České Švýcarsko

České Švýcarsko

České Švýcarsko

Dvěma příspěvky se vracím k Expedici České středohoří 2015. Jak jsem již dříve prozradil, navštívili jsme v rámci expedice i jiné oblasti. První bylo České Švýcarsko.

Českosaské Švýcarsko. Unikátní pískovcové území, které nemá obdoby v celé Evropě.

Oblast o rozloze sedm set čtverečních kilometrů, rozkládající se na obou březích Labe, při státní hranici České republiky a Spolkové republiky Německo (Svobodného státu Sasko), představuje reprezentativní ukázku pískovcového fenoménu České křídové pánve s typickým reliéfem kvádrových pískovců, kde biodiverzitu určují specifické ekologické podmínky. Dalším výrazným rysem oblasti jsou výchozy terciérních hornin sopečného původu. Kombinace oblých pískovcových skal s vulkanickými kužely vytváří typický ráz této krajiny. Třetím fenoménem je kaňon Labe. Řeka se prořezává až na geologicky mnohem starší krystalinické podloží; vzniká tak specifická část území s nejvyšší biodiverzitou. Celé území vyniká vysokým stupněm zalesnění, je minimálně osídlené.

Z hlediska ochrany přírody je oblast tvořena Národními parky České Švýcarsko, Saské Švýcarsko (National park Sächsische Schweitz) a chráněnými krajinnými oblastmi Labské pískovce a Saské Švýcarsko (Landschaftsschutzgebiet Elbsandsteine).

Připravují se podklady pro zřízení biosférické rezervace UNESCO, ta by měla zahrnovat kromě parku i CHKO Labské pískovce. Nejcennější oblasti jsou připravovány pro začlenění do soustavy Natura 2000. Park je součástí Evropsky významné lokality České Švýcarsko a Ptačí oblasti Labské pískovce. Na území parku se nacházejí tři maloplošná chráněná území.

Myslím, že pro začátek naprosto dostačující příval informací.

Mít na návštěvu Českého Švýcarska jeden jediný den znamená vybrat si z nejlepšího to nejlepší. Vědět, že stejným způsobem uvažuje i spousta dalších turistů, které budete mít celý den kolem sebe. Vědět, že návštěva v žádném případě nebude klidnou procházkou liduprázdným územím. Ale jinak to nejde.

Co je v Českém Švýcarsku tím nejlepším z nejlepšího? Na to není tak těžké odpovědět: Symbol národního parku – Pravčická brána, vyhlídky kolem ní, mohutné pískovcové stěny mezi Pravčickou bránou a Mezní loukou, soutěsky Kamenice a plavba po nich.

Výlet na celý den, který navíc provětrá vaši peněženku.

Nejrychlejší a nejpraktičtější přístup na Pravčickou bránu je od autobusové zastávky Hřensko, Pravčická brána (linka Děčín – Jetřichovice). Radost z toho, že se brzy dostanete pod nejznámější skalní útvar České republiky, že tu po ránu ještě nebude tak rušno, vás brzy přejde. Přilehlý hotel Sokolí hnízdo patří soukromému vlastníkovi. Na tom by nebylo nic mimořádného. Jenže přístupové cesty pod Pravčickou bránu a na okolní vyhlídky vedou přes pokladnu hotelu. A ruský majitel nemá v úmyslu otevírat dříve, než odbije desátá.

Musíte čekat. Čekají tu další desítky návštěvníků, čekají tu školní výletníci. Co se mi v té chvíli honí hlavou, tu nemohu napsat.

Na Pravčickou bránu samotnou se už dlouho nesmí. Díky restrikčním opatřením však zůstává brána bránou. Patřím mezi ty šťastlivce, kteří pamatují časy „před zákazem“. Ronit slzy však nemusíte. Vyhlídky z okolních skal jsou plnohodnotnou náhradou. Okolní pískovcové věže, bizarní seskupení pískovcových stěn. Hluboce zaříznutá údolí, nekonečné lesy. Plochý vrchol Děčínského Sněžníku a ještě plošší a rozlehlejší Zschirsteiny (Grosser a Kliener Zschirstein, symbol saské části parku). Čedičový kužel Růžovského vrchu;  rozhlížet byste se tu mohli celý den.

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko, Malý Pravčický kužel

České Švýcarsko, Malý Pravčický kužel

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

České Švýcarsko z vyhlídky nad Pravčickou bránou

Pravčická brána

Pravčická brána

Růžovský vrch od Pravčické brány

Růžovský vrch od Pravčické brány

Vyhlídka nad Pravčickou bránou

Vyhlídka nad Pravčickou bránou

Nabuzeni nádherným pohledy pokračujeme po červeném značení na Mezní Louku. Cesta se kroutí pod monumentálními pískovcovými stěnami. Jejich jména neznám a vcelku mi to vadí. Naučná stezka Okolím Hřenska, jejíž část je totožná s naší trasou, se jmény skal absolutně nezabývá. Vysvětluje obecně známé věci, které mají s Českým Švýcarskem jen málo společného. Vybavují se mi Teplické skály a Adršpach, tam se turisté z informačních panelů dovědí téměř vše.

Monumentální pískovcové stěny nad cestou od Pravčické brány k Mezní louce

Monumentální pískovcové stěny nad cestou od Pravčické brány k Mezní louce

Monumentální pískovcové stěny nad cestou od Pravčické brány k Mezní louce

Monumentální pískovcové stěny nad cestou od Pravčické brány k Mezní louce

Grosser Zschirstein (na horizontu) z Českého Švýcarska

Grosser Zschirstein (na horizontu) z Českého Švýcarska

Mezní louka. Rekreační osada a rozcestí značených cest. Odtud už klesáme do sevřeného údolí říčky Kamenice. Ta pramení až pod Lužickými horami. V Českém Švýcarsku se hluboce zařezává do skal a vytváří několik soutěsek. Dvě z nich, Divoká a Edmundova (Tichá), jsou zpřístupněny turistickými chodníky a částečně po vodě. Chcete-li cestu soutěskami absolvovat, dvakrát se musíte plavit.

Kamenice

Kamenice

Kamenice

Kamenice

Kamenice, přístaviště v Divoké soutěsce

Kamenice, přístaviště v Divoké soutěsce

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice, Divoká soutěska

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice mezi Divokou a Edmundovou soutěskou

Kamenice, Edmundova soutěska

Kamenice, Edmundova soutěska

Kamenice, Edmundova soutěska

Kamenice, Edmundova soutěska

Plavba po lodičkách je místní atrakcí, málokterý z návštěvníků si ji nechá ujít. Vodní cesta mimořádným způsobem zpestří návštěvu parku.

Kamenice, rybí přechod pod Edmundovou soutěskou

Kamenice, rybí přechod pod Edmundovou soutěskou

Od přístaviště v dolní části Edmundovy soutěsky je to půlhodina cesty k hotelu Klepáč. Kolem Kamenice pak pohodlně dojdete do Hřenska. Za završení celé cesty můžete považovat výstup na Labskou vyhlídku s jedinečným pohledem na Hřensko a na Labe.

A co si z Českého Švýcarska krom mimořádných dojmů odnášíte? Možná – stejně jako my – pocit a přesvědčení, že je nutné se sem vrátit. A pokračovat v poznávání tohoto nádherného kraje, kterému Miloslav Nevrlý říká Zadní země.

To pojmenování se mi moc líbí.

Topografii Českého Švýcarska neovládám 🙁 . Popisky mých fotografií, jak v textu, tak i ve fotogalerii, budou proto velmi obecné. Třeba to příště napravím! 

Poznámka: Trasa se dá absolvovat i v protisměru, plavba po lodích je obousměrná. Navíc nebude muset čekat u Pravčické brány na otevření

Užitečné odkazy: 

Národní park České Švýcarsko

Turistický portál o Českém Švýcarsku

Dalších 46 fotografií ve fotogalerii

České Švýcarsko

Fotogalerie z Českého Švýcarska

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u České Švýcarsko

  1. pepa napsal:

    Prezentaci fotogalerie spustíte kliknutím na první fotografii. Ale třeba počkat, až se fg načte. Teprve poté se fotografie zobrazí ve správné velikosti 🙂

  2. SV napsal:

    úvodná fotka výýýborná!

  3. SV napsal:

    aj celá vodičkovo – skaličková fotogeléria je výborná!
    btw, gratulujem k vodopádu na fotke č. 46 – tomu hovorím bleskurýchly fotopostreh! 😉

  4. buteo napsal:

    Úvodní fotka Pravčické s oponou, shodnu se se SV.
    Potvrzuje se, že kde vládnou peníze, chybí slušnost, ochota a často i kvalita služeb. Narážím na připomínku o informačních deskách na stezkách. Naštěstí jsem dost pochodil a už tam nepujdu. Jako ptákomil mám radost, že kolegové s děčínské pobočky evidovali 11 mláďat sokola stěhovavého.
    Jinak Pepíku ty fotky ujdou, fakt a tu první už jsem stáhl a dám si ji na desku PC a to musím sundat největší kontejnerovou loď. Soutěskou jsem jel jednou a ještě v minulém století, co v tisíciletí a obrazy vyprchaly. Dík za oživení vzpomínek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.