Přechod Krušných hor. Den druhý

Přechod Krušných hor. Den druhý

Přechod Krušných hor. Den druhý

Druhý den mého putování Krušnými horami mě zavedl do míst s bohatou hornickou minulostí, k jedné z krušnohorských přehrad, do rozsáhlých rašelinišť…

Budík zvoní o čtvrté. To už přestalo pršet; protivné bubnování kapek na střechu nočního útulku mě budilo celou noc. Přidávám si ještě čtvrthodinku polehávání a vylézám ze spacáku. Rychle balím věci a vydávám se na cestu.

Dnešní etapa nebude tak dlouhá, jako ta včerejší. Čtyřicet kilometrů, možná o málo víc. V brzkých odpoledních hodinách bych měl dorazit do Zákoutí, na chatu Bernava, kde mám zajištěný nocleh. Odpočinkové tempo však volit nemohu, předpověď počasí je nelítostná. Už po poledni bude vydatně pršet. V té chvíli bych rád byl v suchu.

Značení mě vede obcí Kovářská a posléze do kopců nad vsí. Úsvit barví krajinu zvláštní směsí barev. Jako děti jsme říkávali: zelená a modrá, pro blázny je dobrá!  Nevím a nezajímá mě, zda je v módě tato kombinace stále ještě tabu. V krajině však působí zcela jinak. Nekonečné zelené plochy probouzené modří úsvitu mi připadají jako něco, co už lze jen těžko zdokonalovat.

Ráno u Kovářské. Pohled ke Klínovci

Ráno u Kovářské. Pohled ke Klínovci

Ze silnice nad vsí se otevírají pěkné pohledy na závěrečný úsek mé včerejší etapy. Klínovec stále halí hustá mračna. Převalují se po hřebeni a zmítají v agónii; sluneční paprsky je brzy rozptýlí, vítr je rozfouká. Tuším, že dnes bude viditelnost velmi dobrá.

Lesní cestou se přehupuji přes hřeben Kamenného vrchu. Ze severních svahů spatřuji výrazný vrch Bärenstein nad Vejprtami. Ještě před nimi však leží ves s podivným jménem Nové Zvolání.

Nové Zvolání a Bärenstein

Nové Zvolání a Bärenstein

Nové Zvolání, neveliká obec s krásným kostelem se pyšní bohatou hornickou minulostí. Podle písemných záznamů tu v roce 1550 vítr vyvrátil velikou jedli. Pod jejími kořeny se objevila mohutná stříbronosná žíla. Tehdejší přísečnický hejtman dal na tomto místě vyrazit štolu pojmenovanou Johann in der Wűste, Jan na poušti. Kolem ní vznikla hornická osada Neugeschrei, dnešní Nové Zvolání.

V okolí byly postupně raženy další štoly. Těžba rud byla velmi výnosná, začalo se tu usazovat stále více horníků. V roce 1617 byly Vejprty společně s Přísečnicí, Výsluním a Horou Sv. Šebestiána povýšeny na královské horní město. Z té doby patrně pochází i městský znak Vejprt – zlomená jedle. Ve dvacátých letech 18. století bylo v okolí Vejprt v provozu deset dolů. V okolí Nového Zvolání devět!

Hornická minulost Krušných hor je nesmírně zajímavá a určitě by stálo za to, seznámit se s ní podrobněji. Teď se však musím věnovat mé cestě. A především věřit, že bude ve Vejprtech v této časné ranní době otevřen alespoň jeden obchod s potravinami. Mám hlad.

Otevřených obchodů je ve Vejprtech hned několik. Je to slušné město. Snídám na lavičce v parku a přemýšlím o další cestě. Je mi líto, že nemohu udělat odbočku na německou stranu města – Vejprty a obec Bärenstein tvoří jeden celek rozdělený říčkou Polavou – a vystoupit na kopec s rozhlednou. Ale jak znám Sasy, stejně otevírají až v poledne.

Bärenstein

Bärenstein

Vejprty, náměstí

Vejprty, náměstí

Kolem osiřelé nádražní budovy, vše kolem ní už je zbouráno, stoupám do kopců nad městem. Lesními cestami pak scházím do údolí Černého potoka, na němž leží obec stejného jména. Její historie je spojena – jak jinak – s těžbou rud. V druhé polovině 19. století tu stávala továrna zvučného jména Flader. Vyráběla čerpadla a hasící techniku. I proto tu žila téměř tisícovka obyvatel.

Dnes je to tu jiné. Chalupy patří převážně rekreantům, místních je tu málo. Ze současné historie mě zaujala věta: V roce 2009 byl do obce zaveden internet. Inu, pokrok nezastavíš.

Černý Potok

Černý Potok

Dlouhým a prudkým stoupáním se dostávám na hřeben Černopotockého vrchu. Dva kilometry táhlého klesání a jsem u Přísečnické přehrady.

Převážná část mé dnešní etapy nevede po Krušnohorské magistrále. Vodní dílo Přísečnice je jedním z důvodů, proč jsem volil trasu jinou. Chtěl jsem si přehradu prohlédnout, podívat se jak vypadá, poznat krajinu kolem ní. Jsem tu.

Vodní dílo Přísečnice bylo vybudováno jako zásobárna pitné vody pro Podkrušnohoří. Leží na Přísečnickém potoce, stav vody v nádrži je významně posilován Černým potokem, jeho vody jsou přiváděny podzemní štolou. Přehrada neleží v povodí Ohře, ale její vody jsou do této oblasti převáděny pomocí štoly vybudované pod masívem Krušných hor.

Dílo patří k největším a nejvýznamnějším vodárenským nádržím v Čechách. Vzhledem k velikosti nádrže a vymezenému ochrannému prostoru musela být učiněna významná protipovodňová opatření, především v Sasku. Výstavba přehrady započala v roce 1969, v provozu bylo dílo v roce 1976. Výška sypané hráze je necelých padesát metrů, délka v koruně 470 metrů. Nadmořská výška hladiny asi 730 m. n. m., maximální hloubka 57,6 metru. Stavbě musely ustoupit čtyři obce, mezi nimi i královské horní město Přísečnice.

Údaje jsou zajímavé, já však vnímám především přínos krajinářský. Přehrada krajinu oživuje. Přidává jí další rozměr. Postávám a pozoruji hladinu. Působí zklidňujícím dojmem. Přes množství technických prvků.

Přísečnická přehrada

Přísečnická přehrada

Přísečnická přehrada

Přísečnická přehrada

Přísečnická přehrada

Přísečnická přehrada

Přecházím po hrázi na druhý břeh. Lesní silnicí stoupám několik kilometrů na úbočí Jelení hory. Tady se nachází další z cílů, pro který jsem volil tuto trasu. Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky.

Důvodem vyhlášení rezervace je ochrana horských vrchovišť s navazujícími rašelinnými smrčinami a zbytky přirozených bukových lesů a horských luk. Území je jádrem ptačí oblasti Novodomské rašeliniště – Kovářská, je součástí stejnojmenné evropsky významné lokality.

Dost na to, abych se sem podíval.

Přírodní rezervace má několik částí. Ta největší se nachází západně od Hory Sv. Šebestiána. Tou právě procházím. Krajina má jiný obraz než Rolavská vrchoviště, kterými jsem procházel včera. Je tu víc otevřených ploch, jsou tu rozlehlé pastviny, sem tam i vodní plochy. Porosty nepůsobí tak neproniknutelně, ale to může být klamné zdání.

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Do chráněné ptačí oblasti byla tato lokalita zařazena pro výskyt tetřívka obecného, bekasiny otavní, sýce rousného a dalších vzácných ptáků. Byl by to zázrak, kdybych některého z nich v této chvíli spatřil. Nejsem tu však pro to, abych je hledal a pozoroval. Na to by mi mé čtyři dny nestačily. Jsem tu proto, abych se seznámil s tváří Krušných hor. A ta je v těchto místech velmi milá a laskavá.

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přicházím na rozsáhlé pastviny kolem bývalé obce Jilmová. Kousek ode mne, ale už za státní hranicí se nachází obec Satzung. Severně od ní je silniční hraniční přechod Hora Sv. Šebestiána – Reitzenhain. Myslím, že mnozí turisté z dob předrevolučních toto místo znají.

Bývalá obec Jilmová. Pohled na Satzung

Bývalá obec Jilmová. Pohled na Satzung

Neznačenou cestou, pak kousek po silnici a vcházím do další části rezervace. Říká se jí Polské bažiny. Míjím dva velmi pěkné rybníky, které tvář krajiny oživují. První v mapě žádné pojmenování nenese. Druhý jméno má. A jak je v Krušných horách zvykem, pozitivně nezní. Jmenuje se Spálený. Asi tu někdo někomu vypálil rybník.

U Spáleného rybníka se znovu napojuji na Krušnohorskou magistrálu.

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky. Spálený rybník

Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky. Spálený rybník

Další chráněné území, jehož okrajem procházím, není ledajaké. Národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště byla vyhlášena už v roce 1967. Předmětem ochrany je rozvodnicové vrchoviště s mohutnými podzemními prameny. Tvořeno je dvěma samostatnými rašeliništi: Načetínským a Jezerním. Ta jsou propojena rašelinnou a podmáčenou smrčinou. Na biotop je vázána typická fauna a flóra. Charakteristikou rezervace je především rozsáhlý porost borovice kleče.

Národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště

Národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště

Národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště

Národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště

Rezervace je součástí výše zmíněné chráněné ptačí oblasti a navržené Evropsky významné lokality Novodomské rašeliniště – Polské rašeliniště.

Vzácné území. Škoda, že turistická cesta rašeliniště míjí skutečně jen okrajově. Zajímalo by mě víc.

V rezervacích bylo v minulosti prováděno odvodňování. Nevím, co kdo touto činností sledoval. Ale informační panely turistům sdělují, že zde probíhají rozsáhlé rekultivační práce, které by krajině měly vrátit původní podobu. A to je dobře.

Novodomské rašeliniště je také místem, kde lze spatřit důsledky imisního zatížení Krušných hor v druhé polovině 20. století.

Kolem Nového a Starého rybníka (konečně slušné názvy) pospíchám k obci Zákoutí. To už vydatně prší.

Nový rybník

Nový rybník

Nový rybník

Nový rybník

Nový rybník

Nový rybník

Nekonečná táhlá lesní cesta mě přivádí nad obec utopenou v údolí říčky Bíliny. Část obyvatel Zákoutí však byla rozumná a postavila si domy vysoko nad údolím. Mají to sice domů vysoko, ale stráně, pokud zrovna neprší, jsou prosluněné a nabízejí krásné pohledy do okolí. Jedním z nejvýše položených domů je horská chata Bernava. Tam má dnešní etapa končí.

Přechod Krušných hor, den druhý, mapa

Přechod Krušných hor, den druhý, mapa

Rekapitulace druhé etapy: 9 hodin chůze, 44 km

************************************************************************************

Přechod Krušných hor. Den třetí

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 komentářů: Přechod Krušných hor. Den druhý

  1. SV napsal:

    pekné povídání, parádne vodičkové fotky!
    welllmi plodný a múdry je tento blog.

  2. SV napsal:

    „protivné bubnování kapek“ náhodou, to je romantické! 😛

  3. pepa napsal:

    Ještě jsem přidal mapu.

  4. buteo napsal:

    Obdivuji u Tebe skvělou kondici, nejen dobré nohy, ale i hlavu. Pokud nešlapeš s diktafonem do kterého namlouváš, co právě vidíš /těžko, co/, tak jak si ty zhlédnuté obrazy ukládáš v hlavě a večer naťukáš. Já bych dopodrobna dokázal popsat některý obraz nebo zážitek, ale celou trasu, ani náhodou /systém – tady jsem už dnes byl ?/.

    • pepa napsal:

      Diktafon sice mám v mobilu, ale nepoužívám. Mám dobrou fotografickou paměť. Dokážu si vybavit téměř každý úsek cesty. Třetí den (právě jsem dopsal) mi ale přece jen dělal trochu problémy. Ale nakonec dobré… 😉

  5. SV napsal:

    „ves s podivným jménem Nové Zvolání“ – zaujímavé, ako to asi vzniklo? 8 – )
    a Jan na poušti? 8 – )

    • pepa napsal:

      Nové Zvolání je český překlad německého Neugeschrei.
      V historii dobývání rud v okolí Vejprt jsem nelistoval, takž to druhé (zatím) nevím. Předpokládám, že souvisí s Janem Křtitelem

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *