Hudební zamyšlení: Karel Kryl 70

Karel Kryl 70

Karel Kryl 70

V dubnu letošního roku se v pražské Lucerně konal koncert k sedmdesátým nedožitým narozeninám Karla Kryla. V říjnu vyšel na CD i DVD záznam koncertu.

Koncert jsem si poslechl už několikrát a dosud se z tohoto kulturního zážitku nemohu vzpamatovat. Vím, že za následující řádky mě mnozí rozcupují…

Karel Kryl. Písničkář, básník, bojovník za svobodu, demokracii, morální ikona před i polistopadového Československa. Především starší generaci netřeba tohoto člověka představovat. V letošním roce uplynulo sedmdesát let od jeho narození, ale také dvacet let od jeho úmrtí.

Letošní dvojí životní výročí připomenul 8. dubna koncert v pražské Lucerně. Jeho konání inicioval Český rozhlas – Radiožurnál ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon a s odborníky na Krylův odkaz.

Dovolte mi, abych z oficiálního webu Supraphonu citoval další informace o této akci.

Podařilo se oslovit atraktivní mladé interprety, pro které jsou ty legendární písničky součástí jejich hudební paměti.

Beznadějně vyprodaná Lucerna byla zvědavá na nové verze skladeb s nepochybným puncem kultovnosti. Za podpory vlastních kapel, ale také v aranžích Petra Maláska a za doprovodu Epoque Quartetu, se postupně představili Projekt Salome, Xindl X, Michal Hrůza, Aneta Langerová, Divokej Bill, sestry Irglovy a Tomáš Klus, tedy ti, kteří k úspěšnosti rozhodně nepotřebují berličky cover verzí, ale souhlasili s účastí na projektu kvůli svému opravdovému vztahu ke Krylovi. Od pietního podání s harfou přes výborně padnoucí ironii, účinný poprockový sound, skvělé prolnutí s intimními texty, jen zdánlivě nepředstavitelnou osmihlavou jízdu a moravskou vokální křehkost až k obdivem rozechvělému písničkářskému vyznání to bylo důstojné, nepředstírané, překvapivé, kvalitní.

Iniciátor a také moderátor koncertu Petr Král k tomu s odstupem dodává: „Byla to radost i obava zároveň. Všichni zúčastnění si uvědomovali, že zacházíme s velmi osobitým a křehkým materiálem, který je mnohými lidmi vnímán jako nedotknutelný. Na druhou stranu nám bylo líto, že Krylovy písně v původních verzích hledají k novým, mladším posluchačům cestu jen obtížně. Proto jim vdechli novou podobu interpreti, kteří na Krylovi nejen vyrůstali, ale zároveň jsou hudebně natolik vyzrálí, že jeho dílu uměli vetknout svůj osobitý, současný styl. Atmosféra ve vyprodané Lucerně nás utvrdila v tom, že se to povedlo.

Souhlasím s Petrem Králem. Krylovy písně v původní podobě si hledají cestu k nejmladším posluchačům jen velmi obtížně. Je to pochopitelné. Hudba se vyvíjí stejně jako její interpreti a posluchači. Co je však důležitější, přes nadčasovost některých písní Karla Kryla však má většina z nich vztah k době, ve které autor žil. Není to vina nejmladší generace, že jen těžko mohou události kolem roku 1968 a po něm dobře chápat. V tomto kontextu je třeba vnímat připomenutí osobnosti Karla Kryla a jeho díla jako nanejvýš přínosné.

V čem se však neztotožňuji s Petrem Králem, je zmíněná kvalita a především důstojnost. To, co někteří interpreti předvedli, s kvalitou ani důstojností nic společného nemá.

Neznám zákulisí projektu, nevím, na základě čeho byli interpreti osloveni. Předpokládám, že každému z nich byla v jistém smyslu dána volná ruka. Ponechán prostor pro vlastní pojetí, vlastní projev, vlastní vnímání odkazu Karla Kryla. Základ jeho projevu, poselství, by se však neměly vlastní interpretací vytrácet.

Co bylo charakteristické pro projev Karla Kryla? Především jasná artikulace. Slova neměla jen významový obsah, měla výrazný rytmus – opakování souhlásek, samohlásek, zvukových skupin – to vše působilo „úderným“ efektem. Důrazné akcenty. Na straně druhé Karel Kryl dokázal zpívat velmi něžně. Pokud melodie a text v sobě nesly smutek, něhu, posluchač je z Krylova projevu jasně cítil. A sdílel.

To, o čem hovořím, jsem postřehl snad ve dvou, možná třech případech. Jinak absence. Pokusím se být konkrétní.

Úvodní skladba koncertu, symfonické variace na Krylovy melodie, navodila bez pochyb důstojnou atmosféru.

Skladba druhá, Veličenstvo Kat v podání hudebního sdružení Projekt Salome. Chyby v intonaci. Zpěv se line a postrádá akcent, tak typický pro Karla Kryla. Především v druhé polovině skladby hudební nástroje zpěv přehlušují.

Za písničku Písničkářský bacil zaslouží Xindl X pochvalu. Jedna z mála skladeb, ne-li jediná, kde se interpretovi podařilo zachovat původní charakter Krylova podání. A tedy i její poselství. Kdyby si Xindl X odpustil zbytečné intonační kudrlinky, byla by píseň tím nejlepším, co na koncertě zaznělo.

Zcela opačné mé hodnocení mají však další dvě skladby v podání tohoto interpreta. Píseň neznámého vojína vyzněla jako druhořadá odrhovačka, na písni Znamení doby mě nezaujalo vůbec nic. Projev zcela bez výrazu.

Michal Hrůza: Píseň Srdce a kříž je mojí srdeční záležitostí a podání Michala Hrůzy bylo pro mne doslova políčkem. Nepochopil jsem, proč použil nepůvodní melodii u písně takového kalibru. Měnit autorskou melodii nemělo v tomto případě pražádný význam. (V částech, kde zpívá Michal Hrůza melodii původní, jako by jeho podání rázem ožilo). Bratříčka v jeho podání hodnotím jako pokus zdařilý.

Aneta Langerová, Nevidomá dívka. Bez připomínek, vynikající zpěv, řekla to, co chtěl říct touto písní i Karel Kryl. Píseň Salome dokonce svojí symfonickou aranží navodila představu tance. Anetu Langerovou třeba bezvýhradně pochválit. I za to, že z mého pohledu jako snad jediná přistoupila ke svému vystoupení s maximální důstojností.

Zařazení skupiny Divokej Bill mezi interprety bylo asi největším faux pas dramaturga. Jedna z textově i melodicky nejpodařenějších Krylových písní Karavana mraků v bigbítovém podání. Proč ne. Jenže hudební nástroje (bicí především) zcela potlačují text do pozadí. Uniká mi proč. V této písni by to mělo být právě naopak. Karavana mraků je opět mojí srdeční záležitostí. Muzikanti z Divokýho Billa k ní přistoupili jako šumaři. Proč zpěvák během mezihry vykřikuje „hej, hej, hej“, jsem nepochopil.

Lásko. Jedna z nejhezčích protiválečných písní. V původním přednesu střídá Karel Kryl vzdorovitý projev s čistou něhou. Nevšimli si toho hoši z Divokýho Billa? Možná jim křivdím a vnímají to jinak. Jenže v jejich projevu se to opakuje. U písně Anděl jakoby se za každou cenu chtěli udržet ve svém zabředlém monotónním projevu; na tento projev by šel v podstatě namontovat jakýkoli text.

Markéta Irglová. Zařazení písně Děkuji doprostřed vzpomínkového koncertu je dramaturgicky nepříliš zdařilým počinem. Navíc Markéta Irglová píseň intonačně vůbec nezvládla. Ještě horší je však v podání jejím a její sestry Plaváček. Popová aranže je výsměchem jedné z nejhezčích Krylových písní. Právě v ní jasně zaznívá rytmus slov, úder slabik, úder hlásek. V interpretaci sester Irglových nic z toho.

Tomáš Klus. Třikrát začínat jednu píseň (Potkal jsem svou tchýni), v druhé zapomenout text (Marat ve vaně), to vše sráží důstojnost koncertu. Omluva, že důvodem byla tréma, se mi jeví v případě tohoto interpreta přinejmenším zvláštní. Abych však Tomáše Klusa jen nehanil. Pieta v jeho podání je zajímavá.

Útěchou byla na závěr koncertu píseň Anděl. Ze zvukového záznamu slyšeli posluchači Karla Kryla…

Možná jsem příliš konzervativní, možná se podvědomě bráním jinému podání Krylových písní, než originálnímu. Výše jsem se však snažil zdůvodnit své výhrady k některým interpretacím. Dokážu si představit i jinou a důstojnější vzpomínku na Karla Kryla. Někteří interpreti si ji uvědomili, někteří méně. Asi by však bylo chybou hodnotit koncert jen minusovými body.

Dvě poznámky k CD se záznamem koncertu. Obal ve stylu Aloise Nebela je pro mne velkým otazníkem. Pískot diváků nahraný jako kulisa dle mého na důstojnosti nepřidává.

Chtě nechtě se v závěru musím vrátit k jedinému interpretovi, kterému se, myslím, podařilo zachovat ducha písní Karla Kryla. Danielu Landovi. Jeho koncert ve Vyšehradské kapitule Sv. Petra a Pavla v roce 2004 dodnes poslouchám velice rád. Po stránce muzikantské je možné Danielu Landovi vytknout mnoho chyb. V síle přednesu a ve snaze držet se co nejblíže projevu Karla Kryla nikoli.

Na závěr několik ukázek, které jsem našel na youtube.

Michal Hrůza: Srdce a kříž

Tomáš Klus: Potkal jsem svou tchýni, Marat ve vaně, Pieta

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 komentářů: Hudební zamyšlení: Karel Kryl 70

  1. SV napsal:

    hm, hm, no. asi som ešte konzervatívnejšia ako ty, ale Krylove piesne mi v podaní pana Landu trhajú uši. aj srdce. a ak je totok ešte horšie, tak nazdar.

    • pepa napsal:

      D. Landa přišel s koncertem v čase, kdy se na Karla Kryla už hodně zapomínalo. Navíc se ho interpretačně snažil připomenout takového, jaký byl. V těchto pohledech byl jeho počin velkým přínosem.

  2. SV napsal:

    ale dík za zaujímavé zamyslenie o vzácnom spevákovi, napísané z pohľadu človeka, ktorý má hudobný talent.

  3. SV napsal:

    vieš ja piesne KK poznám asi od svojich 10 tich rokov, tak som viešako tomu rozumela, ale vnímala som ich cez pocity.

  4. lojzo napsal:

    Prvá ukážka (Srdce a kříž) je fakt hrůza, svoj vzťah k Tomášovi Klusovi som zhodou okolností nedávno popisoval na fejsbúku (neviem, čo mi na ňom nesedí, ale nesedí). Ostatné pesničky hľadať nebudem (možno s výnimkou Anety Langerovej, tú si obvykle vypočujem rád). Nepatrím k najmladšej generácii, originály mám „pod kožou“, takže asi akýkoľvek „remake“ sa mi bude zdať horší. Howgh.

    • SV napsal:

      „Nepatrím k najmladšej generácii, originály mám „pod kožou“, takže asi akýkoľvek „remake“ sa mi bude zdať horší. Howgh.“ aj u mňa je to asi takto nejako.

      • pepa napsal:

        lojzo + SV
        souhlas, ale ono je to stejné jako u vážné hudby; každé nové nastudování je remake, a pokud by ho člověk vždy považoval za horší…

  5. lojzo napsal:

    Tak predsa ešte niečo: Našiel som si Langerovej Nevidomou dívku. Nesklamala. 😉 Aj to sláčikové aranžmá tej pesničke celkom svedčí.
    http://youtu.be/oHqwdGNpvso

  6. SV napsal:

    btw, Karla Kryla som si celé roky len predstavovala. no a keď som ho potom uvidela živého, skoro som capla do Dunaja! 😎

  7. Vojtěch Klimt napsal:

    Názor je názor, v pořádku, ale kde je u Landy ta v Lucerně postrádaná něha, to by mne zajímalo 🙂 Jeho význam pro „nezapomenutí“ Kryla je přeceňován, ale z první písničky na jeho desce z koncertu jsem měl radost. Přešla mě po koncertě Ordo Lumen Templi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *