Tatranské vrcholy LXXIV. Spišský štít

Spišský štít

Rozervaný střapatý vrchol, utopený mezi vyššími sousedy; na první pohled Spišský štít pozornost nepřitahuje. Vystoupit na vrchol ovšem znamená zcela mimořádný zážitek. Fantastické pohledy do přilehlých dolin, majestátní sousedé, skutečné horské ticho (na Spišskom štíte mnoho turistů či horolezců nepotkáte), to vše dává punc jedinečnosti tomuto vrcholu…

Spišský štít (2483 m. n. m.)

polsky: Spiska Grzęda; německy: Déryspitze; maďarsky: Dérycsúcs

Štít s nápadně zubatým hřebenem v hlavní ose rozsochy Lomnického štítu mezi Baraním sedlom (masívem Baraních rohov) a Spišskou štrbinou (Spišskou ihlou) nad Malou Studenou dolinou a Veľkou Zmrzlou dolinou. Má dva vrcholy; hlavní, severozápadní je vyšší. K jihozápadu vysílá krátký hřeben Mačacej veže.

Spišský štít, mapa

Spišský štít (vpravo od středu fotografie) z Baraních rohov

Spišský štít (vpravo) z Čierneho štítu

Spišský štít (uprostřed) nad Malou Studenou dolinou. Vlevo od štítu Baranie sedlo a Baranie rohy

Spišský štít (zcela vlevo na horizontu) z Javorového štítu

Spišský štít (vlevo) ze Širokej veže. Dále vlevo Baranie sedlo

Spišský štít (uprostřed) z Veterného štítu

Spišský štít z Veterného štítu

Spišský štít. Uprostřed severozápadní (hlavní) vrchol. Vpravo jihovýchodní

Spišský štít. Severozápadní (hlavní) vrchol

Spišský štít, jihovýchodní vrchol

Rozsocha Lomnického štítu ze Spišského štítu. V popředí JV vrchol Spišského štítu

První literární zmínka o Spišskom štíte se objevila v časopise Turisták Lapja na samém konci 19. století. Budapešťský soudce József Déry (1865 – 1937) tehdy zveřejnil itinerář prvovýstupu na Spišský štít, při kterém ho doprovázel horský vůdce Ján Hunsdorfer st. József Déry byl dlouholetým redaktorem zmíněného časopisu, talentovaným malířem a fotografem. Svůj článek doplnil kresbami Spišského štítu z různých míst Tatier.

Výstup uskutečnili 21. července 1896. Do té doby stál Spišský štít stranou zájmu turistů i horolezců a tento nezájem by nejspíš ještě nějaký čas trval, nebýt Déryho omylu. Místo na Malom Pyšnom štíte, kam s Hunsdorferom směřovali, stanuli na Spišskom štíte.

Co předcházelo tomuto prvovýstupu, tomuto omylu? Dérymu se do rukou dostal turistický průvodce Mikuláša Szontagha st. z roku 1895. V jednom z panorámat ho upoutal vrchol, který tehdy nesl pojmenování Téry-csúcs. Tedy dnešní Malý Pyšný štít.

Déry o svém záměru napsal:

Z úcty k dr. Térymu, který mi bol vždy blízky, rozhodol som sa vyhľadať a dobyť tento vrchol. Aby som sa orientoval, vybral som sa dňa 20. júla tohto roku k Piatim Spišským plesám.

Déry znal panoráma rozsochy Lomnického štítu z pohledu od Belianskych Tatier. Předpokládal, že pohled od Spišských plies bude pouhým zrcadlovým obrazem tohoto panorámatu. Byl však velmi překvapen, kolik drobných věží a věžiček vyrůstá z hřebene mezi Baraními rohmi a Pyšným štítom. Hodně se natrápil, než skutečně identifikoval vrchol, na který chtěl vystoupit.

Další Déryho trápení nastalo toho dne večer. Vrátil se do Smokovca a hledal vůdce, který by ho následujícího dne na túře doprovázel. Někteří vůdci byli obsazeni, někteří nedokázali pochopit, kam vlastně chce Déry vystoupit. Nakonec našel Jána Hunsdorfera staršího, který pochopil Déryho záměr a slíbil, že bude Déryho společníkem na túře.

Následujícího dne, už o osmé hodině ranní byli Déry a Hunsdorfer u Spišských plies. Dvě hodiny nato stáli na vrcholu dosud nezdolaného štítu. Výstupová trasa vedla z Mačacieho kotla na Ovčiarsku lávku a na vrchol štítu.

Na přelomu 19. a 20. století dostávaly mnohé tatranské štíty jména podle lidí, kteří na ně vystoupili jako první. Spišský štít byl v čase, kdy se o něj začali zajímat horolezci, bezejmenným neznámým vrcholem. Horolezecké úspěchy doktora Edmunda Téryho v oblasti Malej Studenej doliny ocenil Uhorský Karpatský spolok tím, že jeden z vrcholů rozsochy Lomnického štítu, dnešní Malý Pyšný štít pojmenoval po něm: Téry-csúcs.

József Déry špatně pochopil, kterému z vrcholů rozsochy tento název patří a přisuzoval ho dosud bezejmennému štítu. Mnozí čtenáři jeho článku si mysleli, že jako první vystoupil právě na Malý Pyšný štít. Jenže na něm nebyl jako první ani Téry, ani Déry, ale až roku 1901 člověk podobného jména, Július Döry (1864 – 1918), bankovní úředník z Budapešti. Nedlouho předtím byl i na Drobnej veži, kterou uctivě pojmenovali podle něj, Döry-csúcs. Když už bylo jasné, kde vlastně Déry byl, předsednictvo UKS toho využilo a roku 1898 pojmenovalo do té doby bezejmenný štít Déryho štítom. Zajímavé je zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Předsednictvo UKS uvedlo, že blízkost Téryho a Déryho štítů vyjadřuje jistou symboliku: krátce předtím se stal Déry Téryho zetěm.

Zbývá dodat, že ve slovenštině se od začátku 20. století používá aktuální název inspirovaný polohou nad Piatimi Spišskými plesami.

Pro upřesnění třeba doplnit, že o výstup na Spišský štít se pokoušeli již v roce 1894 polští horolezci Ludwik Chałubiński a Karol Potkański s několika zakopanskými vůdci v čele s Wojciechom Rojom. Měli v úmyslu překonat hřeben od Baranieho sedla až na Pyšný štít. Jejich pokus skončil neúspěšně, nedostali se ani na Spišský štít.

První zimní výstup je připisován dvojici Heim a Műller (6. 5. 1914).

Spišský štít je jeden z vrcholů rozsochy Lomnického štítu. V jeho blízkosti se nachází několik vyšších vrcholů (především Pyšné štíty), proto se v panorámatech jeví jako nevýrazný a pozornost nijak neupoutává. Rozervaný zubatý hřeben Spišského štítu je však neobyčejně pěkný.

Na Spišský štít značené turistické cesty ovšem nevedou. Výstup však není obtížný a je možné ho absolvovat v doprovodu horského vůdce. Ti mohou fyzicky zdatným turistům nabídnout dva základní směry výstupu: Od Piatich Spišských plies nebo z Veľkej Zmrzlej doliny.

Už jsem v předchozím textu zmínil, že Spišský štít nabízí, přestože okolní vrcholy nepřevyšuje, úchvatné rozhledy ve všech směrech. Jmenuji alespoň Letecké pohledy do obou přilehlých dolin, majestátné pohledy na masívy Baraních rohov a Ľadových štítov, rozervaný hřeben rozsochy Lomnického štítu, malebný pohled k Zelenému plesu a na Belianske Tatry.