Tatranský časoprostor I

Tatranský časoprostor I

Tatranský časoprostor I

Červnové výpravy do Vysokých Tatier se pro mne staly už tradicí. Mám rád tento čas… 

Kalendářní jaro. V dolních patrech dolin se vše zelená, potoky jsou nasyceny vodou a dravými proudy směřují do údolí. Vysoko v horách to ovšem vypadá jinak. Zima jen neochotně odchází ze scény. Stačí stoupat výš a výš a člověk putuje zpět proti času.

Červen je přitom měsíc, kdy na scénu přichází další roční období, léto. Může se tak stát, že se během jediné túry přesunete dokonce přes tři roční období, z léta skrze jaro zpět do zimy. A jako bonus navíc spatříte hnědou trávu loňského podzimu. Dokonalý tatranský časoprostor.

Díky několikaletým poznatkům a zkušenostem mám reálnou představu, jak to v Tatrách bude vypadat. V místech obrácených k jihu mi bude stačit letní výstroj. V opačně orientovaných lokalitách se ještě neobejdu bez výstroje zimní. Bez ní bych nemohl zdolávat sněhová pole a dostávat se do hřebenových partií.

Jenže člověk míní a příroda si přitom udělá, co sama bude chtít. Východná, Važec, pohled z okna vlaku směrem k horám je plný překvapení: Kde je sníh? Vždyť tu už žádný není! V Tatrách nastalo léto?

Na první pohled to tak skutečně vypadá. A s předstihem podotýkám, že nejen na pohled první. Jen strmé žlaby orientované do světových stran, odkud sluneční paprsky nikdy nepřichází, ještě svítí sněhobílou barvou. Zvláštní jarní pohled.

Tradicí mohu nazvat nejen samotnou červnovou expedici, ale i první den pobytu. Mé kroky vždy směřují do horního patra Malej Studenej doliny, Kotliny Piatich Spišských plies. A dále k hřebenu vypínajícím se nad Spišskými plesy, nad hlubokým kotlem v severovýchodních svazích doliny. Má zvláštní jméno. Mačací kotol.

************************************************************************************

pondělí

Jen těžko se nutím do vstávání. Přestože jsem šel spát v sedm, spánkový deficit vzniklý cestováním po nočních směnách se mi smazat nepodařilo. Den, dva to potrvá. Ale kvůli spaní jsem do Tatier nepřijel.

Stoupám od Rainerovej chaty k dunícímu Obrovskému vodopádu. Jeho průtok je na maximu. Vodní tříšť zkrápí dřevěný můstek, jen stěží hledám místo, odkud bych bez újmy pořídil dokumentární fotografii. Díky pohledu na vodopád mohu v této chvíli vyloučit jeden z cílů, o kterém jsem během tatranského pobytu uvažoval. Výstup na Zadný Oštep. Rozvodněný Malý Studený potok mi nedovolí přebrodit koryto a dostat se do Sedla za Oštepmi. Počkat musím do konce léta. Nevadí. Cílů je v Tatrách dost a dost.

Obrovský vodopád

Obrovský vodopád

Zamkovského chata, dostávám se nad hranici lesa. Sleduji tok Malého Studeného potoka. Moje domněnka se potvrzuje. V těchto dnech bych brod hledal marně.

Malá Studená dolina a Malý Studený potok

Malá Studená dolina a Malý Studený potok

Stále se nemohu zbavit překvapení z absence sněhové pokrývky. Ještě před pár dny mě zprávy utvrzovaly v tom, že se nic mimořádného nekoná, že vše bude, jak obvykle bývá. Stačilo však pár slunečných dnů a sníh zmizel jak mávnutím kouzelného proutku. Vyvstává přirozená otázka: Bude v Mačacom kotli ještě sníh? Jeho přítomnost zaručuje rychlý přístup na hřeben. Mnohem snazší, než je tomu v čase bez sněhové pokrývky. Postupuji Malou Studenou dolinou a vzhlížím k mému cíli. Ale není to tak zlé. Sněhu je méně než v předchozích letech. Pro moje potřeby však stále dost.

Kotlina Spišských plies a Mačací kotol

Kotlina Piatich Spišských plies a Mačací kotol

U Téryho chaty se nezdržuji. K zastavení mě však nutí pohled na Spišské plesá. Stále a stále nevycházím z údivu. Jejich hladiny už nejsou spoutané ledem, ačkoli je to v tomto čase běžné. Něco na tom globálním oteplování asi bude. Alespoň letos.

U Spišských plies

U Spišských plies

Téryho chata a Prostredný hrot

Téryho chata a Prostredný hrot

Obcházím největší ze Spišských plies. Skáču z balvanu na balvan, zklidnění přináší až travnatý terén pod Mačacou vežou. Hledám nejschůdnější cestu skalním prahem spadajícím z Mačacieho kotla, vyhýbám se přitom proudům vody z tajícího sněhu. Nacházím suchý skalní kout, kterým se dostávám výš. V těžkých zimních botách se neleze nejlépe, ale deset výškových metrů zvládám bez problémů. Po chvíli už stoupám bezpečnějším terénem vstříc sněhovému poli.

Kotlina Spišských plies a Mačací kotol

Kotlina Piatich Spišských plies a Mačací kotol

Kotlina Spišských plies, pohled ke Snehovému štítu a Baraním rohom

Kotlina Piatich Spišských plies, pohled ke Snehovému štítu a Baraním rohom

Kotlina Spišských plies

Kotlina Piatich Spišských plies

Připevňuji stoupací železa a opatrnými kroky získávám další výškové metry. Problém nastává v úzkém žlabu, kde je sníh zledovatělý a podemletý vodou. Přestávám zasekávat mačky do sněhu a lehkými kroky překonávám tenký okraj splazu. Věřím, že se pode mnou neulomí. Propadnout se do potoka pod ním by nebylo nic příjemného. Pár kroků po skále a další, už bezpečnější sněhové pole. Končí až na hřebeni, v sedle Ovčiarska lávka.

V Mačacom kotli

V Mačacom kotli

Rozhlížím se. První pohled patří severní straně Tatier. Veľká Zmrzlá dolina ležící hluboko pode mnou je místem, které si pojmenování nevysloužilo zbůhdarma. Sníh se tu drží prakticky po celý rok. V některých přilehlých žlabech dokonce nemizí nikdy. Těžko soudit, jak tomu bude letos.

Pohled z Ovčiarskej lávky na severní stranu Tatier

Pohled z Ovčiarskej lávky na severní stranu Tatier

Veľká Zmrzlá dolina a Belianske Tatry z Ovčiarskej lávky

Veľká Zmrzlá dolina a Belianske Tatry z Ovčiarskej lávky

Nechávám doznívat sněhově – nesněhové úvahy. Situaci nijak nezměním, musím ji brát takovou, jaká je. Nicméně původní plán túr budu muset poupravit.

Dlouhý výstup na Ovčiarsku lávku zaměstnal svaly na nohou. Z práce rovnou do terénu, neměly kdy se zregenerovat. Už na školních výletech a lyžařských soustředěních nám tvrdili, že třetí den v horách bývá kritický. Já to mám nastaveno přesně naopak. Teprve třetí den, kdy už mám za sebou dvě celodenní túry, se dostávám do normálu a nohy začínají dělat přesně to, co chci. Dnes tedy sotva mohu vymýšlet nějakou ekvilibristiku. Vylezu na některý z okolních štítů, přičemž nemám v úmyslu pokračovat po hřebeni příliš daleko.

Vrcholy přiléhající k Ovčiarskej lávke ze severovýchodu znám poměrně dobře. Spišský štít, Spiškú ihlu, poněkud bokem ležící Zadnú Mačaciu vežu. Na nich jsem stanul už několikrát, dnes se jim tedy věnovat nebudu. Jiné je to na straně opačné. Tam se vypínají Ovčiarska veža a Veterný štít. I na těchto vrcholech jsem sice byl, ale zdokumentovány fotograficky je nemám. Takže tam!

Skála na hřebeni není pro lezení příliš ideální. Ve stinných místech ještě vlhko, těžké boty kloužou. Snažím se vyhledávat suché stupy, ne všude je ovšem nacházím. Cestu si pamatuji, na Ovčiarsku vežu jich vede dokonce několik. Volím jednodušší, i když delší. Vlhkým komínem raději nepolezu.

Ovčiarska veža je poněkud netypický vrchol. Těžko říci, kde je nejvyšší bod. Vrchol tvoří asi dvacet metrů dlouhá skalní hrana. Opatrně ji přelézám a po chvíli stojím v úzké průrvě pod Veterným štítom. Jako každý objekt na hřebeni, i ona má svoje jméno. Veterná štrbina. Z tohoto místa vede výstupová cesta na Veterný štít. Nejprve krátkou rampou v jižním úbočí, puklinou pak pod vrchol štítu.

Spišský štít a Ľadový štít z Ovčiarskej veže

Spišský štít a Ľadový štít z Ovčiarskej veže

 

Veterný štít je pravděpodobně nejméně známý tatranský vrchol nesoucí ve svém názvu slovo štít. Někdy se dokonce používá jen název Veterný. Kamarád Goat spočítal, že se však jedná o dvaadvacátý nejvyšší vrchol celých Tatier. Je dokonce vyšší než známý Kriváň. Při dnešním výstupu ze Starého Smokovca jsem musel překonat převýšení 1500 metrů. A to není málo.

Veterný štít z Ovčiarskej veže

Veterný štít z Ovčiarskej veže

Spišský štít, Baranie rohy a Ľadový štít z Veterného štítu

Spišský štít, Baranie rohy a Ľadový štít z Veterného štítu

Kotlina Spišských plies z Veterného štítu

Kotlina Piatich Spišských plies z Veterného štítu

Kotlina Spišských plies a Ľadové štíty z Veterného štítu

Kotlina Piatich Spišských plies a Ľadové štíty z Veterného štítu

Spišské plesá z Veterného štítu

Spišské plesá z Veterného štítu

Kolový štít z Veterného štítu

Kolový štít z Veterného štítu

Počasí je velmi dobré. Sice nějaká oblačnost, ale fotografie budou dostačující pro to, abych po dlouhém čase připravil další z dílů seriálu Tatranské vrcholy. A totéž platí o Ovčiarskej veži.

Na Veternom štíte má cesta po hřebeni končí. Dál, směrem k Pyšnému štítu už nepolezu. Supia veža a Strapatá veža sice patří mezi ty tatranské vrcholy, na kterých jsem ještě nestanul, ale jejich návštěvu si nechám na jindy. Dostal bych se následně do Malej Lastovičej štrbiny. Pohled od Spišských plies naznačoval, že by sestup touto linií nemusel být jednoduchý. Strmý žlab, ve kterém by sníh už nemusel být dostatečně pevný pro sestup. Hodně se oteplilo a ani sestup Mačacím kotlom už nebude primitivní.

Ještě jeden pohled na severní stranu Tatier, pozdrav Zelenému plesu, Belianskym Tatrám. Vracím se na Ovčiarsku lávku a opatrně začínám sestupovat. Obavy z nestabilního sněhu nebyly bezpředmětné. Teplem hodně povolil a ujíždí. V nejstrmějším místě, pod skalní průrvou, musím dokonce sestupovat čelem k žlabu. Skalní práh pod Mačacím kotlom překonávám jednodušší cestou, při výstupu jsem ji neviděl.

Po další půlhodině stojím u Téryho chaty. Je tu opravdu živo. Nádherný den, čas školních výletů. Turisté v letním oblečení nevěřícně zírají na moji zimní výbavu. Ať se podívají…

úterý

Dalším místem v oblasti Malej Studenej doliny, které jsem ještě neprobádal, je část Prostredného hrebeňa mezi Priečnym sedlom a Žltou lávkou. Jedná se o tři vrcholy a tři sedla: Priečnu vežu, Sokoliu vežu a Drobnú vežu, Žltú lávku, Drobnú a Sokoliu štrbinu.

Včera jsem hřeben bedlivě zkoumal z Veterného štítu. Je zcela bez sněhu. Jen žlab na Žltú lávku je ještě v horní partii vysněžený. Ze strany Malej Studenej doliny však nepolezu, výhodnější přístup je ze strany opačné, kde terén není tak strmý.

Rainerova chata, tentokrát se na rozcestí dávám vlevo a mířím do Veľkej Studenej doliny. Po půlhodině přicházím pod masív Prostredného hrotu a Žltej veže. Opouštím značenou cestu a kamenitým žlabem stoupám vzhůru do Streleckej kotliny. Odtud se táhne úzký žlab k Žltej lávke. Je v něm ještě dost sněhu. Prozřetelně jsem si však vzal i zimní výstroj a výstup do sedla by neměl být problémem. Nebyl. A sníh nakonec výstup žlabem výrazně urychlil.

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Masív Slavkovského štítu zpod Žltej lávky

Masív Slavkovského štítu zpod Žltej lávky

Sedlo Žltá lávka je mimořádně pěkné místo. Malebné a zároveň monumentální. Pohled do stěn Žltej veže je impozantní, stejně jako letecké pohledy do přilehlých dolin. Směr výstupu jsem vybral správně. Z opačné strany, z Kotliny pod Sedielkom je žlab velice strmý. A po sněhu, do kterého se od rána opírají sluneční paprsky, by výstup nebyl bezpečný.

Drobná veža a žlab na Žltú lávku

Drobná veža a žlab na Žltú lávku

Žlab na Žltú lávku

Žlab na Žltú lávku

Žltá lávka, pohled do Malej Studenej doliny

Žltá lávka, pohled do Malej Studenej doliny

Žltá stena ze Žltej lávky

Žltá stena ze Žltej lávky, Téryho chata

Slavkovský štít ze Žltej lávky

Slavkovský štít ze Žltej lávky

Zouvám zimní boty, obouvám se do turistických lezeček. Výstup na Drobnú vežu je jednoduchý. Pár minut lezení a stojím na vrcholu.

Není mi známo, jak Drobná veža přišla ke svému jménu. Usuzuji, že skalní věž pojmenoval někdo, kdo ji pozoroval ze strany Malej Studenej doliny. Odtud skutečně vypadá jako nenápadný vrcholek. Ve skutečnosti se však jedná o rozložitý vrchol, stačí se podívat ze Streleckej kotliny. Drobná veža je však doslova utopena mezi sousedními vrcholy, Žltou vežou a Sokolou vežou. Nic to však nemění na faktu, že pohled z ní je podobně úchvatný, jako byl z níže ležící Žltej lávky.

Na Drobnej veži

Na Drobnej veži

Javorový štít (vlevo), Ostrý štít a Široká veža z Drobnej veže

Javorový štít (vlevo), Ostrý štít a Široká veža z Drobnej veže

Veľká Studená dolina z Drobnej veže

Veľká Studená dolina z Drobnej veže

Vstřebávám pohledy doslova fantastické a nedostává se mi výstižných přívlastků. Zároveň studuji další část hřebene. Sestup do Drobnej štrbiny nenaznačuje obtíže, stejně tak výstup na Sokoliu vežu. Je však těžké a zrádné posuzovat cestu vizuálně, navíc z odstupu. Teprve vlastní lezení odhalí obtížná místa a lezecké problémy. Nicméně až po vrchol Sokolej veže se nic takového neobjevuje.

Sokolia veža z Drobnej veže

Sokolia veža z Drobnej veže

Sokolia veža nabízí další úchvatné pohledy. Větší vzdálenost od Žltej veže a Prostredného hrotu zvýrazňuje jejich doslova nadřazené postavení v Prostrednom hrebeni.

Drobná veža ze Sokolej veže

Drobná veža ze Sokolej veže

Drobná veža a Žltá veža ze Sokolej veže

Drobná veža a Žltá veža ze Sokolej veže

Ľadový štít ze Sokolej veže

Ľadový štít ze Sokolej veže

Baranie rohy ze Sokolej veže

Baranie rohy ze Sokolej veže

Veľká Studená dolina ze Sokolej veže

Veľká Studená dolina ze Sokolej veže

Drobná veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot ze Sokolej veže

Drobná veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot ze Sokolej veže

Kotlina Spišsjých plies ze Sokolej veže

Kotlina Piatich Spišských plies ze Sokolej veže

Nasycen dalšími a dalšími pohledy zkoumám následující část hřebene. Ten už tak jednoduše nevypadá. Je hodně členitý a neobyčejně rozervaný. Strmé skalní bloky, netuším, jakým způsobem je budu obcházet. Ale z tohoto místa to nevymyslím.

Ve skutečnosti sestup není tak obtížný, jak na první pohled vypadá. V nejobtížnějším místě, u dvoumetrových, kolmo do hřebene zapíchnutých skalních jehel, nacházím schůdnou sestupovou cestu. Ještě na několika dalších místech musím hledat, bezpečně nakonec sestupuji do Sokolej štrbiny.

Sestup ze Sokolej veže je jednodušší, než na první pohled vypadá

Sestup ze Sokolej veže je jednodušší, než na první pohled vypadá

Vrchol Sokolej veže

Vrchol Sokolej veže

Pohled z tohoto sedla do Malej Studenej doliny nahání mráz po zádech. Přesto sem podle průvodců vede z doliny poměrně jednoduchá cesta. Nechce se mi věřit.

Následuje poslední část výstupu. Priečna veža se tyčí vysoko nad oblíbeným turistickým přechodem mezi Studenými dolinami. Ze strany Priečneho sedla je poměrně nedostupná, ze strany Sokolej štrbiny je výstup nepoměrně jednodušší. Travnatý svah, poté vrcholový hřeben s pevnou skálou. Lezení obtížnosti I – II, bez technických záludností.

Sokolia štrbina a Priečna veža ze Sokolej veže

Sokolia štrbina a Priečna veža ze Sokolej veže. Dále Široká veža

Sokolia veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot zpod Proečnej veže

Sokolia veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot zpod Priečnej veže

Těším se nejvíce na pohled dolů, do Priečneho sedla. Nezklamal mě. Houfy turistů se šinou a valí z jedné doliny do druhé. Přechod je už několik roků obousměrný a sedlo je tak pro turisty propustnější. Jeden z turistů mě spatřuje a mává. Mám z toho radost a pozdrav opětuji.

Priečna veža od Sokolej štrbiny

Priečna veža od Sokolej štrbiny

Priečna veža, pohled do Priečneho sedla

Priečna veža, pohled do Priečneho sedla

I Priečna veža nabízí úchvatné pohledy. Tentokrát do stěn sousední Širokej veže a k závěru Malej Studenej doliny. Také k Sedielku, kde zimně nevybavení turisté – kaskadéři zápasí se sněhovým svahem.

Kotlina Spišských plies, Baranie rohy, Pyšný a Lomnický štít z Priečnej veže

Kotlina Piatich Spišských plies, Baranie rohy, Pyšný a Lomnický štít z Priečnej veže

Javorový štít a Ostrý štít z Priečnej veže

Javorový štít a Ostrý štít z Priečnej veže

Veľká Studená dolina z Priečnej veže

Veľká Studená dolina z Priečnej veže

Ľadový štít z Priečnej veže

Ľadový štít z Priečnej veže

Spišské plesá a Téryho chata z Priečnej veže

Spišské plesá a Téryho chata z Priečnej veže

Má včerejší trasa. Zleva Spišský štít, Spišská ihla, Ovčiarska veža a Veterný štít

Má včerejší trasa. Zleva Spišský štít, Spišská ihla, Ovčiarska veža a Veterný štít

Sokolia veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot z Priečnej veže

Sokolia veža, Žltá veža, Malý hrot a Prostredný hrot z Priečnej veže

Priečna veža (vlevo) a Drobná veža ze Streleckej kotliny

Priečna veža (vlevo) a Drobná veža ze Streleckej kotliny

Dlouho sedím na Priečnej věži a vychutnávám si krásný den, krásné pohledy na Tatry. Posléze sestupuji zpět do Sokolej štrbiny a nebývale rozlámaným žlabem slézám do Streleckej kotliny. Na turistický chodník se vracím stejnou cestou, kterou jsem ráno vystoupal.

Dnešní den mě opravdu nezklamal. Byla to nádherná túra, dokonale vyšlo počasí. Mám důvod být nanejvýš spokojen.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Tatranský časoprostor I

  1. BUTEO napsal:

    Vždy jsem nadšen z posledního příspěvku. Ten dnešní je však unikát. Naprosto mě uchvátil obrázky a celkovým zpracováním. \Po pozorném čtení mě už bolí nohy a kdo teď bude konví roznášet obvyklých 250 litrů pro tu žíznivou výsadbu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.