Tatry Kačacie

Tatry Kačacie

Tatry Kačacie

Proč ten zvláštní titulek? Asi z radosti nad tím, že se mi podařilo vystoupit na Kačací štít…

Počasí letošního léta. Téma diskutované na mnoha úrovních, od rekreantů po klimatology. Úvahám jsem se nevyhnul ani já. Když nic jiného, statistika tatranských dnů s modrou oblohou oproti propršeným se mi v dlouhodobém měřítko zcela obrátila.

Snažím se jezdit do Tater v čase, kdy je předpověď počasí příznivá, špatné počasí v horách je objektivně nebezpečná věc. Ani to však letos nebylo možné. Nebylo výjimkou, že se i krátkodobá předpověď v průběhu jediného dne několikrát diametrálně změnila.

Bylo tomu tak i v minulém týdnu. Staletími ověřená fakta o stabilním zářijovém počasí ve slovenských horách už dávno vzala za své. Ovšem co ukázalo září letošní, by nedokázal popsat ani Carl F. Gauss.

sobota

Zaběhnutý scénář: budíček patnáct minut před čtvrtou, letmý pohled z okna. Vidím hvězdy. Že by se tentokrát předpověď změnila k lepšímu? Nezlobil bych se.

Káva, batoh na záda a ještě za tmy na vlak; za rozbřesku vystupuji ve Starom Smokovci. Pohled k horám říká, že se dnes žádné překvapení konat nebude. Slavkovský štít zahalený v mlze… vlastně nejen on. Celé Tatry. Nevadí. I mlhou zahalené hory mají své kouzlo.

Malá Studená dolina. Kam půjdu? Téryho kuloárem na Lomnický štít? Přes Pfinnovu kopu na Ľadový? Čtveřice turistů stoupající do kuloáru vylučuje možnost první. Mít vůdce se třemi klienty nad sebou znamená mít dobře zaděláno na rozbitou hlavu i v přilbě. Na Ľadový tedy?

Ne. Mlha houstne a pršet začne co nevidět. Nad Téryho chatou potkávám rozpačitě se tvářící dvojici. Co se děje? Odznáček Jamesu v klopě, kolegové, co zamýšlejí? Podobně jako já uvažovali o Ľadovom štíte. V mlze však nejsou schopni najít cestu. Vysvětluji jim, že jejich nápad není dobrý. Pokud cestu neznají, v mlze zabloudí.

Začíná poprchávat. Vrátit se nebo jít dál? Vracet se mi však nechce. Pokračuji na Priečne sedlo. Od obousměrného zprůchodnění jsem tu ještě nebyl. Jak to tu vypadá teď? Co se změnilo?

Přibylo řetězů. Staré rezavé, nové lesklé. Je to tu jak v přírodním žaláři. Jenže bez umělých pomůcek by se sem turisté nedostali. Priečne sedlo je pojem a turisté mají toto místo rádi.

Skála je už hodně mokrá. Hrdost musí ustoupit. I já musím na některých místech řetězy využít, abych bezpečně přešel do Veľkej Studenej doliny. Zajímavé, za hřebenem prší méně.

V poklidném tempu pokračuji ke Zbojníckej chate a dále na Hrebienok a do Smokovca. Promoklý, ale spokojený. Vždyť kdy jindy já se dostanu na turistické chodníky? Jen v dešti…

neděle

Moje túra končí v šest hodin ráno u Majlátovej chaty. Leje jak z konve. Vracím se na mou základnu pod horami a přemýšlím, co dál. Kolem poledne déšť ustává. V odpoledních hodinách vystupuji na Furkotský štít (také dobrá statistika, z deseti výstupů bylo osm v totální mlze, stejně jako dnes) a na Triumetal. Kondiční túra. A nakonec i spokojenost.

pondělí

Káva, sbalit batoh, obléct se a zašněrovat boty… a zpátky do postele. Pohled z okna bezprostředně po probuzení jsem pěkně odfláknul. Až venku jsem zjistil, že prší. Příště to okno musím otevřít.

Půl osmé… jasná obloha, slunce. Nafackoval bych si. Jenže jak jsem to mohl vědět? Rychle na vlak!

Popradské pleso. Kam dál? Včera jsem se chtěl podívat do Mengusovského sedla. Takže tam!

Po předchozích dnech působí dnešní počasí jako balzám na duši. U Hincových plies už teď spousta lidí. Na Slovensku dnes mají státní svátek, nemělo by mě to překvapovat. Ale jak ti všichni věděli, že bude pěkně? Kde jsem udělal chybu?

Výš a výš, po nedlouhém čase jsem na hřebeni.

V Mengusovskom sedle rozmýšlím o dalším postupu. Východný Mengusovský štít? Viditelnost přece jen není taková, abych se mohl pokochat úžasnými pohledy na Tatry. Nebo pokračovat dále a sestoupit na Czarny Staw? Jenže co pak dál? Musel bych se vrátit přes Rysy a to už by byla pořádně náročná túra! Usuzuji, že nebude na škodu dát mým nohám zabrat.

Sestup z Mengusovského sedla na polskou stranu je opatrný. Stezka je velmi pěkná, v některých místech technická, nepoměrně náročnější než cesta ze strany slovenské. Bonusem jsou mimořádně krásné pohledy na dvě z největších tatranských ples a na štíty tyčící se nad nimi. Poláky na rozdíl od sousedů naštěstí nenapadlo značenou cestu do sedla zrušit.

Czarny Staw zpod Mengusovského sedla

Czarny Staw zpod Mengusovského sedla

Czarny Staw a Morskie Oko zpod Mengusovského sedla

Czarny Staw a Morskie Oko zpod Mengusovského sedla

Sestup z Mengusovského sedla

Sestup z Mengusovského sedla

Czarny Staw. Přestože v Polsku státní svátek není, lidí tu je mnohem víc než za hraničním hřebenem. Je to stav zcela běžný, v polských Tatrách je to s počtem turistů zcela jinak než na Slovensku. Jen doufám, že se mi bude dařit vyhýbat se jim při výstupu na Rysy.

Czarny Staw

Czarny Staw

Czarny Staw

Czarny Staw

Czarny Staw

Czarny Staw

Cesta na Rysy z polské strany nabízí zajímavé pohledy na severní stranu hlavního hřebene Vysokých Tatier. Strmé stěny Mengusovských štítov, Volí chrbát, Žabia veža, Žabí kôň. Jedním slovem úžasné. Na opačné straně Wyżniego Czarnostawiańskiego Kotła Malé Rysy, Spádová veža a Žabí štít. Mám rád tento kout Tatier.

Cesta na Rysy, pohled na Mengusovské štíty

Cesta na Rysy, pohled na Mengusovské štíty

Směrovka u plesa udávala čas výstupu tři hodiny a patnáct minut. Vzhledem ke kondičnímu pojetí túry se mi to daří za hodinu a padesát devět minut i s fotografováním. Dobré.

Na slovenském vrcholu Rysov téměř pusto a prázdno. Pár turistů. Že by už všichni byli dole? Vypadá to tak. Dělají správně. Na túry se má chodit včas.

Pod Rysmi. Žabie plesá

Pod Rysmi. Žabie plesá

Popradské pleso a poslední hodina cesty. Dnešní kondiční turistickou túru zakončuji na Štrbském Plese. Opět spokojenost.

úterý

Pro nastávající dva dny se k mému překvapení předpověď nemění. Jsem rád, konečně by mohlo dojít i na lezení.

Míst, kam bych se chtěl v Tatrách ještě podívat, kam jsem dosud nevystoupil, je bezpočet. Na samém vrcholu tohoto seznamu už dlouhou dobu figurují dva štíty v závěru Batizovskej doliny: Kačací a Batizovský. Oba jsou přístupné jen cestami horolezeckými.

Dlouho jsem po nich pokukoval. Pozoroval Kačací štít z Popradského Ľadového štítu, mimořádně strmý a zdánlivě neschůdný hřeben mezi oběma vrcholy. V horolezeckých průvodcích se ovšem hovoří o stupni obtížnosti dvě a to je v silném rozporu s tím, co jsem z Popradského Ľadového štítu viděl. Pustím se do toho?

Do Zlomísk vstupuji s velkým respektem. Je mi jasné, že půjde o náročnou záležitost. Troufnu si na to vůbec?

Už jen nástup je dlouhý. Ľadové pleso, Železná kotlina, žlab do Zlomiskovej štrbiny. Velmi nepříjemná cesta po nestabilním kamení. Teprve výstup do Sedla pod Drúkom přináší úlevu. V půl desáté jsem na Popradskom Ľadovom štíte.

Kačací a Batizovský štít od Sedla pod Drúkom

Kačací a Batizovský štít od Sedla pod Drúkom

Ganek a Zlobivá z Popradského Ľadového štítu

Ganek a Zlobivá z Popradského Ľadového štítu

Do Sedla pod Drúkom míří z Batizovskej doliny trojice klientů s horským vůdcem. Musím si pospíšit, nechci tu předvádět divadlo. Přezout do lezeček, sedák (nevím, zda nebude potřeba slaňovat) a směr Kačací štít.

Sestup do prvního sedla není složitý. Obcházím skalní věž (dá se v pohodě přelézt, ale to zatím nevím) a dostávám se nad úzký skalní zářez. Do něj ústí stěnové výstupové cesty jak z Batizovskej, tak z Kačacej doliny. Zářez musím přejít, jenže jak? Přede mnou je jakýsi skalní nos, pod který se musím dostat. Nos vytváří pěkný převis a mne nenapadá, jak si s ním poradit. Pozoruji ho ze všech stran, je jediná možnost. Vyvěsit se za nos a nohama dosáhnout na stup hluboko pod ním. Daří se. Pouze s malou chybou: stupem zdánlivě použitelným byl volný balvan. Za rohem jsem však objevil jiný, který jsem předtím neviděl. Už je to dobré. Až s odstupem zjišťuji, že to bylo nejtěžší místo cesty.

Následuje sestup ostrým, extrémně exponovaným hřebenem do Vyšného Kačacieho sedla. Odtud zas hřeben stoupá až pod strmý výšvih Kačacieho štítu. Kousek výš a za skalní hranu. Tady úzkým komínem na hřeben a po něm již lehce na vrchol. Jsem němý úžasem. Nevěřil jsem příliš tomu, že cestu na Kačací štít zvládnu.

Na Kačacom štíte

Na Kačacom štíte

Rozhlížím se do všech světových stran. Výhled z tohoto místa je mimořádný. Kolem dokola strmé štíty, v severním směru divoká Kačacia dolina. Překrásný pohled, jen obloha už v těchto předpoledních hodinách není bez mráčku. To mi však nevadí, na mém pocitu se nic nemění. Ten pocit je nepopsatelně krásný.

Drúk, Sedlo pod Drúkom a Popradský Ľadovový štít z Kačacieho štítu

Drúk, Sedlo pod Drúkom a Popradský Ľadovový štít z Kačacieho štítu

Kačací štít, nad Kačacou dolinou

Kačací štít, nad Kačacou dolinou

Popradský Ľadový štít z Kačacieho štítu

Popradský Ľadový štít z Kačacieho štítu

Vysoká, Zlobivá a Ganek z Kačacieho štítu

Vysoká, Zlobivá a Ganek z Kačacieho štítu

Mé oči ponejvíce směřují k nejbližšímu sousedu na straně východní. K Batizovskému štítu. Pokud zítra počasí dovolí, pokusím se o výstup. Pohledy od Kačacieho štítu mi o obtížnosti výstupu neprozradí nic, cesta vede ze strany opačné. Nicméně jednoduché to nebude. To mohu odhadnout už v této chvíli.

Kačací a Batizovský štít

Kačací a Batizovský štít

Výstup sestává vždy ze dvou částí. Z vlastního výstupu a z bezpečného sestupu. Jak si poradím se skalním nosem při cestě zpět?

Bez nejmenšího problému. Nacházím způsob, jak ho bezpečně překonat, a ještě znovu nacvičuji sestup. Posledních dvacet metrů vzhůru a jsem zpátky na Popradskom Ľadovom štíte.

Kačací štít od Sedla pod Drúkom

Kačací štít od Sedla pod Drúkom

Popradský Ľadový štít, Kačací štít a Batizovský štít od Sedla pod Drúkom

Popradský Ľadový štít, Kačací štít a Batizovský štít od Sedla pod Drúkom

Mezitím skupina s horským vůdcem sestoupila zpět do Sedla pod Drúkom a vystoupila na Drúk. Dobrý nápad. Z tohoto vrcholu mi chybí použitelné fotografie, to bych dnes mohl napravit.

Povedlo se. Drúk je zdánlivě nedostupný vrchol nabízející překrásné pohledy k trojici štítů uzavírajících severní stranu Batizovskej doliny. Na dva z nich se mi již podařilo vystoupit. O třetí se pokusím zítra.

Popradský Ľadový štít z Drúku

Popradský Ľadový štít z Drúku

Dolina Zlomísk z Drúku

Dolina Zlomísk z Drúku

Rysy, Zlobivá, Ganek a Mlynár z Drúku

Rysy, Zlobivá, Ganek a Mlynár z Drúku

Mlynár a Popradský Ľadový štít z Drúku

Mlynár a Popradský Ľadový štít z Drúku

Sestupuji zpět do Zlomísk. Zastavuji se u Ľadového plesa a nechávám na sebe působit mimořádnou atmosféru tohoto místa. Mám rád celé Tatry, Ľadové pleso v Doline Zlomísk však disponuje něčím, co je zcela harmonické s mou duší…

středa

Tatranská Polianka. Gerlachári v hojném počtu míří vzhůru. To mě nepřekvapuje. Překvapuje mne to, že jich valná část míří vzhůru i Batizovskou dolinou. Batizovská próba se v letním období používala jen pro sestup! Asi nastala jiná doba. Cesta Velickou próbou je delší, náročnější, z této strany cestu možná zvládnou i klienti fyzicky méně disponovaní. Ale třeba se pletu a vůdci už uzavřeli dohody jiné.

V Batizovskej doline

V Batizovskej doline

Stoupám Batizovskou dolinou a doháním jednu ze skupin mířících na Gerlach. Lepím se na ně, nedaří se mi je předběhnout. Nevraživý pohled pana vůdce mizí až pod Batizovskou próbou. Ve chvíli, kdy vidí, že mířím jinam.

Cestou pod Batizovský štít mě čeká ještě jedno patro doliny. Na něm rozsáhlé pole balvanů a malá plesa, kterým se říká Batizovské oká. Kolem nich pod samotný štít.

Batizovský štít, Západné Batizovské sedlo a Batizovský hrb

Batizovský štít, Západné Batizovské sedlo a Batizovský hrb

Pohled vzhůru mě přivádí do rozpaků. Musím se dostat na hřeben vedoucí k východní hraně štítu. V hřebeni se nacházejí dvě deprese: Východné a Západné Batizovské sedlo. To první je snáze přístupné, přístup však vede přes mohutné suťovisko. Ne. Tomu se vyhnu. Zamířím rovnou do Západného Batizovského sedla, které je blíže východní hraně štítu.

Cesta do sedla je klasifikována stupněm obtížnosti dvě, stejně jako samotný výstup na Batizovský štít. Ve skutečnosti se obtížnost těchto cest nepoměrně liší. Cesta do sedla je rozhodně jednodušší.

Jsem pod východní hranou štítu. Přímo nad Západným Batizovským sedlom se nachází mohutný skalní výšvih, který třeba obejít z jižní strany, po vysokých skalních stupních. Ruce tu dostávají zabrat, samotné nohy tohle nezvládají. Nad skalním výšvihem musím přejít do severní stěny štítu. Tady se situace komplikuje. Do severní stěny nesvítí slunce a skála dosud neoschla. Je vlhká a hodně klouže. Snažím se hledat nejschůdnější cestu a je mi jasné, že dolů budu muset na dvou místech slaňovat. Slaňovací smyčky tu už nějaký dobrák založil.

Asi dvacet metrů pod vrcholem se dostávám zpět do jižní stěny. Výstup je tu nesrovnatelně bezpečnější. Po půlhodině lezení jsem na východním, hlavním vrcholu Batizovského štítu.

Batizovská dolina z Batizovského štítu. Uprostřed Kostolík

Batizovská dolina z Batizovského štítu. Uprostřed Kostolík

Na Batizovskom štíte. Vlevo západný vrchol, uprostřed Kačací štít, za ním Vysoká. Vpravo Rysy

Na Batizovskom štíte. Vlevo západný vrchol, uprostřed Kačací štít, za ním Vysoká. Vpravo Rysy

Kačacia a Bielovodská dolina z Batizovského štítu

Kačacia a Bielovodská dolina z Batizovského štítu

Mé pocity jsou podobné těm včerejším. To i přesto, že na mě Batizovský štít působí jinak, než sousední Kačací štít. Majestátněji, nevím jak přesně pocit popsat. Na straně druhé, Kačací štít je malebnější.

Rozhlížím se, fotografuji. Mohutný masív Gerlachovského štítu, Široká, hřeben Končistej; nevím, kam se podívat dříve. Úchvatné pohledy.

Široká z Batizovského štítu. Uprostřed  Hrubá veža

Široká z Batizovského štítu. Uprostřed Hrubá veža

Masív Gerlachovského štítu z Batizovského štítu

Masív Gerlachovského štítu z Batizovského štítu

Nemohu tu setrvat věčně, je třeba sestoupit. Můj pobyt v Tatrách dnes končí a musím včas přijít na nádraží.

Sestupuji k prvnímu slaňovacímu místu. Vytáhnout lano… nechce se mi do toho. Nepůjde to bez lana? Je to lehčí, než se zdálo. Stejně tak místo druhé. Po chvíli jsem opět v Západnom Batizovskom sedle.

Kousek nade mnou ční nevýrazný Batizovský hrb. Vylézám na něj a dělám dobře. Místo nabízí další úchvatné pohledy na Batizovský štít a především na strmé srázy pod ním. Říká se jim Batizovské spády.

Na Batizovskom hrbe. Vlevo Batizovské spády, Kačací štít, Vysoká. Uprostřed Zlobivá, Rumanov štít a Ganek

Na Batizovskom hrbe. Vlevo Batizovské spády, Kačací štít, Vysoká. Uprostřed Zlobivá, Rumanov štít a Ganek

Takových pohledů se nikdy nebudu schopen nasytit. Musím však opravdu dolů. Vlak na mě nepočká.

Batizovské pleso

Batizovské pleso

U Batizovského plesa pohled vzhůru. Poděkování štítům, poděkování Tatrám…

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 komentářů: Tatry Kačacie

  1. Rado napsal:

    Gratulujem!!! 😉

  2. Rado napsal:

    ďakujem – zase som to „prepískol“

  3. SV napsal:

    „obléct se a zašněrovat boty… a zpátky do postele“ ty a nespalo by sa ti lepšie bez wibramiek? 😉

  4. SV napsal:

    „kdy jindy já se dostanu na turistické chodníky?“ no tak dobre, ja ťa na niektorý vezmem! 😉

  5. SV napsal:

    „Vyvěsit se za nos“ vcelku zaujímavá horolezecká technika! 😉

  6. SV napsal:

    Batizovské pleso, Na Batizovskom hrbe, Na Batizovskom štíte, Ganek a Zlobivá z Popradského Ľadového štítu, Czarny Staw – welllmi nádherné fotky!

  7. SV napsal:

    btw, gratulujem! 😉

  8. SV napsal:

    „Ten pocit je nepopsatelně krásný! verím 😎

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *