Tatranské vrcholy CXV – CXVIII. Karbunkulový hrebeň

Hřeben vybíhající z Belasej veže k východu, pokračující postupně přes čtyři pojmenované vrcholy a pět pojmenovaných sedel k Jastrabej veži.  

Karbunkulový hřeben je neodmyslitelnou součástí panoramatu Doliny Bielej Kežmarskej vody při pohledu z turistického chodníku k Zelenému plesu. 

Tatranské vrcholy CXV:       Malý Kolový štít
Tatranské vrcholy CXVI:     Zadný Kopiniak
Tatranské vrcholy CXVII:   Prostredný Kopiniak
Tatranské vrcholy CXVIII: Predný Kopiniak

************************************************************************************

 Karbunkulový hrebeň

Vedlejší hřeben vybíhající z Belasej veže v hlavním hřebeni Vysokých Tatier k východu. Odděluje Malú Zmrzlú dolinu od Červenej. Tvoří ho Belasé sedlo, Malý Kolový štít, Zadná Karbunkulová štrbina (Zadná Sklenená štrbina), Zadný Kopiniak, Prostredná Karbunkulová štrbina (Prostredná Sklenená štrbina), Prostredný Kopiniak, Predná Karbunkulová štrbina (Predná Sklenená štrbina), Predný Kopiniak a nad Zelené pleso vysunutá Jastrabia veža.

Poznámka: V některé literatuře je pod názvem Karbunkulový hrebeň uváděna pouze část výše zmíněného hřebene mezi Belasým sedlom a Jastrabím sedlom, tedy bez Jastrabej veže. Tohoto řazení se budu držet i já. Jastrabia veža byla předmětem XXVII. části mého seriálu o tatranských vrcholech.

V Karbunkulovom hrebeni je devět popsaných objektů. Belasé sedlo odděluje Belasú vežu od Malého Kolového štítu; ten je Zadnou Karbunkulovou štrbinou oddělen od Zadného Kopiniaku. Následují Prostredná Karbunkulová štrbina, Prostredný Kopiniak, Predná Karbunkulová štrbina a Predný Kopiniak, posléze Jastrabie sedlo.

Poznámka: Karbunkulové štrbiny byly dříve označovány jako Sklenené štrbiny

Názvosloví polské, které je podrobnější, pojmenovává další čtyři elevace v hřebeni Predného Kopiniaku.

Severní stěny Karbunkulového hrebeňa, spadající do Červenej doliny, jsou relativně mírné. Stěny jižní, zvedající se nad Malou Zmrzlou dolinou, jsou strmé. Tvoří val, v polském názvosloví označován jako Kopiniakowy Mur. Dosahuje výšky kolem dvou stovek metrů. Tato formace je protkána sítí horizontálních i vertikálních prvků; v polském názvosloví má většina z nich svá jména (kolem dvaceti popsaných objektů).

Karbunkulový hrebeň patří mezi nejvyhledávanější tatranské cíle vysokohorských turistů. Přechod hřebene je možné realizovat v doprovodu horského vůdce. Obtížnost cesty se pohybuje kolem II UIAA, bez podcházení některých úseků hřebene II-III. Cesta začíná v Jastrabom sedle a pokračuje přes Kopiniaky na Malý Kolový štít a Belasú vežu. Málokterý turista však chce přechod ukončit už zde. Většina pokračuje na Zmrzlú vežu a Kolový štít. Sestup pak vede Malou Zmrzlou dolinou.

Karbunkulový hreneň nabízí překrásné pohledy do přilehlých dolin. Dominantními objekty při pohledu k severu jsou Jahňací štít a hřeben spojující ho s Kozím štítom. Na dalším horizontu se táhne hradba Belianskych Tatier. Pohledu na stranu jižní až jihovýchodní vévodí rozsocha Lomnického štítu a Baranie rohy. Blíže, na opačné straně Malej Zmrzlej doliny se tyčí Čierny štít.

Jako první v letním období přešli Karbunkulový hrebeň polští horolezci Zygmunt Klemensiewicz a Roman Kordys (11. srpna 1905).

Zimním prvovýstup je připisován trojici polských horolezců (Jadwiga Honowska, Zofia Krókowska a Jan Alfred Szczepański, kteří Karbunkulovým hrebeňom přešli na Malý Kolový štít 5. dubna 1928.

Poznámka: údaje o prvovýstupech se v případě Karbunkulového hrebeňa liší. Cituji z horolezeckého  průvodce Vysokých Tatier A. Puškáša.

************************************************************************************

Malý Kolový štít (2276 m. n. m.)

polsky: Mały Kołowy Szczyt, německy: Englischspitze, maďarsky: Englisch-csúcs

Tvarem i polohou nevýrazný vrchol, avšak v Karbunkulovom hrebeni nejvyšší štít mezi Belasým sedlom (Belasou vežou v hlavním hřebeni Vysokých Tatier) a Zadnou Karbunkulovou štrbinou (Zadným Kopiniakom) nad Malou Zmrzlou a Červenou dolinou.

Severní stěna Malého Kolového štítu ustupuje nepříliš strmě do Červenej doliny. Má travnato-skalistý charakter, je protkána množstvím skalních bloků a věžiček. Zcela odlišný charakter má jižní strana štítu. Strmě spadá asi dvě stě metrů vysokou stěnou do Malej Zmrzlej doliny. Tvořena je třemi mohutnými pilíři s hlubokými vhloubeními. Mezi horolezci má stěna zvučné jméno. Aktuálně je v ní popsáno asi šest cest vysoké obtížnosti.

Pojmenování štítu v jazyce slovenském a polském vychází z dřívějšího začlenění vrcholu do masívu Kolového štítu. Názvosloví německé a maďarské odráží jména aktérů prvního doloženého prvovýstupu.

Jako nejvyšší v Karbunkulovom hrebeni nabízí Malý Kolový štít krásné rozhledy do přilehlých dolin a na štíty je lemující. Zajímavý je pohled ke Kolovému štítu a Zmrzlej veži.

První na Malý Kolový štít vystoupili (od severu z Červenej doliny) Antónia a Karol Englischovci s vůdci Jánom Hunsdorferom st. a Jánom Strompfom (18. srpna 1898).

Zimní prvovýstup je připisován trojici polských horolezců (Jadwiga Honowska, Zofia Krókowska a Jan Alfred Szczepański), kteří 5. dubna 1928 přešli Karbunkulovým hrebeňom od Jastrabieho sedla na Malý Kolový štít.

************************************************************************************

Zadný Kopiniak (2255 m. n. m.)

polsky: Zadni Jastrzębi Kopiniak; německy: Hinterer Rotseekopf;
maďarsky: Hátsó-Vöröstavi-púp

Vrchol v Karbunkulovom hrebeni mezi Zadnou Karbunkulovou štrbinou (Malým Kolovým štítom) a Prostrednou Karbunkulovou štrbinou (Prostredným Kopiniakom) nad Malou Zmrzlou a Červenou dolinou.

Zadný Kopiniak je skalní věž v Karbunkulovom hrebeni. Z trojice Kopiniakov je nejvyšší a nejvíce vysunutý na západ.

Vysokohorští turisté věž navštěvují výhradně v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa. Horolezce zajímá exponovaná jižní stěna, vysoká kolem dvou stovek metrů.

Slovenský a polský název vrcholu vychází ze starého spišského a podhalaňského nářečí, kde slovo kopiniak znamená vrchol podobný mohyle. Odráží tak vzhled hřebene při pohledu z Doliny Bielej kežmarskej vody. Názvosloví maďarské a německé je odvozeno od Červeného plesa v přilehlé Červenej doline.

Jako první v letním období vystoupili na Zadný Kopiniak – v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa –  polští horolezci Zygmunt Klemensiewicz a Roman Kordys (11. srpna 1905).

Zimní prvovýstup je připisován trojici polských horolezců (Jadwiga Honowska, Zofia Krókowska a Jan Alfred Szczepański), kteří 5. dubna 1928 přešli Karbunkulovým hrebeňom od Jastrabieho sedla na Malý Kolový štít.

************************************************************************************

Prostredný Kopiniak

polsky: Pośredni Jastrzębi Kopiniak; německy: Mittlerer Rotseekopf;
maďarsky: Középső-Vöröstavi-púp

Elevace v Karbunkulovom hrebeni mezi Prostrednou a Prednou Karbunkulovou štrbinou (Zadným a Predným Kopiniakom) nad Malou Zmrzlou a Červenou dolinou.

Severní stěny Prostredného Kopiniaku mají podobný charakter, jaký mají nejbližší sousedé. Do Červenej doliny spadají nepříliš strmě, na mnohých místech jsou prorostlé travami. Stěna jižní je naopak strmá (nejvíce v horní partii).

Podobně jako Zadný Kopiniak navštěvují vysokohorští turisté i Prostredný Kopiniak výhradně v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa.

Jako první v letním období vystoupili na Prostredný Kopiniak – v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa –  polští horolezci Zygmunt Klemensiewicz a Roman Kordys (11. srpna 1905).

Zimní prvovýstup je připisován trojici polských horolezců (Jadwiga Honowska, Zofia Krókowska a Jan Alfred Szczepański), kteří 5. dubna 1928 přešli Karbunkulovým hrebeňom od Jastrabieho sedla na Malý Kolový štít.

************************************************************************************

Predný Kopiniak (asi 2250 m. n. m.)

polsky: Skrajny Jastrzębi Kopiniak; německy: Vorderer Rotseekopf;
maďarsky: Elülső-Vöröstavi-púp

Elevace v Karbunkulovom hrebeni mezi Prednou Karbunkulovou štrbinou (Prostredným Kopiniakom) a Jastrabím sedlom (Jastrabou vežou) nad Malou Zmrzlou a Červenou dolinou.

Z trojice Kopiniakov věž nejvíce vysunutá na východ. Mezi Jastrabím sedlom a Predným Kopiniakom se nachází ještě několik nevýrazných objektů. Pojmenovány jsou v polském názvosloví, ve slovenském jména nemají.

Predný Kopiniak je charakteristickým prvkem panoramatu Doliny Bielej Kežmarske vody. Z cesty k Zelenému plesu je jeví jako mohutnější soused Jastrabej veže.

Severní stěna spadající do Červenej doliny má travnato-skalistý charakter. Rozložitá, strmá jižní stěna nad Malou Zmrzlou dolinou je z levé strany ohraničena výrazným charakteristickým zářezem spadajícím z Prednej Kopiniakovej štrbiny, asi do dvou třetin výšky stěny. Ze strany pravé ji pak ohraničuje hluboký zářez spadající z Jastrabieho sedla.

Původ slovenského a polského a německého pojmenování byl vysvětlen výše. V názvosloví maďarském se odráží vazba na jedny z prvních horolezců, kteří Predný Kopiniak zdolali. Byli to členové universitního turistického klubu Magyar Turista Egyesület Egyetemi Osztály. Vrchol se tak nazýval Egyetemi-csúcs, tedy Universitní vrchol.

Vysokohorští turisté navštěvují Predný Kopiniak výhradně v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa. Horolezce zajímá exponovaná jižní stěna, kterou vede několik zajímavých cest vysoké obtížnosti.

Jako první v letním období vystoupili na Predný Kopiniak – v rámci přechodu Karbunkulového hrebeňa –  polští horolezci Zygmunt Klemensiewicz a Roman Kordys (11. srpna 1905).

Zimní prvovýstup je připisován trojici polských horolezců (Jadwiga Honowska, Zofia Krókowska a Jan Alfred Szczepański), kteří 5. dubna 1928 přešli Karbunkulovým hrebeňom od Jastrabieho sedla na Malý Kolový štít.

 Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
Arno Puškáš: Vysoké Tatry I (Šport Bratislava 1957)
wikipedia.pl
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000