadové štíty ze Spišského štítu. Vlevo Gerlachovský štít

Veľká Zmrzlá dolina ze Spišského štítu. V popředí Čierny štít, za ním Kolový štít

Veľká Zmrzlá dolina ze Spišského štítu. V popředí Čierny štít, za ním Kolový štít

Zelené pleso a Belianske Tatry ze Spišského štítu

Zelené pleso a Belianske Tatry ze Spišského štítu

Spišská ihla a Ovčiarska veža ze Spišského štítu

Spišská ihla a Ovčiarska veža ze Spišského štítu

Jsem nadšen. Je to ohromující pohled doprovázený mimořádně intenzivními pocity. Jen těžko hledám slova…

Přes jihovýchodní vrchol se vracím do Spišskej štrbiny. Zde jsem nechal cepín, mačky a další nepotřebnou výstroj. A tady se i přezuji do lehkých lezeček. V těžkých zimních botách by se mi na Spišskú ihlu lezlo špatně.

Malá Studená dolina ze Spišskej štrbiny

Malá Studená dolina ze Spišskej štrbiny

Spišská ihla je strmá. Výstup je však krátký a lehčí, než to na první pohled vypadalo. Z vrcholku, kde stojím v krkolomné pozici, si pozorně prohlížím sousední Ovčiarsku vežu. Na ní a případně na další vrcholy v tomto hřebeni, se vydám zítra. Dnes se chci ještě věnovat Malej Studenej dolině, vyfotografovat květiny a vlastně zdokumentovat celou tu jarní nádheru.

Spišská ihla

Spišská ihla

Bez problémů – sníh stále drží – sestupuji k plesům. Kousek nad nimi nacházím rozkvetlé hořce ledové. Začátkem června, to je opravdu brzy. Nacházím spoustu dalších kvetoucích rostlin. Překvapuje mě, že se mísí ryze jarní květena s rostlinami, které kvetou až uprostřed léta.

Koniklec alpinský bílý (Pulsatilla alpina)

Koniklec alpinský bílý (Pulsatilla alpina)

Dlouze se zastavuji i pod jezerní stěnou. Je to opravdu nádherná část doliny. V této podobě ji neznám. Každé roční období, každý měsíc, ba pomalu každý týden v roce má zde, ve Vysokých Tatrách, své charakteristiky, své krásy, svá kouzla. A každá část roku dokáže příjemně překvapit.

Čtvrtek

Budíček v obvyklou dobu. Letmý pohled z okna, zatím je to dobré. Obloha je jasná. Je třeba si však pospíšit. Kolem poledne by se mělo začít zatahovat. Sever Slovenska by měl zasáhnout cíp tlakové níže postupující z Čech a Moravy. Bouřky se „naštěstí“ vyřádily na západě, zde by se vyskytovat neměly.

Ze Smokovca na Téryho chatu za dvě hodiny a dvacet minut. Dobrý čas. Jenže počasí je rychlejší než já. Je i rychlejší než předpověď. Obloha se rychle zatahuje a vrcholky hor mizí v mlze. Co se dá dělat.

Výstup volím včerejší bezproblémovou sestupovou trasou. Jenže skalní žlab v okraji skalního prahu, který byl ve směru dolů jednoduchou záležitostí, mě zastavuje na dlouhé minuty. Je hladký a v mačkách ho nemohu přelézt.

Ztratil jsem spoustu času, nicméně i rychlejším postupem bych nezískal nic významného. Hřeben je zahalen v oblacích, viditelnost dvě desítky metrů.Jsou věci, které neovlivním. Na Ovčiarsku vežu však vylézt mohu a alespoň trochu uvidím, jak to vypadá dál.

Pátrám po výstupové trase a nedaří se mi sladit pohled pana Puškáša v horolezeckém průvodci a pohled můj. Pod strmý výšvih, doleva po rampě a komínem na vrchol. Jenže ty komíny jsou tu minimálně tři a jeden lepší než druhý. Zkusím druhou variantu. Vpravo nade mnou se nachází malé sedlo. Pod ním, z druhé strany by měl být terén lehčí. Nakukuji dolů, ano. Terén tam skutečně lehčí je. Jenže jak se dostat dolů? Těch šest – osm metrů se zdá nepřekonatelných.

Sestupuji zpět a obcházím Ovčiarsku vežu. Dostávám se pod sedlo z druhé strany. Pohled vzhůru a nestačím kroutit hlavou. Nic těžkého, nebylo čeho se bát.

Deset minut a stojím na vrcholku Ovčiarskej veže. Vidět není nic. Kontury sousedního Veterného štítu, jinak zhola nic. Ale nevadí. Zítra má být lépe.

Na Ovčiarskej veži

Na Ovčiarskej veži

Dnes toho opravdu moc neuvidím... Veterný štít z Ovčiarskej veže

Dnes toho opravdu moc neuvidím… Veterný štít z Ovčiarskej veže

Začíná drobně pršet. Vracím se a sestupuji. Mlhu nechávám nad sebou, u Téryho chaty je lépe.

Zítřek je jasný: opět se vrátím na Ovčiarsku lávku a pokusím se po hřebeni postoupit dál.

Pátek

Zažitý ranní scénář. Pohled z okna pochmurný. Zataženo, žádné noční vyjasnění se nekonalo. Nevadí. Co nebylo v noci, určitě se stane během dopoledne. V deset hodin stojím na Ovčiarskej lávke.

Bez problémů se dostávám známou cestou na vrchol Ovčiarskej veže. Vrchol je zvláštní, žádný výrazný bod. Tvoří ho hodně členitá skalní hrana s drobnými věžičkami, která postupně přechází v úzkou Veternou štrbinu a úbočí Veterného štítu.

Vrchol Ovčiarskej veže, vpravo Veterná štrbina

Vrchol Ovčiarskej veže, vpravo Veterná štrbina

Spišský štít a Baranie rohy z Ovčiarskej veže

Spišský štít a Baranie rohy z Ovčiarskej veže

Malá Studená dolina z Ovčiarskej veže. V popředí Mačacie veže

Malá Studená dolina z Ovčiarskej veže. V popředí Mačacie veže

Spišský štít a Spišská ihla z Ovčiarskej veže

Spišský štít a Spišská ihla z Ovčiarskej veže

Čierny štít a Kolový štít z Ovčiarskej veže

Čierny štít a Kolový štít z Ovčiarskej veže

Počasí se nemění, viditelnost je minimální. Přesto lepší než včera, není problém prozkoumat stěny Veterného štítu a vyhledat podle popisu výstupovou trasu. Ta není složitá. Modifikuji ji však a vyhýbám se úzké skalní rampě, na které dosud leží sníh.

Veterný štít z Ovčiarskej veže

Veterný štít z Ovčiarskej veže

Veterná štrbina

Veterná štrbina

Výstup sám o sobě náročný není, úplně jednoduchý však také ne. Komplikuje ho velké množství volných balvanů, přes které se musím dostávat. Horní partie, vrcholová skalní hrana je však pevná a postup bezpečný. Po chvíli stojím na vrcholu Veterného štítu.

Na samém vrcholu nacházím zajímavou věc. Jeden kus značkové obuvi Adidas, velmi kvalitní, nová, určitě by mi byla, ale co s jednou? Shánět druhou by mohlo být složité. Nicméně bota tu nemá co dělat, vezmu ji dolů.

Postávám a čekám, zda se počasí vylepší. Po chvíli se skutečně oblačnost částečně protrhává a nabízí mi alespoň kusé pohledy do některých částí Tatier. A také k dalším vrcholům hřebene: k Supej veži a ke Strapatej veži. Za tou už to znám.

Ovčiarska veža, Spišský štít a Baranie rohy z Veterného štítu

Ovčiarska veža, Spišský štít a Baranie rohy z Veterného štítu

Supia veža z Veterného štítu

Supia veža z Veterného štítu

Pokračovat dál dnes nebudu. Takto to stačí. Představu o hřebeni jsem si udělal a co víc, ujistil se v myšlence, že by bylo možné zdolat v jediném dni hřeben od Spišského štítu po Lomnický štít. Podmínkou by ovšem musela být dokonalá znalost terénu, lezení bez vyhledávání trasy, na jistotu. K tomu mi ovšem chybí průzkum několika úseků. Motivace do budoucna.

Sestupuji sněhovým žlabem. Vyjasňuje se. Změna k lepšímu skutečně přišla, ale mohla přijít o půlhodinku dřív. Nevadí. Jsem s červnovou expedicí navýsost spokojen. Potěšen nádherným rozhledem ze Spišského štítu, potěšen výstupy na další tři vrcholy. A v neposlední řadě potěšen nádhernou tatranskou jarní přírodou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 komentářů: Vysoké Tatry červnové: Mačací kotol

  1. SV napsal:

    „potěšen nádhernou tatranskou jarní přírodou“ to verím.
    Malá Studená dolina je krásne vodičková! pekná fotka.
    „Malá Studená dolina. Zleva Ľadový štít, Snehový štít a Baranie rohy“ táto je úchvatná! severské diaľky….

  2. SV napsal:

    „Hrebienok, Rainerova útulňa. Peter Petras má velkou šanci zůstat nájemcem. Nedávná zpráva z kuloárů je více než příznivá, ze srdce to Petrovi přeji…“
    aj ja. držím mu všetky labky!

  3. SV napsal:

    „Nakukuji dolů, ano. Terén tam skutečně lehčí je. Jenže jak se dostat dolů? Těch šest – osm metrů se zdá nepřekonatelných.“ niekedy fakt záleží na uhle pohľadu 😎

  4. SV napsal:

    Mačací kotol, Ovčiarska lávka….no celkom pekne zazverená expedice! 😉

  5. buteo napsal:

    První dvě fotky bych si nechal provést v oleji a dal na zeď a při chmurách v listopadu hladil duši.

  6. Rado napsal:

    Tiež som bol z tohto hrebeňa nadšený 😎
    PS : tú adidasku som vlani „stretol“ na Supej veži, možno ju odvtedy odfúklo na Veterný štít.. 😈

  7. Rado napsal:

    no vtedy na Veternom štíte nič nebolo ani vietor.. 🙂

  8. SV napsal:

    tú vodičkovú limbu z druhej fotky poznám od semienka 😉

  9. SV napsal:

    Mačací kotol – sympatický názov. z čoho to asi vzniklo?

  10. SV napsal:

    mňa napadli mačky v mačkách 😉

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *