Přechod Krušných hor. Den první

Přechod Krušných hor. Den první

Přechod Krušných hor. Den první

Krušné hory. Nejdelší horský hřeben v naší zemi, mezi turisty uznávaný pojem a velká výzva. Přejít Krušné hory v celé jejich délce znamená našlapat dvě stovky kilometrů. Výzvě jsem podlehl i já. K dispozici jsem měl čtyři dny.

Nápad jsem nosil v hlavě už dlouho. Asi by nikdy nedozrál, kdybych v posledních dvou letech do Krušných hor opakovaně nezavítal.

Čtyři dny cesty, každý den padesát kilometrů, s plnou polní, to vyžaduje jistou fyzickou připravenost. Přiznávám, moc jsem si s ní hlavu nelámal. Spoléhal jsem na své chodecké vzdělání a praxi. Naštěstí mě napadlo mé aktuální fyzické dispozice prověřit. Výsledkem bylo velké varování. Musel jsem původní termín akce posunout a alespoň nějaký čas věnovat přípravě.

Spoustu kilometrů jsem našlapal v rámci expedice České středohoří, k tomu jsem přidal několik padesátikilometrových cest. Tím jsem přípravu považoval za ukončenou. Zbýval jen jediný problém: boty. Nebylo možné jít takovou trasu v tvrdých pohorách, to bych si asi odrovnal páteř. Opatřil jsem si proto lehké běžecké boty. K mému zděšení jsem na ně musel rychle zapomenout. Vůbec mi nesedly a chůze v nich byla utrpením (nevadí, zkusím v nich běhat). Vhodnou obuv jsem našel až na druhý pokus. Nezbyl mi ovšem čas rozchodit ji. Musel jsem spoléhat na to, že padne jako ulitá.

Padla.

Pečlivě jsem si připravoval itinerář cesty. Přes celé Krušné hory vede značená turistická cesta – Krušnohorská magistrála. Je to turistická klasika a přechod se většinou realizuje po této trase. Mně se ovšem v některých úsecích příliš nezamlouvala. Jednak vynechává místa, která jsem vynechat nechtěl, jednak se místy na můj vkus až příliš vzdaluje hlavnímu pohraničnímu hřebeni hor. Výsledná má trasa byla kombinací mnoha značených i neznačených cest, na několika málo místech jsem šel po silnici. Popsal jsem si kilometr po kilometru, z mapy jsem se snažil vyčíst orientačně záludná místa. Počítal jsem s dvěma noclehy venku a jedním pod střechou – v polovině cesty, kdy bude nutné dobít monočlánky do fotoaparátu a do GPS.

************************************************************************************

Kraslice, brzké nedělní ráno. Jen neochotně se oblékám a balím věci. Nechce se mi ani trochu. Předpověď počasí na příští čtyři dny mne demotivuje. Pocitově je to všechno možné, jen ne radost a nadšení. Zapínám GPS a situaci vyhodnocuji větou: „Děj se vůle boží!“ Jdu a po pár kilometrech se pocity zcela obrací. Nechuť je ta tam, zcela se oddávám chůzi krásnou horskou krajinou.

Stoupám známou cestou nad Kraslický průsmyk. Na tomto místě mohu konečně vysvětlit, proč jsem kroky nedávné expedice cestou k Velkému Jeřábímu jezeru směroval touto a nikoli nejkratší trasou. Již tehdy dozrával plán mé akce a potřeboval jsem se seznámit s komplikovanějším začátkem cesty, abych následně nebloudil.

Nad Kraslickým průsmykem

Nad Kraslickým průsmykem

Osada Zelená Hora, Bublava, Olověný vrch. Louky pokrývá vysoká tráva, ze které prokukuje bezpočet pryskyřníků, kopretin, zvonků a mnoha dalších květů, které z prosté pastviny vytvářejí nádhernou horskou louku. Hra barev. Na straně opačné, nade mnou, je souvislá monotónní šeď. Tu a tam přechází do černých odstínů a permanentně hrozí dešťovou sprchou.

Bublava a Olověný vrch

Bublava a Olověný vrch

Bublava a Olověný vrch

Bublava a Olověný vrch

Na Olověném vrchu pusto prázdno. Kdo by tu také v časných ranních hodinách co pohledával. Je zima, fouká studený vítr a vidět není daleko.

Olověný vrch

Olověný vrch

Bublava a Olověný vrch od severu

Bublava a Olověný vrch od severu

Scházím k rozcestí na východním okraji Bublavy. Vzhledem k počasí koketuji s myšlenkou, že opustím původně plánovanou trasu a pokračovat budu po Krušnohorské magistrále. Zkrátil bych si cestu o pár kilometrů. To může být vzhledem k počasí zásadní. Pozorně se dívám, kam magistrála směřuje?

Dvě stovky metrů po louce k lesu. Vysokou mokrou trávou. Ani náhodou! To mi těch pár kilometrů za to nestojí.

Klikatou lesní cestou stoupám na hřeben Zadního a Předního Ostružníku. Odtud je to už jen kousek k Velkému Jeřábímu jezeru, ale tam dnes nepůjdu. Další tři kilometry mě naviguje běžkařské značení. Nad obcí Přebuz, u rozcestí Pod Vysokým vrchem se napojuji zpět na Krušnohorskou magistrálu.

Horská louka na Zadním Ostružníku

Horská louka na Zadním Ostružníku

Na tomto místě se dotýkají dvě chráněná území. Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště a Přírodní památka Přebuzské vřesoviště. Je to nádherné místo, které jsem si velmi oblíbil. Téměř nedotčená horská krajina, říčka Rolava, oáza klidu a horského ticha.

Krajina u Přebuze

Krajina u Přebuze

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště

Přírodní památka Přebuzské vřesoviště

Po dvou kilometrech chůze okrajem Rolavských vrchovišť přicházím k dalšímu zajímavému místu. K rozlehlé louce, kde stávala obec Rolava. O pár stovek metrů dál se otevírá překrásný pohled k dnešní Rolavě. Je to jen pár chalup. O něco výše prosvítají domky na okraji Přebuze. Pohled západním směrem přes rozlehlou pláň zastřešuje výrazný vrch Špičák.

Bývalá obec Rolava

Bývalá obec Rolava

Bývalá obec Rolava

Bývalá obec Rolava

Bývalá obec Rolava. Pohled k Přebuzi

Bývalá obec Rolava. Pohled k Přebuzi

Nemohu se pohledu nasytit. Považuji toto místo za jedno z nejkrásnějších v Krušných horách.

Ještě několikrát se během dalších kilometrů přibližuji k okraji Rolavských vrchovišť. Rezervace má mnoho tváří. Močály, podmáčené louky, neproniknutelný horský les s dominující klečí a borovicí blatkou. Budu se opakovat, ale je to biotop, který mám velmi rád. Je neodmyslitelnou součástí hor, nejen Krušných, je to biotop připomínající daleký sever.

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Za rozcestím u Velkého močálu překonávám nástrahy v podobě probíhající těžby dřeva. Pár zpomalených kilometrů a scházím do údolí Slatinného potoka. Táhlý strmý výstup na hřeben Čihadla, kousek po silnici, a blíží se první „záchytný bod“ dnešní etapy. Obec Horní Blatná.

Slatinný potok

Slatinný potok

Horní Blatná

Horní Blatná

V jedné z restaurací (možná jediné otevřené zde) si dopřávám půllitr kofoly. Nechci však ztrácet čas, odpočívat zatím nepotřebuji. Rychlými kroky stoupám kolem Vlčích jam na Blatenský vrch.

Přírodní památka Vlčí jámy

Přírodní památka Vlčí jámy

Rozhledna je otevřena, otevřen je i bufet pod ní. Tyto dvě skutečnosti jsou fenoménem Blatenského vrchu. Vzpomínám – před dvěma roky na podzim, v čase, kdy by tu turistu čekal jen největší optimista, byly rozhledna i bufet otevřeny. Bufet ne ledajaký! Dobře se tu můžete najíst! V diskusích na turistických portálech jsem pochvaly četl mnohokrát. I já chválím.

Symbolické desetikorunové vstupné, výstup na rozhlednu. Pohled z ní nemohu vynechat. Je to první místo, odkud mohu spatřit cíl mé dnešní cesty, nejvyšší vrch Krušných hor Klínovec.

Blatenský vrch, rozhledna. Pohled na Klínovec (vpravo) a Fichtelberg

Blatenský vrch, rozhledna. Pohled na Klínovec (vpravo) a Fichtelberg

Zmiňoval jsem, že Krušnohorská magistrála vynechává některá pro mě zajímavá místa. Jedním z nich je Blatenský vodní příkop. Unikátní, dodnes velmi zachovalé technické dílo, vybudované už v šestnáctém století. Kanál přiváděl vodu z rašelinišť v okolí Božího Daru do Horní Blatné. Voda sloužila pro rýžování rud a pohon strojů.

Kolem Blatenského vodního příkopu vede z Horní Blatné až na Boží Dar naučná stezka. Na ni se napojuji pod Blatenským vrchem. Vyšlapaný chodník sleduje kanál. Značení žádné, ani není třeba. Kanál je nepřehlédnutelný, cesta rovněž. Po dvou kilometrech však zjišťuji, že jsem na lesní silnici a kanál i s chodníkem jsou ty tam. Nejspíš jsem se nechal ukolébat pohodovou chůzí a sešel někam, kam jsem neměl. Nevadí. Mapa ukazuje, že po třech kilometrech chůze po silnici se k němu vrátím.

Blatenský vodní příkop

Blatenský vodní příkop

Blatenský vodní příkop

Blatenský vodní příkop

Silnice prochází osadou Rýžovna. Místem s bohatou hornickou historií. Nacházela se zde bohatá ložiska cínovce, později se tu těžilo stříbro, kobalt a bismut. V poválečných letech dokonce uran. To už tu z původních sedmdesáti domů zůstalo jen pár budov.

Za Rýžovnou silnici opouštím a pokračuji znovu po naučné stezce. Kanál v těchto místech protéká svou zdrojnicí, Božídarskými rašeliništi. Na mnoha místech jsou ještě funkční zařízení regulující množství vody přiváděné do kanálu. Úžasné technické dílo, musím se klanět před umem těch, kteří kanál projektovali a postavili. Horší je to se stezkou. Ta je v těchto místech mnohde pokryta neprostupným bahnem, mnohde se musí vyhýbat i jiným překážkám. Chůze se tak prodlužuje a zpomaluje. Nijak mi to ovšem nevadí. Rašeliništím odpustím vše.

Blatenský vodní příkop

Blatenský vodní příkop

Božídarská rašeliniště

Božídarská rašeliniště

Božídarská rašeliniště

Božídarská rašeliniště

Blížím se k Božímu Daru. Pohled ke Klínovci nevěstí nic dobrého. Ještě před chvíli byl vrchol pěkně vidět, teď je však vysílač utopen v mlze. Ta halí celý vrcholový hřeben. Pokud bude z mlhy vypadávat vlhkost, budu mokrý jak sysel.

Ještě před chvílí byl Klínovec pěkně vidět...

Ještě před chvílí byl Klínovec pěkně vidět…

Procházím nejvýše položeným městem v České republice, kolem legendární božídarské schránky vánočních přání, a mířím k okraji obce. Stoupám po sjezdovkách ke skiareálu Neklid a odtud již k vrcholu Klínovce. Mlha halí vše, viditelnost kolem stovky metrů. Počítal jsem v původním plánu s tím, že bych na Klínovci mohl strávit noc. Stromů, pod které bych se mohl schovat, je tu dost. Nicméně vzhledem ke korekci délky  druhé etapy jsem dnešní cíl o něco posunul. A udělal jsem dobře. Strávit noc v takové mlze by nebyl dobrý nápad. Ráno bych byl jak vodník. Co nejrychleji dolů.

Božídarská schránka vánočních přání

Božídarská schránka vánočních přání

Božídarská rašeliniště a Božídarský Špičák z Neklidu

Božídarská rašeliniště a Božídarský Špičák z Neklidu

Klínovec

Klínovec

Sestupuji po sjezdovkách a rychle ztrácím výškové metry. Brzy se také dostávám z mlhy. Její rozplynutí však příjemným zážitkem není. Dostal jsem se do husté civilizace. Pod severovýchodními svahy Klínovce se nachází horské středisko Loučná se spoustou hotelů a rekreačních objektů, se spoustou potřebné infrastruktury. A kousek za hranicí středisko ještě větší: Kurort Oberwiesenthal. Civilizačních prvků tolik, že se v duchu vracím do Božídarských rašelinišť.

Kurort Oberwiesenthal z Klínovce

Kurort Oberwiesenthal z Klínovce

Loučná

Loučná

Nepříjemný silniční úsek a rozcestí značených cest Selský les. Nade mnou se nachází vrch s krutým jménem Macecha. Při přípravě mé cesty jsem se na Wikipedii dočetl, že je to nejvyšší bod Ústeckého kraje. Nevím. Jsem přesvědčen o tom, že vrchol Klínovce, ležící na hranici krajů Karlovarského a Ústeckého, je nejvyšším pro oba.

Opět opouštím Krušnohorskou magistrálu. Tentokrát na celý den, vrátím se k ní až v závěru zítřejší etapy. Více než geografická prvenství mě začíná trápit otázka, kam dnes složím hlavu. V Loučné pod Klínovcem v autobusové zastávce? Nebo až někde v lese za obcí? Přemýšlím o nejvhodnějším řešení. Navíc se mi ještě nechce ukončovat dnešní etapu. Přestože mám v nohách přes padesát kilometrů, necítím se ještě unaven a také ještě není tma. Ostatně – dnes je nejdelší den v roce.

Posunuji dnešní cíl zas o něco dál. K obci Kovářská. Vhodný nocleh bych mohl najít na nádraží na začátku obce. Nemám ale tušení, v jakém stavu železniční stanice je. A jezdí tu vůbec ještě vlaky?

Nádražní budova má svá dobrá léta dávno za sebou. Polorozpadlý objekt nepochybně určený k demolici je nebezpečný na první pohled. Raději se k němu ani nepřibližovat. Vedle nádražní budovy se však nachází provizorní čekárna. Dřevěná bouda, zastřešená, s lavičkou. To je to pravé místo! Tady se mi bude spát dobře.

Nádraží Kovářská

Nádraží Kovářská

Můj bivak

Můj bivak

Společnost před spaním mi dělá zvědavá liška. Usuzuji z jejího chování, že větší překvapení v životě ještě nezažila. Někdo se ukládá ke spánku v jejím revíru a ještě po ní pokukuje…

Noc nebyla chladná. Ale lilo a lilo. Dobře, že mě nenapadlo spát v lese.

Přechod Krušných hor, den první, mapa

Přechod Krušných hor, den první, mapa

Rekapitulace první etapy: 14 hodin chůze, 64 km

 ************************************************************************************

Přechod Krušných hor. Den druhý

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 komentářů: Přechod Krušných hor. Den první

  1. Buteo napsal:

    A já tady čekám na Pravčickou bránu a ono zas krásná túra s popisem i špičkovými obrázky. Nezbývá mi než jako projev uznání hned za výkon prvního dne vyseknout hlubokosklon. 14 hodin a víš že mi to chvíli trvalo, než jsem si to prošel s tebou virtuálně?
    Jdu hned dat echo dvěma novým mým přítelkyním z FB. Těším se na další tři čtenářské
    zážitky.

  2. Jago napsal:

    Ty záběry porostů jsou nádherné! Jen dotaz: Neutíkal jsi nějak moc rychle?

  3. Buteo napsal:

    Začínají prázdniny a je to divné, ale i důchodce se dost dotýkají, tedy jeho volného času. Jsem zvědav na další díly popisu Tvého putování /číst to je pro mě relax a zážitek/, ale jinak nebudu moc k mání na mailech a FB. Jsem docela fit, noha v pořádku a dokonce vydržím mluvit celé dopoledne /když to šetřím a neřvu/. Hezké léto a dobrou pohodu buteo

  4. pepa napsal:

    Tak to jsem rád, že hlas OK. I já vnímám, že začínají prázdniny.

  5. SV napsal:

    „Vůbec mi nesedly a chůze v nich byla utrpením (nevadí, zkusím v nich běhat).“
    sympatický postoj! 😉

  6. SV napsal:

    pekný bivak si si postavil! aj vlčičie modré kvietky ti tam kvitli! 😉

  7. SV napsal:

    Rolava je naozaj zvláštne miesto. trochu smutné, ale magické. je tam niečo…ťažko sa to opisuje…akási prastará múdrosť…a pokoj….

  8. SV napsal:

    „….touto a nikoli nejkratší trasou…“ zvláštna veta. zatiaľ som si nevšimla, žeby si niečo niekam smeroval nejkratší trasou 😉

  9. SV napsal:

    „Louky pokrývá vysoká tráva, ze které prokukuje bezpočet pryskyřníků, kopretin, zvonků a mnoha dalších květů“ som to prečítala, že pokukuje 😉

  10. SV napsal:

    „Kanál je nepřehlédnutelný, cesta rovněž. Po dvou kilometrech však zjišťuji, že jsem na lesní silnici a kanál i s chodníkem jsou ty tam. Nejspíš jsem se nechal ukolébat pohodovou chůzí a sešel někam, kam jsem neměl.“
    …..alebo si išiel tak rýchlo, že si nestíhal pozerať, kam ideš 😉

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *