Počasí jako na houpačce, tak vypadá letošní zima. A nejen letošní. Už jsme si zvykli, že toto roční období dostává svému jménu jen několik málo dnů v roce…
Ty tam jsou časy stabilního zimního počasí s nemalými vlivy arktických tlakových výší. Navíc letošní leden jakoby se rozhodl, že vrtochy počasí bude demonstrovat každý týden několikrát. Mrazivé sluneční dny, krajina bez sněhové pokrývky, za pár dní obloha v barvě olova a půl metru sněhu. Den nato lijáky, které promění sníh v břečku. Ta se přes noc změní v ledovou krustu, která příští ráno komplikuje život řidičům i chodcům.
Ve městě takovým změnám bude nakloněn jen málokdo. Vypravili jsme se však do přírody a během jediného týdne pozorovali tváře krajiny a její změny. Dvě neděle po sobě jsme si vyšli údolím říčky Bělé do oblasti Pavlovských mokřadů, k prameništi řeky. Následující fotografie ukazují, jak se vzhled jednotlivých míst během několika dnů změnil. Avšak nejen vzhled. Rozdílné meteorologické veličiny – teplota, srážky, oblačnost, sluneční svit, námraza – dosazené jako proměnné do rovnice pocitů, do rovnice působení krajiny na člověka, vytvořily zcela odlišná řešení. Jasná splynutí s krajinou na straně jedné, na druhé pak pocity ne nepodobné splínům a chmurům. Obraz krajiny má velmi široký vliv na lidskou mysl.
Výpravu začínáme u Boskovické přehrady. Sluncem ozářená, za týden v mlze a sněhu utopená.
Bělá nad Boskovickou přehradou má v zimním období jen málo vody. Říční proud dlouho vzdoruje ledovému sevření. Tři dny, kdy se teplota v údolí řeky blížila minus dvacítce, však stačí na to, aby byla řeka spoutána.
Dvě rozdílné tváře krajiny – louky nad Melkovem:
Pavlovské mokřady byly při naší první návštěvě ozářené sluncem. Hra barev v režii slunečních paprsků. Po týdnu tu bylo mnohem více sněhu, ledová vrstva na hladině jezírek byla silnější. Na malou chvíli zataženou oblohou pronikly sluneční paprsky. Krajina jakoby se však zalekla a záhy se ponořila do šedé mlhy.
Tvář krajiny se dokáže změnit stejně rychle, jako tvář člověka. Je zajímavé tyto změny pozorovat a porovnávat. Jen tak je možné poznat její ucelený obraz.
Závěrem několik snímků bez srovnání:
Profesionální fotky pro výběr redaktorům romantického kalendáře
….no to by šlo, aj láska má slniečkové aj zamračené dni 😎
🙂
bez falešné skromnosti – opravdu nevím; vůbec jsem ten článek nechtěl publikovat…
Kvůli fotografiím.
To by byla velká chyba. Já ho mám označený a až budu psát nějaký výlev a budu potřebovat trochu zjemnit /něco jako pálivou fazolovku smetanou/, šáhnu bez dovolení sem
btw, na tomto článku je výborne vidno prečo si fotografi navzájom prajú dobré svetlo….
„Obraz krajiny má velmi široký vliv na lidskou mysl.“
ano. asi aj preto sú všetci ľudia v meste furt takí zamračení.
bo tam žiadna krajina nie je.
Veľmi pekné fotky
Díky… už jsem psal buteovi, že já z nich dvakrát nadšený nejsem
Proč bys neměl být nadšený? Je to pěkné, zachytit takto jinak v podstatě obyčejnou krajinu.
Ano to je. Ale otázka zní: Jak zachytit? 🙂
no tak napr. lasom, foťákom, alebo sieťkou na motýle!
alebo na sny…btw, tým foťákom ti to ide prevelice dobre, nebuď na seba taký prísny! 😎
nebo na mucholapku.
moja reč! 😎
jednak je to zaujímavé porovnanie, a druhak sú tie fotky naozaj pekné!
a treťjak, keby prišiel náhodou TlusŤjoch, tak by videl krásnu tvár kráľovnej Obleff 😎
TreŤjak byl sovětský hokejový brankář.
Byl jsem tu a líbí se mi tu.
Díky. Velmi dobrý brankář s disciplinou CSKA Moskva 😉
„…Je to pěkné, zachytit takto jinak v podstatě obyčejnou krajinu…“
A udělat z ní neobyčejnou.
Na poslední fotce bych se ráda prošla, ale asi královna Obleff nedoporučuje.
ahoy quick, to si pekne povedala! 😉
poslední fotka je rybník, takže by si asi bola zablatená yak prasátenko 😉