Dunajské luhy – jihovýchod

Dunajské luhy - jihovýchod

Dunajské luhy – jihovýchod

Krajina v jihovýchodní části Dunajských luhů je z pohledu pestrosti biotopů unikátní. Lužní lesy, louky, mokřady, soustava říčních ramen, to vše je domovem mnoha vzácných a ohrožených živočichů a rostlin. Nahlédněte do některých chráněných území se mnou…

Veľkolélský ostrov (Veľkolélsky ostrov) se nachází asi deset kilometrů západně od Komárna, nedaleko osady Veľký Lél. Osada a východní část ostrova katastrálně spadají pod obec Zlatná na Ostrove, západní část ostrova leží v katastru obce Veľké Kosihy.

Obec Zlatná na Ostrove je v archiváliích zmiňována již v roce 1094. Tehdy její jméno znělo Locus Aureus. Nikoli zbůhdarma. V meandru, který v těchto místech vytvořil Dunaj, se nacházelo zlato. Dokonce ještě dnes je možné mravenčí prací z naplaveného písku na břehu řeky pár zlatinek narýžovat. Zlato však v současnosti není největší devízou tohoto kraje. Tou je unikátní příroda.

Osada Veľký Lél kdysi velmi prosperovala. Stávala tu velká farma, lihovar, obec se pyšnila krásným parkem. Místní tu chovali koně, krávy, ovce, pěstovali obilí a kukuřici. Samotný ostrov byl přístupný jen přes brod, proto byly pastviny na něm zcela bezpečné. Pravidelné záplavy přinášely úrodné bahno a trávy na ostrově velmi rychle rostly. Pravidelné spásání a kosení dodávaly krom jiného ostrovu i malebný estetický vzhled. 

Veľkolélský ostrov je rozlohou poměrně velký, zaujímá plochu 328,6 ha. Z jižní strany je ohraničený mohutným hlavním korytem Dunaje, ze severní širokým Veľkolélským ramenem. To bylo v 80. letech minulého století odříznuto od hlavního toku Dunaje v souvislosti s výstavbou vodního díla Nagymaros. Mokřadové biotopy se od té doby pomalu zazemňují, voda je po většinu roku stojatá, břehy postupně zarůstají ostřicemi a vrbami.

Veľkolélský ostrov dnes představuje unikátní mozaiku lesních, mokřadních a travnatých biotopů. Téměř polovinu plochy ostrova pokrývá lužní les. Tvrdý (jasanovo – habrovo – dubový), ale i měkký (vrbovo – topolový). Jejich zachovalost je dnes již ojedinělá. Veľkolélské louky jsou biotopem mnoha ohrožených druhů, především brouků a motýlů. Po všeobecném úpadku živočišné výroby na přelomu 20. a 21. století začaly rychle zarůstat plevelem a invazivními druhy rostlin, jejichž semena přinášela řeka. Netrvalo by dlouho a ostrov by se změnil k nepoznání. Naštěstí byl v letech 2004 – 2005 jako součást Chráněného ptačího území Dunajské luhy zařazený do evropské sítě chráněných území Natura 2000. Tento krok přinesl širší možnosti pro ochranu přírody a pro hospodaření na ostrově.

V roce 2006 se podařilo vykoupit většinu plochy ostrova do rukou ochrany přírody. To umožnilo v dalších letech novým správcům zavést mnohá opatření, vedoucí ke zlepšení ochrany biotopů. V roce 2009 se na ostrov nastěhovalo stádo sedmdesáti kusů dobytka. Začalo postupné spásání ploch zarostlých nepůvodními invazivními druhy. Méně přístupná místa spásaly ovce a kozy. Přibylo i stádo koní. Režim spásání a kosení ostrova je pod přísným dohledem ochrany přírody.

Z dalších opatření z posledních let třeba jmenovat opětovné napojení Veľkolélského ramena, dlouhého 5,5 km, na hlavní tok Dunaje. Dále odstranění balvanů na jižním břehu ostrova; kamenná bariéra měla ochránit ostrov před erozí. Z přirozených břehů však zmizely mnohé druhy ptáků, které v tomto prostředí hnízdily. V neposlední řadě stojí za to zmínit péči o tzv. hlavové vrby, které jsou přirozenou součástí ostrova. Po mnohých letech se začalo s jejich ořezáváním, tím získaly opět svůj typický vzhled a dutiny se znovu staly domovem mnoha druhů bezobratlých i ptáků.

Veľkolélský ostrov je překrásným a mimořádně hodnotným územím. Celý ostrov je pátou částí velkoplošného chráněného území CHKO Dunajské luhy. Jak již bylo řečeno, je součástí Chráněného ptačího území Dunajské luhy, zařazený byl do evropské sítě chráněných území Natura 2000, lokalita je zařazena i do seznamu mokřadů mezinárodního významu v rámci Ramsarské smlouvy (v rámci ramsarské lokality Dunajské luhy).

************************************************************************************

Dost na to, abych se na Veľkolélský ostrov konečně podíval i já. Větší část Dunajských luhů jsem už prochodil a projezdil, bylo by výrazným ochuzením nespatřit i poslední, pátou část chráněné krajinné oblasti.

V jihovýchodní části Dunajských luhů se nacházejí i další zajímavá chráněná území. Má myšlenka, zavítat krom Veľkolélského ostrova i na některá z nich, je proto přirozená. Kolik toho však za jediný den mohu zvládnout? Moc toho nebude.

Zlatná na Ostrove. Z vlaku vystupuji až po deváté hodině, dostat se sem dřív není možné. Je mi jasné, že je to handicap. Dvě – tři hodiny navíc by se určitě hodily.

Jedu podle mapy, kterou mám uloženou v hlavě. Trasa není složitá. Překvapují mě směrovky na silnici. Nevytyčují směr do osady Veľký Lél nýbrž přímo na Veľkolélský ostrov. Osadu nejspíš už brzy vymažou z mapy. Její dřívější sláva je ta tam.

Přejet dunajskou protipovodňovou hráz, za ní by měl být bývalý brod, dnes už přemostěný. Očekával jsem i příjemný klid, ten tu však není. Na místě bývalého brodu probíhají rozsáhlé stavební práce. Nevím, co se za nimi skrývá. Propojení řeky s Veľkolélským ramenem? V tom případě bych měl být k hluku shovívavý. Obnoví se pravidelný režim záplav, rameno znovu ožije.

Jsem na ostrově. Kam nejdříve? Chci ostrov projet skrz naskrz, vidět toho co nejvíce, co mi cesty dovolí. Nejprve na protilehlý konec, na břeh Dunaje. Kolem výběhu koní (na ty se ještě přijedu podívat), okrajem rozlehlé louky. Ostrov tu není široký, za pár minut jsem na břehu druhé nejdelší evropské řeky.

Dunaj je v těchto místech skutečně mohutný. Spojila se tu už všechna jeho ramena. Slovenská, i ta, která protékají územím Maďarska. Mohutný je i proud řeky. Pod Alpami už začalo tát. Prohlížím naplavený písek, zda se v něm nezaleskne kousek zlata. Na rýžování však nejsem vybavený nářadím ani trpělivostí.

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Jižní okraj Veľkolélského ostrova, přirozený břeh Dunaje

Dunaj pod Veľkolélským ostrovem

Dunaj pod Veľkolélským ostrovem

Dunaj pod Veľkolélským ostrovem

Dunaj pod Veľkolélským ostrovem

Dalším cílem je nejvýchodnější výběžek ostrova. K němu to je jen několik stovek metrů po pohodlné lesní cestě.

Spojení Veľkolélského ramene s hlavním tokem Dunaje tu není ničím omezeno. Rameno bylo uzavřeno, alespoň podle mapy, na západní straně ostrova. O projektu vodního díla Nagymaros toho moc nevím, dřívější mapy jsem neviděl. Nevím tedy, proč musel být kanál na jedné straně oddělen od řeky. Nejspíš by tu protékalo mnoho vody.

Spojení Veľkolélského ramene s Dunajem na východní části ostrova

Spojení Veľkolélského ramene s Dunajem na východní části ostrova

Veľkolélské rameno ve východní části ostrova

Veľkolélské rameno ve východní části ostrova

Po kamenech slézám k vodě. Na jednom z balvanů registruji pohyb. Plazí se po něm více než jeden metr dlouhá užovka obojková. Rychle mizí mezi balvany a demonstruje, jak jsem při přípravě k fotografování pomalý. Číhat s fotoaparátem na ni však nemohu. Navíc už je bůhví kde.

Vracím se k ohradě s koňmi, z této strany si je mohu v klidu vyfotografovat. Poté mířím napříč dlouhými loukami k Přírodní rezervaci Zlatnianský luh (Prírodná rezervácia Zlatniansky luh). Je to v rámci Veľkolélského ostrova jediné maloplošné chráněné území.  Má zajímavou historii.

Koně na Veľkolélském ostrově

Koně na Veľkolélském ostrově

Vyhlášeno bylo už v roce 1974. Byl to tehdy první ochranářský krok v rámci Veľkolélského ostrova. Paradoxně však nesměřoval k ochraně lužních lesů, nýbrž k ochraně obrovské kolonie volavek popelavých, která tu hnízdila. Než se stačil podnět k ochraně převést z papíru do reality, v důsledku obrovského holorubu se volavky odstěhovaly na malý ostrov na maďarském území.

Dnes je Zlatnianský luh skutečným pralesem. Neprostupným, ponechaným sobě samému. Bez zásahu tu nechali i označení rezervace. Možná z piety; letitá tabule připomíná začátky ochranářských aktivit na ostrově.

Prírodná rezervácia Zlatniansky luh

Prírodná rezervácia Zlatniansky luh

Pamětník prvních ochranářských kroků na ostrově

Pamětník prvních ochranářských kroků na ostrově

Cesta od rezervace vede kolem zkrášlených vrb, o kterých jsem v úvodu hovořil. A také rozlehlým porostem bledule letní (Leucojum aestivum). Tato rostlina je pro Veľkolélský ostrov charakteristická. V České republice je kriticky ohroženým druhem.

Hlavové vrby na Veľkolélském ostrově

Hlavové vrby na Veľkolélském ostrově

Kolonie bledulí letních

Kolonie bledulí letních

Kolonie bledulí letních

Kolonie bledulí letních

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Křížem krážem projíždím veľkolélské louky. Obdivuji přitom staleté solitérní duby, z krajinářského hlediska velmi hodnotné prvky. Chci se však podívat i dál, na západní konec ostrova. Která z cest tam vede?

Veľkolélské louky

Veľkolélské louky

Veľkolélské louky

Veľkolélské louky

Veľkolélské louky

Veľkolélské louky

Ke krajinářské hodnotě ostrova přispívají staré solitérní duby

Ke krajinářské hodnotě ostrova přispívají staré solitérní duby

Po několika pokusech nacházím tu pravou. Vede přes další a další louky, poté hustým lesem. Západní konec ostrova je mnohem divočejší, než jeho protipól. I cesta je spíše necestou. Silné větve mě nutí často zastavovat, stejně tak hluboký písek. Konečně na konci stromového tunelu probleskne modrá hladina. Jsem na západním konci ostrova.

Západní konec ostrova je divočejší, než jeho východní protipól

Západní konec ostrova je divočejší, než jeho východní protipól

Západní cíp Veľkolélského ostrova

Západní cíp Veľkolélského ostrova

Na západním cípu Veľkolélského ostrova

Na západním cípu Veľkolélského ostrova

Na západním cípu Veľkolélského ostrova

Na západním cípu Veľkolélského ostrova

Mé překvapení je velké. Tady měl být kanál oddělen od toku řeky. Jenže není. Něco mi uchází?

Veľkolélské rameno na západním konci ostrova

Veľkolélské rameno na západním konci ostrova

Nevím. Možná je vysoká hladina vody a je to v rámci jara jedna z chvil, kdy je i tady rameno propojeno s řekou. Nebo mé úvahy už nejsou aktuální a propojení bylo dokončeno. Jen mi stále vrtá hlavou, proč chtěli rameno před stavbou vodního díla zatarasit?

V souvislosti s mými úvahami zkoumám, zda se nemohu vrátit jinou cestou, zda nějaká nevede kolem Veľkolélského ramene. Nevede. Rameno je obklopeno pralesem podobně divokým, jako je ve Zlatnianském luhu.

Vracím se tedy po stejné cestě, kterou jsem přijel. Ještě jednou ke koním. Před ostrými slunečními paprsky se schovali pod větve mohutného topolu. Na rozdíl ode mne jim slunce neublíží.

Opouštím ostrov, vracím se na protipovodňovou hráz. Jsem naplněn veskrze pozitivními dojmy. Veľkolélský ostrov je skutečně pěkný. Malebný, přívětivý. Jsem moc rád, že jsem ho mohl poznat.

Veľkolélské rameno pod bývalým brodem

Veľkolélské rameno pod bývalým brodem

Veľkolélské rameno

Veľkolélské rameno

Zazemňovací proces na Veľkolélském rameni

Zazemňovací proces na Veľkolélském rameni

Přemýšlím, kudy dál. Původní plán byl silniční. Po silnici dojet do obce Veľké Kosihy. I přesto, že je to oklika. Mnohem kratší cesta vede přímo po hrázi. Jenže je vysypaná štěrkem, jízda po něm je velmi namáhavá a pomalá. Ale co. Nějak to zvládnu.

Malé Kosihy, Veľké Kosihy. Tady už to znám, tady už jsem na kole byl. Od další cesty do Komárna mě tehdy odradil právě štěrk na hrázní cestě.

Veľké Kosihy jsou skutečně velké, průjezd obcí nějakou chvíli trvá. Kofola v jedné z hospod mě staví na nohy. Vlastně na kolo. Teď ke kostelu a nalevo do polí, směr Prírodná rezervácia Dunajské trstiny.

O této rezervaci jsem našel, na rozdíl od Veľkolélského ostrova, jen velmi málo informací. Rozloha chráněného území 104 ha, vyhlášena v roce 2002, předmětem ochrany je souvislý porost rákosových společenstev s výskytem vlhkomilných druhů rostlin a hnízdištěm ptactva vázaného na močály a rákosy. Rezervace umožňuje sledovat zazemňovací proces v jeho posledních fázích.

Opět mapu v hlavě, hned napoprvé trefuji tu správnou necestu. Ano. V tomto případě je skutečně namístě termín necesta. I ten je však příliš zjemňující.

Více pěšky než na kolmo se přibližuji k rezervaci. Obrovské pole rákosu tři metry vysokého. Kde je jeho konec, nemám tušení. Jen obrovská hradba žlutošedých rostlin, nad ní několik motáků pochopů nacvičujících prvky letecké akrobacie.

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Postupuji podél rezervace s vědomím, že nejspíš nic jiného neuvidím. Plahočení s kolem v hlubokém úvozu cesty se však vyplácí. Za jedním z topolů, které tu uprostřed pole nejspíš zapomněli pokácet, vyrůstá rozhledna. Tedy ve skutečnosti posed vyrobený z lešenářských trubek a vysoký nejméně patnáct metrů. Hurá!

Kolmým žebříkem vystupuji k první plošině. Posed – rozhledna se houpá ze strany na stranu, jestli se to monstrum převáží, skončím pod ním. Ale ne. Ukotvení v zemi je dostačující a já mohu po chvíli shůry nahlédnout do rezervace.

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Prírodná rezervácia Dunajské trstiny

Sto hektarů je sto hektarů. Tak mohutné porosty rákosu nejsou nikde u Dunaje. Pouze u vnitrozemských jezer jižních sousedů. U maďarského Balatonu a rakousko-maďarského Neusiedler See. Tady však není ani řeka, ani jezero; nejspíš právě v tom spočívá vzácnost území.

Vděčný za tento pohled slézám dolů a vracím se do Veľkých Kosih. Tady si dovolím malou mimooborovou vsuvku.

V centru obce, v jakémsi parku, stojí rozhledna. Překrásná rozhledna. Udělal jsem velkou chybu, že jsem na ni nevylezl. Možná bych přišel na to, proč ji tu postavili. Takto se mohu jen dohadovat, co z ní je vidět.

Veľké Kosihy, rozhledna

Veľké Kosihy, rozhledna

No nic. Zjistím někdy příště.

Mám před sebou další dilema. Přesun k Národní přírodní rezervaci Číčovské mrtvé rameno. Nachází se západně od obce Číčov, a já přemítám, jak se tam dostat. Cestu po silnici znám, bez problémů bych trefil všechny zákeřné odbočky. Nebo se vrátit na hráz a ještě nějakých patnáct kilometrů se kodrcat na štěrku.

První varianta by byla rychlejší. Ale kdo ví?  Po poledni se zvedl silný vítr, na hrázi bych ho měl celou cestu v zádech. Na silnici nikoli. Silnice se klikatí sem tam, od obce k obci, mění směr, a vítr bych na několika úsecích měl proti sobě.

Ne. Pojedu po hrázi.

Byla to dobrá volba. Brzy jsem najel na udusaný podklad, kde se jelo mnohem lépe. To je dobré, velmi dobré. Projetím tohoto úseku se seznámím prakticky s celou cyklostezkou z Bratislavy do Komárna.

Národní přírodní rezervace Číčovské mrtvé rameno (Národná prírodná rezervácia Číčovské mŕtve rameno) zahrnuje zbytek mrtvého ramene řeky Dunaj, které vzniklo protržením hráze v roce 1899.  Je jedním z nejkrásnějších chráněných území Žitného ostrova. Na území rezervace se vyskytují různé vodní biocenózy, vzácné vodní rostlinstvo a ptactvo, unikátní je výskyt glaciálního reliktu hraboša severského (hraboš hospodárný, Microtus oeconomus). Rezervace je součástí čtvrté části CHKO Dunajské luhy.

Národná prírodná rezervácia Číčovské mŕtve rameno

Národná prírodná rezervácia Číčovské mŕtve rameno

Jsem obeznámen s faktem, že v době hnízdění ptactva je vstup do rezervace zakázán. Žel, dnešní den do tohoto období spadá. Na mapě jsem si vyhlédl alespoň jakousi boční cestu, ze které snad budu moci rameno spatřit.

Mapa v hlavě vyrytá je mi však nanic. Cesta by měla začínat u objektu s vysokým komínem, žádnou však nevidím. Postupuji přes soukromý pozemek, slídím v terénu, posléze objevuji sotva znatelný chodník, který by snad onou cestou mohl být. S kolem tudy však neprojdu ani náhodou.

U blízkého odpočívadla znovu prohlížím mapu, čtu jeden z panelů naučné stezky, která – nemám tušení kudy – rezervací prochází. Nejsem z toho ani trochu moudrý. Vše osvětluje další panel naučné stezky, nacházející se o půl kilometrů dále. Onen sotva znatelný chodník byl skutečně součástí naučné stezky, kde platí sezónní uzávěra. Jít bych tam tedy nemohl ani bez kola. V terénu jsem navíc neviděl žádné značení. Mapa naučné stezky navíc říká, že se jedná o pořádný chaos. Stezka nemá jeden směr, chodí se cik-cak, tam a zpět, a zase tam a zpět (jako u panelu, u kterého zrovna stojím: od objektu s komínem 500 metrů sem a 500 metrů tam, pro informaci, která s rezervací souvisí jen velmi málo).

Chaos nad chaos. Co naplat. I taková dobrodružství a peripetie člověk při poznávání přírody zažije. Třeba jít z opačného konce. Od obce Číčov. Až ptáci dohnízdí. Bez jakýchkoli pochyb stojí návštěva rezervace zato.

Co teď? Zamýšlel jsem, že po zhlédnutí území pojedu do Veľkého Mederu a odtud se vrátím vlakem. Do známých slovenských termálů je to dvacet kilometrů, do cíle mé cesty kilometrů sedmdesát. Jak se rozhodnout?

Sedmdesát je skoro totéž co dvacet. Navíc vítr v zádech. Rozhodnutí je rychlé. A co víc, cestou uvidím ještě jedno pěkné chráněné území. Tři kilometry před Medveďovom se nachází Přírodní rezervace Opatovské jazierko.

Rezervace (Prírodná rezervácia Opatovské jazierko) byla vyhlášena v roce 1993 pro svůj ekologicko-krajinářský, estetický a biologický význam. Tvoří mimořádně hodnotný komplex biocenóz říční nivy s množstvím vzácných druhů živočichů (především avifauny) a rostlin. Představuje i důležitou zásobárnu pitné vody. Tolik z naučné literatury.

O biologickém významu netřeba pochybovat. O ekologicko-krajinářském a estetickém už vůbec ne.

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Prírodná rezervácia Opatovské jazierko

Opatovské jazierko je velmi milým a oku lahodícím kouskem přírody.

Má dnešní cesta po přírodních krásách a vzácnostech jihovýchodní části Dunajských luhů končí (až na ty kilometry, co mám ještě před sebou). Spatřil jsem nádherná a zajímavá území, která jsou jakýmsi protipólem horské krajiny, o které na mých stránkách tak často píšu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Ochrana přírody. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Dunajské luhy – jihovýchod

  1. Jago napsal:

    Moc pěkný výlet, na mě až moc dojmů najednou, musím si to přebrat. Ty bledule mě dostaly. 😉

  2. SV napsal:

    welllmi peknô!

  3. Buteo napsal:

    Pěkná práce. Obsahově i formální zpracování velice povedené. Založím si.

  4. Anonym napsal:

    😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *