Hudba roku 2016. Část II.

Hudba roku 2016

Hudba roku 2016

Druhou částí pokračuji v zamyšlení Hudba roku 2016.

Nemám ambice a ani nemohu sledovat vše nové, co se na hudebním poli objeví. Mé žánrové zaměření je navíc velmi úzké; snad i proto se můj výběr může jevit jako podivně selektivní.

V části první jsem představil alba autorů, kteří v loňském roce, doslova pár dnů po vydání svých děl, odešli do hudebního nebe.

Dnes představím další dvě, která si získala pevné místo v mé soukromé diskografii. 

Bob Dylan: Fallen Angels

Bob Dylan: Fallen Angels

Bob Dylan: Fallen Angels

Čerstvý laureát Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan vydal v minulém roce své sedmatřicáté studiové album. Nazval je Fallen Angels. Vydavatelem byla společnost Columbia Records, producentem jako obvykle Jack Frost (Dylanův pseudonym).

S výjimkou písně Skylark se jedná – stejně jako u předchozího alba Shadows On The Night – o písně, které proslavil Frank Sinatra. O skladby z klenotnice americké pop music, autorů tak zvučných jmen, jako jsou Johnny Mercer, Sammy Cahn či Jimmy Van Heusen.

Jaké myšlenky zaznívají v recenzích alba Fallen Angels?

Především jedna jízlivá a z mého pohledu nepříliš podstatná: Bylo těchto dvanáct skladeb nahráno samostatně nebo v jednom zátahu s předchozím albem Shadows On The Night? Novináři Dylana podezírají z toho, že obě alba natočil v jednom zátahu.

Oficiálně Fallen Angels vznikly ve stejném nahrávacím studiu jako Shadows On The Night, avšak v jiném čase. Proti názorům novinářů hovoří i poněkud odlišné aranže. A také názor, který se v recenzích objevuje častěji: hlasový projev Boba Dylanu byl na předchozím albu kvalitnější.

V loňském roce oslavil Dylan pětasedmdesáté narozeniny. A jak zaznělo v názoru hudebního publicisty Ondřeje Bezra, Dylan nemusí nikomu  nic dokazovat. Na hudební scéně si už může dělat, co chce. Otázka je, jaký přínos to má pro posluchače? Shadows On The Night byly jakýmsi retrem, vybočením z Dylanova stylu, z jeho diskografie. Fallen Angels takový nádech v sobě nenesou.

Vše ostatní však zůstalo: pedálová steelkytara udává hlavní aranžérskou linii, akustické kytary, kontrabas, jednoduché bicí.

Jaká by byla nejstručnější charakteristika alba? Melancholie. Není to ani tak dáno povahou písní. Je to melancholie člověka, který má svá léta, který už na hudební scéně nemálo dokázal. A přemýšlí, co ještě dál.

V ukázkách nabízím skladby All The Way (Jimmy Van Heusen/ Sammy Cahn) a Melancholy Mood (Walter Schumann/ Vick R. Knight, Sr.).

************************************************************************************

Sting: 57th & 9th

Sting: 57th & 9th

Sting: 57th & 9th

11. listopadu 2016 se na pultech hudebních prodejců objevilo album 57th & 9th. Sting je nazval podle křižovatky newyorkských ulic poblíž nahrávacího studia Hell´s Kitchen.

V posledním desetiletí byl Sting hudebně velmi aktivní. Charakteristickou pro jeho tvorbu byla snaha vstoupit do dosud (z jeho strany) málo probádaných hudebních oblastí. Renesanční balady, muzikál, spolupráce se symfonickým orchestrem, nebylo toho málo. Navíc  celosvětové koncertní turné The Police v roce 2007.

Oblasti pop-rocku se Sting v tomto čase nevěnoval. Až loňské album 57th & 9th deficit vyplnilo.

Vzniklo během tří měsíců. Kolekce deseti písní, necelých 40 minut. Žádná umělecká exploze. Nic, co by znamenalo přelom ve Stingově umělecké kariéře, žádný zásadní pocit v jeho diskografii. Žádné překonání bohaté umělecké minulosti. Tato charakteristika by však v žádném případě neměla vyznít negativně. Nové album – stejně jako celá Stingova tvorba – má vysoce profesionální úroveň.

Rytmické skladby alba I Can’t Stop Thinking About You a Petrol Head notně nasměrují vzpomínky i pocity k éře The Police. Nádherná skladba Inshallah je uprchlickou modlitbou s orientálními motivy, Heading South on the Great North Road připomene melodicky zmíněné renesanční písně z alba Songs from the Labyrint. Píseň Pretty Young Soldier posluchače vrací do Stingova muzikálového období. Skladba 50,000 je věnována hudebníkům, kteří v roce 2016 odešli do hudebního nebe.

Hudební publicista Pavel Parikrupa, redaktor Musicserveru, z jehož recenze hlavní myšlenky čerpám, vyjádřil názor, že některé skladby alba 57th & 9th mají nárok získat své pevné postavení v silné sestavě Stingových koncertních stálic.

Byl bych rád, kdyby se tak stalo.

V ukázkách nabízím skladby Inshallah a If You Can’t Love Me.

Poměrně bohatou úrodu kvalitních hudebních alb loňského roku – hovořím o zahraniční produkci – jsem v mých zamyšleních minimalizoval na čtyři. Cítil jsem potřebu vyzvednout je nad ostatní. Jejich nesporná kvalita, pocity při jejich poslechu, okolnosti vzniku, to všechno způsobilo, že získala pevné místo v mé osobní diskografii.

Z těch, která jsem blíže neprezentoval, se sluší jmenovat alespoň dvě.  Jediným důvodem, proč jsem tak neučinil, je jejich žánr. Blues či spíše blues-rock není mojí parketou a příliš ho neposlouchám, neorientuji se v něm. Nicméně kvalita je neoddiskutovatelná.

Na konci září 2016 vyšlo ve vydavatelství Reprise Records album Eric Clapton: Live in San Diego. Záznam pochází už z roku 2007, uprostřed alba se nachází pět písní nahraných s kytaristou a zpěvákem JJ Calem (John Weldon Cale). Závěrečnou píseň nahrál s kytaristou Robertem Crayem. Vydání záznamu považuji za velmi dobrý počin, za smysluplné doplnění Claptonovy diskografie.

Fenomenální americký blues-rockový kytarista Joe Bonamassa vydal své dvanácté studiové album Blues of Desperation. Svou bravurní hrou Bonamassa dokazuje, proč je ve svém žánru skutečnou celebritou.

************************************************************************************

Poslouchám právě Blues of Desperation a získávám dojem, že jsem měl o toto album čtveřici blíže představených rozšířit. Je velmi dobré. Joe Bonamassa však každý rok představuje dílo nové, tak snad v příštím roce…

V dalších částech se už zaměřím na domácí hudební produkci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Hudba roku 2016. Část II.

  1. SV napsal:

    fajný výber 😎

  2. SV napsal:

    Sting má zaujímavý hlas

  3. Jago napsal:

    Mé žánrové zaměření se zde zatím nenašlo, což ovšem neznamená, že bych tě neměl pochválit za pečlivou práci. 😉

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *