Marně vzpomínám, které místo v Čechách na mě v posledních letech zapůsobilo tak mohutně, jako údolí říčky Krounky. Neuplynul ani týden a vydal jsem se do těchto míst znovu.
Tentokrát jsem ale nebyl sám a Krounka nebyla jediným cílem naší cesty. Naše krátké putování (23 km ) by se dalo nazvat od kaple ke kapli. Cesta začala u kaple na návsi v Kutříně a končila u Paletínské kaple na okraji Košumberka.
Údolí Krounky připomenu sérií fotografií.
V minulém týdnu jsem musel z časových důvodů vynechat návštěvu hradu Rychmburka. To jsem chtěl napravit; nevěděl jsem však, že hrad je veřejnosti nepřístupný. Že se budeme muset spokojit s prohlídkou nádvoří a malé expozice ve sklepení hradu.
Hrad Rychmburk nechal vystavět Tas z Rychmburka kolem roku 1325 v původním gotickém slohu. Z tehdejšího názvu Reichenburg – bohatý hrad – se vyvinulo dnešní jméno.
Prvním potvrzeným majitelem hradu, podle dochovaných listin, byl Beneš z Vartemberka. Po jeho smrti hrad často měnil majitele. Od druhé poloviny 14. století byl v držení pánů z Pardubic. V době husitských válek a po nich se majitelé znovu často střídali; poté ho až do poloviny 16. století vlastnili Valdštejnové. V letech 1558 – 1714 byl hrad s celým panstvím v držení rodu Berků z Dubé. Roku 1718 se stává majitelem Václav Norbert Oktavián Kinský. Kinští se však na hradě nezdržovali a hrad začal pustnout.
V roce 1823 koupil hrad bavorský kníže Thurn-Taxis. V jeho držení byl hrad až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Od roku 1952 do 2007 byl na hradě domov důchodců. Ten se poté transformoval na domov pro osoby s chronickým duševním onemocněním.
Pro návštěvníky hradu je přístupné pouze nádvoří a hradní galerie, kde mohou shlédnout výstavku prací klientů ústavu a informační tabule o historii hradu.
Není to mnoho. Ale získáváme alespoň základní představu o architektonice a historii hradu. Vracíme se k říčce a sledujeme její tok až pod Košumberk, kde se vlévá do Novohradky. Soutok nemohu minout, není daleko od značené cesty.
Procházíme Košumberkem a míříme do Luže. První zastávkou je poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku.
Zakladatelkou poutního místa na Chlumku v Luži byla hraběnka ze Žďáru Marie Maxmiliána Hieserlová (1633 – 1690), provdaná nejprve za Jindřicha Viléma Slavatu na Košumberku a později za Františka Kryštofa Hieserla z Chodova.
Od svého bratra Františka Eusebia Žďárského ze Žďáru získala hraběnka milostný obraz Panny Marie Pomocné, tzv. Pasovské, který přechovávala na kapli na Košumberku. Snažila se však o zpřístupnění obrazu širší veřejnosti. To ji vedlo k založení a vybudování poutního místa na Chlumku. Ke kapli přicházela procesí poutníků a kaple je nestačila pojmout. Hraběnka se rozhodla vybudovat velký chrám.
Chrám byl postaven podle návrhu českého barokního architekta Pavla Ignáce Bayera. Stavitelem byl italský architekt působící v Čechách Giovanni Battista Alliprandi. Stavba probíhala v letech 1690 – 1696. 7. září 1696 byl slavnostně přenesen milostný obraz Panny Marie do nového chrámu.
Chrám stojí na vyvýšenině, na obdélné, v rozích skosené terase s balustrádou a čtyřmi kaplemi v nárožích. Další, výklenkové, se nacházejí v delších stranách stavby. Za vstupní branou s kovovou mříží vede vzhůru růžencové schodiště (63 schodů). Na protilehlé straně ochozu vede schodiště k jezuitské rezidenci.
Od roku 1991 probíhala rozsáhlá rekonstrukce chrámu, která byla dokončena až v roce 2011 opravou interiéru. Zajímavostí je bezbariérový přístup do chrámu pomocí výtahu od jezuitské rezidence.
Cestu jsme zakončili opětovnou prohlídkou hradu Košumberka. Poslední naše kroky pak vedly k Paletínské kapli za obcí.
……akože to spieva ten Plíhal? od hradu ke hradu putujem… 😉
….údolíčko je to krásne, samé sa tam píšu básne 😎
„Kinští se však na hradě nezdržovali“ tam sa im nedobre chovali kone 😉 ˇ
http://www.js-legacy.wbs.cz/Kun-Kinsky.html
Naopak. Tam by se jim líbilo!
🙂 🙂
Opětovně chválím. 🙂
Děkuji! 🙂
Ta voda voděnka, ta mě uchvacuje pořád. A dnes už bude jaro, sice v noci nám umrzly okurky, ale teď je jasno, modré nebe a veselá nálada.
Ahoj. I tady je konečně pěkně. Bude zas nějaký výlet 🙂