Hudba roku 2014. Část II.

Hudba roku 2014

Hudba roku 2014

Druhá pětice skladeb, ukázek z alb, která mě v loňském roce oslovila nejvíce.

Alb, jejichž poslech jsem neukončil po první skladbě, která se naopak natrvalo zabydlela v mém hudebním archivu…

Kieslowski: Mezi lopatky

Kieslowski. Projekt o dvou lidech, dvou hlasech, o intimitě, která rezonuje mezi dvěma lidmi. Duo tvoří hudebník David Pomahač (alias DKP) a pianistka a zpěvačka Marie Kieslowski.

Kieslowski  jsou už dlouhou dobu na jednom z předních míst mého pomyslného poslechového žebříčku. Proč?

Melodie čerpající z bezbřehé studnice zdrojů (country, rock, jemný folk), přitom dokonale originální; něco, co na poli české indie-folkové scény zcela chybí (zaškatulkování jsem si vypůjčil z jedné z recenzí pro přiblížení žánru). Melodie, ke kterým mám velmi blízko. Něžná lyrika textů (a to i v případě, že se v nich objeví ostřejší slova), přímočará poetika zbavená zbytečných kudrlinek, metafor, jinotajů. Hudební výraz postavený na zvuku akustické kytary a piana, na kontrastu dvou odlišných výrazných hlasů.

Mezi lopatky je v pořadí již třetím albem dua Kieslowski. Zvuk mu vtiskl tentokrát producent Jan P: Muchow. Výsledkem je deset skladeb, jejichž nosným tématem je (opět) vztah mezi mužem a ženou. Tentokrát není vyhrocený jako v předchozím albu (Na nože). Objevují se však i další témata, bolestivější: odloučení, samota, vědomí smrti, nedorozumění.

Přestože je album Mezi lopatky skvělé, v mém vnímání nepřekonalo debutové album Tiché lásky .

Píseň Doteky je úvodní skladbou alba:

IndiesScope Brno 2014

************************************************************************************

Ian Anderson: Homo Erraticus

Ian Anderson: Homo Erraticus

Ian Anderson: Homo Erraticus

Bloudění, migrace jsou skutečně nosným tématem zatím posledního projektu Iana Andersona a jeho kapely (časy bývalých Jethro Tull pamatují dva její členové). Jedná se již o druhý Andersonův projekt odvolávající se na „starého spolupracovníka“ Geralda Bostocka, i tentokrát uvedeného coby autora textů. Fiktivní je však nejen textař, ale i historik-amatér, z jehož nikdy nepublikovaného díla autoři vycházejí.

Námětem alba Homo Erraticus jsou klíčové okamžiky britské historie od doby kamenné do blízké budoucnosti, hrdiny prostí lidé i lidé šlechtického stavu. Melodicky je to typický Anderson, který nikdy nezklame. Kritika dokonce hovoří o Andersonově nejsilnějším albu.

V písni  Enter The Uninvited stihne Ian za čtyři minuty propojit nejžhavější současnost i časy římských legií. Poslechněte si ji:

Vydavatelství Calliandra Records, duben 2014

************************************************************************************

Pavlína Jíšová a přátelé: To já, písnička

Pavlína Jíšová: To já, písnička

Pavlína Jíšová: To já, písnička

První dáma českého folku vystupuje v současné době v sestavě, kterou tvoří čtyři ženy. V roce 2006 (to slavila čtvrtstoletí na pódiu) založila formaci, kterou tvořil kontrabasista Pavel Peroutka a kytarista Pavel Malina. Zakládající členové odcházeli, noví přicházeli, v současné době společně s Pavlínou Jíšovou vystupují kytaristka Adéla Jonášová (Pavlínina dcera), multiinstrumentalistka Petra Šanclová a baskytaristka Romana Tomášková.

Kolekci starších písní To já, písnička natočila dámská kapela v AV Studiu Vyšší Brod za zvukové režie stále skvělého Jana Friedla. Jediným hostem (ve třech písních) byl Jaroslav Matějů, se kterým Pavlína Jíšová kdysi vystupovala v Žalmanově Spolu.

Album je jakýmsi Best of Pavlíniny tvorby, výběrem nejznámějších, nejlepších a nejžádanějších písní s jejího rozsáhlého repertoáru, je jakýmsi profilem její interpretační dráhy.

Na youtube jsem nenašel žádnou ze skladeb alba ve studiové podobě. Poslechněte si tedy Písek v záznamu z vystoupení na Mohelnickém Dostavníku.

Vydala Pavlína Jíšová vlastním nákladem v roce 2014

************************************************************************************

Zrní: Následuj kojota

Neskutečně krásná muzika, kam na to ti kluci chodí…? (já)

Zrní: Následuj kojota

Zrní: Následuj kojota

Kladenská kapela Zrní albem Soundtrack ke konci světa (2012) nasadila laťku hodně vysoko. A co víc, nebyla to náhoda. Album Následuj kojota budiž toho důkazem. Patří (z mého pohledu, ale nejen mého) mezi to nejlepší, co v roce 2014 spatřilo světlo hudebního světa.

Zrní je na naší hudební scéně zvláštním úkazem. V textech se často objevují vykonstruovaná spojení, zdánlivě nesouvisející slova, obraty na první poslech často nedávající smysl. Naivní, idealistický pohled na svět. Vše ovšem vyznívá přirozeně a posluchač nechá snadno a rád vtáhnout do vysněného světa. Po stránce hudební aranžérsky velmi pestré skladby, melodické, kapela nemá strach z experimentů.

Z osmnácti skladeb alba (ve verzi De Luxe, ve standardní je to dvanáct skladeb) nabízím píseň Pastorale:

Vydal Supraphon v roce 2014

************************************************************************************

Robert Plant: Lullaby and… The Ceaseless Roar

Robert Plant: Lullaby and... The Ceaseless Roar

Robert Plant: Lullaby and… The Ceaseless Roar

Neotřelý počin stárnoucího rockera, který se takovému osočení brání zuby nehty.

Robert Plant duchem rozhodně starý není. Rocker je, ale už jen tak napůl. Rockový křikloun na albu zpívá jemně, ovšem ne tak, že by překračoval mantinely popu.

Plant nabízí něco, co může mnohé posluchače překvapit. Rockový křikloun se zklidnil. Nejsou to však meditativní skladby jako na superúspěšném albu s Alison Krauss, ani nedávný Band of Joy. A už vůbec to nejsou Led Zeppelin.

Na albu je napsáno Robert Plant, je označeno jako desáté sólové, jde se však o vlastně skupinu The Sensational Space Shifters. Lullaby and … the Ceaseless Roar je kolektivní dílo seskupení, kde vystupují třeba Juldeh Camara (gamibijský zpěvák a hráč na jednostrunné housle ritti) s Justinem Adamsem, britským kytaristou s velkým citem pro Afriku. A africké vlivy jsou v albu znát. S nimi však i mnohé jiné.

Album Lullaby and … the Ceaseless Roar klade velké nároky na posluchače. Pokud mu však přijdete na chuť, budete se k němu rádi vracet.

Poslechněte si skladbu Rainbow:

Vydavatelství Nonesuch Records, Warner Bros. Records, září 2014

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Hudba roku 2014. Část II.

  1. SV napsal:

    Zrní: Následuj kojota – Pastorale – super.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.