Předjaří na Drahanské vrchovině (fotovýprava)

Předjaří na Drahanské vrchovině

V posledním lednovém dni jsem se s fotoaparátem toulal po Drahanské vrchovině, kolem říčky Bělé. Únor uplynul, s ním spousta sněhu, přiblížilo se jaro…

Řekl jsem si, že nebude na škodu podobnou fotovýpravu absolvovat znovu a podívat se, co příroda dokázala během jednoho jediného měsíce.

Lesem nad Boskovickou přehradou, k Bělé scházím strmou stezkou v místě, kde začíná vzdutí nádrže. Na Drahanské vrchovině taje, vysoká hladina vody v přehradě nenechává nikoho na pochybách, že sníh v kopcích rychle ubývá. V říčce samotné je vody tolik, že nemohu přejít na druhý břeh. Musím tak změnit původně plánovanou trasu a držet se předešlé.

Les nad Boskovickou přehradou

Slunce ve vodě (Bělá vtéká do Boskovické přehrady)

Osada Melkov, rybník je stále ještě zamrzlý. Ovšem vrby kolem rybníka jsou osypány pupeny, kterým nikdo neřekne jinak, než kočičky. Statutární poslové jara.

Vrby kolem rybníka jsou obaleny pupeny

Bělá v Melkově

Křižuji silnici ze Šebetova na Kořenec. Kousek od silnice stojí starý polorozpadlý mlýn. Kudy vedl náhon? Mohu jen dohadovat, zda sotva znatelný kanál náhonem byl, či nikoli. A kdo ví. Třeba to vůbec nebyl mlýn.

Rozpadlý plot, zpustlá zahrada. Pokud tu měli krom zeleniny i květiny, mohl bych nějaké objevit! Jsou tu! Trsy sněženek, ještě nerozkvetlých, alespoň trocha krásy uprostřed ruin. Ne, teď se rouhám. Přesto, že se místo žádnou skvostnou estetikou chlubit nemůže, zůstal tu dobrý duch. Cítím ho, je tu.

Starý mlýn u Melkova

Sněženky ve staré zahradě

Louky kolem Bělé jsou bez sněhu. Na rozdíl od předešlé výpravy mohu tentokrát kráčet přímo kolem vody. Využívám vysokého stavu vody a do zblbnutí fotografuji a fotografuji. Voda v pohybu se fotí těžko, musí se to umět. Ale třeba z některých fotografií „něco“ bude.

Bělá, PP Horní Bělá

Bělá, PP Horní Bělá

Bělá, PP Horní Bělá

Bělá, PP Horní Bělá

V minulém vyprávění jsem trestuhodně sloučil dvě chráněná území v jedno. Přírodní památku Horní Bělá a Přírodní rezervaci Pod Švancarkou. Ochranáři mi, prosím, odpustí, už jsem si to ujasnil.

Nejdříve tedy Přírodní památka Horní Bělá. Sníh roztál. Podmáčená půda tu však zůstává po většinu roku. Opatrně se mokřinami posunuji vpřed a z chráněného území vycházím na cestu. Ve stráních nad ní poprvé spatřuji zbytky sněhu. Bude ho čím dál víc, cesta rychle stoupá.

Přírodní památka Horní Bělá, říční niva

Přírodní památka Horní Bělá, podmáčené louky

Bělá, PR Nad Švancarkou

Rozcestí Nad Bělou. Tady opouštím trasu minulou. Odbočuji vpravo na značenou turistickou cestu a mířím na Kořenec. Vysoko položenou obec známou především golfovým areálem. A také větrným mlýnem. Ty jsou jedním z atributů Drahanské vrchoviny.

Krajina pod Kořencem

Krajina u Kořence

Jaro je i v ohradách

Procházím obcí, procházím cestou napříč vedoucí golfovým hřištěm. Golf je sport, ke kterému pozitivní vztah rozhodně necítím. Nevím, proč tomu je, snad pro ty lidi, co se kolem golfu pohybují, ti Lesní Tygři mi nijak neimponují, snad i naopak. Ale je to jejich věc. Ale pozitivním faktem je, že místní golfové hřiště je pěkně zasazené do krajiny a splývá s ní.

Golfový areál Kořenec

Cesta stále stoupá a kulminuje až nad golfovým hřištěm. Místo (vrch) se jmenuje Paprč. Paprčit se znamená v hanáckém nářečí mračit se, kabonit se a ohrnovat nos. Nevím, čím si tento pěkný kopec pojmenování zasloužil, na mě se nemračil ještě nikdy (já na něj také ne).

Pod východními svahy Paprče se nachází Přírodní rezervace Pavlovské mokřady. Dnes jen minu její okraj, rezervací bych nejspíš neprošel. Příroda se tu probouzí k životu, sníh taje ve velkém stylu a vytváří nespočet malých potůčků. Bylo by to k zbláznění, brodit se jimi.

V Pavlovských mokřadech se probouzí jaro

V Pavlovských mokřadech se probouzí jaro

Míjím okraj obce Benešov. Spolu s Protivanovem nejvýše položené obce Drahanské vrchoviny. Bez pár metrů sedm stovek. Tady zima ještě vládu nepředala. A ještě nějakou dobu nepředá. Cítím to na svých prstech a holé hlavě. Přestože je poledne a tu a tam svítí sluníčko, mrzne o sto šest.

Skalky. Nejvyšší vrch Drahanské vrchoviny. Meteorologický radar přehlédnout nelze. Nejvyšší bod pohoří přehlédnete snadno.

V Benešově ještě zima vládu nepředala

Skalky. Ani nástin jara

Skalky, meteorologický radar

Nejvyšší bod Drahanské vrchoviny

Obracím a mířím k obci Suchý. Pomalu klesám, v zasněženém lese tu a tam zabublá potůček a říká mi, že zima zůstává za mými zády. Horní rybník je ještě celý zamrzlý. Vodní hladině bude přechod do jara trvat déle.

Přecházím zpět ze zimy do jara

Horní rybník

Horní rybník

Suchý, Velenov. Z luk pod Velenovem je za dobré viditelnosti mimořádně pěkný pohled na Boskovicko, Kunštátsko a východní okraj Českomoravské vysočiny. Taková viditelnost je i dnes. Dlouze se rozhlížím. Musím konstatovat, že kopcích kolem Kunštátu se neorientuji. V těchto místech mám orologickou tmu, kterou musím co nejdříve rozžehnout.

Velenov, pohled k Vratíkovu

Boskovicko od Velenova

Přes Hrádkov scházím do Boskovic. S dnešní expedicí jsem nadmíru spokojen. A snad i s některými fotografiemi…