Druhý náš odskok z Českého středohoří směřoval do oblasti Labských pískovců…
Chráněná krajinná oblast Labské pískovce byla vyhlášena v roce 1972. Motivem k vyhlášení byla především geomorfologická členitost území. Původní rozloha 32.300 ha se po vyčlenění Národního parku České Švýcarsko v roce 2000 zmenšila na 24.300 ha. V rámci CHKO existuje 16 maloplošných chráněných území. Jedním z nich je i Přírodní památka Tiské stěny.
Tiské stěny leží v nejzápadnější části Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Na okraji rozsáhlé pískovcové tabule, jejíž geologický původ sahá do doby před devadesáti milióny lety, do křídového období druhohor. Usazené zpevněné pískovce po ústupu moře pohybem zemské kůry popraskaly, zvětraly a podléhaly erozi. Vznikla tak krajina hlubokých kaňonů, pískovcových skal a pískovcových skalních měst. Jedním z nejbizarnějších jsou Tiské stěny. Miloslav Nevrlý je nazývá skalním labyrintem, krásným jak skalní loutkové divadlo.
Tiské stěny mají výměru asi 100 ha. Hradba skal vysoká až 70 metrů se zvedá severně od obce Tisá (odtud pojmenování). Obrácena je k jihu, do otevřené krajiny a nabízí překrásné výhledy především k Českému středohoří. Nejvyšší nadmořská výška skal činí 613 metrů. Za hradbou stěn se nachází skalní labyrint s nespočtem forem pískovcového reliéfu. Skalní město je propleteno hustou sítí uliček, soutěsek, roklí, i širšími prostranstvími, připomínajícími náměstí.
Tiské stěny jsou situačně rozděleny na dvě velké části: Velké a Malé stěny. Jimi vedou prohlídkové okruhy, naučná stezka. Přístup k prohlídkovému okruhu je z obce Tisá nebo od turistické chaty na východním okraji skal.
Celý prohlídkový okruh je dlouhý asi 3,5 km a má tvar velké osmičky. Cesty se kříží na velkém skalním náměstí. Menší okruh vede labyrintem Malých stěn, zde na několika místech cesta vystoupá na vyhlídkové skalní plošiny. Okruh Velkými stěnami prochází skalami a vede k turistické Chatě Tiské stěny. Odtud se vrací po jižní hraně skal. Místě s úchvatnými výhledy na České středohoří.
Okruh z velké části sleduje naučná stezka. Postupně informuje o historii obce Tisá, o geologické historii místa, o historii horolezectví v Tiských stěnách, o současnosti a ochraně přírody. Žel, problém jsem měl s pojmenováním skal. Asi není těžké zjistit jejich jména, každá skála má své číslo, někdy až nechutně umístěné na úpatí skály a svítící do očí. Jmenný seznam skal jsme však neměli, u vstupu do skal jsme ho nesehnali a horolezeckého průvodce jsem s sebou neměl.
Po prohlídce skal pokračovala naše cesta dále na východ. K největší stolové hoře České republiky, k Děčínskému Sněžníku.
Od turistické Chaty Tiské stěny pokračujeme po červeném značení ke skalní oblasti Volské kameny. Jejich jihovýchodní okraj tvoří nádherné seskupení skal pyšnící se mimořádně krásnými skalními jehlami. Kolem Ostrovských rybníků stoupáme k Ostrovským stěnám, přecházíme silnici z Jílového do Zadní Vsi. Zde začínáme ukrajovat poslední výškové metry cesty a míříme k vrcholové plošině Děčínského Sněžníku.
Děčínský Sněžník, pískovcová stolová hora nacházející se asi sedm kilometrů severozápadně od Děčína, je nejvyšším bodem geomorfologického celku Děčínské stěny a nejvyšším bodem CHKO Labské pískovce. Z pohledu geologického je hora tvořena pískovci svrchní křídy. Vrcholová plošina má rozměry přibližně 1600 krát 600 metrů a mírně se sklání k severovýchodu. Po většině svého obvodu je lemována vysokými pískovcovými stěnami. Jejich větráním a lámáním vznikly především na jižním úbočí četné pseudokrasové jeskyně se stěnami pokrytými fluoritem. Ten se tu v letech 1955 – 1994 těžil.
Cestou na vrchol Děčínského Sněžníku se nedržíme značené turistické cesty. Po značení naučné stezky odbočujeme na severní okraj stolové hory. Na jednu z nejkrásnějších vyhlídek Česka, na Drážďanskou vyhlídku.
Strmý zlom na severní straně hory umožňuje překrásné rozhledy do Saska. Za pěkného počasí je vidět do Drážďan, proto pojmenování Drážďanská vyhlídka. Oku neujdou další stolové hory na saském území, především Grosser a Kleiner Zschirstein.
Další unikátní výhled, tentokrát kruhový, nabízí rozhledna na Děčínském Sněžníku. Třiatřicet metrů vysoká kamenná rozhledna z roku 1864 je jednou z nejstarších na území České republiky. Původně šlo o trigonometrickou věž, od počátku však sloužila i turistům.
Pohled z tohoto místa je zcela mimořádný. České Středohoří, Lužické hory, Ještěd, Sasko, Krušné hory, záběr je neskutečně široký.
Hodnotíme dnešní odskok z Českého středohoří jako navýsost povedený. Sever Čech se může pyšnit krajinou hodnou mimořádného obdivu a mimořádné úcty.
Další fotografie v galerii
Dobrý popis. Fotky? V oleji bych si nechal udělat břízky a nejvíc na mě zapůsobil : Tiské stěny. Pohled z jižní hrany stěn na České středohoří.
Po pár dnech jsem se vrátil ze Žiliny. Neobdivoval jsem kraj, ale pracovně. Takže jako každoročně jsem si vyfotil kostelní věže a horní náměstí.
Díky. Centrum Žiliny se mi líbí.
tak hríbiky na oleji tojo, ale břízky? 8 – )
„Žel, problém jsem měl s pojmenováním skal. Asi není těžké zjistit jejich jména, každá skála má své číslo, někdy až nechutně umístěné na úpatí skály a svítící do očí.“
tak to ja som si ich pomenovala po svojom, žiadny problém 😉
veľký problém som mala ale s tými, naozaj nechutne umiestnenými tabuľkami, gr!
Tiské stěny. Velké stěny, Janusova hlava – ale figu, budzogáň! 😛