K bílým místům na mapě Chebska

K bílým místům na mapě Chebska

K bílým místům na mapě Chebska

Včerejší výprava do Krušných hor vyčerpala zbytek výpravy tak, že dnes musím chodit sám. Za trest to však nepovažuji. Naopak. Rodí se příležitost k nápravě mých regionálních znalostních mezer. A těch není málo.

Samotného mě to překvapuje. Na Chebsku, v mém rodném kraji, existuje ještě spousta míst, kde jsem nikdy nebyl. Bílá místa na mapě.

Celá moje dnešní cesta bude tomuto faktu podřízena.  Bude nasměrována do oblasti východně a jihovýchodně od Aše.

Začínám ve třetím největším městě okresu Cheb, ve městě s nejkratším názvem v Česku (Eš u Pacova není město), v druhém nejzápadnějším městě naší země (které se však západním prvenstvím stále chlubí), v Aši. V TOM Aši, pokud to někdo neví. Aš je rodu mužského. Přesto, že poslední platná pravidla připouští ženskost.

Modře značená cesta se proplétá městem, které bylo po mnoho desítek let spojováno s textilem. Dnes už to je nejspíš jinak, i když se prý mnohé obnovilo. Nevím. Průmysl mne v této chvíli příliš nezajímá. Objektem mého zájmu je rozhledna na vrchu Háj (758 m. n. m.). Dominanta města, velmi pěkný vyhlídkový bod.

V šedesátých letech 19. století vybudovali ašští nadšenci na vrchu Háj odpočinkovou zónu s lesoparkem, který se brzy stal chloubou města. Záměru vystavět na místě i rozhlednu bránil především nedostatek finančních prostředků. Situace se změnila v roce 1895, u příležitosti osmdesátých narozenin německého kancléře Otto von Bismarcka. Už v roce 1898 byl založen výbor pro budování rozhledny. K finanční podpoře byli vyzváni obyvatelé města a zájmové spolky z blízkého i dalekého okolí. Brzy se podařilo shromáždit dostatek finančních prostředků na realizaci stavby.

Rozhledna na Háji u Aše

Rozhledna na Háji u Aše

Osloven byl německý architekt Wilhelm Kreis, který měl nemalé zkušenosti se stavbami podobného typu, označované jako Bismarckovy sloupy. První dva jeho návrhy byly odmítnuty. Přijat byl až třetí. Stavba rozhledny započala 22. září 1902. Slavnostně otevřena byla 19. června 1904.

Podobně jako včera na Bleibergu, i dnes zbývá do otevření ještě dlouhá doba. České rozhledny, až na ty, které jsou veřejně přístupné bez omezení, mají jednu nepěknou vlastnost. Otevírají je nejdříve s úderem deváté (naštěstí deváté dopoledne). Provozovatelé či nájemci asi netuší, že nejlepší viditelnost je brzy ráno. V létě pak pozdě večer (tam bych tu devátou večerní kvitoval).

Hodinu čekání na otevření rozhledny si zkracuji lezeckým tréninkem na skalkách pod rozhlednou. Naturální bouldering, nemám tu však nic, do čeho bych mohl padat. Proto musím být opatrný.

Klíčník přichází přesně s úderem deváté. Beru schody po dvou, zvědavý, co všechno dnes uvidím.

Je toho dost. Viditelnost je díky chladnému počasí vcelku dobrá. Na jihozápadě město Aš a o pár kilometrů dále německý Selb. Na horizontu za nimi pak pohoří  Kösseine a vrch Steinwald. Blíže k severu se pak rýsují Smrčiny. Ve směru severozápadním je vidět obec Krásná (součást Aše) a výrazný Waldstein (Smrčiny). Na jihovýchodě je možné spatřit Zelenou horu nad Chebem (vysílač), více k východu Český les, Chebskou pánev a Slavkovský les. Ve směru severovýchodním se rýsuje hřeben Krušných hor. Nejvyšší Klínovec identifikuji jen těžko. Pohled dolů pod rozhlednu hyzdí ruiny chaty, která mohla být kdysi chloubou místa.

Pohled z rozhledny na Háji k JZ. V popředí Aš, vlevo dále Selb. Nad ním na horizontu Kösseine, dále vlevo Steinwald

Pohled z rozhledny na Háji k JZ. V popředí Aš, vlevo dále Selb. Nad ním na horizontu Kösseine, dále vlevo Steinwald

Pohled z rozhledny na Háji k jihu a jihovýchodu. Na horizontu Český les (Dyleň)

Pohled z rozhledny na Háji k jihu a jihovýchodu. Na horizontu Český les (Dyleň)

Pohled z rozhledny na Háji k SZ.  V popředí Krásná, uprostřed Waldstein

Pohled z rozhledny na Háji k SZ. V popředí Krásná, uprostřed Waldstein

Pohled z rozhledny na Háji ke Krušným horám

Pohled z rozhledny na Háji ke Krušným horám

Pořizuji fotodokumentaci, sestupuji, a po modré pokračuji dál. Do Podhradí. Malé obce nedaleko Aše s množstvím historických pamětihodností.

Obci dominuje vysoká hradní věž zříceniny Neuberk. Počátkem 13. století se na tomto místě usadili páni z Neubergu a na vysokém skalním ostrohu si zanedlouho postavili hrad. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1288. Tehdy císař nakrátko propůjčil hrad jako léno pánům z Plavna. Hrad se však brzy vrátil do rukou Neubergů. Ti ho drželi až do roku 1395, kdy vymřeli po meči.

Podhradí, zřícenina hradu Neuberk

Podhradí, zřícenina hradu Neuberk

Tehdy vyženili Podhradí Zedwitzové. Hrad drželi až do roku 1945! Během této doby vystavěli v blízkém okolí hradu další sídla: Horní, Dolní a Nový zámek.

Na přelomu 16. a 17. století byl již hrad zchátralý. Náhradou za něj vznikl v těsném sousedství renesanční zámek. Po poničení Švédy byl výrazně přestavěn. Po požáru v roce 1902 zůstala budova opuštěna, dnes jsou patrné pouze trosky obvodových zdí.

Poté, co bylo panství rozděleno mezi několik větví rodu, si příslušníci jedné z nich postavili vysoko nad severozápadní částí obce nové sídlo později zvané Nový zámek. V druhé polovině minulého století musela být zbořena obvodová zdiva pro zchátralost. Patrné jsou dnes jen zavalené sklepní prostory.

A konečně v polovině 18. století si Zedwitzové postavili na terase pod starším zámkem, od té doby zvaným Horní, nové sídlo nazvané Dolní zámek. Ještě v 50. letech minulého století budova stála. Pak však rychle chátrala a musela být zcela zbořena.

Podhradí, Dolní zámek

Podhradí, Dolní zámek

Podhradí, Horní zámek

Podhradí, Horní zámek

Podhradí, areál Dolního zámku

Podhradí, areál Dolního zámku

Podhradí, hradní věž zříceniny Neuberk

Podhradí, hradní věž zříceniny Neuberk

Podhradí, zřícenina hradu Neuberk

Podhradí, zřícenina hradu Neuberk

Historie na mne ažaž. A to není vše. Areál zámků a hradu v dolní části uzavírá kostel. Je to nejstarší dochovaný evangelický kostel v bývalém Rakousko-Uhersku.

Podhradí, kostel Dobrého pastýře. Nejstarší evangelický kostel v  bývalém Rakousko-Uhersku

Podhradí, kostel Dobrého pastýře. Nejstarší evangelický kostel v bývalém Rakousko-Uhersku

Historická část dnešního putování končí. Budou následovat už jen přírodní zajímavosti.

Moje další cesta bude sledovat zelenou turistickou značku a bude směřovat proti proudu říčky Bílý Halštrov až k jejímu prameni.

Řeka Bílý Halštrov (Weisse Elster) je 275 kilometrů dlouhá. Z toho jen 11,1 km je na území České republiky. V Německu protéká Saskem, Saskem – Anhaltskem a Durynskem. Na jejím toku leží několik významných měst: Lipsko (Leipzig), Plavno (Plauen) a při ústí do Sály (Saale) město Halle.

Prvním zastavením bude přehrada Bílý Halštrov. Sedmihektarová údolní nádrž slouží k rekreaci, požárním účelům a k zadržení povodňových průtoků. Pohled na přehradu lahodí mému oku. Přehrada je příjemným zpestřením v krajině. Místní chataři asi dobře vědí, proč si za místo k oddechu vybrali právě toto místo.

Přehrada Bílý Halštrov

Přehrada Bílý Halštrov

Cesta vede dál k obci Dolní Paseky. Vedle rozcestníku značených cest se nachází malý objekt, ve kterém vyvěrá minerální pramen. Ten byl považován za léčebný již v 16. století. V roce 1870 ho nechal testovat ašský továrník Geipel. Nechal ho také zastřešit dřevěným altánem. Ten byl v roce 1930 přestavěn na zděný pavilón, který tu stojí dodnes. Dle místních má prý pramen vliv na dlouhověkost a potenci.

Dolní Paseky, minerální pramen

Dolní Paseky, minerální pramen

Dolní Paseky, minerální pramen

Dolní Paseky, minerální pramen

O dlouhověkost za takovou cenu ani nestojím. Pramen mi příliš nechutná. Na můj vkus obsahuje příliš vápníku a síranových aniontů. Ano, je to profesionální deformace, poznávám část složení už při prvním ochutnání. Nemýlím se však. Chemické složení na tabuli uvnitř budovy mě v tom utvrzuje.

Mám raději hořčík.

Bílý Halštrov nad obcí Dolní Paseky

Bílý Halštrov nad obcí Dolní Paseky

Pokračuji k obci Vernéřov. Nad ní se nachází další přehrada na Bílém Halštrově, pojmenovaná stejně jako obec. Za přehradou značená cesta prudce mění směr. Přicházím do jedné z nejhezčích oblastí Přírodního parku Halštrov.

Přehrada Vernéřov

Přehrada Vernéřov

Do přírodního parku jsem vstoupil už za Podhradím, tam probíhá jeho severní hranice. Park se táhne podél hranice se Spolkovou republikou Německo až k Vojtanovu, kde na něj navazuje Přírodní park Kamenné vrchy.

Přírodní parky jsou jakýmsi nejnižším stupněm ochrany přírody. Je v nich omezena činnost, která by mohla vést k rušení, poškození či zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. A těch hodnot, všech jmenovaných, tu není málo. Nádherné zachovalé lesy. Čisté vodní toky, v nichž dříve prosperovaly kolonie perlorodky říční. Ty už tu, žel, nejsou. Ale kdo ví. Snad se jednou vrátí, protože na saském území, kousek za hranicí ještě přežívají v malých přítocích. Raka říčního a mihuli potoční tu však můžete spatřit dodnes. Park je jediným místem na Ašsku, kde trvale hnízdí skorec vodní.

Mohl bych jmenovat další zajímavosti a skutečně jich tu není málo. Přírodní park Halštrov je skutečnou oázou klidu, pohody a krásné neporušené přírody.

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Krajina v Přírodním parku Halštrov

Bílý Halštrov v Přírodním parku Halštrov (asi 3 km pod pramenem)

Bílý Halštrov v Přírodním parku Halštrov (asi 3 km pod pramenem)

Procházím nejkrásnějšími scenériemi přírodního parku a ocitám u samého pramene řeky Bílý Halštrov. Už v roce 1898 byl na tomto místě vybudován kamenný památník s německým nápisem Elster Quelle. Ano, místo je oblíbeným cílem především německých turistů.

Pramen řeky Bílý Halštrov

Pramen řeky Bílý Halštrov

Poslední etapa mé cesty vede do obce Hazlov. Je to jediné místo mého dnešního putování, které dobře znám.

Nad Hazlovem ovšem končí zmíněná oáza klidu a pohody. Obrovský golfový areál …nakonec, proč ne?

Mé dnešní putování končí. Jeho smysl se beze zbytku naplnil. Vymazal jsem další bílá místa na mapě mého rodného kraje. Stále jich však mnoho zbývá…

Příspěvek byl publikován v rubrice Můj rodný kraj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: K bílým místům na mapě Chebska

  1. SV napsal:

    „….musím chodit sám. Za trest to však nepovažuji. Naopak.“ ehm ehm 😎

  2. Buteo napsal:

    1. Aš tak daleko jsem nikdy nebyl
    2. Marně si hlavu lámu, co může být opak trestu? že by odměna? To platí pouze u mě, když se toulám nebezpečnými uličkami velkých měst, třeba Reperbahnem a tak. Tady to bude spíš jen malá oběť, která se vzhledem ke krásnému počasí, jarní přírodě dá vydržet.
    3. Ty fotky jsou opět špičkové.

  3. SV napsal:

    kostel Dobrého pastýře – pekný veľmi. škoda, že v takom stave.

  4. SV napsal:

    pekné povídání. tie vodné fotky sú výborné.
    („končí zmíněná oáza klidu a pohody. Obrovský golfový areál….“ tie sa vytvárajú práve ako oázy klidu a pohody 😉 ale takej nejakej inej…)

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *