Hudba roku 2015. Část II.

Hudba roku 2015 (zdroj: osamelipisnickari.cz)

Hudba roku 2015: Petr Linhart (zdroj: osamelipisnickari.cz)

V druhé části mého povídání o nejlepších hudebních počinech roku 2015 (nejlepších z pohledu mého) vás zavedu na tuzemskou hudební scénu.

Jak jsem již avizoval, potěším milovníky menšinových žánrů, chcete-li folku. I v tomto rámci jsou však moje představení nesourodá a zcela odlišná…

Když jsem psal před rokem o hudbě roku 2014, o tom, co mě zaujalo nejvíce, musel jsem výběr redukovat. Bylo dost toho, co by si povšimnutí zasloužilo. Posunu-li se o rok vpřed, nastává situace opačná. Bez velkého rozmýšlení mohu zařadit do mého přehledu tři – čtyři alba. Další nejsou, nebo je neznám. Třeba podotknout, že až na jedno všechna vyšla už koncem roku 2014; poslechově si je však musím zařadit do roku loňského.

Pořadí, ve kterém alba představuji, neoznačuje žebříček, kterým bych je hodnotil. Nicméně z avizované čtveřice musím dvě alba vyzdvihnout. Rozhlednu Petra Linharta a album Michal Němec a Marie Puttnerová seskupení Půljablkoň.

************************************************************************************

Petr Linhart: Rozhledna

Petr Linhart: Rozhledna

Petr Linhart: Rozhledna

Petra Linharta jsem na mých stránkách představil jako sólového písničkáře i jako kytaristu legendární skupiny Čp.8. Patří mezi naše nejlepší textaře, což dokázali ocenit i někteří naši přední skladatelé. Jmenujme například Jana Spáleného, který verše Petra Linharta zhudebnil na albu Zpráva odeslána (2010).

Už před mnoha lety psal Petr Linhart písně pro skupinu Majerovy brzdové tabulky. Inspiroval se příběhy dávné minulosti, zapomenutými místy. Na svých sólových albech se pak posunul v čase a soustředil se na příběhy Sudet, polozbořených míst, zdánlivě bezvýznamných lidí. Příběh Helgy Braun, poutního místo Skoky na Karlovarsku, další a další příběhy. Magická vlastivěda, Landscape folk, jak Petr Linhart svoji tvorbu sám škatulkuje.

Nejinak je tomu i na třetím sólovém albu Rozhledna. Petr Linhart pokračuje v mapování zajímavých míst, vydává se však i dále, novými směry (píseň Ostrovy). Pojmenování alba je symbolické. Umožňuje autorovi větší odstup a nadhled, propojení nití jednotlivých příběhů. Zároveň se posouvá v čase do minulosti nepříliš vzdálené. Klade vedle sebe asanované Kladno, vedle toho průmyslem a těžbou poznamenaný Most („…víš, i do vyšších sfér, Bůh tady mydlí podle zákonů, prý když má umřít, někdo z těch baronů, nad vodou zjeví se most…“) V písni Na nádraží v Zaječí se stylizuje do pozice bezdomovce na opuštěném nádraží. V téměř hororové skladbě Euronight má zpoždění Zpívá o krajině zlé a prosté dobra, krajině bez Boha. Jedním z vrcholů alba je píseň Kristýno! Příběh vizionářky Kristiny Ringlové, odsouzené za vraždu, ke které se nikdy nepřiznala. Ženy, která do své smrti tvrdila, že jako čtrnáctiletá skutečně viděla Pannu Marii.

Texty skladeb jsou jedním slovem vynikající. Vyzrálé, propracované. Velkým překvapení pro mne jsou melodie. Vynikajících hudební nápady, přitom melodie jasně identifikovatelné; autorův rukopis nelze nepoznat. V porovnání s alby předchozími posun k melodičnosti. Bezchybné, do detailu propracované aranže.

Album nahrál Petr Linhart se svou doprovodnou skupinou 29 Seiten a několika hosty.

Rozhledna stojí někde v českoněmeckém pohraničí, ale za dobrého počasí z ní zahlédnete i věž kostela v Zaječí na Jižní Moravě a párkrát za rok dokonce i vzdálené Tichomoří. Z Rozhledny jsou stále vidět i dávno zmizelá města Most a Přísečnice, staré Kladno, údolí Johanna Antona Breiteho, poutní kaplička Kristýny Ringlové, andělé na obloze i nejkrásnější holky z Ústí nad Labem. A také Jezerský vrch, na kterém vám narostou křídla. (Petr Linhart)

Rozhledna je z mého pohledu to nejlepší, co se na české folkové scéně loni objevilo. Nabízím v ukázce skladbu Euronight má zpoždění. S krátkým povídáním Petra Linharta o vzniku alba.

Galén 2015

************************************************************************************

Půljablkoň: Němec & Puttnerová

Půljablkoň: Němec & Puttnerová

Půljablkoň: Němec & Puttnerová

Stejně jako Rozhledna, i album Němec & Puttnerová patří k tomu nejlepšímu, co se na folkovém poli Česka v posledních letech objevilo.

Proč Půljablkoň? Polovinu seskupení tvoří Michal Němec, protagonista skupiny Jablkoň.

Michal Němec (kytara, loutna, zpěv) a Marie Puttnerová (členka art-folkového Cymbelínu, jazzová vokalistka) tvoří na pohled první hodně nesourodou dvojici. Vizuálně i výrazově. První dojem je však zcela lichý. To, co posluchač během třiačtyřiceti minut uslyší, lahodí uším, pohladí duši, donutí k zamyšlení, a jak známe z Jablkoně, vyvolá i příjemný úsměv.

Autorem hudby u většiny písní je Michal Němec, texty dodala především Zuzana Wirthová, dvorní textařka Jablkoně. Toto propojení je samo o sobě zárukou geniálního souznění hudby a textů.

Michal Němec, Marie Puttnerová

Michal Němec, Marie Puttnerová

Na koncertech si dvojice Němec – Puttnerová vystačí sama. K nahrávání alba si však pozvali několik muzikantů, kteří dodali skladbám potřebnou jiskru a instrumentální oživení: Petr Chlouba (bicí, klávesy, vibrafon), Martin Carvan (kytara), Rastislav Uhrík (kontrabas) a Johnny Jůdl (fagot).

Zpěvu vládne Marie Puttnerová. Posluchače musí napadnout, že její křehký něžný hlas se širokým výrazovým záběrem patří spíše do oblasti šansonu než folku. Syrový hlas Michala Němce – a to mne na celém albu překvapilo asi nejvíce – nevytváří kontrast. Naopak. Podkresluje zpěv Marie Puttnerové a umocňuje ho nebývalou silou.

Patnáct písniček, žádná není tak dlouhá, aby posluchače ukolébala a začala nudit, nenápadných, a přesto velmi silných. Výborná dramaturgie, odlehčené skladby střídají vážné. Pokud bych měl být konkrétní a některé skladby vyzdvihnout, byl bych v rozpacích. Jen těžko bych označoval některou za lepší a jinou za méně. Přesto alespoň: Balada Chanuka – ve stylu Bulata Okudžavy laděná skladba z pera Jiřího Břenka, zakládajícího člena Českomoravské hudební společnosti. Z podobné tradice vycházeí skladba Obcházím. Rozvášněné hlasy obou protagonistů znějí v písni V kameni. Šansonová Malá noční žena, zapomenout bych neměl ani na Hostinu bláznů z repertoáru Jablkoně  … mohl bych skutečně pokračovat a vyjmenovat všech patnáct písní.

V ukázce nabízím jednu z jmenovaných. Balada Chanuka.

************************************************************************************

Vladimír Merta: Imagena

Vladimír Merta: Imagena

Vladimír Merta: Imagena

Těžko říct, jak široké publikum ještě mohou mít písňové lyrické úvahy, autorská tvorba bez kompromisu. Pokud tohle ještě někdo poslouchá, Vladimír Merta pro něj natočil dobrou a dlouhou desku.

Ve čtyřech letech 2011 – 2014 nahrál Vladimír Merta čtyři studiová alba (Ponorná řeka – 2011, Nikdo v zemi nikoho – 2012, Domilováno – 2013 a nejnovější Imagena – 2014). Krom alb studiových vydalo Mertovo „domovské“ nakladatelství Galén ještě několik kompilací a reedicí. Některé mi udělaly velkou radost.

Vraťme se však k Imageně. Ta mi udělala radost největší. Jaká je?

Výběrem písní časově rozmáchlá. Písně jsou léty prověřené, ať z jiných nosičů v jiných verzích, nebo živě z koncertů: Lyrická, z pohledu příznivců Vladimíra Merty prastará Tvoje vlasy ne, jazzbluesová Milenka Štěstěna, Milenec neskutečna z poloviny 70. let, protiválečná Růže z Jericha, inspirovaná cestou do Izraele, Olivovníky z let osmdesátých, reflexí na vlastní písničkářské osudy v polistopadové době je Muž v khaki baloňáku. Žádná z písní není mladší dvaceti let.

Tematicky je album hodně otevřené; láska, smrt, válka. Myšlenky spojené s minulým režimem, ale i ty současné, z hlediska existence nadčasové. Každého posluchače může oslovit něco jiného. Těžko proto některou ze skladeb považovat za vrchol. Za sebe však mohu označit textově velmi silnou Imagenu a melodicky povedenou úvodní skladbu Kus dřeva v ruce.

Na předchozí album (Domilováno) Imagena navazuje pouze složením doprovodné studiové kapely. Kytarista Josef Štěpánek, bicí David Landštof, saxofonista Jan Štolba a sbor Doubravánek se objevují na obou. v Imageně se přidal baskytarista Jakub Vejnar a hráč na klávesy Ondřej Fencl, se kterým v posledních letech Merta koncertuje. Posun od akustické kytary a klavíru k elektrickým nástrojům není prvoplánový a pro výraz alba není příliš důležitý. Prvním je tu bezesporu Merta.

Samotné album má bohatou výpravu. Obsahuje všechny texty a komentáře k nim. A také esej Vladimíra Merty Imagena – pozdní čtení nečteného. Stojí za přečtení.

V ukázce nabízím skladbu Kus dřeva v ruce …a vlastně celé album.

Galén 2014

zdroj: Milan Tesař, radio Proglas

************************************************************************************

Asonance: Tesař z Nazareta

Asonance: Tesař z Nazareta

Asonance: Tesař z Nazareta

Rozmýšlel jsem, zda album Tesař z Nazareta do mého výběru zařadit, či nikoli…

Skupina Asonance oslaví letos čtyřicítku. Za tu dobu vydala devět alb. Má svůj čitelný rukopis, výraz, její skladby znalý posluchač pozná po úvodních taktech. Kapela se zaměřuje na skotské a irské lidové balady a některé písně jsou v oblasti folku považovány za hity. Připomeňme alespoň Dva havrany nebo Čarodějnici z Amesbury.

Žel hity, které si u posluchačů našly natrvalo svoje místo, na které posluchači při koncertech čekají, na posledních albech najdeme jen stěží. Za sebe mohu jmenovat snad pouze píseň Duše mé lásky. I ta však nepatří mezi nejmladší. Ale abych jen nehanil. Kapela bezesporu patří mezi jistoty české folkové scény.

Proč jsem se rozhodl album Tesař z Nazareta do mého výběru zařadit? Z mého pohledu je příslibem. Příslibem změny. Potřebné změny.

Mnohé folkové kapely už před lety zachytily trend přechodu od ryze akustického výrazu k aranžím sytějším, založeným na elektrických nástrojích. Skalní folkaři dlouho ronili slzy, byla to generační záležitost, akustické nástroje k folku odjakživa patřily. Nicméně po čase se většina z nich shodla na tom, že vývoj přinesl jasná pozitiva.

Nelze říci, že se Asonance od výrazu ryze akustického odklonila až na posledním albu. Jak jedna z recenzí říká, pro kapelu je charakteristická evoluce, nikoli revoluce. Ale Tesař z Nazareta přinesl výrazný posun. Jednoznačně k lepšímu. Elektrické nástroje patří k jistotě, výrazně se změnily aranže. Posunuly se blíže k popu. Ne, nechci strašit, i mně toto slovo občas nahání hrůzu. Asonance změny provádí s citem a s cílem získat na kvalitě. A to je – znovu opakuji – ten důvod, proč jsem album Tesař z Nazareta do mého výběru zařadil.

Zmínit třeba i další posun. Jedenáctičlenná sestava umožňuje s aranžemi pracovat tak, aby žádné dvě písně na albu nezněly stejně. V tomto směru je Tesař z Nazareta dokonalý. Což bych o předchozích albech Jestřáb a Království Keltů asi říci nemohl.

A do třetice: posun je zřejmý i ve výběru písní. Jedinou výpravnou baladou s tragickým koncem (dříve pro Asonanci téma téměř nosné) je Lord Gregory. Úvodní píseň Bannockburn má rockový, tedy i velmi rytmický výraz. Naopak Oral Janko, zdánlivě moravská lidová (skutečností je, že pochází z britských ostrovů), dává vyniknout a gradovat doprovodným nástrojům tam, kde působí textová monotónnost. Bitva u Arsufu se odehrává na Blízkém východě v čase křížových výprav. Jednou z nejlepších skladeb je Kolovrátek, příběh o odloučení. Duchovně laděná je titulní skladba Tesař z Nazareta a závěrečná modlitba Za údolím. Tu nabízím v ukázce.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Hudba roku 2015. Část II.

  1. SV napsal:

    ….tak k rozhlednám má pepa odvždy vrelý vzťah 😉

  2. SV napsal:

    …..tak môj návrh premenovať úvodnú na úrodnú stránku sa yaksi netretol s pochopením 😉 ale to neva, EP je zaujímavá aj tak – som si včera prečítala príbeh Kristiny Ringlové…..

  3. SV napsal:

    ….vieš, že z hudby mám najradšej šumenie vetra v kosodrevine, ale tieto články si prečítam…. 😎

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *