Za půlnočním sluncem. Část VI.

Za půlnočním sluncem

Po dlouhé době jsme nemuseli vstávat za kuropění. Samozřejmě pomyslného. Žádný rozbřesk tu ve skutečnosti není, světlo je po celou noc. A nejsou tu ani žádní kohouti.

den devátý

Psal jsem v předchozí části reportáže, že se nacházíme na druhém největším pobřežním ostrově Norska. Jeho jméno je Senja. Nachází se v kraji Troms, západně od města Finnsnes. Jeho rozloha je 1586 čtverečních kilometrů, nejvyšší bod, hora Breidtinden, má nadmořskou výšku 1017 metrů. Na ostrově žije asi 8000 obyvatel, převážně v rybářských osadách na zalesněném pobřeží.  Na oceánské straně ostrova se nachází hluboce zařezané fjordy obklopené vysokými horami. Ostrov je z pevniny dostupný přes vysoký obloukový most z města Finnsnes nebo trajekty z ostrova Kvaløya či ze souostroví Vesterålen (Vesterály).

V jižní části ostrova se nachází nevelký Národní park Ånderdalen. Místo naší dnešní túry. Náš náhradní kemp se nachází přímo u vstupu do parku, nemusíme ztrácet čas obvyklým přesunem.

Národní park Ånderdalen byl založen v roce 1970. Na svoji současnou rozlohu125 čtverečních kilometrů byl rozšířen až v roce 2004. Předmětem ochrany je především oblast neporušených borových a březových pralesů a mokřadů kolem jezera Åndervatnet v centrální části širokého ledovcového údolí Ånderdalen. Národnímu parku dominují ledovcem modelované hory lemující údolí Ånderdalen. Park se nachází převážně v pásmu severské tajgy, která ve vyšších polohách přechází v lesotundru, tundru a v nejvyšších partiích v mrazové pouště. Krom jezer Åndervatnet  a dalších menších jezer ledovcového původu je krajina protkána dravými řekami s množstvím peřejí a menších vodopádů.

Národní park Ånderdalen

Ostrov Senja je oddělený od pevniny. Z toho důvodu se na ostrově a potažmo v národním parku nevyskytuje mnoho druhů větších savců. Žije tu však stálá populace losů, kteří sem migrovali po roce 1940 a rozšířili se tu. Žijí tu domestikovaní sobi, z menších šelem jsou to vydry a lišky. Park je známý výskytem mnoha druhů ptáků. Ve znaku má i proto orla skalního.

Znak NP Ånderdalen

Neodpustím si na tomto místě poznámku. Dnes proběhla v tisku zpráva, a žádný hoax to není, že Norsko schválilo projekt umožňující změnou legislativy odstřel až dvou set kusů orlů skalních. Chovatelé sobů si prý stěžují na velké škody páchané na jejich stádech. Projekt je zaměřen právě na kraj Troms, kde se Národní park Ånderdalen nachází. Neznám podrobnosti, ale na jedné straně chránit a na druhé likvidovat je schizofrenní. U jinak přírodu milujících Norů je to minimálně překvapivé. Ale třeba se dočkáme vysvětlení.

Vstupujeme do národního parku. Naše cesta povede k jezeru Åndervatnet. Směrovka udává vzdálenost k jezeru šest kilometrů. Ne, že by na tom až tak záleželo, ale správný rozměr by v tomto případě byl míle. Pak by číslo sedělo. Ale nevadí. Více kilometrů v krásné krajině nikdy není na škodu.

Åndervatnet 6 km

Přecházíme nízký hřeben. Hned za ním scházíme do podmáčeného terénu. Prostup jinak neschůdným terénem umožňují dlouhé prkenné chodníky.

Prkenné chodníky v NP Ånderdalen

Hned u prvního močálu registrujeme obrovskou kolonii masožravé rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). V dalších mokřadních jezerech objevujeme dalšího zástupce severské mokřadní flóry. Vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Tady ještě nekvete, na kvetoucí narazíme až mnohem jižněji.

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)

Charakter krajiny se dlouhou dobu nemění. Močály, jezera, řídký les nízkých borovic a bříz. Fotografujeme a fotografujeme, držíme se přitom jako obvykle na samém chvostu výpravy. Ale tohle přece nelze jen tak minout. V naší zemi je chráněný sebemenší mokřad, biotop, který je charakteristický pro sever Evropy. Tady jsme na severu Evropy a máme tu mokřadů celý národní park.

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Po čtyřech kilometrech chůze – chůzí to můžeme nazvat jen s velkým přimhouřením oka, spíše je to pomalé plížení s fotoaparátem v ruce – přicházíme k rozcestí. Krátká odbočka míří k vodopádům Fiskesti Foss. Jejich hukot doléhá až k nám. K vodopádům však zajdeme až cestou zpět. Teď bychom narušili integritu naší výpravy.

V dalším úseku podmáčený chodník vede vysoko nad řekou Ånderelva. Její tok můžeme pozorovat tady již hodně prořídlým lesem. Bohužel až cestou zpět, u vodopádů jsme zjistili, že i podél řeky vede stezka. Škoda. Nemuseli jsme se od jezera vracet stejnou cestou.

Protože se táhneme na samém chvostu výpravy, bylo by zvláštní, kdybychom spatřili nějaká zvířata. Snad soby, ti jsou zvyklí, ale nevidíme ani ty. Národní park je prý bohatý na ptactvo, ale zatím jsem neviděl jediného ptáka. Pojednou však registruji nad hlavou krátké zatřepání křídel. Pták velikosti kosa, blížím se ke stromu, kde sedí  – brkoslav severní! U nás zimující pták, objevuje se však jen během některých zim a počet jedinců může dosáhnout až neuvěřitelných invazivních čísel. Paráda. Vidíme letního brkoslava.

Objevuje se jezero Åndervatnet. Po jeho břehu pokračujeme ještě pár stovek metrů dál. Někteří nadšenci si zde hodlají zaplavat. Koupání v národním parku není zakázané. Stejně tak chození mimo značené cesty (až na místa, kde je to přikázáno tabulemi) a táboření. Překvapuje nás, kolik potkáváme u jezera táborníků. A také tábornic, osamělých. Bezpečná země. Často s sebou mají psy Shiba-Inu. Je to tady zřejmě oblíbená rasa.

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Národní park Ånderdalen. Jezero Åndervatnet

Nepatříme mezi vyznavače koupání ve studené vodě. Obracíme a jako předvoj ostatních vyrážíme zpět. S vědomím, že si ještě prohlédneme vodopády. Či spíše peřeje.

Národní park Ånderdalen. Řeka Ånderelva

Národní park Ånderdalen. Řeka Ånderelva

Národní park Ånderdalen. Řeka Ånderelva

Peřeje řeky Ånderelva (Fiskesti Foss) jsou skutečně nádherné. Jsme ale téměř jediní z výpravy, kdo si dal námahu a prošel se k nim. Přišli o moc. Jediné, co nám kazí radost, je množství ovádů, jakýchsi obřích mutantů tohoto druhu. Jejich kousnutí člověk opravdu cítí, proto si je odháníme navzájem.

Národní park Ånderdalen. Fiskesti Foss

Národní park Ånderdalen. Fiskesti Foss

Národní park Ånderdalen. Fiskesti Foss

Pomalu se vracíme zpět. Protrhala se ranní oblačnost, vyjasnilo se, je doslova tropický letní den. Teploměr i tady za polárním kruhem šplhá ke třicítce. Vše, co jsme dosud nafotografovali, v pochmurném podmraku, musíme fotografovat znovu. Nikoli musíme, chceme. Přece si nenecháme ujít tak nádherné scenérie. Postupně se zas probojováváme na samý chvost procesí. Nevadí. Čas odjezdu autobusu máme pod kontrolou.

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Krajina v Národním parku Ånderdalen

Další vydařená túra za námi. V kempu provádíme základní očistu, nasedáme do autobusu a odjíždíme. Vracíme se na pevninu. Po E6 pokračujeme k Narviku. Zde odbočujeme na východ a přes hory Skandinávského pohoří míříme do Švédska.

Krátce zastavujeme v místě, kde silnice kulminuje. U parkoviště vidíme tabule připomínající události druhé světové války. Silnice, po které právě jedeme, víceméně sleduje železniční trať z Kiruny do Narviku. Během druhé války měl Narvik strategické postavení pro přepravu železné rudy ze Švédska do Evropy. Samozřejmě k nelibosti Norů. O trať i o Narvik probíhaly urputné boje, přišlo zde o život mnoho vojáků i civilistů na obou stranách.

Na náhorní plošině kolem silničního odpočívadla je rozeseta spousta domků. V tradičních barvách – hnědočervené, modré, žluté či bílé. Vypadají udržovaně, ale opuštěně. Jsou to chalupy či chaty? Nevím. V každém případě tu vyhlížejí zvláštně. Nicméně malebně.

Náhorní planina poblíž norsko-švédské hranice u silnice E10 (Narvik – Kiruna)

Náhorní planina poblíž norsko-švédské hranice u silnice E10 (Narvik – Kiruna)

Náhorní planina poblíž norsko-švédské hranice u silnice E10 (Narvik – Kiruna)

Náhorní planina poblíž norsko-švédské hranice u silnice E10 (Narvik – Kiruna)

Sjíždíme do údolí. Překračujeme norsko-švédskou hranici. Dnešním naším cílem a nocležištěm na dvě noci bude kemp nedaleko Národního parku Abisko. Po chvíli jízdy se před námi  objevuje první ze symbolů tohoto kraje, jezero Torneträsk. S rozlohou 332 čtverečních kilometrů je to sedmé největší jezero Švédska. Dalších pár minut jízdy a objevuje se druhý ze symbolů. Lapporten, Laponská brána. Mohutné ledovcové údolí mezi dvěma horami. Zdaleka viditelný přírodní útvar, který už v dávné minulosti sloužil Sámům jako zdaleka viditelný orientační bod.

Dlouhé minuty vzhlížím k Laponské bráně. Přál jsem si ji jednou v životě spatřit a teď ji mám před sebou. Další splněný životní sen.

Monumentální Lapporten, monumentální chvíle. Chybí už jen švédská hymna, ta národní. Švédové mají ještě královskou.

„Chci žít, chci umřít na severu“

Myslím, že Švédům rozumím.

Lapporten, Laponská brána

Náš kemp leží na úpatí hory Njulla. Její vrchol leží na hranici národního parku. Naše zítřejší túra bude směřovat tam.