Hudba roku 2016. Část III.

Hudba roku 2016

Hudba roku 2016 (Priessnitz)

Třetí část mého zamyšlení nad hudbou roku 2016 přináší pohled na českou hudební scénu. Rok 2015 byl v nabídce zajímavých hudebních počinů skoupý. Podotýkám, že z pohledu mého. Loňský rok byl pravým opakem. V mnoha hudebních žánrech, i v těch, kterým se poslechově příliš nevěnuji, se objevila díla, která v mé soukromé diskotéce získala čestná místa.

Představuji v této části první trojici z toho nejlepšího, co mě v roce 2016 na poli české hudební tvorby zaujalo. Podotknout bych měl, že pořadí, v jakém alba představím, není žádným žebříčkem.

Začnu poněkud zeširoka. Položím si otázku: které hudební texty mě oslovují nejvíce?

Kdysi to byly trampské písně (stále se k nim rád vracím!) s texty plnými romantiky, dobrodružství, opěvující vzdálené krajiny, vyzdvihující kamarádství i lásku. Patřily k mladému věku, ke kytaře, byly to zpěvné verše, které jsme si mohli zazpívat u ohňů a které byly součástí trampské i trampskému dění příbuzné kultury.

Postupem času jsem však cítil, že v textech trampských písní není vše, co bych potřeboval a chtěl slyšet. To chybějící mi dodával folk. Měl mnohem širší textovou základnu než trampská píseň (vždyť i „folk“ je mnohem širší pojem) a je to žánr na textech přímo založený. Folková píseň se špatným textem nedává smysl. Zbývá dodat, že dnes oba žánry od sebe rozlišuje už jen snad festival Porta; splynuly do jednoho.

Vyhýbal jsem se klasickému bigbítu, rocku. Rytmická rocková hudba mi neseděla, chyběla mi v ní melodičnost. Texty oproti folku byly jednodušší a nenacházel jsem v nich hlubší myšlenky. Až mnohem později jsem zjistil, jaký to byl omyl. Způsobený především povrchní znalostí žánru.

Ale vrátím se k úvodní otázce. Které texty mě oslovují nejvíce? Jsou to nadčasové texty Karla Kryla? Jsou to slovní hříčky Karla Plíhala či Slávka Janouška? Žalmanovy romantické texty? Pocity a úvahy Františka Stralczynského? Minimalistická textařská ekvilibristika Oldřicha Janoty? 

Položil jsem si přetěžkou otázku a možná i zbytečnou. Text může být dobrý nebo špatný. Text mohu pochopit nebo nepochopit. Text podtrhuje dobrá melodie a ničí ho špatná. A mohl bych pokračovat dál. Nicméně velkou oklikou jsem se dostal k odpovědi, která ostatní vysoce převyšuje. Mám rád texty, které v sobě nesou příběh.

V článku o hudbě roku 2015 jsem představil písničkáře Petra Linharta a jeho poslední album Rozhledna. Petr Linhart je mistrem příběhů. Jejich dějištěm je česká krajina, převážně Sudety. Jsou to příběhy neznámých lidí, povětšinou tragické, které zůstaly vyryty v myslích jen několika málo pamětníků. Petr Linhart je oživil a nabídl svůj pohled na ně.

Dalším mistrem v oboru příběhů je na české hudební scéně pevně etablovaná skupina Priessnitz. V loňském roce vyšlo jejich album Beztíže. Žel, jak kapela avizuje, jedná se o album rozlučkové.

Priessnitz: Beztíže

Priessnitz: Beztíže

Deska vyšla po desetileté pauze od poslední nahrávky. Dvorní textař a zpěvák skupiny Jaromír Švejdík se v tom čase věnoval tvorbě komiksů a počítal s tím, že se kapela postupem času vytratí. Ukázalo se, že odchod bez rozlučkové desky je nepředstavitelný pro posluchače i kapelu samotnou.

Kapela vznikla bezmála před třiceti lety. Jaromír Švejdík měl při sobě kytaristu Petra Kružíka. Společně s dalšími muzikanty hráli punk, kterému se v působišti kapely, v Jeseníku, celkem dařilo. Po roce 1989 se v jejich společnosti objevil divadelní režisér J. A. Pitinský a prohlásil: „To, co hrajete, hrají stovky kapel. Vy jste muzikanti z vlčích hor, o tom musíte zpívat!“

Švejdík s Kružíkem postupně objevili nový svět. Inspirováni zahraničními kapelami začali hrát náladový gotický rock. Temnota hudební se zázračně potkala s temnou historií regionu, kdy do Švejdíkových textů vstoupily mlhy místních lesů, čarodějnice ze středověkých procesů, vlkodlaci, upíři. (Pavel Turek).

Na začátku devadesátých let byla kapela nejzářivějším příkladem toho, jak se světový žánr může bez potíží zabydlet na české hudební scéně. Priessnitz se dočkali zasloužené popularity, která trvala do poloviny devadesátých let. V tom čase se však Jaromír Švejdík odstěhoval do Prahy. Ubylo zkoušek i koncertů. Navíc publikum začalo preferovat jiné žánry a o kapelu z Jeseníků přestal být zájem.

Stal se však zázrak. Kapela postupně znovu našla sama sebe a jejich opětovný vzestup možno považovat za unikát na české hudební scéně.

Následná změna v tvorbě se dotkla především textů. Mystická témata vystřídali vyšinutí hrdinové, živí lidé, na kterých se podepsala nevlídná krajina. Vypráví se v nich podobenství o šílených mužích, kteří opouštějí své partnerky, chystají se zapálit vlastní dům, o dalších vyděděncích. Jejich protějškem jsou nezkrotné a nezvladatelné ženy. A takové je i album Beztíže.

Rozlučkové je především proto, že si málokdo z kapely dokáže představit ponoření se do další tvorby, ke které je potřeba nejméně rok tvrdé práce. Jak kapela praví, neznamená to však konec hraní.

Co vyzdvihnout na albu? Především působí jako kompaktní celek. Jednotlivé skladby na sebe navazují a tvoří jakousi zvukově – textovou výpověď o jesenické divočině. Deska je kvalitativně vyrovnaná, ocenit je třeba především střídmé aranže, při kterých se do zvuku kytary a rytmiky jen málo mísí jiné nástroje (trumpeta).

(V textu jsem použil informace z recenze Pavla Turka, která vyšla v časopise Respekt)

V ukázce nabízím skladby Mrzáci (v další nabídce můžete vybrat skladbu Na poli) 

 

************************************************************************************

Jitka Šuranská TRIO: Divé husy

Jitka Šuranská Trio: Divé husy

Jitka Šuranská Trio: Divé husy

Houslistka Jitka Šuranská je členkou Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Deset let hrála s Cimbálovou  muzikou Stanislava Gabriela. V letech 2004 až 2012 vystupovala s mandolinistou Jiřím Plockem, poté následovala dvouletá sólová dráha společně s jinými projekty. V roce 2014 začala Jitka Šuranská spolupracovat s Marianem Friedlem (cimbál, kontrabas, flétny) a mandolinistou Martinem Krajíčkem. Seskupení má název Jitka Šuranská Trio. V  loňském roce vyšlo jeho album Divé husy.

Pro současné (a nejen současné) hudební skladatele je lidová hudba stále nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Na hudební scéně dnes působí nemálo kapel a písničkářů, pro něž je lidová píseň základem tvorby. Jmenujme za všechny alespoň Čechomor, Jaroslava Hutku nebo skupinu Ponk. A také je to Jitka Šuranská se svými projekty.

Jitka Šuranská je na hudebním poli profesionálka. Vyniká ve hře na housle, ve zpěvu. Spolupracuje s vynikajícími muzikanty, kteří k profesionálnímu podání skladeb přispívají. Jenže v tom všem může být kámen úrazu.

Příliš mě nepřekvapilo, když jsem si v jedné z recenzí přečetl myšlenku, která mě při prvním poslechu alba Divé husy napadla také. Autentičnost. Jitka Šuranská má nádherný hlas. Ani po instrumentální skladbám nic nechybí. Jenže lidové písně potřebují něco navíc. Každá z nich je jiným příběhem, jiným vyznáním. Jedna se odehrává na poli, druhá doma za pecí, navymýšlel bych stovky témat. A každé z nich potřebuje svůj zvláštní přístup. Můj pocit je takový, že skladby na albu Divé husy výrazově splývají. A je to zvláštní, protože koncerty Jitky Šuranské jsou zcela něčím jiným. V živých vystoupeních tato autentičnost nechybí. Naopak.

Divé husy si přes tento fakt zaslouží úctu, jsou velkým počinem. Mám rád tvorbu Jitky Šuranské a zastávám názor, že lidovou hudbu, lidové písně třeba udržovat v živé paměti. Jsou kulturním dědictvím národa a hovoří o jeho kulturní vyspělosti. Je proto škoda, když profesionalita a snaha překrývá původní myšlenku a princip.

V ukázce nabízím úvodní píseň alba Jablůška

 

************************************************************************************

Žalman & spol.: Cestující muž

Žalman & spol.: Cestující muž

Žalman & spol.: Cestující muž

Pavel Lohonka Žalman se svou současnou formací (Michaela Hálková – zpěv, flétny, Pavel Malina – kytary, Petr Novotný – basová kytara, klávesy) představil v loňském roce album Cestující muž. Je to album autorské, které Žalman dokončil v čase, kdy slavil sedmdesátiny. V čase, kdy by sám sobě mohl zavelet životní pohov a přestat s jedním velikým koncertním turné.

Nikoli. Žalman si muziku stále naplno užívá. Album Cestující muž budiž toho důkazem.

Už dávno pominul čas, kdy Žalman plodil písně, které si ihned našly své pevné místo v repertoáru amatérských kytaristů, u táborových ohňů, písně se snadno zapamatovatelnými texty a zpěvnými melodiemi. Jaké přinášel na svět v čase asi své nejskvělejší formace – tria Pavel Lohonka, Pavlína Jíšová a Tonda Hlaváč.

Je to přirozené. Každý muzikant a skladatel jde svou vlastní cestou a setrvávání na starém možné není. Z pohledu mého však jistou nostalgii cítím. Současné písně si jen těžko zahraji někde u ohně; asi by mi dalo dost práce zapamatovat si jak melodie, tak texty.

Přiznám se, že v posledním čase jsem Žalmanovu tvorbu nesledoval se zvláštní péčí, ani se zvláštním zaujetím. Myslím si však, že album Cestující muž přineslo zlom. Je to skutečně pestrá (nikoli chaotická) směs písní. Každá je ve všech směrech jiná. Pestré aranže, instrumentální podání, zpěv.

Nebudu vyzdvihovat žádnou ze skladeb. Album je třeba vyslechnout jako celek. Mně osobně se však nejvíce líbí – dle některých hudebních kritiků ovšem tuctovka – Od zimy do zimy. Na youtube jsem ji nenašel. Nabízím tedy Poslední vlak do Rájova.

fotografie: intenetové zdroje

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Hudba roku 2016. Část III.

  1. SV napsal:

    zaujímavé 😎

  2. Buteo napsal:

    V Buteově je to naprostá Terra incognita. Když jsem přečetl Tvůj článek, přišlo mi to docela líto, při mém způsobu života to ale stejně nejde. Venku, venku, jídlo, venku , trochu sportu v TV občas HBO film a pak omdlévaní v postýlce.

  3. Jago napsal:

    Tak to jo, tady ses mi trefil do noty. 🙂
    BTW: Včera zemřela Jarmila Šuláková. 🙁

    • pepa napsal:

      Tak to jsem rád. Nicméně to, co jsem měl připraveno pro tebe, se zatím nekoná. Z youtube stáhli videa…
      Hudební spolupráce Jarmily Šulákové s vizovickým Fleretem je pro mě nezapomenutelná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *