Přechod Krušných hor. Den třetí

Přechod Krušných hor. Den třetí

Přechod Krušných hor. Den třetí

Třetí den putování. Předpověď počasí slibovala deštivý den, ale vše bylo nakonec jinak…

Včerejší má etapa sice skončila brzy po poledni, přechod Krušných hor však pokračoval na úrovni teoretické. Úterý, třetí den mé akce, má být co do počasí nejhorším dnem. Zataženo, pouze dopoledne pár hodin bez deště. Po poledni, až do následujícího rána vydatné srážky.

Od původně plánovaného noclehu venku musím upustit. Je krajně nejisté, že bych v oblasti cíle třetí etapy, na Bouřňáku, našel vhodné zastřešené odpočívadlo, kde bych bez újmy strávil noc. Etapa je navíc v původní podobě dlouhá. Musím trasu upravit.

Etapu jsem zkrátil na pětatřicet kilometrů. Cestu ukončím v Českém Jiřetíně. To bych měl do poledních hodin zvládnout. Poslední den mého putování má být naopak velmi dobré počasí. Původně nejkratší etapu cesty doplním o deficit kilometrů ze třetího dne.

Jenže nastaly problémy. Jediný přijatelný penzion v Českém Jiřetíně má cenově přijatelné pokoje obsazeny stálými hosty. Pokoje vyšší kvality jsou za cenu týdenní rekreace na Měsíci. Ještě je tu jedna šance. Dva kilometry za Jiřetínem, v Horní Vsi je turistická chata Barbora. Telefonuji majitelce. S politováním mi oznamuje, že má v pondělí a v úterý zavřeno. Ladím se na vlnu diplomacie. Znovu telefonuji do Českého Jiřetína a nabízím kompromisy. Bez úspěchu. Poslední šance. Znovu telefonuji do Horní Vsi. Pokouším se přemluvit majitelku chaty, zda by mi neposkytla alespoň provizorní nocleh.

Úspěch. Ubytován budu, ovšem bez možnosti stravy a jiných vymožeností. Nic takového však nepožaduji. Jídlo si koupím po cestě.

************************************************************************************

S úderem šesté, po povzbuzující ranní kávě se vydávám na cestu. Pobyt na chatě Bernava byl velmi příjemný. Panuje tu milá komorní atmosféra, je tu klid a pohoda. Pěkné prostředí pro odpočinek bylo povzbuzením pro další cestu.

Ráno v Zákoutí

Ráno v Zákoutí

Doznívá noční déšť.

Začátek cesty vede rozlehlými loukami. Za dobrého počasí odtud musí být vidět daleko. Dnes nikoli. Nebe je zamračené, obloha se protrhává jen sporadicky.

Na pláních, kvetoucí je nebe… 

V uších mi zní nádherná píseň Oldřicha Janoty. Přemýšlím, proč zazněla právě teď? Asi proto, že se na této náhorní planině země skutečně nebe dotýká. To, co kvete na zemi, kvete vlastně na nebi. Kvetoucí nebe.

Zvláštní asociace, ale budiž. Nechávám se unášet tóny písně tak, že přehlížím odbočku značené cesty. Naštěstí to zjišťuji brzy. Zacházka nebyla dlouhá. Několik kilometrů po hřebeni Mezihořského vrchu, klesání do obce Svahová. Kousek po silnici a znovu do luk. To už jsou mé boty promáčeny, jako bych právě prošel rybníkem. Ale dnes to lepší nebude.

Krajina u Svahové

Krajina u Svahové

Na jednom z vyvýšených míst se poprvé otevírá pohled do údolí. Vidím Mosteckou pánev, několik vodních ploch. Pravděpodobně vodní nádrže v okolí Jirkova.

Pohled do Mostecké pánve

Pohled do Mostecké pánve

Pod Svahovou milé oživení. Nemohu jen tak minout odbočku se strohým nápisem Vodopády. Pár metrů od cesty vytváří potok několikastupňové kaskády. Slovo vodopád je na tomto místě hodně velkorysé, nicméně s trochou fantazie budiž. Žel, v tmavém lese, při zatažené obloze nelze nejhezčí z kaskád ani vyfotografovat. Co se dá dělat. Musím se spokojit s málem.

Až doma zjišťuji, že vodopády měly své jméno: Helenčiny.

Helenčiny vodopády

Helenčiny vodopády

Helenčiny vodopády

Helenčiny vodopády

Přecházím potok a začínám stoupat na Lesenskou pláň. Nejvyšší bod pláně, Lesná, je s nadmořskou výškou 914 metrů nejvyšším bodem okresu Most.

Lesná

Lesná

První zmínka o osadě Lesná pochází už z roku 1564, v souvislosti se založením obce Nová Ves v Horách. K té dnes Lesná katastrálně patří. V období mezi válkami se Lesná stala významným místem české turistiky. Je odtud skvělý rozhled. Po odsunu německého obyvatelstva byla obec vylidněna, dnes tu stojí tři domy, stálí obyvatelé žádní. Vrcholovou planinu zkrášluje několik vysílačů a jiných věží, v blízkosti stojí stožáry vysokého napětí. To je dnešní tvář Lesné.

V jednom z domů sídlí Vzdělávací a rekreační centrum Lesná – infocentrum pro turisty. Milé. Ale služby Infocentra dnes rozhodně nevyužiji. Jiný turista tu dnes jistě neprojde a kvůli mně otevírat nebudou.

Vzdělávací a rekreační centrum Lesná – infocentrum pro turisty

Vzdělávací a rekreační centrum Lesná – infocentrum pro turisty

Škoda. Mohl jsem získat zajímavé informace.

Ani skvělými pohledy se dnes nepokochám. Pláň je zahalena v mlze. Vidím pouze nedaleký vrch Jedlovou s vysílačem.

Jedlová z Lesné

Jedlová z Lesné

Čtyři kilometry klesání po lesních cestách a loukách. Hladinu vody v botách opět doplňuji na plný stav. Rozcestí Nad Dřevařským rybníkem a první domy Nové Vsi v Horách.

Nová Ves v Horách

Nová Ves v Horách

Čtyři kilometry západním směrem se tyčí vrch s rozhlednou. Je to Hláska nad Horou Sv. Kateřiny. Je mi líto, že toto místo míjím. Ale nelze být všude. To by se délka mé cesty prodloužila na dvojnásobek.

Hora Sv. Kateřiny a Hláska

Hora Sv. Kateřiny a Hláska

Hora Sv. Kateřiny a Hláska

Hora Sv. Kateřiny a Hláska

Jak jsem už zmínil, první zmínka o obci Nová Ves v Horách pochází z roku 1564. Impulsem k založení byla rostoucí těžba mědi a stříbra. Počátky obce jsou pohnuté. Majitelé se střídali, až se v roce 1690 stala součástí panství Novosedly – Jezeří. V něm zůstala až do roku 1945.

Procházím dlouhou obcí. Na jednom z domků vidím nápis Novoveské muzeum. V reálu je to spíš jakási miniatura muzea. Kdyby bylo otevřeno, podíval bych se dovnitř. Zajímalo by mne, co jedna malá místnost (víc jich uvnitř asi nebude) může nabídnout. Jak se později dovídám, muzeum vystavuje exponáty zapůjčené Okresním muzeem v Mostě. Jde o letité výrobky místních hračkářských dílen, které se exportovaly do celého světa.

Opouštím obec a velkým obloukem obcházím kopec, na kterém stojí několik stožárů větrných elektráren. Novodobých větrných mlýnů. Semelou vítr a vyrobí z něj energii. Až potud pěkné.

Nová Ves v Horách

Nová Ves v Horách

Nová Ves v Horách, novodobé větrné mlýny

Nová Ves v Horách, novodobé větrné mlýny

No nic. Rychle se vzdaluji svistu mlýnských lopatek. Po hodině chůze hraničním hřebenem hor se přibližuji k obci Mníšek. Katastrálně je, stejně jako Lesná, součástí Nové Vsi v Horách. Mníšek společně se saským Deutscheinsiedelem tvoří jednu aglomeraci rozdělenou pohraniční říčkou Svídnicí. Obec vznikla na staré obchodní cestě z Prahy do Saska. První písemné zmínky pocházejí z roku 1425, osídlení tu však bylo nejméně o dvě stě let dříve. V patnáctém století tu žili osečtí mniši, odtud název. Rozvoj obce v šestnáctém století souvisel s těžbou měděných rud. Obchodní cesta ani v dalších stoletích neztrácela na významu. V letech 1841 – 1844 tu byla vybudována silnice, která byla slavnostně otevřena za účasti arcivévody Štěpána. Dnes je silniční hraniční přechod jediným v okrese Most.

Mníšek a Deutscheinsiedel

Mníšek a Deutscheinsiedel

Arcivévodovi se tento kraj nejspíš líbil. I mně se líbí. Malebná část Krušných hor. Co mě v této chvíli těší ještě víc, je plně vybavená čerpací stanice na hraničním přechodu. S nadhledem ignoruji přemrštěné ceny produktů kávomatu a jeden kelímek horkého moku si dopřávám. Je to nutné. Jsem promrzlý a prolezlý vlhkem.

Pohled od Mníšku k jihu

Pohled od Mníšku k jihu

Cesta se v dalším úseku nevzdaluje od státní hranice. Táhne se krásným vysokohorským lesem. Od státní hranice se odklání až na bývalém pěším přechodu a rozcestí turistických cest Klínská brána.

Rozcestí Klínská brána

Rozcestí Klínská brána

O kousek dál se jedním z průseků lesa otevírá pohled na České středohoří. Na vrch Bořeň tyčící se nad Bílinou. Je to největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě s mohutnou sloupcovou odlučností. Je rájem horolezců. Tohle si musím vyfotografovat. Jenže jak?

Pomoci může posed vzdálený asi sto metrů ode mne, k němuž vede cesta jen vysokou mokrou trávou. Nevadí. Tímhle už nic nezkazím. Víc vody se do bot stejně nevejde.

V krkolomné pozici polostojím a poloklečím na posedu a snažím se zvěčnit pohled do údolí. Výsledek je tristní. Bořeň není z tohoto místa vidět vůbec a většině pohledu do údolí brání vzrostlé stromy. A co nehalí stromy, skrývají nízko se válející mračna.

Čekal jsem za tu mokrou dřinu víc. Co naplat. Není vždycky posvícení. Ale mrzí mě to. Pohledy z těchto míst musí být úžasné.

Pokus o pohled do údolí

Pokus o pohled do údolí

Od rozcestí značených cest Jelení hlava začíná dlouhé táhlé klesání do údolí Pstružného potoka. Cesta pokračuje po státní hranici, úbočím Bradáčova, a stáčí se nad česko – německou vodárenskou nádrž Rauschenbach. To už jsem nad Českým Jiřetínem.

Údolí Pstružného potoka

Údolí Pstružného potoka

Pstružný potok

Pstružný potok

Vodárenská nádrž Rauschenbach

Vodárenská nádrž Rauschenbach

Prudkým kopcem scházím do vsi. Musím si nakoupit nějaké potraviny, k jídlu nemám vůbec nic. Jenže tato ves nevypadá na to, že by se tu vyplatilo potraviny prodávat. Naštěstí jsou tu v pohraničí všudypřítomní Vietnamci s dobře zásobeným obchodem. Jsou mojí spásou, protože z jakýchsi mně neznámých důvodů tu restaurace a hotely v pondělí a v úterý nefungují. Pár kroků odtud, za hranicí, se uživí po celý týden. Jiný národ, jiný mrav a přemýšlení.

Zbývají poslední dva kilometry cesty. Horní Ves je opravdu nahoře. Mimořádně prudký výstup je vyčerpávající. Navíc začalo pálit slunce. Je to v rozporu s předpovědí, nejde mi to do hlavy.

Půlhodina a jsem na chatě Barbora. Majitelka mě již očekává. Děkuji jí za vstřícnost a vysvětluji, jak mi pomohla. Myslím, že moji situaci pochopila.

Celé odpoledne se můj pokoj topil v záři slunečních paprsků. Nádherné počasí, předpověď si zas jednou zašpásovala. Jenže k mé nelibosti se změnila i ta zítřejší. Nástup pěkného počasí se odkládá až do poledních hodin. Od noci, celé dopoledne bude pršet.

Nemohu čekat na pěkné počasí. Vlak z Ústí nad Labem mi jede brzy odpoledne, pozítří ráno musím být v práci. Na cestu se chtě nechtě vydám už za tmy. A vypadá to, že půjdu jen a jen v dešti.

Přechod Krušných hor, den třetí, mapa

Přechod Krušných hor, den třetí, mapa

Rekapitulace třetí etapy: 7 hodin chůze, 37 km

************************************************************************************

Přechod Krušných hor. Den čtvrtý

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů: Přechod Krušných hor. Den třetí

  1. SV napsal:

    „Pokoje vyšší kvality jsou za cenu týdenní rekreace na Měsíci.“ hehe, a čo by si robil na Mesiaci? však tam ani poriadne hory tuším žiadne nie sú. to radšej na mesiac do Tatier! 😉

  2. SV napsal:

    Ráno v Zákoutí – pekná fotečka, pekné zákutie!

  3. SV napsal:

    „Hladinu vody v botách opět doplňuji na plný stav.“ 😀 😀 😀
    ano. gtx botky majú okrem iných dobrých vlastností tú dobrú vlastnosť, že ak sa už raz voda dnu dostane, tak tam už ostane 😉

  4. SV napsal:

    fotka Hora Sv. Kateřiny a Hláska – copak to za zaujímavý drevený objekt vpravo dole?

  5. SV napsal:

    Pokus o pohled do údolí – takjo, pôjdeme to niekedy vyfotiť 😎

  6. SV napsal:

    “ Jiný národ, jiný mrav a přemýšlení.“ hlavne tam asi praktikujú to přemýšlení 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *