Hrebeň Snehových veží se odděluje na Snehovej strážnici. Směřuje k severu, posléze k severozápadu, a do Čiernej Javorovej doliny spadá mohutnou jihozápadní stěnou Malej Snehovej veže. Odděluje od sebe rozlámanou Kotlinku pod Snehovým a jednu z nejdivočejších tatranských dolin, Ľadovú dolinku.
Tatranské vrcholy CV: Malá Snehová veža
Tatranské vrcholy CVI: Prostredná Snehová veža
Tatranské vrcholy CVII: Veľká Snehová veža
************************************************************************************
Hrebeň Snehových veží
Vedlejší hřeben Snehového štítu, jenž se odděluje z jeho masívu na Snehovej strážnici v hlavním hřebeni Vysokých Tatier. Směřuje na sever, později na severozápad, nad Čiernu Javorovú dolinu. Odděluje Ľadovú dolinku od Kotlinky pod Snehovým. Tvoří ho Sivé sedlo, Veľká, Prostredná a Malá Snehová veža, mezi nimiž je Prostredná a Malá Snehová štrbina.
Hradba Snehových veží spadající ze Snehovej strážnice odděluje horní úvaly Čiernej Javorovej doliny – rozlámanou Kotlinku pod Snehovým a snad nejdivočejší tatranskou dolinu, Ľadovú dolinku. Tvořena je třemi věžemi pojmenovanými podle své poměrné výšky. Mezi Sivým sedlom a Snehovou strážnicou se nachází ještě několik malých nepojmenovaných věžiček.
Hřeben Snehových veží směřuje ze Snehovej strážnice na sever, později se stáčí k severozápadu. Ukončen je 550 metrů vysokou severozápadní stěnou Malej Snehovej veže, strmě spadající nad nejnižší patro Čiernej Javorovej doliny.
Snehové veže leží v odlehlé části Vysokých Tatier. Pro turisty jsou nedostupné nejen odlehlostí, ale také obtížností přístupu i výstupu samotného. Navíc pro pohyb v Čiernej Javorovej doline platí zvláštní podmínky stanovené Návštevným poriadkom TANAPu. Z pohledu horolezeckého je nanejvýš zajímavá 550 metrů vysoká severozápadní stěna Malej Snehovej veže. Předurčena je především pro zimní lezení. Několik zajímavých cest vede i na Prostrednú a Veľkú Snehovú vežu.
Jako první přešli hřeben Snehových veží 9. června 1910 Kazimierz Piotrowski (1890 – 1962), polský horolezec, povoláním lékař, a Mieczysław Świerz (1891 – 1929), čelný polský horolezec, autor několika turistických i horolezeckých průvodců Vysokých Tatier.
První zimní přechod hřebene Snehových veží uskutečnili ve dnech 24. – 25. března 1953 Július Andráši jr., Jozef Brandobur, Arno Puškáš a Karel Skřipský.
Je namístě podotknout, že Snehové veže miloval Wiesław Stanisławski, nejlepší polský horolezec meziválečného období. Vykonal zde množství prvovýstupů cestami různé obtížnosti.
Malá Snehová veža (2160,5 m. n. m.)
polsky: Mała Śnieżna Turnia; německy: Kleiner Schwarzseeturm;
maďarsky: Kis Feketetavi torony
Malá Snehová veža je nejnižší ze tří Snehových veží. Nachází se v severozápadním ukončení Hrebeňa Snehových veží, nad Čiernou Javorovou dolinou, kam strmě padá 550 metrů vysokou stěnou. Od Prostrednej Snehovej veže ji odděluje Predná Snehová štrbina.
Německé a maďarské pojmenování Malej Snehovej veže je odvozeno od Čierneho Javorového plesa, které leží na nejnižším patře Čiernej Javorovej doliny.
Severozápadní stěna Malej Snehovej veže je velmi vyhledávána horolezci, především v zimě. Stěnou vede asi desítka cest, od těžkých po mimořádně těžké.
Jako první zdolali vrchol Malej Snehovej veže Kazimierz Piotrowski a Mieczysław Świerz, v rámci přechodu hřebene Snehových veží (9. června 1910, viz výše).
První zimní výstup uskutečnili 24. března 1953 Jaroslav Mlezák a Ladislav Vodháněl. Téhož dne na vrchol vystoupili, avšak jinou cestou, i Karel Cerman a Jiří Mašek.
************************************************************************************
Prostredná Snehová veža (asi 2240 m. n. m.)
polsky: Pośrednia Śnieżna Turnia; německy: Mittlerer Schwarzseeturm;
maďarsky: Középső Feketetavi torony
Prostřední (polohou i výškou, odtud její název) ze tří Snehových veží mezi Prednou Snehovou štrbinou (Malou Snehovou vežou) a Zadnou Snehovou štrbinou (Veľkou Snehovou vežou). Pojmenování německé a maďarské je odvozeno, podobně jako u Malej Snehovej veže, od Čierneho Javorového plesa, které leží na nejnižším patře Čiernej Javorovej doliny.
Jako první zdolali vrchol Prostrednej Snehovej veže Kazimierz Piotrowski a Mieczysław Świerz, v rámci přechodu hřebene Snehových veží (9. června 1910, viz výše).
První zimní výstup uskutečnili 16. května 1935 Stefan Bernadzikiewicz, Stanisław Luxemburg i Wawrzyniec Żuławski.
************************************************************************************
Veľká Snehová veža (2334,8 m. n. m.)
polsky: Wielka Śnieżna Turnia; německy: Grosser Schwarzseeturm;
maďarsky: Nagy Feketetavi torony
Nejvyšší ze tří věží v Hrebeni Snehových veží. Od Snehovej strážnice ji odděluje Sivé sedlo, od Prostrednej Snehovej veže hluboko zaříznutá Zadná Snehová štrbina.
Názvosloví slovenské je zřejmé, německé a polské je – stejně jako u Malej a Prostrednej Snehovej veže – odvozeno od Čierneho Javorového plesa, které leží na nejnižším patře Čiernej Javorovej doliny.
Jako první zdolali vrchol Veľkej Snehovej veže Kazimierz Piotrowski a Mieczysław Świerz, v rámci přechodu hřebene Snehových veží (9. června 1910, viz výše).
První zimní výstup uskutečnili 24. března 1953 v rámci přechodu celého hřebene Snehových veží Július Andráši jr., Jozef Brandobur, Arno Puškáš a Karel Skřipský. Téhož dne na vrchol vystoupili (jinou cestou) i Jaroslav Mlezák a Ladislav Vodháněl.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
wikipedia.pl
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Nádherná divoká časť Vysokých Tatier, ďakujem 😉
….kde bolo tam bolo….v Čiernej doline Javorovej…nádherné tajomné pleso tichučko si leží….pepa šiel raz okolo….odvtedy k vrcholom Snehových veží…či prší či sneží…s úsmevom nadšene beží 😎
🙂
Vieš mi prosím popísať kde presne je ta skurvená odbočka do čiernej javorovej????
uz som ju hladal viackrát a nenasiel som ju…..
dik za odpoved milan trenčín
Promiň, na vulgarismy neodpovídám 🙂
Ufff. Obrovský materiál o naprosté divočině. Tam se asi cítíš „svobodný“ na těle a hlavně na duši. Jsou v té Javorové dolině aspoň kamzíci?
samozřejmě, pod Snehovými vežami potkávám pravidelně starého samotáře…
aj on 😎
Oboustranné potěšení spřízněných duší. Znám a jednoho až teplo na duši poleje. Když jsem v zimě chodil ráno ke krmelci na konci zahrady /šakvíš/, hladové srnky poodběhly dál do lesíka, jedna zůstala stát a těma velkýma očima se důvěřivě na mě dívala /žádný prudký pohyb -já/a nechávala mě až do určité vzdálenosti dojít. Byla to Líza. co se na zahradě narodila, vychovala na našich keřích a kytkách celkem 7 srnčat a nakonec o Vánocích před 3 roky sama u boudičky na nářadí zemřela přirozenou smrtí. Od té doby je v krmelci velká kostka soli, ale už nekrmím . Už žádný blízký kontakt nechci.
Líza mala u vás krásny život.
blízky kontakt je rizikový, ale ak človek nechce žiť sám na pustom ostrove, asi sa mu nevyhne…..
Celý společný život s Hankou jsme měli živé tvory. Teď ještě doopatrujeme ty dvě /Mikeš a babča/ a pak už jen sami a budem hířit */to je tak děsný tvar, že bez kontextu věty nepoznáš vocogo/. Od včera mám opět řidičák. Venku je krásný podzimný den, jen barvičky letos nic moc.
neboj, poznám 😉
podstatné je držať sa svojich zásad zarite a nedať si autoritu podriť 😉 😎
Díky za podporu a napadlo mě, jestli Tvé poslední slovo se nemělo rozdělit? Ahoj v pondělí
🙂
ahoj Buteo, ano, aj prvé – je to náš starý dobrý obľúbený rodinný vtípek 😎
Aktualizováno (přidána jedna fotografie).