Hřebenem Krušných hor: K Velkému Jeřábímu jezeru

Hřebenem Krušných hor. K Velkému Jeřábímu jezeru

Hřebenem Krušných hor. K Velkému Jeřábímu jezeru

Naše jarní expedice byla svým pojetím velkolepá. Chebsko, Krušné hory, České středohoří, Česko-saské Švýcarsko, Tiské stěny. Za deset dnů jsme toho viděli opravdu dost. Tolik, že se dodnes probírám poznámkami, dokumenty a fotografiemi. A jen těžce sepisuji reportáže. Tady je úvodní z nich…

Prvním naše expediční cesta směřovala do Krušných hor. Má předloňská návštěva Malého Jeřábího jezera byla zcela úchvatná a přirozeně nastolila myšlenku podívat se i k Velkému Jeřábímu jezeru. Proto jsem je sobecky, bez konzultace, zařadil mezi cíle naší jarní expedice.

Abych si na své přišel nejen já, doplnil jsem výpravu do Krušných hor o další zajímavé cíle. Těmi byly Olověný vrch s rozhlednou a Přírodní památka Přebuzské vřesoviště. Z pohledu globálního však šlo o  celé krajinářsky nesmírně hodnotné území západního cípu Krušných hor.

Výchozím bodem našeho dnešního putování je město Kraslice. Kousek za městem se údolí říčky Svatavy svírá a vytváří Kraslický průsmyk. Tady Krušné hory začínají, průsmyk je odděluje od Smrčin. Téměř dvě stě kilometrů dlouhý hřeben Krušných hor pak pokračuje severovýchodním směrem až k Nakléřovskému průsmyku nad severočeskou Telnicí.

Kraslický průsmyk, na jeho saském konci město Klingenthal

Kraslický průsmyk, na jeho saském konci město Klingenthal

Na Olověný vrch, první záchytný bod dnešního putování, vede z Kraslic hned několik značených cest. Nevolíme nejkratší z nich, i když je co do rozhledů unikátní. Stoupáme nejprve po červené nad Kraslický průsmyk k osadě Zelená Hora. Důvodů je několik. Ten hlavní vysvětlím v některém z dalších článků.

Nad Zelenou Horou

Nad Zelenou Horou

Dalším z důvodů je ovšem i splynutí naší značené trasy s Naučnou stezkou Stopami horníků. Měl jsem za to, že se dovíme spoustu zajímavostí o hornické činnosti v oblasti Kraslic a Bublavy. Marné přání. Žádná informační tabule v tomto úseků není.

Nevadí. A ani co do rozhledů nejsme ochuzeni. Nádherné pohledy ke Slavkovskému lesu, na okolní vrchy a nádherné horské louky.

Na okraji obce Bublava značenou cestu opouštíme a po místní komunikaci stoupáme na hřeben Olověného vrchu. K rozhledně to máme jen pár stovek metrů.

Nad Zelenou Horou. Pohled ke Slavkovskému lesu (na horizontu)

Nad Zelenou Horou. Pohled ke Slavkovskému lesu (na horizontu)

Nad Zelenou Horou

Nad Zelenou Horou

Bublava a Olověný vrch (vpravo)

Bublava a Olověný vrch (vpravo)

Olověný vrch (Bleiberg)

Olověný vrch (Bleiberg)

Jsme tu brzy. Rozhlednu otevírají až za hodinu. Musíme počkat.

Jak záhy zjišťujeme, čekat není třeba. Na vstupních dveřích svítí tabulka s nápisem, že je dnes restaurace i s rozhlednou uzavřena. Ne. Přece jsme sem nešli marně! Nahlížím oknem dovnitř a za stolem vidím sedět ženu. Bouchám na dveře. Paní nám otevírá. Jsem nejspíš dobrý herec – škemral, když nás bez reptání na rozhlednu pustila (ostatně před dvěma lety na Klínovci to bylo podobné).

Olověný vrch (Bleiberg) býval kdysi střediskem těžby olova (Bleizeche), je to zřejmé z jeho pojmenování. Na vrcholu stojí chata s restaurací a vyhlídkovou věží. Tato Bleibergwarte byla vybudována v roce 1933 spolkem přátel přírody z Bublavy. V roce 1946 převzal stavbu Spolek českých turistů. V padesátých letech sloužil objekt jako strážní věž vojákům Pohraniční stráže. Teprve v letech šedesátých se obnovilo její původní poslání.

Rozhledna má polygonální půdorys, je 16 metrů vysoká, opláštěná je dřevem. Z rozhledny je krásný pohled na Bublavu a do sousedního Saska. Tedy spíše byl. Z většinové části je dnes pohled omezen vzrostlým lesem. Jak nám paní v restauraci řekla, kácet se může až za dvacet let. Nu což, klidně ať se nekácí vůbec. Rozhledna má dnes cenu historickou, ta vyhlídková je druhotná. Navíc podobné pohledy nabízí zdejší sjezdovky.

Olověný vrch (Bleiberg). Chata s vyhlídkovou věží

Olověný vrch (Bleiberg). Chata s vyhlídkovou věží

Pohled ze sjezdovky k Bublavě

Pohled ze sjezdovky k Bublavě

Platíme vstupné a dostáváme skvělou vstupenku. Tou je magnetka s perokresbou chaty a vyhlídkové věže. Milé.

Sjezdovkou dolů a po asfaltové silničce do Bublavy. Líbezná horská obec s dominantním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Když se obec Bublava a sousední Stříbrná nemohly na konci 19. století dohodnout na stavbě společného kostela, rozhodla se Bublava pro své vlastní řešení a postavila si kostel sama. Vysvěcen byl 15. 8. 1883 a dodnes je jedním ze symbolů obce, potažmo horského střediska.

Bublava s kostelem Nanebevzetí Panny Marie z Olověného vrchu

Bublava s kostelem Nanebevzetí Panny Marie z Olověného vrchu

Olověný vrch od Bublavy

Olověný vrch od Bublavy

Olověný vrch od Bublavy

Olověný vrch od Bublavy

Hraniční hřeben Krušných hor od Bublavy

Hraniční hřeben Krušných hor od Bublavy

Hraniční hřeben Krušných hor od Bublavy

Hraniční hřeben Krušných hor od Bublavy

Bublavu míjíme pouhým okrajem a následuje malý orientační oříšek. Nejkratší cestou se dostat na lyžařskou trasu Bublava – Přebuz. Daří se, není problém cestičku loukou najít. Po chvíli stojíme u odpočívadla na oblíbené trase běžkařů.

Lyžařská trasa vedoucí hřebenem Krušných hor nás po několika kilometrech přivádí do blízkosti Velkého Jeřábího jezera. Po starém chodníku překonávajícím močál se dostáváme k okraji Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Respektive k jejímu severozápadnímu okraji, k Velkému Jeřábímu jezeru.

Stará stezka do slatí

Stará stezka do slatí

Konfrontujeme situaci v terénu s mapou, odhadujeme, která z cest v mapě zakreslená je v terénu použitelná a která nikoli. Vysoko nad tím však ční ruka zákona. Při návštěvě rezervace je třeba ho dodržovat. V rezervaci se nelze pohybovat mimo značené cesty a protože ty zde žádné nejsou, je vstup do rezervace nemožný.

Tak zlé to ovšem není. Hranice rezervace je na své západní straně velmi dobře vyznačena a vede po ní vyšlapaný chodník. Jím je možné podél rezervace projít takřka do blízkosti státní hranice a z vnějšku rezervaci pozorovat. Soudného člověka by nejspíš ani nenapadlo kráčet do nitra rezervace. Jednak by se tam bez patřičného vybavení vůbec nedostal, především by však poškodil cenný biotop. Nevýhodou této vnější cesty je, že z ní prakticky nelze spatřit žádné z jezírek v nitru rezervace. S tím však nic nenaděláme.

Velké jeřábí jezero

Horské rašeliniště Velké Jeřábí jezero se nachází asi 4km severozápadně od obce Přebuz v Přebuzské hornatině, v sedle pod Jeřábím vrchem (965 mn. n. m.), na hraničním hřbetu Krušných hor. Do 1. 7. 2012 bylo samostatnou národní přírodní rezervací. Od tohoto data se stalo území (společně s NPR Velký močál) součástí NPR Rolavská vrchoviště. Je to druhé největší zvláště chráněné maloplošné území Karlovarského kraje.

Území Velkého Jeřábího jezera tvoří dvě rašeliniště vrchovištního typu: severní rašeliniště zaujímá střední a severní část a přechází až do Německa, jižní (menší) rašeliniště bylo v minulosti narušeno těžbou. Na saské straně na rezervaci navazuje chráněné území Naturschutzgebiet Großer Kranichsee.

Jedno z nejcennějších krušnohorských vrchovišť se vyznačuje bohatými porosty rašelinné kleče (Pino rotundatae-Shagnetum) s dominantním rašeliníkem Russowovým (Sphagnum russowii) a velkým množstvím poměrně hlubokých jezírek. Takřka zde chybí otevřená plocha s vegetací bultů a flarků (terasovitých jezírek mezi pevnými pruhy rašeliny). V jezírkách roste několik druhů rašeliníků, z nichž jako nejvýznamnější třeba jmenovat glaciální relikt rašeliník Lindbergův (Sphagnum lindbergii), který v České republice roste už jen v Krkonoších. Na březích jezírek hojně roste ostřice mokřadní (Carex limosa), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a rosnatka anglická (Drosera anglica) včetně křížence (D. x obovata). V jednom z jezírek se udržuje malá populace blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris).

Fauna: Z větších savců je přítomen jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Z menších savců pak rejsek malý (Sorex minutus), rejsek obecný (Sorex araneus) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis). Velké jeřábí jezero poskytuje díky vyššímu procentu zastoupení smrku (oproti blízkému Velkému močálu) poněkud příznivější hnízdní podmínky pro některé druhy ptáků (pěnkava, drozd, kos, čečetka), spatřit zde můžeme i datlíka tříprstého (Picoides tridactylus). Ze vzácných druhů byla v oblasti NPR Rolavská vrchoviště zjištěna i významná populace tetřeva hlušce (Tetrao urogalus) a tetřívka obecného (Tetrao tetrix).
pozn.: nevím, jak dalece jsou informace o populaci tetřeva hlušce aktuální

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, jižní část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Velké Jeřábí jezero, střední část

Pravda, pokud člověk není odborníkem, mnohé ze jmenovaného vůbec nespatří a není schopen správně určit. Přesto poznat místo jako celek zcela jistě stojí za to. Velké Jeřábí jezero je v očích odborníků skutečným pojmem.

Toto tvrzení netřeba dokazovat. Sdílíme je do posledního písmene. Horské rašeliniště nás zcela pohltilo. Fascinuje nás tato krása, mimořádnost a v neposlední řadě atmosféra místa. Pustina na hřebeni Krušných hor. Místo ztracené uprostřed hlubokých lesů.

Více než hodinu trávíme pozorováním rezervace. Čas však plyne a z Přebuze jede odpoledne jeden jediný autobus. Musíme ho stihnout.

Vracíme se na lyžařskou trasu a po ní scházíme k silnici do Rolavy. Nad silnicí obdivujeme překrásné scenérie, které tu vytváří říčka Rolava. O něco níže se nachází další chráněné území. Přírodní památka Přebuzské vřesoviště.

Říčka Rolava

Říčka Rolava

Údolí Rolavy

Údolí Rolavy

Údolí Rolavy

Údolí Rolavy

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště

Území přírodní památky leží v kotlinovitě rozšířeném údolí říčky Rolavy v Přebuzské hornatině.  Na granitovém podloží se nachází až tři metry mocná nadložní vrstva rašeliny vrchovištního typu. Ve střední a jižní části vřesoviště se nacházejí vodou neovlivněné vyvýšeniny. Deprese po těžbě rašeliny jsou podmáčené, místy i zaplavené.  Probíhá zde sukcese hydromorfních půd.

Na vytěženém vrchovišti vznikla mozaika různorodých mikrobiotopů osídlených společenstvy v různých stádiích sukcese. Na několikametrových pilířích neodtěžené rašeliny se nacházejí bohatá vřesoviště, na nichž roste borůvka bažinná (Vaccinium uliginosum) a především bříza trpasličí (Betula nana) ve své nejzápadnější lokalitě v České republice. Vyskytuje se zde masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a několik dalších chráněných druhů rostlin. Pozornost na vzácné živočichy je zde zaměřena především na bezobratlé a ptáky. Z nich jmenujme alespoň tetřívka obecného (Tetrao tetrix), bekasinu otavní (Gallinago gallinago) a lindušku luční (Anthus pratensis).

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště, říčka Rolava

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště, říčka Rolava

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště, říčka Rolava

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště, říčka Rolava

Zajímavé území. K jeho opačnému konci, kde je možné spatřit velké kolonie vřesu, se ještě přiblížíme.

Po červeném značení pokračujeme k místu, kde stávala obec Rolava. Klesáme kolem zaniklé obce k silnici vedoucí do Přebuze a po chvíli se přibližujeme k jižnímu cípu Přebuzských vřesovišť. Tady si můžeme prohlédnout a vyfotografovat zmíněné kolonie vřesu.

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Dnešní Rolava

Dnešní Rolava

Kolonie vřesu na Přebuzském vřesovišti

Kolonie vřesu na Přebuzském vřesovišti

Do Přebuze je to už jen pár stovek metrů. Povinná odbočka ke kříži na pastvinách a pak krátké čekání na autobus.

Kříž na pastvinách u Přebuze

Kříž na pastvinách u Přebuze

Krušné hory nám ukázaly další z bezedné studnice svých přírodních krás. Je nám jasné, že zde nejsme naposledy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Hřebenem Krušných hor: K Velkému Jeřábímu jezeru

  1. Buteo napsal:

    První část a je z toho obsáhlé pojednání s bohatou fotodokumentací /bože to jsem napsal úplně skvěle/. Na ten neskonalý obdiv mám plné právo. Já jsem z jiného těsta. Svých 300 foto z Hamburgu a Helgolandu jsem upravil /no, narovnal mořskou hladinu do vodorovna/, po 4 kouskách každý den /skoro/ přilepím s krátkým komentářem pro neznalé na FB, no a Tobě po pár desítkách k nakouknutí.

    • pepa napsal:

      Už jsem se na ně díval! Několik dotazů ti pošlu.
      A už také píšu reportáž, ve které vystupuješ i ty!

  2. SV napsal:

    prekrásne fotky!

  3. SV napsal:

    „…sobecky, bez konzultace….“ SV promine 😎

  4. SV napsal:

    Krušné hory sú záhadné . človek sa teperí darovaným hrebeňom pol dňa k jazeru, a to sa stále niekde schováva 😎

  5. SV napsal:

    Říčka Rolava – výborná fotka! zaujímavý kraj, taký krásno zádumčivý…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.