Za půlnočním sluncem. Část I.

Za půlnočním sluncem

Za půlnočním sluncem

Cesta na sever Evropy po dvaceti letech…

Poznávacích zájezdů do Skandinávie naleznete v nabídkách cestovních kanceláří spoustu. Většinou jsou zaměřené na jednotlivé země či jednotlivá území skandinávských zemí. Jižní Norsko a Švédsko, střední části těchto zemí, fjordy, města, hory. Náš zájezd byl zaměřen na oblast severní Skandinávie a tady už jsou nabídky mnohem skromnější. Cesta na samý sever Evropy je dlouhá, vyčerpávající, spojena se spoustou nepohodlí, nekonečnými hodinami v autobuse počínaje a mračny komárů na severu konče. Ne všichni jsou ochotni toto absolvovat a snášet. Mnozí mají i pocit, že v jižních částech Norska a Švédska či v oblasti tisíců jezer ve střední části Finska je toho k vidění víc.

Před devatenácti lety jsem se díky podobně zaměřenému zájezdu na sever Evropy dostal. Poznání severské krajiny ve mně zanechalo nesmazatelné stopy. A vědomí, že se na tato neskutečně krásná místa musím vrátit.

Stalo se.

den první až třetí

V Ústí nad Labem nabíráme poslední spolucestující. Přejíždíme hřeben Krušných hor, poté už následují jen dlouhé, nekonečné roviny Německa. Po sedmé hodině ranní zastavujeme v Rostocku. Na prohlídku města máme šest hodin. Jak brzy poznáváme, není to mnoho. Člověk by tu mohl strávit času mnohem víc a stejně by nepoznal vše.

Rostock je důležitý německý přístav na pobřeží Baltického moře. Je zároveň hlavním městem Meklenburska-Předního Pomořanska (Mecklenburg-Vorpommern). Je univerzitním městem, sídlí zde univerzita založená už v roce 1419.

Bývalé prosperující hansovní město při ústí řeky Varnava (Warnow) oplývá bohatou historií. Na jeho současném vzhledu se podepsalo bombardování spojenců za druhé světové války a necitlivé stavební zásahy v časech Německé demokratické republiky. Jako každé město začleněné do systému německých obchodních měst – hansy, i Rostock chránily a obepínaly masívní hradby. Jejich části jsou k vidění ještě dnes. Z původních dvaadvaceti vstupních bran se v Rostocku zachovaly tři.

Rostock

Rostock

Historické jádro města je zastavěno měšťanskými domy ze sedmnáctého až devatenáctého století. Jejich vzhled, především pestrobarevné fasády, tvoří výraznou kulisu města. Centrem historické části Rostocku je Nové náměstí (Neuer Markt). Tomu dominuje radnice s průčelím růžové barvy a se zajímavými gotickými věžičkami vyrůstajícími ze zadního traktu budovy. Druhou výraznou stavbou Nového náměstí je kostel Panny Marie (St.-Marien-Kirche). Kostely k Rostocku opravdu patří a je třeba je zmínit. Předválečnému městu vévodily čtyři. Mohutné, z dálky viditelné. Válka žádný z nich neušetřila, obnoveny však byly jen tři. Nejvyšší z nich, Petrikirche (kostel sv. Petra), se nachází na Starém náměstí (Alter Markt). Se svou 117 metrů vysokou kostelní věží sloužil námořníkům jako významný orientační bod. Třetí z kostelů, Nikolaikirche (kostel sv. Mikuláše), se nachází taktéž v centru města. Zbývá dodat, že všechny zmíněné kostely patří evangelické luteránské církvi. Toto vyznání je na severu Německa dominující, na jiná zde natrefíte jen sporadicky.

Z velmi zkráceného výčtu je možné pochopit, že Rostock není ledajaké město. Jeho historie je velmi rozsáhlá a kulturních památek tu najdete víc než dost. Stojí za to se s nimi seznámit. Prohlédnout si město a na historii navázat poznáním současnosti.

************************************************************************************

Náš autobus parkuje na nábřeží. Překrásné ráno. Azurově modrá obloha slibuje nefalšovaný letní den. I tady, na pobřeží na naše poměry studeného Baltu. 

První, co vnímáme, je klid. Doslova božský klid. Možná nepřekvapivé, proč by tu po ránu neměl být? Jenže ten klid trval po celý den. V tom nás Rostock překvapil nejvíce. Ti, co město pamatují jen z časů NDR, nechápou.

Nesrovnatelné. Po všech stránkách. 

Rostock, nábřeží

Rostock, nábřeží

Pár ranních běžců se tu a tam mihne po nábřeží. Poměrně rušno je u zakotvených jachet a dalších lodí, které typově nedokážu zařadit. Nemůžeme od nich odtrhnout oči. Začínáme pomalu rozumět našemu kamarádovi Buteovi, který lodě miluje. Není divu. Úchvatnější než veškerá auta a jiné dopravní prostředky světa. Loď, to je něco nádherného. Když k tomu připočítáte atmosféru moře a přístavu, můžete si sednout a celý den jen pozorovat. Vstřebávat neskutečné, duši hladící chvíle.

Tolik času ovšem nemáme, chceme si prohlédnout město. Otevírací doby se tu počítají od desáté, do té doby musíme jen chodit a pozorovat zvenčí. Nijak ochuzeni se tím necítíme.

Obcházíme historické jádro města. Pozorujeme staré domy, jejich barevná průčelí. Ve štítech nejvyšších domů vidíme otvory chráněné dřevěnou stříškou. V otvorech se nejspíš nacházely kladky, pomocí kterých se do skladů pod střechou vytahovalo zboží. Sklepy tu nejspíš neměli, jinak by obchodníci nevolili tak složitou logistiku.

Uličky historické části Rostocku

Uličky historické části Rostocku

Uličky historické části Rostocku

Uličky historické části Rostocku

Kolem kostela Petrikirche pokračujeme k Nikolaikirche. Tady se zastavujeme. V bočních střechách kostela jsou nainstalována prostá okna, která ke stavbě na první pohled nepatří. Jak se dovídáme, pod střechou kostela byly zřízeny podkrovní byty, v současnosti obývané. Něco nevídaného.

Uličky historické části Rostocku a Petrikirche

Uličky historické části Rostocku a Petrikirche

Uličky historické části Rostocku

Uličky historické části Rostocku

Rostock. Dům s kladkostrojem

Rostock. Dům s kladkostrojem

Kolem původních městských hradeb míříme k jedné ze tří městských bran dochovaných do současnosti. Stein Tor, Kamenná brána. Odtud už je to jen pár kroků na Neuer Markt a k St.-Marien-Kirche. Obcházíme náměstí kolem dokola, taktéž kostel, a po centrální ulici starého města, Kröpeliner Strasse, přicházíme k další z bran, Kröpeliner Tor.

Rostock. Městské hradby a Stein Tor

Rostock. Městské hradby a Stein Tor

Stejnou trasou se vracíme zpět, to už je po desáté. Jako první se zastavujeme v St.-Marien-Kirche. Procházíme interiér kostela, jehož původ je datován do počátku 13. století. Obdivujeme především historické astronomické hodiny, údajně jediné funkční v celé Evropě. Neuvěřitelně propracované dílo, ukazuje prakticky vše, co s dráhou Země kolem Slunce a s dráhou Měsíce souvisí. Samozřejmě i s astrologií. Jak průvodkyně tvrdí, není nic složitého se v hodinách orientovat. No nevím, pár minut by mi to určitě trvalo. V kostele je však mnoho dalších zajímavostí. Renesanční kazatelna z roku 1574, impozantní barokní oltář, bronzová křtitelnice, barokní varhany. Kostel nás zaujal tak mocně, že se sem v poledne znovu vracíme. Na krátkou polední mši spojenou s varhanním koncertem.

Rostock, Neuer Markt. Radnice

Rostock, Neuer Markt. Radnice

Rostock, St.-Marien-Kirche

Rostock, St.-Marien-Kirche

Rostock. St.-Marien-Kirche z Kröpeliner Strasse

Rostock. St.-Marien-Kirche z Kröpeliner Strasse

Rostock. Kröpeliner Strasse a Kröpeliner Tor

Rostock. Kröpeliner Strasse a Kröpeliner Tor

Rostock. Astronomické hodiny v St.-Marien-Kirche

Rostock. Astronomické hodiny v St.-Marien-Kirche

Rostock, Nikolaikirche

Rostock, Nikolaikirche

Rostock, Nikolaikirche

Rostock, Nikolaikirche

Rostock. Podkrovní byty v Nikolaikirche

Rostock. Podkrovní byty v Nikolaikirche

Rostock, Petrikirche

Rostock, Petrikirche

Návštěvu historických památek končíme v Petrikirche. Na vysokou kostelní věž je možné vystoupit a rozhlédnout se po městě. Této nabídce nemůžeme odolat.

Spousta schodů, úchvatný pohled na město. Mrzutou, stinnou stránkou tohoto aktu je zajištění vyhlídkových oken kovovými mřížemi. Či spíše mohutným pletivem. Tak hustým, že se do oka mříže nevejde objektiv fotoaparátu. Alespoň na několika místech nějací dobráci prostříhali otvory, do kterých objektiv mohu vsunout a fotografovat. I tak je to spojeno se spoustou obtíží.

Mrzuté, opravdu mrzuté. Tohle protestanti nedomysleli. Přesto je pohled na město tak úchvatný, že se nám nechce dolů. Blíží se však odjezd autobusu a rádi bychom ještě nějakou chvíli strávili v přístavu.

Rostock. Nábřeží z Petrikirche

Rostock. Nábřeží z Petrikirche

Rostock. Nábřeží a historická část města z Petrikirche

Rostock. Nábřeží a historická část města z Petrikirche

Rostock. Historická část města z Petrikirche, St.-Marien-Kirche

Rostock. Historická část města z Petrikirche, St.-Marien-Kirche

Nábřeží, stejný pocit jako v brzkém ránu. Přístav na nás dýchá nepopsatelnou atmosférou. Veskrze pozitivní. Klid nebo spíše klidný ruch. Jen neradi nastupujeme do autobusu. Kompenzováno je to však vědomím, že po chvíli budeme i my stát na palubě lodi a poplavíme se na sever.

Rostock, nábřeží

Rostock, nábřeží

Do rostockého přístavu to není daleko. Dvacet minut jízdy. U jednoho z mol nás čeká loď s milým jménem Huckleberry Finn. Autobus najíždí do nitra lodi. Vystupujeme a po schodech stoupáme na nejvyšší přístupnou palubu. Je nádherný den a celou dobu plavby budeme moci prosedět zde. Což není na Baltu až tak samozřejmé.

Rostock, přístav. Trajekt Huckleberry Finn

Rostock, přístav. Trajekt Huckleberry Finn

Čeká nás šest hodin plavby do švédského přístavu Trelleborg. Za překrásného počasí však plavba rychle ubíhá. S přibližujícím se švédským přístavem slunce klesá níž a níž k západnímu obzoru a začíná vytvářet hru světel na mořské hladině. Mimořádná podívaná. Fotografuji a fotografuji.

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Rostock, přístav

Maják při vjezdu do rostockého přístavu

Maják při vjezdu do rostockého přístavu

Na palubě trajektu

Na palubě trajektu

Na moři

Na moři

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Hra světel na mořské hladině

Po desáté večerní – to už začínáme vnímat zeměpisnou šířku, stále není úplná tma – vyjíždíme ze švédského přístavu. Čeká nás velmi dlouhý přejezd na sever země. Až druhý den večer se dostaneme do kempu, kde budeme nocovat.

V časných ranních hodinách dalšího dne projíždíme Stockholmem. Většina osazenstva autobusu spí, jsem nejspíše jediný, kdo pozoruje toto nádherné město, kam se po čtrnácti dnech putování vrátíme.

Univerzitní město Uppsala, Gävle, Sundsvall. Programově nabitý zájezd neumožňuje zastavit v každém z měst, kde by toho k vidění bylo dost a dost. Také řidiči mají svoje předpisy.

Ještě několik desítek kilometrů a čeká nás město Hörnösand. Za ním po dlouhém mostě přejíždíme ústí řeky Ångermanälven.

Zastavujeme u informačního centra, následuje hodinová přestávka. Z vyhlídek pozorujeme most. Úžasná stavba. Dlouhý je 1867 metrů. Mezi nosnými pilíři je vzdálenost 1210 metrů. Výška nejvyšších bodů pilířů nad hladinou řeky je 180 metrů. V nejvyšším místě je mostní komunikace 40 metrů nad řekou.

Most přes ústí řeky Ångermanälven

Most přes ústí řeky Ångermanälven

Úchvatné, nemohu od mostu odtrhnout oči. Stavba s velkým citem zasazená do krajiny, ne ledajaké. Okolí řeky je chráněným územím, ze kterého poznáváme jen nepatrný okraj.

Po hodinovém odpočinku pokračujeme v jízdě. Nekonečné lesy, jezera. Úchvatné krajinné scenérie. S postupem na sever krajina mění svůj charakter. Lesy řídnou, přibývá slatí a mokřadů. Stromy jsou nižší, mění se i složení lesa. Více bříz, jeřábů.

Míjíme další významná švédská města. Umeå, Luleå. A pomalu se blíží konec naší dnešní cesty. Zastavujeme v kempu nedaleko městečka Töre. Stavíme stany, vaříme večeři a připravujeme se na nocleh. Zažíváme první setkání s komáry, proti dalším dům je to však slabý odvar.

Náš kemp je zajímavým geografickým bodem. Nachází se u nejsevernějšího výběžku Botnického zálivu a tudíž celého Baltického moře. Uprostřed kempu stojí zvláštní exponát. Miniponorka. Ze švédského textu moudrý nejsem a angličtiny je poskrovnu.

Camp Hamnkroa u města Töre

Camp Hamnkroa u města Töre

Camp Hamnkroa. Exponát miniponorky

Camp Hamnkroa. Exponát miniponorky

Usínáme a do plachty stanu nám začínají bušit kapky deště. Nad ránem k naší radosti déšť na chvíli ustává a my v klidu můžeme stan sbalit. Cesta pokračuje, čeká nás další den, už nejen přesunový. Den, kdy překročíme severní polární kruh.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů u Za půlnočním sluncem. Část I.

  1. BUTEO napsal:

    Týý brďo. Tolikrát jsem vyplouval z Rostocku a kouknu sem a zjistím, jako bych tam nebyl. Když já se nikdy z přístavu do měst moc nehrnu. Už teď mě mrazí, co všechno jsem na zdá se podobné trase přehlédl. Miluji tyto cesty už pro samé cestování, jen ty noci na přesunu v buse mi vadily až mi natekly nohy. |Nejlepší cesta před mnoha lety byla na Lofoten, bo jsme ji absolvovali busem z Brna značky Karosa. Z venčí vzhled nic moc, ale toho místa na nohy a spolehlivý motor.
    Tak Pepčo, sem s další skvělou reportáži, už se těšým. Zdravím Mitgepäck.

  2. lojzo napsal:

    Ty sa tuším nakoniec naučíš tie mestá aj mať rád! 😉
    Krásna reportáž. V Rostocku som doteraz nebol, budem to musieť napraviť…
    Ešte k tým kladkám – možno neboli len na tovar,ale aj na sťahovanie, tak ako v Holandsku. Tie domy totiž majú úzke (a často aj točité) schodiská, nosiť tadiaľ väčšie kusy nábytku je nemožné, tak to vyriešili kladkami a veľkými oknami pod nimi.

  3. SV napsal:

    „Nikolaikirche – pod střechou kostela byly zřízeny podkrovní byty, v současnosti obývané“ – hm, zaujímavé bývanie….iste tam majú preduchovnelú atmosféru 😉

  4. SV napsal:

    ……a najlepšia fotka tejto časti je: „hra světel na mořské hladině“ číslo dva! 😉

  5. SV napsal:

    „průvodkyně tvrdí, není nic složitého se v hodinách orientovat. No nevím, pár minut by mi to určitě trvalo.“ pár minut? tak to si dobrý, ja by som to nepochopila ani za pár rokov! 😉

  6. SV napsal:

    „Den, kdy překročíme severní polární kruh“
    ………….a hlavne Den, kdy SV uvidí svojho prvého soba 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.