Za půlnočním sluncem. Část V.

Za půlnočním sluncem

Za půlnočním sluncem

Spánku bylo opět pomálu. V autobuse, během dalšího přesunu, si ho však dopřávat nebudu. Projíždět budeme jednou z nejkrásnějších oblastí Norska. Těžko bych se smiřoval s tím, kdybych nádherné scenérie prospal. 

den osmý

Hlavním programem dnešního dne je prohlídka města Tromsø. Osobně ji považuji za jeden z vrcholů celého zájezdu. Moc se těším. A dopředu mohu prozradit,  že se pro mne Tromsø stalo Městem Měst.

Na úvod dne přichází příjemná zpráva. V následujících dnech se má zlepšit počasí a nějakou dobu se i udrží. Téměř jsme už zapomněli, jak vypadá jasná obloha. Máme radost.

Pár desítek kilometrů jízdy a přijíždíme k Lyngenskému fjordu. Na jeho protějším břehu se zvedají vysoké hory. Zasněžené, na mnoha místech je možné spatřit ledovcové splazy.

Lyngenské Alpy. Jedno z nejkrásnějších pohoří celého Norska. Věčně zasněžené hory. Milují je lyžaři, skialpinisté, horolezci, obdivují je všichni, kdo projíždějí kolem.

Na jednom z odpočívadel autobus na krátkou chvíli zastavuje. Naši průvodci konečně přerušili dlouhý fotozastávkový půst. Doslova jásám a určitě nejsem sám. V klidu se kocháme pohledem na hory, fotografujeme.

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy

Po krátké zastávce pokračujeme dále k jihovýchodu. Po silnici E6, která spojuje sever a jih Skandinávie. Začíná na jihu Švédska, v Trelleborgu. Pokračuje Norskem a končí až v Kirkenesu na ruské hranici. Délka E6 je úctyhodná, 3140 kilometrů. Její součástí je nejdelší silniční tunel světa, Laerdalský, 24,5 kilometru dlouhý. Kolik je na E6 tunelů celkem, nevím. V celém Norsku je jich téměř tisícovka, část vede pod mořskou hladinou. Stavba dalších se připravuje. A nemají to být druhořadé projekty! Samostatnou disciplínou jsou pak mosty. Za posledních padesát let jich Norové údajně vybudovali téměř 22.000!

Malé odbočení, které jsem nemohl vynechat. Cesta po E6 vzbuzuje úctu.

Stokilometrová jízda podél Lyngenfjordu končí, přijíždíme do obce Nordkjosbotn. Odbočujeme z E6 a míříme znovu na sever. Ještě nám zbývá hodina cesty.

Proč se do Tromsø tak těším? Je to město pevně spojené s Arktidou. S arktickými výpravami, s objevováním oblastí kolem severního pólu. Z Tromsø vyplouvala značná část norských výzkumných a vědeckých výprav. Město je spojeno se slavnými jmény jako Roald Amundsen, Fridtjof Nansen a mnoha dalších. V mých článcích o objevování Arktidy jsem Tromsø často zmiňoval. Nyní mám příležitost se s městem setkat osobně.

Naši průvodci nás předem vybavují mapou města a upozorňují na zajímavá místa. Něco přijímám, něco odmítám, je mi dopředu jasné, kam budou směřovat mé první kroky. Do Polárního muzea.

Poslední hodina jízdy vede zprvu kolem dlouhého Balsfjordu, pak vnitrozemím, a opět se vrací k moři. To už se objevuje ostrov Tromsøya, na kterém se nachází značná část města Tromsø. Vlastně celé jeho historické jádro.

Město Tromsø, sámsky Romsa, je největší severské město Skandinávie. Je správním střediskem kraje Troms v severní části Norska. Leží na 69° 40´ severní šířky a po ruských městech Murmansk, Norilsk a Vorkuta je čtvrtým největším městem světa za polárním kruhem. V rámci Norska je to osmé největší město (68.000 obyvatel). Rozkládá se na březích průlivu Tromsøysundet. Větší část města leží na ostrově Tromsøya, menší na pevnině. Obě části jsou spojeny obloukovým mostem.

Podnebí v Tromsø je mírné. Podobně jako na celém západním pobřeží Norska, i zde na ně má vliv teplý Golfský proud. Město je známé vysokým úhrnem srážek v zimním období, bývá tu velké množství sněhu. Půlnoční slunce je viditelné – díky vysokým horám obklopujícím město – jen od 21. května do 21. července. Nad obzor nevychází od 21. listopadu do 21. ledna.

Oblast Tromsø byla podle archeologických výzkumů osídlena již před devíti tisíci lety. První písemná zmínka o městě se nachází ve středověké kronice z doby panování krále Alfréda v Anglii. Toho navštívil jakýsi norský náčelník Ottar z rodu Sámů a vyprávěl mu o své zemi. Údajně se tato událost odehrála v roce 892 a Ottarovo sídlo se nacházelo jižně od dnešního Tromsø. V roce 1252 se sídlo stalo církevní obcí. Na město bylo Tromsø povýšeno až v roce 1794.

V Tromsø se nachází značné množství historických pamětihodností i zajímavých objektů ze současnosti. Střed města je největší koncentrací dřevěných domů na sever od Trondheimu. Naprostá většina z nich pochází z let 1789 až 1904, kdy byla výstavba dřevěných domů zakázána. Nejstarší budovou města je Skansen z roku 1789 postavený na hradbě rašeliny ze 13. století. Pamětihodnosti dále zahrnují celodřevěnou katedrálu z roku 1861 (Tromsøkatedral), Arktickou katedrálu Ishavskatedralen, což je moderní kostel z roku 1965, z dalších za zmínku určitě stojí muzeum Polaria s expozicí severské přírody a přírodními akvárii a zmíněné Polární muzeum. Tromsø je universitním městem, nachází se tu nejseverněji položená universita na světě, Universitet i Tromsø. Zajímavostí je i údajně nejsevernější pivovar na světě Mack (dle neověřených zpráv už byl rekord překonán).

Pro návštěvníky je toho v Tromsø k vidění skutečně dost a dost. My, bohužel, máme k dispozici pouhé čtyři hodiny času. Bude třeba využít každou minutu.

První krátká zastávka před cestou do centra nás čeká u Arktické katedrály. Jedná se o sakrální stavbu vybudovanou v moderním stylu. Betonové trojúhelníkové konstrukce potažené hliníkovými lamelami jsou výškově odstupňované a navazují na sebe. Jejich ramena sahají až k zemi a tvoří severní a jižní stěnu kostela. Stupňů je celkem jedenáct, pravděpodobně představují jedenáct apoštolů po Jidášově zradě. Západní portál se zabudovaným křížem je vysoký 35 metrů.

Další souvislosti si domýšlíme. Bílá barva kostela není ničím neobvyklým, tady však pravděpodobně symbolizuje bílou barvu Arktidy. Usuzujeme, že trojúhelníkové stupně katedrály mohou být moderně pojatou gotikou, nebo představovat sepjaté ruce.

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Tromsø, Arktická katedrála (Ishavskatedralen)

Stavba kostela započala v roce 1964, o rok později byla dokončena. I když nese ve svém názvu slovo katedrála, jedná se o farní kostel luteránské církve. Kostel pojme 720 věřících.

Arktická katedrála je skutečně krásná stavba, místní věřící mají být na co hrdi. Stojí na vyvýšeném místě, na pevninské straně města. Otevírá se odtud široký pohled na město. Tají se mi při pohledu na ně dech. Nádhera. Moře, přístav, hory. Co mi okamžitě přichází na mysl, je jeho barevnost. Plejáda pastelových barev, staré domky, moderní stavby, barva moře, barva lodí. Neuvěřitelně barevné město. Krása.

Tromsø, pohled na město od Arktické katedrály

Tromsø, pohled na město od Arktické katedrály

Pevninu s ostrovem Tromsøya spojuje dlouhý most. Impozantní, nádherná stavba. Nese stejné jméno jako město. Po chvíli most přejíždíme. Otevírá se z něj úžasný pohled na přístav plný lodí. Odtud vyplouvaly výpravy do Arktidy…

Autobus míří do centra. Tunelem a ne ledajakým. Soustava silnic pod zemí, křižovatky, kruhové objezdy, barevné osvětlení. Tunely nejsou vybetonovány, tvoří je jen původní prostřílená skála. Něco úžasného. Z podzemního labyrintu jsme tak nadšeni, že řidič znovu projíždí několik kilometrů dlouhý okruh a umožňuje nám opakovaně si prohlédnout interiér tunelu a spleť podzemních komunikací.

Tak tohle se jen tak nevidí.

Přijíždíme na parkoviště u muzea Polaria. Vycházím z autobusu a vrážím do bronzového psího spřežení s chlapíkem zachumlaným do teplého oblečení. Nápis na podstavci prozrazuje: Helmer Hanssen. Ano, norský polárník, námořník, pilot. Byl účastníkem tří Amundsenových výprav: objevení severozápadního průjezdu, stanul na jižním pólu, byl kapitánem Maud během cesty severovýchodním průjezdem. Helmer Hanssen v roce 1956 v Tromsø zemřel.

Tromsø, pomník Helmera Hanssena

Tromsø, pomník Helmera Hanssena

První kroky v Tromsø a ihned setkání s historií dobývání Arktidy. Jsem tu správně.

Naprostá většina účastníků našeho zájezdu směřuje do muzea Polaria. My chvátáme na opačný konec centra města. K Polárnímu muzeu. Z časových důvodů není možné prohlédnout si expozice obě.

Tromsø, muzeum Polaria

Tromsø, muzeum Polaria

Tromsø, muzeum Polaria

Tromsø, muzeum Polaria

Polarmuseet je malé muzeum sídlící v nevelkém dřevěném domku na nábřeží, v bývalém celním úřadě. Otevřeno bylo 18. června 1978 k padesátému výročí tragického Amundsenova letu na záchranu Nobileho výpravy. Muzeum je jednou ze čtyř expozic patřících universitě v Tromsø. Před domkem správy muzea, o pár kroků dál, fotografujeme velkou bustu Roalda Amundsena.

Tromsø, Polarmuseet

Tromsø, Polarmuseet

Tromsø. Busta Roalda Amundsena před budovou správy muzea Polarmuseet

Tromsø.
Busta Roalda Amundsena před budovou správy muzea Polarmuseet

První vjem není příliš pozitivní. Celé přízemí, tedy značná část muzea, je věnována lovu arktických zvířat, především tuleňů a medvědů. Henry Rudi, medvědí král, který ulovil x stovek ledních medvědů, Wanny Woldstad, lovkyně a traperka několik let žijící na Špicberkách. Ne, toto mě opravdu nezajímá.

Polárním výpravám je věnováno druhé podlaží budovy. Hlavní část expozice je rozdělena na dvě části. První přibližuje Roalda Amundsena a členy jeho výprav, druhá Fridtjofa Nansena s jeho spolucestovateli.  Okrajově jsou zmíněny i jiní badatelé.

Prvním exponátem, který si prohlížíme, je model balónu Ørnen. S popisem tragické výpravy Salomona Augusta Andréeho. Ve vitríně vedle modelu jsou vystaveny nálezy norské expedice na lodi Bratvaag směřující v roce 1930 na Zemi Františka Josefa. Cestou se výprava zastavila na ostrově Vitő a její členové nalezli předměty patřící Adréeho výpravě. Více než třicet let o ní chyběly jakékoli stopy.

Polarmuseet Tromsø. Model balónu Ørnen S. A. Andréého

Polarmuseet Tromsø.
Model balónu Ørnen S. A. Andréého

Polarmuseet Tromsø. Model balónu Ørnen S. A. Andréého

Polarmuseet Tromsø. Model balónu Ørnen S. A. Andréého

Pozůstatky Andréeho expedice nalezené členy výpravy na norské lodi Bratvaag

Pozůstatky Andréeho expedice nalezené členy výpravy norské lodi Bratvaag na ostrově Vitő

Dalším exponátem je model vzducholodi Norge, následuje Dornier Wal N24 (N25) a popis Amundsenovy a Ellsworthovy výpravy v roce 1925, Latham 47. Velmi povedené jsou modely polárních lodí Gjøa, Maud a Fram.

Polarmuseet Tromsø. Model vzducholodi Norge

Polarmuseet Tromsø. Model vzducholodi Norge

Polarmuseet Tromsø. Dornier Wal N24

Polarmuseet Tromsø. Dornier Wal N25

Polarmuseet Tromsø. Latham 47

Polarmuseet Tromsø. Latham 47

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Maud

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Maud

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Gjøa

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Gjøa

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Fram

Tromsø, Polarmuseet. Model lodi Fram

Zajímavým exponátem je nalezená část ztroskotaného Lathamu 47, na němž vzlétl Amudsen s piloty Dietrichsonem, Guilbaudem a dalšími třemi Francouzi na pomoc ztroskotané vzducholodi Italia.

Tromsø, Polarmuseet. Nalezený díl ztroskotaného Lathamu 47

Tromsø, Polarmuseet. Nalezený díl ztroskotaného Lathamu 47

Prohlížíme spoustu dalších předmětů a artefaktů z objevitelských výprav obou polárníků. Amundsenovy a Nansenovy deníky, měřicí přístroje, polární saně zkonstruované Roaldem Amundsenem, Nansenův kajak, originální korespondenci z Nansenovy výpravy v letech 1893 – 1896, korespondenci mezi Nansenem a Amundsenem, velké množství fotografií z Amundsenových výprav, knihy, které objevitelům pomáhaly krátit dlouhé chvíle během polárních nocí. Je toho mnoho. Na relativně malém prostoru nepřeberné množství exponátů.

Tromsø, Polarmuseet. Na fotografii účastníci Amundsenovy výpravy v roce 1925 Oskar Omdal a Hjalmar Riiser-Larsen

Tromsø, Polarmuseet.
Na fotografii účastníci Amundsenovy výpravy v roce 1925
Leif Omdal a Hjalmar Riiser-Larsen

Tromsø, Polarmuseet. Amundsenovy polární saně

Tromsø, Polarmuseet. Amundsenovy polární saně

Tromsø, Polarmuseet. Podpis Roalda Amundsena

Tromsø, Polarmuseet. Podpis Roalda Amundsena

Tromsø, Polarmuseet. Fridtjof Nansen

Tromsø, Polarmuseet. Fridtjof Nansen

Tromsø, Polarmuseet. Podpis Fridtjofa Nansena

Tromsø, Polarmuseet. Podpis Fridtjofa Nansena

Tromsø, Polarmuseet. Dopis Fridtjofa Nansena Roaldu Amundsenovi

Tromsø, Polarmuseet. Dopis Fridtjofa Nansena Roaldu Amundsenovi

Tromsø, Polarmuseet. Fotografie provizorního nocležiště F. Nansena a H. Johansena během polární výpravy 1893 - 1896

Tromsø, Polarmuseet.
Fotografie provizorního nocležiště Hjalmara Johansena během polární výpravy 1893 – 1896

Tromsø, Polarmuseet. Polární kajak Fridtjofa Nansena

Tromsø, Polarmuseet. Polární kajak Fridtjofa Nansena

Dokázal bych tu strávit celý den. Je zvláštní vědět a cítit, že všichni tito lidé, cestovatelé, badatelé a výzkumníci, chodili po tomto městě. Pohybovat se v jejich stopách, vědět, co všechno se jim podařilo, co dokázali. Nelze se nevcítit, alespoň v omezené míře, do atmosféry expedic, pocitů jejich členů. Výsledkem je nadále se prohlubující úcta k těmto objevitelům dalekého severu.

Ve vstupní hale muzea obdivuji nepřeberné množství polární literatury, fascinují mě několikadílné dějiny polárních výzkumů, neuvěřitelně obsáhlé knihy, žel, psané v norštině.  Mohu jen závidět Norům takový zájem o tuto část jejich historie. Mají být na co hrdi.

Opouštím muzeum s pocitem, že se mi naplnil jeden z životních snů. Ano, spatřit toto muzeum mezi ně patřilo. Z této kategorie ještě zbývá Fram Museum v Oslo. Třeba na ně také dojde.

Procházíme po molech lemujících budovy kolem muzea. Nahlížíme do přístavu, obdivujeme most Tromsø, na protějším břehu úžiny se tyčící Arktickou katedrálu. Obcházíme nejstarší budovu ve městě, Skansen. Kolem dřevěné Tromsøkatedral, která je bohužel uzavřená, znovu přicházíme do přístavu. Kotví zde loď velká loď společnosti Hurtigruten. Na tuto společnost jsme byli našimi průvodci upozorněni.

Tromsø, správa muzea Polarmuseet. Za ní vpravo nejstarší dům v Tromsø, Skansen

Tromsø, správa muzea Polarmuseet. Za ní vpravo nejstarší dům v Tromsø, Skansen

Tromsø, staré dřevěné domy na nábřeží

Tromsø, staré dřevěné domy na nábřeží

Tromsø, staré dřevěné domy na nábřeží

Tromsø, staré dřevěné domy na nábřeží

Tromsø, Tromsøkatedral

Tromsø, Tromsøkatedral

Tromsø, socha Roalda Amundsena na jednom z náměstí v Tromsø

Socha Roalda Amundsena na jednom z náměstí v Tromsø

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, most Tromsø

Tromsø, most Tromsø

Tromsø, most Tromsø

Tromsø, most Tromsø

Tromsø, most Tromsøsø

Tromsø, most Tromsø

Tromsø, nábřeží a přístav

Tromsø, nábřeží a přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, nábřeží

Tromsø, nábřeží

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø, přístav

Tromsø. přístav

Tromsø. přístav

Společnost Hurtigruten vlastní, krom jiných, i několik luxusních plavidel, kterými dopravuje své klienty podél norského pobřeží. Plavba začíná na jihu v Bergenu a směřuje do některého ze severských přístavů, často to bývá až Kirkenes na ruské hranici. Plavba není lacinou záležitostí. Norové si údajně tuto cestu dávají jako dar s odchodem do penze. Lodě zastavují na nějaký čas ve známých přístavech, cestující mohou vystoupit a přístavy si prohlédnout. A co je zajímavé pro nás, v čase, kdy lodě v přístavech kotví, se může na palubu lodi podívat i veřejnost.

Jedna z těchto lodí, Vesterålen, právě v Tromsø kotví. Půjdeme si ji tedy prohlédnout.

Tromsø. Loď Vesterålen společnosti Hurtigruten

Tromsø. Loď Vesterålen společnosti Hurtigruten

Ke vstupu jsou po nás požadovány doklady, dostáváme vstupní kartu. Procházíme lodí, nahlížíme do kajut, společenských prostor. Nevím, zda je interiér lodi luxusní, ale pěkný určitě. Více než interiéry lodi nás však zajímá horní paluba. Je z úžasný rozhled po přístavu, po městě.

Čtyři hodiny utekly jak voda. Město Tromsø ve mně zanechalo ty nejlepší dojmy. Atmosféru, kterou jsem zde očekával, jsem skutečně objevil. Budu mít na toto místo jen ty nejlepší vzpomínky. Možná bych tu dokázal i žít. Zlí jazykové, někteří účastníci zájezdu tvrdí, že mé pocity nejsou dány samotným městem, to prý tak pěkné není. Je to prý genius loci tohoto místa. Určitě ano, ale mně se mi líbí i město samotné.

Opouštíme Tromsø. Vracíme se na E6, po které pokračujeme pár desítek kilometrů dále na jihozápad. U městečka Anselv hlavní silnici opouštíme a míříme na západ. Na druhý největší pobřežní ostrov Norska, Senja. V původně rezervovaném kempu nás nechtějí, jakýmsi omylem nemají místo. Pomáhají však najít kemp jiný a možná i lepší. Nachází se přímo u vstupu do Národního parku Ånderdalen, kde nás zítra čeká túra k jezeru Åndervatnet.

Večer na ostrově Senja

Večer na ostrově Senja

Večerní rybolov a především pozorování úžasných scenérií na břehu moře. Končí další z vydařených dnů.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 komentářů: Za půlnočním sluncem. Část V.

  1. SV napsal:

    wellmi pekné fotografie!

  2. lojzo napsal:

    Keby len wellmi pekné… úžasné!
    Zhltol som ten článok takmer bez dýchania, skvelo si to napísal.
    Nečudujem sa, že si dal prednosť Polárnemu múzeu (a naskočili mi spomienky na tvoj arktický seriál, budem sa k nemu musieť niekedy vrátiť), ale čo je teda v múzeu Polaria? (mimochodom, ten „dominový“ barák je nádherný; rovnako ako „šedý ľadovec“ v prístave)

    Zaujalo ma, že Nansen v liste oslovuje Amundsena priezviskom – ale potom mu tyká. Alebo Nóri vykanie ani nepoznajú?

    • pepa napsal:

      S tím tykáním – vykáním v norštině nevím, ale z literatury, co jsem přečetl, vím, že Amundsen své nejbližší oslovoval příjmením. Bylo to údajně vyjádření úcty vůči lidem a spolupracovníkům stejného či vyššího postavení. A Amundsen, jak známo, byl tvrdý kapitán, ale nikdy se nad ostatní nepovyšoval. Stejné to tedy může být u Nansena.
      Píšu (nepříliš jasně), že je tam expozice severské přírody, přírodní akvária, pouštějí tam prý velmi pěkný film o přírodě souostroví Špicberky…

    • pepa napsal:

      Polaria je nádherná stavba. Žel měli jsme smůlu, že v jejím okolím probíhaly stavební práce.

    • pepa napsal:

      Samotného mě velmi mrzí, že nenacházím čas na další studium polární literatury a psaní…

    • SV napsal:

      …..pepa od samej radosti takmer zhltol celé Polárne múzeum ! 😎

  3. Anonym napsal:

    Tak skvěle napsané, že mi už ani není k pláči, že jsem si sen o Tromso nesplnil. Ještě víc jsem ještě v dobách bloguje.cz toužil ba i začal organizovat tu 11 denní plavbu na 5000 km Bergen -Kirkenes. Bylo nutno sehnat ještě 3 do kajuty a zájem potvrdila jen Ostrovanka /ale myslím, že to až tak vážně nemyslela, co se mnou v jedné kajutě?/Pak přišla rada „přestaň snít a realizuj, co je v tvých silách a tak jsem začal jezdit vlakem po západní Evropě a dobře jsem udělal, to tehdá ještě západ nebyl začouzen čmoudy.
    Nuž tak mi dodnes zůstala radost číst cokoli z této oblasti. Je Ti jasné, kterou část Osla nikdy jsem nevynechal a proseděl jsem jen tak třeba na Framu a tak.

  4. Jago napsal:

    K té norštině: Jednou jsem klábosil se svým norským kolegou Leifem a přišla řeč na Norsko a norštinu. Je známo, že norštiny jsou dvě (riksmal a bokmal – spávná písmenka tady neumím) a Leif mi sdělil, že Tromsö se u nich vyslovuje „Trumšu“ a Oslo „Ušlu“. Obě jsou to pěkná města. 😉

  5. SV napsal:

    Trumšu a Ušlu?! no totok! 🙄

    v našich sprievodných materiáloch sa písalo, že bokmål a nynorsk, zwer aby sa v tom vyznal, však v tej nórštine sa tuším ani sami Nóri poriadne nevyznajú…. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *