Krušné hory: Na Auersberg a ke Kleiner Kranichsee

Krušné hory: Na Auersberg a ke Kleiner Kranichsee

Krušné hory: Na Auersberg a ke Kleiner Kranichsee

Na nepříliš rozsáhlou stránku deníku mých krušnohorských toulek si mohu připsat další, velmi pozitivní záznam…

Pozdnělistopadová túra se v jedné věci lišila od jiných mých cest. Nepřipravoval jsem se na ni. Nechal jsem putování doslova volný průběh, a to obvykle nedělám. Jasno jsem měl pouze v místech. V cílech, ke kterým jsem chtěl dojít. Jediným pomocníkem mi byla tištěná mapa. GPS mi měřila pouze délku trasy, turistickou mapu Německa v ní uloženu nemám.

Z jiných míst Krušných hor jsem několikrát spatřil vrch Auersberg s rozhlednou a radarovou stanicí. Už tehdy mi bylo jasné, že výhled z Auersbergu musí být doslova exkluzivní. U Malého Jeřábího jezera, druhého cíle mého putování, jsem už byl. Dostal jsem se k němu ze strany české. Až na místě samotném jsem se tehdy dověděl o možnosti přejít v rezervaci státní hranici a prohlédnout si ji i ze strany saské.  Tehdy mi však nezbyl čas.

Veškeré zajímavosti a informace jsem tedy sbíral až cestou nebo po ní.

Vlak z Karlových Varů do Nejdku si razí cestu hlubokou mlhou. Z ní vypadávají  kapky deště a nic nenasvědčuje tomu, že se dále něco změní. V Nových Hamrech však inverzní oblačnost rázem končí. Zůstává kdesi dole a přenechává prostor jen čisté modři. S dalšími výškovými metry je vzduch průzračnější a průzračnější.

Na pěkném nádraží v Johanngeorgenstadtu vystupuji z vlaku. V té chvíli je mi už jasné, že zhruba 700 metrů železnice, které mě dělí od české stanice Potůčky, obnášelo rekordní sumu, jakou jsem kdy za cestu vlakem zaplatil. Znalí vystoupí v Potůčkách a nekupují si mezinárodní jízdenku do Johanngeorgenstadtu. Já už příště také ne.

Johanngeorgenstadt leží v západní části Saska, na česko-saské hranici, při ústí hraničního potoka Breitenbach (na české straně Blatenský potok) do říčky Schwarzwasser (Černá). Na opačné straně Blatenského potoka se nachází česká obec Potůčky.

Johanngeorgenstadt byl založen roku 1654, se svolením saského kurfiřta Johanna Georga I. von Sachsen. Ten umožnil exulantům, kteří byli nuceni opustit nedalekou Horní Blatnou, aby se zde usadili. Rozhodl zároveň, že město bude pojmenováno po něm.

Hned po svém založení městečko trpělo chudobou a jeho hospodářská situace byla svízelná. Díky tomu bylo dokonce osvobozeno od daní. V roce 1662 však byl ve městě zřízen horní úřad. Zasloužil se o to Abraham Wenzel Lȍbel, původem z Horní Blatné. V roce 1680 bylo v Johanngeorgenstadtu a jeho okolí již na sto dolů. Těžba cínu a stříbra dosáhla vrcholu v roce 1716. Později, v 18. století, nastal pokles těžby. Toto století navíc přineslo městu několik katastrof. Zemětřesení, hladomory, velký požár města.

Další hornický boom nastal po druhé světové válce. Byly zahájeny průzkumné geologické práce a připravena těžba uranu. Díky ní vzrostl počet obyvatel z poválečných 6500 na 42000. Těžbou byla postižena stará část města a obyvatelé byli přesídleni do nových čtvrtí. Od roku 1955 těžba uranu opět klesala a v roce 1958 byla zcela ukončena.

Po roce 1990 došlo ve městě k útlumu veškerého průmyslu. Textilního závodu, známého závodu na výrobu rukavic, nábytkářského průmyslu a strojírenského závodu. Počet obyvatel klesl na předválečnou úroveň. Ve městě zůstal velký počet neobydlených bytů, které rychle chátraly. Náklady na jejich likvidaci přivedly na mizinu městskou pokladnu. V roce 2011 dosahoval městský dluh 9,6 milionů eur.

Johanngeorgenstadt sestává z několika místních částí. Ze všech stran je obklopují zalesněné vrcholy Krušných hor. Nejvyšší z nich je Auersberg. O devatenáct metrů převyšuje tisícimetrovou nadmořskou výšku.

Z batohu vytahuji mapu, bez které bych se z městečka nejspíš nevymotal. Po silnici několik stovek metrů zpět. Směr Potůčky. Prakticky na každém kroku objevuji stopy po hornické činnosti. Široký portál v místě, kde silnici opouštím, nese letopočet 1950. Byl to tedy uranový důl. Nese jméno Glöckl. Jak později zjišťuji, je tento portál součástí dnes ukázkového dolu – hornického muzea (Lehr- & Schaubergwerk Frisch Glück „Glöckl“), kde se mohou návštěvníci seznámit s těžbou dříve stříbra a později uranu.

Johanngeorgenstadt: Štola dolu Glöckl <br>(součást hornického muzea Lehr- &amp; Schaubergwerk Frisch Glück "Glöckl")

Johanngeorgenstadt: Štola dolu Glöckl
(součást hornického muzea Lehr- & Schaubergwerk Frisch Glück „Glöckl“)

Oči mám nalepeny na mapě. Nedaleko portálu bych měl narazit na modré značení, které by mě mělo dovést až na Auersberg. Jenže vím, jak to s turistickým značením v Sasku je. V mapách je ho hojnost, v terénu je to horší.

Křivdím. Je to omyl pramenící z dřívějších nedobrých zkušeností a saským turistům se za to hluboce omlouvám. Ve skutečnosti je značení v Krušných horách stejně kvalitní jako v Čechách. Je dokonce četnější, vypracováno i pro ty, kteří s pohybem v terénu příliš velké zkušenosti nemají.

Značení cesty Kammweg Erzgebirge – Vogtland je velmi dobré.<br /> Ukázka tzv. "volavky". Značky na konci dlouhého úseku, <br>kde není možné připevnit či namalovat značku

Značení cesty Kammweg Erzgebirge – Vogtland je velmi dobré.
Ukázka tzv. „volavky“. Značky na konci dlouhého úseku,
kde není možné připevnit či namalovat značku

Modré značení mě bez jediného problému přivedlo až na Auersberg. Navíc jsem zjistil o této cestě velice zajímavá fakta. Má svoje jméno: Kammweg Erzgebirge – Vogtland. Hřebenová cesta Krušné hory – Fojtsko. Sympatické, navíc celá dálková trasa měří 285 kilometrů a vede z Geisingu do bavorského Blankensteinu!! Obdoba naší Krušnohorské magistrály v mnohem velkorysejším pojetí.

Velká výzva…

Stoupám příkrým svahem do místní částí Altstadt. Procházím krásným parkem, kde se tyčí symbol a zároveň zvláštnost tohoto krušnohorského města: obloukový svícen Schwibboten. První prototyp zhotovil v roce 1778 místní kovář Teller. Postupem času se stal i symbolem celého Krušnohoří. Spatřit ho můžete v miniaturní podobě nad vchodem do každého domu, každé chalupy, a tady v městském parku.

Johanngeorgenstadt, Schwibboten

Johanngeorgenstadt, Schwibboten

Po vrstevnici pokračuji nad údolím potoka Schwefelbach. Zalesněnou krajinou obcházím velkým obloukem rozlohou nemalý Johanngeorgenstadt. Kolem dalších opuštěných štol, kolem hamru vybudovaného v roce 1775. Jeho zbytky byly zakonzervovány, turisté si je mohou prohlédnou a na informační tabuli si přečíst zevrubné informace o jeho historii.

V okolí města jsou četné stopy po hornické činnosti

V okolí města jsou četné stopy po hornické činnosti

Bývalý hamr na potoku Schwefelbach

Bývalý hamr na potoku Schwefelbach

Johanngeorgenstadt je významným zimním střediskem. Poloha na severní straně Krušných hor v nadmořské výšce od 700 do téměř 1000 metrů zajišťuje dostatečnou sněhovou pokrývku po většinu zimy a návštěvníkům nabízí bohaté vyžití. Najdete zde  dobře udržované běžkařské tratě, sjezdovky, údajně i přírodní zimní stadion.

A také skokanské můstky. Právě přicházím k nim.

První můstek tu byl vybudován už v roce 1929. V současnosti se tu nachází hned tři. Velký, střední i malý. Jejich stav však nenasvědčuje tomu, že by byly příliš často používané. Nevím. Neslyšel jsem o závodech skokanů v tomto městě. Monopol na skoky na lyžích v Sasku mají zcela jistě nedaleká střediska Klingenthal a Oberwiesenthal.

Skokanské můstky v Johanngeorgenstadtu

Skokanské můstky v Johanngeorgenstadtu

Skokanské můstky v Johanngeorgenstadtu

Skokanské můstky v Johanngeorgenstadtu

Cesta na Auersberg není přímočará. Kopíruje lesní cesty, které se lámou v ostrých úhlech. Přibližují se znovu a znovu Johanngeorgenstadtu a hned se zase vzdalují. Opět se dostávám k jedné z okrajových čtvrtí města. Rozkládá se na rozlehlé louce, ze které se otevírá nádherný pohled na pohraniční hřeben Krušných hor. Blatenský vrch, Klínovec, Fichtelberg. Nejvyšší vrcholy v širokém okolí. Průzračný vzduch vysoko nad inverzní oblačností dává tušit, že i z nedalekého Auersbergu uvidím dost.

Cestou na Auersberg: Pohled (zprava) na Blatenský vrch, Klínovec a Fichtelberg

Cestou na Auersberg: Pohled (zprava) na Blatenský vrch, Klínovec a Fichtelberg

Od tohoto vrcholu mě dělí nějakých pět kilometrů, hodina cesty. Přibližuji se k frekventované silnici z Johanngeorgenstadtu do Eibenstocku. Přecházím ji v místě, kde u silnice stojí jeden penzion vedle druhého. Nedivím se. O místo musí být v zimě velký zájem a turisty se to tu musí jen hemžit. Ne však dnes, a tím nechci říct, že bych je vyžadoval.

Auersberg

Auersberg

V Sasku je to jiné než v sousedním Bavorsku. Tam by mnozí nelenili a nádherný podzimní den by si vychutnali ve velkém stylu. V(e skoro přímé) souvislosti s tím vnímám i další skutečnost. Při putování saskými krušnohorskými lesy si jí nelze nevšimnout. Nikde v lese, na žádném rozcestí kříž, boží muka. Tak, jak je známe u nás nebo ve zmíněném sousedním Bavorsku. V  samotném Johanngeorgenstadtu sice stojí velký kostel, ale to je vše. Žádná kaple, nic takového. Zvláštní, ale současná bezbožnost Saska je vcelku známá.

Značená cesta mě přivádí k úpatí Auersbergu. Začíná táhlé stoupání k vrcholové partii. Na vrcholu samotném se nachází 15 metrů vysoká kamenná rozhledna a restaurace s ubytovacími kapacitami.

Auersberg je druhý nejvyšší samostatný krušnohorský vrchol Saska. To tvrdí informační tabule. Sice nevím, co znamená v geografickém smyslu samostatný a nesamostatný, jak se to pozná. V širším okolí je poměrně dost vrcholů vyšších. Odlišit jejich samostatnost skutečně nedovedu. Na kráse pohledu s Auersbergu to ovšem nic nemění.

Hostinský z restaurace mi za poplatek 1e půjčuje klíče od rozhledny. Vlastně, co za jedno euro? Nemá nazpět na pětieurovou bankovku, platím tedy v českých korunách. Je to zvláštní, pořád tomu nemohu přijít na kloub. Krásný podzimní den, restaurace je prázdná. Dva hosté popíjejí před restaurací pivo, jinak liduprázdno.

Rozhledna a restaurace na Auersbergu

Rozhledna a restaurace na Auersbergu

Odemykám dveře rozhledny, točité schody…a zklamání. Nemám rád rozhledny, které umožňují výhled pouze přes uzavřená okna. Výhled je omezen, nelze smysluplně fotografovat. Vnímám to jako hluboké příkoří a nejspíš začnu na túry nosit šroubovák. Pro podobné případy. Mít ho dnes, otevřel bych si okna a bylo by líp.

Auersberg, rozhledna

Auersberg, rozhledna

Pro fotoaparát, pro oči je však pohled z rozhledny i skrze skla fantastický. Pohled do Saska je v tento nádherný podzimní den neuvěřitelně daleký. Hodně přes sto kilometrů. Na straně opačné vrcholy Slavkovského lesa, dále na severovýchod nejvyšší vrcholy Krušných hor. Všude dokola hluboké nekonečné krušnohorské lesy. Kdo začne vyprávět o poničených Krušných horách, měl by se přijet podívat sem.

Na severovýchodě rozeznávám Bȁrenstein, vrchol nedaleko města Vejprty. Vybavuje se mi cesta přes Krušné hory v loňském roce. A hned mě napadá další. Po trase Kammweg Erzgebirge – Vogtland.

Pohled z Auersbergu do Saska. V popředí přehrada Stausee Sosa

Pohled z Auersbergu do Saska. V popředí přehrada Stausee Sosa

Pohled z Auersbergu k severovýchodu. Vpravo Klínovec, uprostřed nenápadný Bȁrenstein

Pohled z Auersbergu k severovýchodu. Vpravo Klínovec, uprostřed nenápadný Bȁrenstein

Radarová stanice na Auersbergu

Radarová stanice na Auersbergu. Od ní vlevo Klínovec a Fichtelberg

Zkouším fotografovat přes sklo, nedaří se. Scházím z rozhledny a snažím se alespoň něco zachytit objektivem z ochozu restaurace.

Alespoň něco…

Kousek od rozhledny se nachází mohutná stavba radarové věže sloužící řízení letového provozu. Je mnohem vyšší než rozhledna. Z ní by byl pohled dokonalý. Jenže tam se nedostanu.

Čeká mě zhruba čtyřkilometrový návrat stejnou trasou, kterou jsem přišel. Poté již po zeleném značení k Malému Jeřábímu jezeru. Zde vlastně Kleiner Kranichsee.

O tomto místě jsem na mém webu psal před třemi lety. V listopadu 2013 jsem k němu došel z české strany, z horské osady Jelení. Místo mě tehdy nadchlo. Není divu, že se k němu rád vracím.

Malé Jeřábí jezero je jedním z nejzachovalejších rašelinišť v celém Sasku. Jeho 6 – 7 metrů mocná vrstva rašeliny vznikala sedm a půl tisíce let usazováním odumřelých částí rostlin, převážně rašeliníku, suchopýru, keříčkových porostů. Ty byly pod vodou odříznuty od přístupu vzduchu a téměř se nerozložily. Rašeliniště je syceno téměř výhradně srážkami. Patří ke kyselým, na živiny chudým rašeliništím vrchovištního typu. V rezervaci se vyskytuje celá škála chráněných živočichů a rostlin.

Tolik ve stručnosti z informační tabule. Ta tvrdí i to, že pojmenování rašeliniště je odvozeno od slovanského slova hranice (= granica). Přitom Kranich znamená skutečně jeřáb (ve smyslu pták).Tak nevím, jak to tabule myslí…

Rezervace byla vyhlášena již v roce 1939. Díky tomu je mimořádně zachovalá. V roce 2011 došlo k jejímu rozšíření o další dvě území (rašeliniště Butterwegmoor a Henneberger Hang). Vznikla tak chráněná krajinná oblast o rozloze 103,8 ha.

Z lesní cesty vede do rezervace upravený povalkový  chodník. Míjí vodní tůně s ostrovy rašeliníku. Na konci chodníku se nachází vyhlídková plošina, která umožňuje nahlédnout do rezervace. Ta je vesměs porostlá klečí, jen v některých místech je možné spatřit otevřené plochy.

Povalkový chodník v rezervaci Kleiner Kranichsee

Povalkový chodník v rezervaci Kleiner Kranichsee

Pohled do rezervace Kleiner Kranichsee

Pohled do rezervace Kleiner Kranichsee

Rašelinoště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Rašeliniště Kleiner Kranichsee

Nádherné místo. Pokouším se ještě nahlédnout do rezervace z její jižní strany, kterou tvoří státní hranice. Je však po podzimních deštích a rašeliniště je bohatě nasyceno vodou. Daleko se nedostávám.

Dlouhý čas trávím v rašeliništi. Poté se vracím na lesní cestu a mířím zpět do Johanngeorgenstadtu. Kousek od rezervace se nachází výletní restaurace Henneberg. Informační tabule upozorňuje, že se v této lokalitě nacházel cínový důl.

Restaurace je oním místem, ke kterému se dá přijít po neznačené cestě z české strany, z osady Jelení.

Jsem v nadmořské výšce 900 metrů. Čeká táhlé mě klesání k Johanngeorgenstadtu. Nejprve k další z jeho místních částí, Oberjugelu. Nad prvními domky se nachází nekonečná louka, ze které se otevírá další z nádherných pohledů na hraniční vrcholy Krušných hor.

Johanngeorgenstadt, Oberjugel. Pohled k Blatenskému vrchu

Johanngeorgenstadt, Oberjugel. Pohled k Blatenskému vrchu

Johanngeorgenstadt, Oberjugel. Pohled k Blatenskému vrchu

Johanngeorgenstadt, Oberjugel. Pohled k Blatenskému vrchu

V Johanngeorgenstadtu mě čekají další a další překvapení. Především technické zajímavosti spojené s těžbou rud. A také přírodní zajímavost na státní hranici. Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží.

Johanngeorgenstadt / Potůčky. <br>Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží

Johanngeorgenstadt / Potůčky.
Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží

Johanngeorgenstadt / Potůčky. <br>Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží

Johanngeorgenstadt / Potůčky.
Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží

Malou oklikou kolem kostela a znovu městským parkem se vracím k nádraží v Johanngeorgenstadtu.

Kostel Exulantenkirche v Johanngeorgenstadtu

Kostel Exulantenkirche v Johanngeorgenstadtu

Na nepříliš rozsáhlou stránku deníku mých krušnohorských toulek si mohu připsat další, velmi pozitivní záznam.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 komentářů: Krušné hory: Na Auersberg a ke Kleiner Kranichsee

  1. TlusŤjoch napsal:

    Ta rozhledna je krásná stavba.

  2. SV napsal:

    „Nechal jsem putování doslova volný průběh“ a dobre si urobil! 😎

  3. SV napsal:

    „kteří byli nuceni opustit nedalekou Horní Blatnou“ prečo?

  4. Anonym napsal:

    Butterwegmoor? maslová cesta močiarom? 😯

  5. SV napsal:

    Rašeliniště Kleiner Kranichsee – krásne fotky z krásneho miesta

  6. SV napsal:

    Soutěska Blatenského potoka ve fylitovém podloží – tak to musí byť prekrásne, strieborná vodička!

  7. SV napsal:

    teda ale kostolík tam majú parádny!

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *