Nevysoký skalní hrb uprostřed Soliskového sedla – jinak než Soliskový hrb se tento vrchol jmenovat nemůže. Místo pár kroků vzdálené od turisticky přístupného Predného Soliska, které rozhledově nabízí víc. Soliskový hrb je navštěvován téměř výhradně jen v rámci přechodu Soliskového hrebeňa.
Soliskový hrb (2129 m. n. m.)
polsky: Smrekowicką Czubą; maďarsky: Soliskó – púp
Elevace uprostřed Soliskového sedla v jihovýchodní části Soliskového hrebeňa mezi Mlynickým a Predným Soliskom nad Mlynickou a Furkotskou dolinou.
Soliskový hrb je nevysoká, přesto nepřehlédnutelná vyvýšenina uprostřed Soliskového sedla v jihovýchodní části Soliskového hrebeňa. Rozděluje Soliskové sedlo na dvě části: jižní Predné Soliskové sedlo (asi 2099 m. n. m.) a severní Zadné Soliskové sedlo (asi 2080 m. n. m.).

Jižní část Soliskového hrebeňa nad Furkotskou dolinou. Zprava Predné Solisko, Soliskový hrb, Mlynické, Štrbské, Furkotské a Malé Solisko
Od vrcholu Predného Soliska, kde končí značená turistická cesta, je Soliskový hrb vzdálen pouhých pět minut cesty. Podle Návštěvního řádu TANAPu však turisté značenou cestu opustit nemohou; Soliskový hrb je proto turisticky nepřístupný. Nutno poznamenat, že v tomto případě turisté ochuzeni nejsou. Predné Solisko nabízí z rozhledového hlediska víc.
Rozhled ze Soliskového hrbu je podobný rozhledu z Predného Soliska. Krásný je pohled na celý hřeben Nízkych Tatier. Ve směru západním lze spatřit spodní patro Furkotskej doliny, nad ním Sedielkovú kopu, jižní část hřebene Ostrej a nad ním Kriváň. Pohled do Mlynickej doliny je omezený, značnou část doliny zakrývá sousední Mlynické Solisko. Z Hrebeňa Bášt na východě lze spatřit jeho jižní část od Satana po Patriu.

Soliskový hrb, pohled k západu. Nad Furkotskou dolinou sedlo Sedielkový priechod, Ostrá veža a Liptovská veža v hrebeni Ostrej,
na druhém horizontu Jamské veže, nejdále Kriváň

Hrebeň Bášt ze Soliskového hrbu. Vlevo Diablovina a Pekelník, dále doprava Satan, Predná Bašta a Malá Bašta
První písemně doložený výstup na Soliskový hrb uskutečnili 3. června 1906 v rámci přechodu celého Soliskového hrebeňa němečtí horolezci Gűnter Oskar Dyhrenfurt a Hermann Rumpelt Místo však už mnohem dříve znali pastevci, lovci kamzíků, pytláci a mnozí další.
První zimní přechod Soliskového hrebeňa uskutečnili 25. března 1913 Gyula Hefty a Lajos Rokfalusy. V rámci přechodu vystoupili i na Soliskový hrb.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
Arno Puškáš: Vysoké Tatry IX (Šport Bratislava 1988)
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
„Soliskový hrb. Žlab ze Soliskového sedla do Mlynickej doliny“
fotomalebné tieňové línie, dobrá fotka!
vyzerá to ako ľadovcová rieka niekde v Himalájach….
je to pekný hrb 🙂