Do skalních měst Valašska

Do skalních měst Valašska

Do skalních měst Valašska

Adršpach, Český ráj, Českosaské Švýcarsko. Většina z nás ví, že tyto oblasti Čech spojuje fenomenální přírodní prvek: pískovcová skalní města. Málokdo však ví, že podobné přírodní útvary najdeme i na Moravě, na Valašsku.

Lačnovské, Čertovy a Pulčínské skály se nacházejí v blízkosti obce Horní Lideč. Od skalních měst v Čechách se tato odlišují téměř ve všem. Geologickým stářím (pískovce na Moravě jsou mladší), strukturou, výškou, rozlohou. Srovnání proto v mnoha směrech pokulhává. Nepochybně však mají své kouzlo. A jako bonus – netrpí invazemi turistů.

Horní Lideč je obec v blízkosti česko – slovenské hranice, rychlíková zastávka na trati z Hranic do Púchova. Samotná obec se může pochlubit řadou památek lidové valašské architektury, atrakcí číslo jedna je však mechanický betlém z roku 2011.

Betlém si nechám na příště. Časový itinerář mé cesty je našponovaný, dnes se budu věnovat pouze skalám.

Prvním mým cílem budou Lačnovské skály. Do Lačnova vede z Lidče žlutě značená turistická cesta. U Lačnovských rybníků cesta začíná stoupat a postupně nabízí pohledy do širokého okolí. Na jižním horizontu se zvedá hřeben Javorníků. Pohoří, o kterém nevím vůbec nic. Má noha se zatím Javorníků nedotkla.  Na straně opačné Vizovická pahorkatina. Tomuto pohledu dominují vrcholy Krajčice a Kopce, kolem nichž povede má další trasa. O mé znalosti Vizovických vrchů platí totéž, co o Javorníkách. S tím rozdílem, že Vizovické pahorkatiny se mé nohy dotýkají právě teď. Mám z toho radost. A vlastně se dotknou i Javorníků! Lačnovské a Čertovy skály patří do celku Vizovických vrchů, Pulčínské už do Javorníků.

Vizovická pahorkatina (vrchy Krajčice a Kopce) zpod Lačnova

Vizovická pahorkatina (vrchy Krajčice a Kopce) zpod Lačnova

Hřeben Javorníků zpod Lačnova

Hřeben Javorníků zpod Lačnova

Celá cesta z Lidče do Lačnova je vedena po místní asfaltové komunikaci. Nemám rád asfalt. Za chvíli však na něj s láskou budu vzpomínat.

Z Lačnova pokračuje žluté značení po lesní cestě. Cesta. Pěkně tomu říkám. Spíš by se hodil termín tankodrom.  Hluboké koleje vyjeté od těžkých lesních strojů. Na prosluněných místech bahno, ve stinných sníh a led. Obejít není možné. Postup se neskutečným způsobem zpomaluje. Vysvobozením je stoupání k Dolním Lačnovským skalám. V prudkém svahu se voda neudrží, tady je sucho.

Dolní Lačnovské skály tvoří mohutný mrazový srub (= skalní stupně vytvářené ve svahu pomocí mrazového zvětrávání) na čelech pískovcových a slepencových vrstev. Příčně orientované pukliny člení stěnu do několika bloků, z nichž nejvyšší dosahuje výšky asi 14 metrů. V kolmých stěnách zaujmou hluboké dutiny. Ty největší mají průměr až 70 centimetrů a hluboké jsou 65 centimetrů.

Tolik ke geologii místa. Vyšlapaným chodníčkem obcházím skály. Obdivuji roztodivné tvary skal a především zmíněné dutiny. Vylézám na nejvyšší bod skal a rozhlížím se po okolí. Žel, místo je utopeno v lese, je tedy bez rozhledu. Všímám si i zajištěných horolezeckých cest. Musí se tu lézt dobře, je to velmi tvrdá hornina.

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Erozní díry v Dolních Lačnovských skalách

Erozní díry v Dolních Lačnovských skalách

Dolní Lačnovské skály

Dolní Lačnovské skály

Na informační tabuli se dočítám, že sem v letech 1923 – 1928 rád chodíval Josef Valčík, spoluaktér atentátu na Heydricha.

Horní Lačnovské skály se nacházejí na vrcholu kóty Vrátnice (682 m. n. m.). Vznikly stejným způsobem jako Dolní skály, jejich úklon je však mnohem menší. Délka mrazového srubu je téměř sto metrů. Četné vertikální pukliny člení skály do mnoha menších bloků. Zvětrávání a odnos navíc vytvořily množství drobných skalních tvarů.

Tady se mi líbí víc než u Dolních skal. Jsou malebnější, roztodivnější, doslova posety bezpočtem prohlubní, dutin, výčnělků, skalních mís…  nedovedu popsat všechny ty tvary.

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Horní Lačnovské skály

Obcházím skály kolem dokola, chodník vede i po jejich horní hraně. Kochám se nádhernými pohledy, přes nevelkou rozlohu je na co se dívat. Když jsem přesvědčen o tom, že je moje fotodokumentace hotova, vracím se zpět na značenou cestu.

Rozcestí Láz. Pokračovat budu po modrém značení k Čertovým skalám. V západních úbočích míjím vrchy Krajčice a Kopce. Prvně jmenovaný je nejvyšším bodem oblasti Lidče. Zajímavý je nálezem hradiska z doby pozdně bronzové. Podobné bylo nalezeno na sousedních Kopcích. Ty jsou navíc přírodní památkou. Předmětem ochrany je mohutný kerný sesuv s četnými pseudokrasovými jeskyněmi, ve kterých zimuje několik druhů netopýrů.

Sesuv pod Kopci se nachází mimo značenou cestu, pro běžné turisty je místo nepřístupné. Zcela ochuzen jsem však nezůstal. Objevil jsem v těchto místech mraveniště; větší jsem nikdy v životě neviděl.

Mraveniště pod Krajčicí

Mraveniště pod Krajčicí

Lesní cesta mě přivádí nad Lidečko, k Přírodní památce Čertovy skály. Pověst praví, že čert toužil po pěkné nevěstě z Lidečka. Aby ji dostal, musel do prvního kohoutího zakokrhání obrátit tok říčky Senice tak, aby tekla vzhůru Lidečkem. Převlečení čerti večer před akcí skoupili všechny kohouty ve vsi, jen jedna prozřetelná babička svého kohouta neprodala. Ráno bylo dílo téměř hotovo, sám Satan pokládal poslední kámen zdi, které měla tok říčky obrátit. Babička s kohoutem číhala a v pravý okamžik ho nechala zakokrhat. Za strašného řvaní čerti ustoupili a nějaký čas byl zase klid.

Čertovy skály pravidelně obdivuji z vlaku, při cestách na Slovensko. Často jsem si říkal, že se na ně musím přijít podívat; skály tu stojí jak obrovská přírodní hradba na sebe posazených žulových balvanů…

…kde by se tady, na beskydském flyši vzala žula, mi nějak nedocházelo. Až teď. Stydím se za svůj geologický poklesek. Jedná se o velmi tvrdý pískovec, o pískovcovou lavici příčnými puklinami rozčleněnou. Z geomorfologického hlediska se jedná o skalní zeď či hradbu narušenou erozí.

S žulou to byl úlet, s  hradbou zase dobrý nástřel. Nemusím se tolik stydět.

Čertovy skály jsou z jižní strany přístupné jen horolezecky, ze strany opačné jsou přirostlé k přilehlému kopci. Na zubatém hřebeni je spousta teras nabízejících pěkný pohled na Lidečko a na kopec Hradisko, na kterém se nacházejí Pulčínské skály.

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Čertovy skály

Sedím pod Čertovými skalami, občerstvuji se gumovými medvídky a pozoruji horolezce. Tady se musí lézt opravdu dobře.

U Čertových skal končí i naučná stezka Vařákovy paseky, kterou jsem sledoval už z Lidče. Udržovaná, zastavení podávají hodnotné informace o místech, kudy jsem procházel.

Po chvíli odpočinku scházím do údolí Lomensko, kudy protéká říčka Senice, kterou čerti nedokázali obrátit. Údolí je geomorfologickou hranicí mezi Vizovickou pahorkatinou a Javorníky. Poprvé v životě tedy vstupuji do Javorníků.

Kousek po silnici, pak modrá odbočuje do bočního údolí. U rozcestníku začíná další naučná stezka, jmenuje se Javornický hřeben. Vede až bůhvíkam, myslím, že až na dalekou Bumbálku.

Cesta stoupá a stoupá. Míjí několik pěkně udržovaných studánek, kde objevuji první letošní blatouch. Po třech kilometrech chůze přicházím k největšímu skalnímu městu na Moravě, k Pulčínským skalám.

Labyrint Pulčínských skal se rozkládá v masívu kopce Hradisko a sestává z několika částí. Turisticky přístupná je pouze část zvaná Zámčisko na jižním okraji Hradiska. Cesta na Zámčisko začíná na rozcestí Pulčínské skály (červená a modrá).

Kolem mohutné, strmé pískovcové lavice vede ještě strmější chodník vzhůru. Značky upozorňují, že v případě nepříznivého počasí je lepší tento směr volit pouze jako výstupový. Věřím, v případě vlhké skály to skutečně může být nepříjemné.

Pulčínské skály, vstup do skal

Pulčínské skály, vstup do skal

Chodník občas střídají kovové schody a plošiny. Vedou kolem nádherných skalních útvarů, kterým dominuje skála zvaná Trtol s převisem pojmenovaným Nos.

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Pulčínské skály. Skalní útvar Trtol, převis Nos

Na mnohých místech výstupu se otevírá krásný pohled na hřeben Javorníků.

Na mnohých místech výstupu se otevírá krásný pohled na hřeben Javorníků.

Na mnohých místech výstupu se otevírá krásný pohled na hřeben Javorníků.

Na Zámčisku stával ve středověku malý hrádek, ještě dnes jsou ve skalách patrné prvky z dob jeho existence. Dnes je tu vrcholová kniha. Zápis jsem neuskutečnil, po otevření schránky se na mne vysypala halda papíru. Schránka neopečovávaná, formální. No nic, je to ale škoda.

Pulčínské skály, Zámčisko

Pulčínské skály, Zámčisko

Pulčínské skály, Zámčisko

Pulčínské skály, Zámčisko

Pulčínské skály, Zámčisko. Vrcholová kniha

Pulčínské skály, Zámčisko. Vrcholová kniha

Pulčínské skály

Pulčínské skály

Pulčínské skály

Pulčínské skály

Pulčínské skály. Pod Zámčiskem

Pulčínské skály. Pod Zámčiskem

Směr další cesty budu muset změnit. Původně jsem předpokládal, že budu pokračovat přes Hradisko na Radošov a dále dolů do Ústí nebo až na Vsetín. Časově je to však nereálné, nestihl bych poslední vlak. Dosavadní cesta byla náročná, zvláště v lese za Lačnovem.

Po červené, kolem studánky pojmenované Dobrodějka se vracím na místo, odkud jsem vycházel do skal. Ještě jednou vylézám pod skály a v příznivějším odpoledním slunci znovu fotografuji, co už jsem jednou zvěčnil. Přes kopec pak mířím do údajně nejvýše položené moravské obce, do Pulčína. Od prvních domků se znovu otevírají krásné pohledy na Hradisko a na labyrinty skal.

Hradisko od Lačnova

Hradisko od Lačnova

Procházím obcí a na jejím konci míjím stylovou trampskou hospodu. Prostranství u hospody je kolem dokola osázeno okrasnými kláty (úly). Pěkná podívaná.

Kláty v Pulčíně

Kláty v Pulčíně

Do Lidče je to hodina klidné chůze. Do odjezdu vlaku ještě něco zbývá. Co kdybych se podíval na ten betlém? Zbožné přání. Expozici zavírají v 16 hodin, už je pozdě.

Nevadí. Třeba se sem ještě vrátím.

Celá trasa, se všemi odbočkami, měřila asi 27 kilometrů. Vzhledem k fyzické náročnosti třeba na ni rezervovat celý den.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů: Do skalních měst Valašska

  1. buteo napsal:

    Krajem jsem projel nesčíselně krát /víš kolik to je SV?/, nikdy jsem z auta nevylez a asi podle fotek chyba, je tam hezky, co podtrhují taky hezké obrázky Pepíka.
    Dotaz, zaujal mě název skály trtol. Není to něco jako biskup?

  2. SV napsal:

    krásne fotky!

  3. SV napsal:

    ale akýže trtol? to je predsa Morlor krížený s Votrelcom! 😉
    (mohol by to byť ten trtáč, teda po vašom biskup. chudák biskup 😉 )

  4. SV napsal:

    tento typ krajiny majú rozprávkové bytosti obzvlášť radi 😉

  5. Jago napsal:

    Tak tohle jsem neznal, moc pěkné. Ale ono je toho u nás ještě víc, třeba Toulovcovy maštale. 😉

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *