Za půlnočním sluncem. Část IV.

Za půlnočním sluncem

Za půlnočním sluncem

Včerejší den byl programově nabitý. Dnešní bude v porovnání s ním klidnější. Čeká nás dlouhý přesun a návštěva unikátního muzea.

den sedmý

Včerejší program skončil až v dnešních ranních hodinách návratem z Nordkappu. Příliš jsme toho nenaspali. Většina účastníků zájezdu dohání spánkový deficit za jízdy v autobuse. Ne tak já. Usnout bych nedokázal. Bylo by mi líto prospat pohledy na tak krásný kus severské krajiny. V duchu se loučím s ostrovem Magerøya.

Čeká nás asi dvě stovky kilometrů dlouhá jízda na jihozápad, do města Alta. První část cesty vede po pobřeží Porsangenfjordu. Druhá směřuje vnitrozemím k západnímu pobřeží Norska. V tomto úseku silnice sleduje tok řeky Repparfjordelva. Tato řeka je známá výskytem lososů a velmi oblíbená mezi rybáři. Krátká zastávka dává nahlédnout do údolí řeky. K mohutným peřejím, samozřejmě vybaveným rybím přechodem.

Peřeje řeky Repparfjordelva

Peřeje řeky Repparfjordelva

Pár desítek kilometrů a přijíždíme k západnímu pobřeží Norska. K jednomu z bezpočtu fjordů Norského moře, Altafjordu (Altafjorden). Na jeho břehu leží město Alta (sámsky Álaheadju). Je to nejsevernější město světa s počtem obyvatel vyšším než deset tisíc. Po Honnigsvågu a  Hemmerfestu je třetím nejsevernějším městem Norska. Rozkládá se na ploše 3845 čtverečních kilometrů (!) a má asi sedmnáct tisíc obyvatel.

Za druhé světové války byla Alta zcela vypálena Němci. Obyvatelé sídlo postupem času znovu vybudovali. V roce 1999 byla Alta povýšena na město.

Alta leží těsně pod sedmdesátou rovnoběžkou, přesto tu panuje díky teplému Golfskému proudu a chráněné poloze Altafjordu velmi příznivé podnebí. Dokonce se zemědělsky využívá údolí, ve kterém se město nachází. Srážek je zde na norské poměry málo, často tu svítí slunce. Okolí města je proto velmi vhodné k pozorování polární záře.

Městem protéká řeka Altaelva, jedna z nejlepších lososových řek na světě. V roce 1979 se na řece začala stavět vodní elektrárna. Stavba vyvolala velké obavy místních obyvatel o zachování přítomnosti lososů. Stala se předmětem vleklého sporu za občanská práva Sámů. Následovaly dlouho trvající protesty, na jejichž konci bylo založení parlamentu Sámů *. Elektrárna nakonec byla postavena a na přítomnost lososů neměla žádný vliv.

bližší informace o sámském parlamentu byly uvedeny ve druhé části této reportáže

Veskrze zajímavé informace. Je jasné, že vynechat návštěvu tohoto místa by bylo neprozíravé.  Nicméně důvod naší zastávky, informaci nejzajímavější, jsem prozatím neuvedl. Tedy k ní.

Oblast dnešní Alty byla prokazatelně osídlena před více než čtyřmi tisícovkami let před naším letopočtem. Dokazují to archeologické nálezy rytin uchovaných na kamenech v jihozápadní části města. Pod názvem Skalní rytiny v Altě jsou od roku 1985 zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.

Rytiny jsou jedny z nejstarších pravěkých památek Norska. V okolí Alty jich bylo objeveno asi pět tisíc, různého datování. Nejvíce v okolí zátoky Jiepmaluokta (část Altafjordu), kde se dnes nachází muzeum pod širým nebem s expozicí rytin.

První rytiny byly objeveny až ve dvacátých letech minulého století. Ovšem naprostá většina z nich až o padesát let později. Rytiny zaznamenávají způsob života lidí v době kamenné, náboženské motivy, zvířata (soby, losy, medvědy). Rytiny jsou v původním stavu poměrně těžko rozeznatelné, což bylo i důvodem jejich poměrně pozdního objevení. V expozici muzea byly  proto některé z nich obarveny vhodnou, přírodním živlům odolávající a rytiny přitom nepoškozující barvou.

Přijíždíme k muzeu. V informačním centru se nachází expozice severské přírody, lovu a rybolovu. Tu si prohlédneme až nakonec. Třeba využít pěkného počasí a prohlédnout si venkovní rytiny. 

Alta Museum

Alta Museum

Okružní prohlídkové trasy začínají u informačního střediska. Dostáváme plánek tras s přesným popisem rytin a jejich interpretací. Protože je muzeum snadno přístupné zvenčí, musíme viditelně nosit nalepenou samolepku prokazující zaplacení vstupného.

Alta Museum, venkovní expozice

Alta Museum, venkovní expozice

Alta Museum, venkovní expozice

Alta Museum, venkovní expozice

Procházíme kolem jednotlivých zastavení, skal a balvanů s rytinami. Některé – ty, jež nejsou obarvené – rozeznáváme jen s velkými obtížemi. Třeba příznivého směru a příznivé intenzity slunečních paprsků, aby je bylo možné podle fotografií v průvodci identifikovat. Některé se nám vůbec nedaří objevit.

Je úžasné sledovat umění pravěku. Pokud to tedy umění bylo. Vědci se dodnes přou, jaký smysl měla jednotlivá vyobrazení. Proč si v čase pravěku kdosi dával takovou práci s tesáním do kamene a vyobrazením lidí, zvířat a jejich života. Malíř na volné noze to určitě nebyl. Místo rituálů? Kdo ví…

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Skalní rytiny v Altě

Celková délka okružních tras je asi tři tisícovky metrů. Muzeum nelze jen tak prolétnout, stanovišť s rytinami je mnoho. Navíc se na nejednom místě otevírají krásné pohledy k Altafjordu. Další důvod k zastavením. Mnohde také nacházíme charakteristické arktické rostliny, především ostružiník morušku. Obdivovat můžeme i typické sámské obydlí lavvu, kde Sámové nabízejí své občerstvení.

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Altafjord (Altafjorden)

Ostružiník moruška (Rubus Chamaemorus L.)

Ostružiník moruška (Rubus Chamaemorus L.)

Lavvu

Lavvu

Zajímavá, poučná návštěva. Největším překvapením je pro mne fakt, že kdysi, téměř před pěti tisíci lety, i dříve, žili na dalekém drsném severu trvale lidé. Co je tu drželo? Nevím. Odpověď neznám, historie ani archeologie nejsou mojí parketou. I když…

…v Altě se nachází ještě jedno zajímavé muzeum. Také se týká historie, nedávné, a ta by mne zcela jistě zajímala. Je to muzeum lodi Tirpitz, legendárního německého válečného plavidla, které bylo zničeno nedaleko odsud. Bylo by zajímavé shlédnout tuto expozici. Během pár hodin však nelze vidět všechno.

Opouštíme muzeum a míříme po západním pobřeží Norska dále na jihozápad. Naším cílem je kemp nedaleko obce Storslett, asi 150 kilometrů od Alty.

Ve velmi milém kempu na břehu fjordu Restafjorden nás vítá neméně milá paní správcová. Cítíme se tu velmi dobře. Navíc se dovídáme, že se nad kempem nachází mohutný vodopád. Cesta k němu sice vede bažinami, ale je dobře vyznačena. Správcová kempu nám ochotně sděluje podrobnosti.

Restafjorden

Restafjorden

Restafjorden

Restafjorden

Oželet musíme večerní společenský program v sámském lavvu. Obojí, program i výpravu k vodopádu, bychom nezvládli. Je třeba se někdy vyspat. Navíc zítra nás (nebo spíše jen mě) čeká další z vrcholů zájezdu. Návštěva a prohlídka města Tromsø.

Stavíme stan, večeříme. Bez otálení se vydáváme k vodopádu. Správcová měla pravdu. Cesta je vyznačena dobře a skutečně vede bažinami a mokřady, kde třeba hledat místo pro každé došlápnutí. I tak nám po chvíli v botách čvachtá voda. Cesta stoupá, stoupá a stoupá. Vodopád Fosselvfossen spadá až z hřebene kopců, které se rozkládají vysoko nad námi. Hodinu a půl cesty nám prorokovala paní správcová. Nemýlila se.

Cesta k vodopádu vede zamokřeným terénem

Cesta k vodopádu vede zamokřeným terénem

Zdoláváme závěrečný traverz, dostáváme se k hluboké strži. Do ní s obrovským hukotem padá mohutný vodopád. Úchvatné. Rozhodně nelitujeme, jsme nanejvýš rádi, že jsme se na toto místo vydali. Stálo za to obětovat klidný večer ve společenském duchu a vydat se sem.

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

Fosselvfossen

A co víc. Zpod vodopádu se otevírají nádherné výhledy k moři. K fjordu Restafjorden, u jehož zálivu se nachází náš kemp. Nad protějšími břehy fjordu se tyčí hory. A nad nimi…

…slunce!

Je půl jedenácté večer. Z šedých oblaků vylezlo slunce a pomalu se blíží k obzoru. Jsme vysoko nad polárním kruhem. Je jasné, že za obzor nezajde, nezapadne. Pokud bychom tu ještě chvíli počkali, spatřili bychom tu skutečné půlnoční slunce!

Hodina a půl není v globálu žádný čas. Pro nás v této chvíli je však naprosto cenná každá minuta. Musíme se dnes opravdu vyspat. Nebudeme tedy čekat až do půlnoci. Zaokrouhlíme čas a den. Budeme pyšni na to, že jsme spatřili (téměř) půlnoční slunce.

(Téměř) půlnoční slunce nad Restafjordem

(Téměř) půlnoční slunce nad Restafjordem

(Téměř) půlnoční slunce nad Restafjordem

(Téměř) půlnoční slunce nad Restafjordem

(Téměř) půlnoční slunce nad Restafjordem

Restafjorden

Udělali jsme dobře. Ti, kteří sem přišli později, po nás, už slunce neviděli. Zašlo opět za mraky.

Cestu zpět volíme po jiné trase. Kolem kaskád potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen. Udělali jsme dobře, spatřujeme další úchvatné scenérie.

Kaskády potoka syceného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Kaskády potoka napájeného vodopádem Fosselvfossen

Pár stovek metrů po silnici s možným výskytem sobů a losů, přicházíme zpět do kempu.

Možný výskyt losů a sobů

Možný výskyt losů a sobů

Zjišťuji, že mě spaní přešlo. Beru rybářský prut a jdu k moři. Chvíli se bavím, žádná ryba však nepřišla. Nijak mi to nevadí. Usínat dnes budu s těmi nejlepšími pocity…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Za půlnočním sluncem. Část IV.

  1. Buteo napsal:

    …..a najednou za zatáčkou se objevil. Stál klidně uprostřed silnice a byl ohromné velikosti. Až po nějaké chvíli začaly cvakat foťáky. Nikdo se neodvážil ven a tak jsme ho přestali bavit a klidně odkráčel nízkým porostem břízek, vrb a borovic. Jeho ohromné paroží bylo ještě chvíli vidět. To bylo moje jediné setkání se živým losem a to jsem se do Skandinávie něco najezdil. Sobů jsem viděl hafo, dokonce i divoké /jsme mysleli, než někdo objevil červený řemínek u krku jednoho/. U příštího článku se neozvu z čiro čiré závisti. Tromsó /neumím to správné písmo najít/bylo moje letitá touha a dodnes nic

  2. pepa napsal:

    Losa jsme neviděli. A Tromsø? To je město měst…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.