Nejvýraznější vrchol jihovýchodní části Soliskového hrebeňa.
V časech dřívějších pod toto pojmenování patřilo i Mlynické Solisko; bylo považováno za nižší, jihovýchodní vrchol Soliska Štrbského.
Štrbské Solisko (2301,8 m. n. m.)
polsky: Szczyrbskie Solisko; německy: Csorbaer Solisko; maďarsky: Csorbai- Szoliszkó
Poslední výraznější vrchol v jihovýchodní části Soliskového hrebeňa mezi Šedou lávkou (Furkotským Soliskom) a Nízkou lávkou (Mlynickým Soliskom) nad Mlynickou a Furkotskou dolinou.
Na Čubrine se z hlavního hřebene Vysokých Tatier odděluje rozsocha Kriváňa. Na Furkotskom štíte z ní vybíhá směrem na jihovýchod Soliskový hrebeň. Měří čtyři kilometry a tvoří ho 47 pojmenovaných objektů (z toho 24 vrcholů). Nejvyšším místem je Veľké Solisko, 2413 m. n. m. Nejvýraznějším vrcholem jeho jihovýchodního zakončení je Štrbské Solisko.
Původ pojmenování byl vysvětlen v části o Mlynickom Solisku. To bylo původně považováno za druhý, nižší vrchol Štrbského Soliska. Až později dostalo samostatné pojmenování.
Na Soliskový hrebeň turistické cesty nevedou. Výjimkou je sedlo Bystrá lávka na severozápadním okraji hřebene a Predné Solisko na konci opačném. Celý Soliskový hrebeň je však možné obejít po turistické cestě. Ta začíná na Štrbskom Plese a stoupá Mlynickou dolinou na Bystrú lávku. Odtud sestupuje do Furkotskej doliny a vrací se zpět na Štrbské Pleso. Turisté mohou cestou obdivovat východní i západní srázy štítů v celé délce hřebene. Fyzicky náročnou túru zvládne běžný turista za šest až sedm hodin. Převýšení je kolem 1000 metrů.
Jak vyplývá z předchozího, běžní turisté mohou na vrchol Štrbského Soliska (a na další vrcholy v hřebeni) vystoupit pouze v doprovodu horského vůdce. Vrchol nabízí překrásné pohledy především do Mlynickej doliny a na protější Hrebeň Bášt, na straně západní do Furkotskej doliny, na hrebeň Ostrej, na Krátku a Kriváň. Spatřit je možné i některé vzdálenější tatranské štíty (Gerlachovský štít, Končistú). Velmi daleké jsou pohledy k východu na Spiš a k západu na Liptov. Ze Štrbského Soliska je možné spatřit celý hřeben Nízkych Tatier.
Horolezci bývá Štrbské Solisko jako samostatný cíl navštěvováno sporadicky. Vrchol zdolávají jednak v rámci přechodu Soliskového hrebeňa, existuje však také několik zajímavých cest ze strany Furkotskej doliny.
První písemně doložený přechod Soliskového hrebeňa (a tedy i výstup na Štrbské Solisko) uskutečnili 3. června 1906 dva známí němečtí horolezci: geolog, pozdější profesor wroclavské university a vědecký pracovník švýcarského institutu pro výzkum sněhu a lavin Günter Oskar Dyhrenfurth (1886 – 1975) a fyzik, pozdější pedagog drážďanské polytechniky Hermann Rumpelt (1883 – 1911). Místo však nepochybně mnohem dříve znali pastevci, lovci kamzíků a pytláci.
První zimní výstup uskutečnili 25. března 1913 Gyula Hefty a Lajos Rokfalusy.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
Arno Puškáš: Vysoké Tatry IX (Šport Bratislava 1988)
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Tento rok opět na úrovni a k mému potěšení jsi začal oblastí, kde moje noha nechala taky šlápotu. Soliská – protože jsou od mého občasného ubytování /Vila marína na Štrbském/příjemně v dosahu, tak jsem se potuloval, kde to šlo a bylo povolené. Jednou z podmínek tety z Maríny za střechu a žvanec bylo, že nepolezu nikam, kam se bez průvodce nesmí. Po létech nebylo ubytování a tak nebyly zákazy.
Obrázky mě opět potěšily, díky
krásne slniečkové fotky, Mlynická dolina je wellmi fotogenická.