Ivan Bohuš: Szontaghovci a Vysoké Tatry

Ivan Bohuš: Szontaghovci a Vysoké Tatry

Kniha věnovaná zakladateli Nového Smokovca, klimatoterapie ve Vysokých Tatrách, organizátorovi horské vůdcovské služby, průkopníku lyžování, a jeho synovi, pokračovateli v započatém díle, kterého neprávem vyhnali z Vysokých Tatier.

Další biografická kniha z pera Ivana Bohuša zabývající se osobnostmi, které se nesmazatelným způsobem zapsaly do dějin Vysokých Tatier.

V letech 1873 – 1945 se do dějin Vysokých Tatier nesmazatelným způsobem zapsali dva příslušníci rodu Szontaghovcov. Mikuláš Szontagh starší a jeho syn stejného jména. Oba lékaři, organizátoři cestovního ruchu, aktivní průkopníci turistiky a sportu, přírodovědci, publicisté. Usilovní podnikatelé, osudem stíhaní lidé.

Předkové Szontaghovcov přišli do Uherska, na dnešní území Slovenska, přesněji na Spiš s vlnou saských kolonistů na přelomu 13. a 14. století. Szontaghovci, kteří od 70. let 19. století působili ve Vysokých Tatrách, byli potomky oravské větve rodu z Dolného Kubína.

Mikuláš Szontagh st. (zdroj. tatry.cz)

11. srpna 1843 se manželům Danielovi a Pentezílii Szontaghovcom v Dolnom Kubíne jako třetí z osmi dětí narodil syn, kterého pokřtili jménem Mikuláš. V matričním záznamu figuruje jako Nicolaus Christophorus Sonntag, sám však zásadně používal jen první jméno v maďarské podobě Miklós a německé příjmení v maďarské úpravě Szontagh. Otec byl vrchním hejtmanem a soudcem v Dolnom Kubíne, matka pocházela ze spišsko – gemerské větve rodu.

Základní vzdělání získal Mikuláš Szontagh v rodném městě. Gymnázium vystudoval v Banskej Bystrici a v Soprone. Roku 1862 se stal řádným posluchačem lékařské fakulty na vídeňské universitě. Titul doktora všeobecného lékařství získal v roce 1868.

Jako student si M. Szontagh musel přivydělávat na studia a hodně si odříkat. To se nevratně podepsalo na jeho zdravotním stavu. Po promoci pracoval v budapešťské veřejné nemocnici a prostředí velkoměsta společně s podnebím jeho zdraví dále podlamovaly. Další ranou osudu byla smrt manželky; ovdověl po dvouletém manželství. Nedlouho poté byla u něj diagnostikována plicní tuberkulóza. Ta rozhodla o jeho dalším působišti: přijal uvolněné místo lázeňského lékaře v Korytnici. Tam však nezůstal dlouho. Roku 1873 získal místo lázeňského lékaře ve Smokovci.

Sanatorium v Novom Smokovci (zdroj: sunflowers.sk)

Szontagha velmi zklamalo primitivní prostředí smokoveckých lázní, úroveň vodoléčby. Také neochota majitelů cokoli měnit. Natolik, že se roku 1875 rozhodl v těsném sousedství nejstarší tatranské osady vybudovat vlastní sanatorium. Zaměřit se v léčebném programu na klimatickou léčbu tehdy velmi rozšířených plicních onemocnění. To vedlo k založení Nového Smokovca. Osady, kterou rozvíjel dvě následující desetiletí.

Osud Mikuláša Szontagha pronásledoval i dále. Roku 1885 podruhé ovdověl. Jeho děti vychovávala pěstounka, se kterou se později oženil. V čase, kdy už mu selhávalo fyzické zdraví, kdy trpěl depresemi. Mikuláš Szontagh starší zemřel 2. prosince 1899.

Mikuláš Szontagh ml. (zdroj: wikipedia)

Mikuláš Szontagh mladší se narodil 10. srpna 1882. Měl dva a půl roku, když mu zemřela matka, a byl v maturitním ročníku gymnázia, když mu zemřel otec. Rány osudu přijímal s rozvahou. Byl samostatný, dokázal se o sebe postarat.

Maturoval na levočskom gymnáziu, medicínu studoval ve Štrasburku a dokončil v Budapešti. Tradovalo se, že jeho studijní výsledky pravidelně sledoval arcivévoda Josef Habsburk, milovník Vysokých Tatier a velký ctitel jeho otce.

Po působení v Budapešti a v Turzovke se dostal do Trenčianskych Teplic, kde pracoval po dobu dvou letních sezón. V zimním období sbíral zkušenosti v italském Meranu. Tam se oženil s dcerou lékaře a majitele tamějšího klimatoterapeutického sanatoria, Máriou Frapporti.

Vedení Nového Smokovca se manželé ujali roku 1909. Po smrti M. Szontagha staršího byly lázně stále v provozu, chyběl jim však vlastník s právem rozhodovat o rozsáhlejších investicích ve prospěch lázní.

První roky vypadaly slibně, narušila je však válka. Szontagh musel narukovat. Vrátil se až roku 1916, kdy byla novosmokovecká sanatoria prohlášena za vojenské zařízení pod jeho vedením.

Royal – Palace (zdroj: omestach.sk)

V meziválečných a letech a v letech druhé světové války se manželé plně věnovali Novému Smokovcu. Mikuláš Szontagh mladší přistupoval k uskutečňování svých záměrů jinak, než jeho otec. Rodinné dědictví rozvíjel, ale nové velké investice do zdravotnických zařízení prosazoval pomocí akciových společností v partnerství s finančně a morálně spolehlivými partnery. Dal podnět k vybudování nového sanatoria (Palace – sanatorium, dnešní Royal Palace).

Sanatorium Palace (zdroj: renytravel.cz)

Posuzoval projekt a uplatnil své zkušenosti při jeho terapeutickém vybavení. Sám byl relativně malým majitelem akcií. Po celou dobu svého tatranského působení byl oficiálním konzultantem sanatoria, nic se nezměnilo ani po prodeji objektu v době hospodářské krize a po přeměně zařízení na uzavřenou klimatickou nemocnici pro léčení tuberkulózy plic a doprovodných komplikací.

Stará (původní) léčebná osada se do konce tatranské éry Mikuláša Szontagha podstatně nezměnila. Szontagh ji spravoval lékařsky i majetkově. Peníze získané z prodeje velkého sanatoria investoval do výstavby nového objektu, na který přenesl název prodaného objektu: Palace. Tak se jmenuje dodnes.

18. října 1945 byla na léčebná zařízení v Novom Smokovci uvalena národní správa. Tím prakticky skončila szontaghovská éra ve Vysokých Tatrách.

Mikulášova manželka byla po zlomenině krčku stehenní kosti operována v Itálii a události po válce způsobily, že se zpět na Slovensko nevrátila. Szontaghovo příbuzenstvo se postupně vystěhovalo na Západ. Mikuláš se nepokoušel emigrovat. Z Tatier ho však vykázali. Pomocnou ruku mu podali v Levoči. Pracoval tam až do své smrti jako sekundární lékař na interním oddělení nemocnice. Žil v pronajatých dvou pokojích, kde mu pomáhala věrná služebnice ze smokoveckej domácnosti.

Se ztrátou majetku se Mikuláš Szontagh smířil. Jeho dva synové, lékárník Andrej a lékař Mikuláš žili od dob studií mimo Tatry a vzdáleni od všeho, co tam jejich předkové vybudovali. To však Szontagha mrzelo méně než fakt, že se stal vyhnancem. Méně než nevděk veřejnosti. Jako lékař mohl i bez vlastnických práv být užitečný ve Smokovci. Více než ve městské nemocnici.

Mikuláš Szontagh mladší zemřel osamocený a v chudobě 25. července 1963. Pochovaný je v Poprade – Veľkej.

************************************************************************************

Kniha je členěna do patnácti kapitol. Krom životopisů otce a syna Szontaghovcov, detailním popisu jejich profesní kariéry, kariéry budovatelů lázní v Novom Smokovci, se čitatelé seznámí s jejich působením v rolích turistů, turistických činovníků, vědců a publicistů. Další z kapitol popisuje stav novosmokoveckých lázní dnes (autor Jozef Vilim). Velmi pěkný závěr knihy napsal Mgr. Pavel Kušnír, evangelický farář sloužící již pětadvacet let v Novom Smokovci. V kostele, který dal postavit Mikuláš Szontagh starší.

Kniha Szontaghovci a Vysoké Tatry vyšla v letošním roce a vydalo ji Vydavateľstvo I&B Tatranská Lomnica.