Za půlnočním sluncem. Část VII.

Za půlnočním sluncem

Za půlnočním sluncem

Kolem čarokrásného jezera Torneträsk míříme k obci Abisko. K informačnímu středisku na okraji stejnojmenného národního parku to máme z kempu pouhých deset minut jízdy. Tady začínají všechny trasy směřující do národního parku.

den desátý

Jedna z těchto tras je mimořádně zajímavá a bez přehánění známá mezi turisty celého světa. Kungsleden, Královská cesta. Protíná v délce 440 km od severu k jihu pustinu švédského Laponska. Jednu z posledních oblastí Evropy se skutečně divokou přírodou. Kraj, který je domovem původních Sámů.

Dálkové trase, jejíž převážná část se nachází za polárním kruhem, dominují nedotčené hory, četná jezera, ledovce a ryzí severská krajina. Nejkrásnější jsou údajně severní úseky cesty situované do národních parků Abisko, Stora Sjöfallet, Padjelanta a Sarek. Díky panenské přírodě Laponska, zapsané ve světovém dědictví UNESCO, patří Kungsleden k nejkrásnějším dálkovým cestám v Evropě.

Začátek cesty je zdůrazněn dřevěnou vstupní bránou. První metry dálkové trasy vedou podél ostře zaříznuté soutěsky řeky Abiskojåkka. Soutěska je naším prvním dnešním cílem.

Začátek dálkové turistické cesty Kungsleden v NP Abisko

Začátek dálkové turistické cesty Kungsleden v NP Abisko

Mimořádná podívaná. Peřeje řeky si prolomily cestu v neuvěřitelně dokonale vrstvené hornině. Skály samy o sobě vytvářejí bizarní konstrukce, které přitahují lidské oko jako magnet. Průlomem skal se nezadržitelně valí do modra zbarvená, průzračně čistá voda. Ne. Odtud se nedá jen tak odejít. Nicméně v Národním parku Abisko je toho k vidění víc.

NP Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Národní park Abisko. Soutěsky řeky Abiskojåkka

Vracíme se od peřejí na trasu Královské cesty. Tady se kroky naší výpravy budou dělit. Vybrat si můžeme jednu ze dvou tras v národním parku. První povede kolem řeky Abiskojåkka k jezeru Abiskojaure. Cesta kolem řeky slibuje nádherné scenérie s výhledy na okolní kopce a hory. Náročnější trasa míří na vrchol Nuolja (sámsky Njullá). Ten zas slibuje mimořádné rozhledy daleko za hranice parku, především pak na jezero Torneträsk a na Laponskou bránu. Cesta poté pokračuje po hřebeni na vrchol Slåttatjåkka a schází do údolí řeky Kårsavaggejokk. Kolem ní se vrací k informačnímu středisku v Abisku.

Je těžké vybírat, obě nabídky jsou mimořádně zajímavé. Stihnout v jednom dni se však dá pouze jedna. Volím variantu druhou.

Výstup začíná v podmáčeném terénu, cestu opět usnadňují prkenné chodníky. Je nádherný letní den, ani náznak toho, že bychom se nacházeli daleko za polárním kruhem. Teplota rychle stoupá a umně toho využívají darební komáři. Dovolují si víc a víc. Jedinou účinnou obranou proti nim je rychle nabrat nadmořskou výšku. Jenže to ještě nějakou chvíli potrvá.

Úpatí hory Nuolja je porostlé hustým, nízkým, převážně březovým lesem. S výškou les rychle řídne, po půlhodině chůze se dostáváme nad jeho hranici. Přicházíme k potoku ozdobenému miniaturními vodopády. V porostu kolem bystřiny se třpytí bezpočet žlutých květů. Upolín evropský. Tolik rostlin tohoto druhu pohromadě jsem ještě nikde neviděl. Brodíme se mezi upolíny a traverzujeme úbočí hory. Brzy se dostáváme na širší chodník. Ten nás přivádí k dráze lanovky a té se budeme držet.

Jezero Torneträsk z úbočí hory Nuolja

Jezero Torneträsk z úbočí hory Nuolja

Laponská brána (Lapporten) z úbočí hory Nuolja

Laponská brána (Lapporten) z úbočí hory Nuolja

Lanovka končí ve výšce 900 metrů nad mořem. Na střeše budovy horní stanice se nachází vyhlídková plošina. Nabízí úchvatné pohledy na nekonečnou hladinu jezera Torneträsk a k Laponské bráně. Rozlohou je jezero sedmé největší ve Švédsku. S hloubkou 168 metrů dokonce druhé. Laponská brána, ledovcem vymodelované majestátné údolí mezi dvěma horami, je neodmyslitelným symbolem této části švédského Laponska.

Nad hladinou jezera se převalují zbytky mlžného oparu. Omezují možnosti fotografování. Nevadí. Mohlo být i mnohem hůř.

V bufetu si zadarmo kupuji pohlednice. Hotovost neberou a momentálně vázne připojení k síti; nelze tedy platit kartou. Pohlednice dostávám jako pozornost. I s omluvou. Překvapivě milé.

Národní park Abisko. Úbočí hory Nuolja

Národní park Abisko. Úbočí hory Nuolja

Národní park Abisko. Nuolja

Národní park Abisko. Nuolja

K nejvyššímu bodu kopce Nuolja zbývá necelá hodina chůze. Převýšení kolem sto padesáti metrů. Cesta je značena barevnými tečkami na kamenech u cesty nebo jednoduše textilní páskou. Dokonalost sama, tady se snad ani zabloudit nedá. Snad jen v husté mlze, ale kdo by tu co v takovém počasí hledal. Zajímá mě, co znamenají značky v podobě kříže vedoucí napříč horskou strání. Podobné, jakými se vyznačují železniční přejezdy. Vysvětlení je prosté. Je to zimní dráha pro sněžné skútry.

Značení v Národním parku Abisko

Značení cest v Národním parku Abisko

Vrchol hory Nuolja je plochý, kamenitý, s řídkým travním porostem. Na mnoha místech z terénu vystupují větrem vyhlazené skály. Počasí, jaké  zažíváme dnes, tu asi příliš často není. Představuji si, jak to tu vypadá v zimě. Zasněžená hladina jezera Torneträsk splývá se zasněženou krajinou, zasněženými horami. Ráj lyžařů všeho druhu.

Obcházím vrcholovou plošinu kolem dokola. Hledám nejvhodnější místa k fotografování. Skutečně mě mrzí setrvávající opar nad hladinou jezera i v údolí řeky Abiskojåkka. Ještě však není poledne. Sluneční paprsky časem vykonají své a v odpoledních hodinách opar rozptýlí. Přesto je i v této chvíli výhled z vrcholu zcela mimořádný. Nad jezerem se tyčí vysoké zasněžené hory Skandinávského pohoří. Podobné, snad jen více zaoblené, uzavírají horizont na opačné světové straně. Nad údolím řeky Abiskojåkka se tyčí monumentální Laponská brána. Jezero Abiskojaure, ke kterému míří druhá část naší výpravy, zatím nevidíme. Je skryto za vrcholem Slåttatjåkka. Tam povede další naše cesta.

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk z vrcholu hory Nuolja

Na vrcholu hory Nuolja

Na vrcholu hory Nuolja. Pohled k Laponské bráně

Na vrcholu hory Nuolja. Pohled k západu

Vrcholová plošina hory Nuolja. Pohled k západu

Na vrcholu hory Nuolja. Pohled k západu

Vrcholová plošina hory Nuolja. Pohled k západu

Na vrcholu hory Nuolja. Pohled k západu

Vrcholová plošina hory Nuolja. Pohled k západu

Laponská brána (Lapporten) z vrcholu hory Nuolja

Laponská brána (Lapporten) z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Jezero Torneträsk a Skandinávské pohoří z vrcholu hory Nuolja

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled k horám na jihozápadě

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled k horám na jihozápadě

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled k horám na jihozápadě

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled k horám na jihozápadě

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled na jezero Torneträsk

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled na jezero Torneträsk

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled na jezero Torneträsk

Národní park Abisko, Nuolja. Pohled na jezero Torneträsk

Rozhlížím se po národním parku a ještě mnohem dál. Nedivím se, že toto území požívá ochrany už více než sto let a jako jedno z prvních v Evropě.

Národní park Abisko (Abisko nationalpark) byl založen roku 1909. V roce, kdy byly ve Švédsku schváleny první zákony na ochranu přírody a jako jeden z prvních v této zemi. Leží na břehu jezera Torneträsk a zahrnuje i některé jeho pobřežní ostrovy. Od jezera se táhne v délce asi patnácti kilometrů směrem na jihozápad. Osu parku tvoří řeka Abiskojåkka vytékající z jezera Abiskojaure a směřující do jezera Torneträsk. Rozloha parku je „pouhých“ 77 čtverečních kilometrů.

Předmětem ochrany je ledovcové údolí Abisko obklopené pásmem hor vysokých až půl druhého tisíce metrů. Vyhlášení národního parku mělo poměrně jednoduchý cíl: Zachovat tuto jedinečnou oblast na severu Švédska, její přírodu, flóru a faunu v původním stavu. A využívat ji jako zdroj vědeckého výzkumu. Zdejší vědecko-výzkumná stanice byla založena už v roce 1903 a od roku 1935 patří pod Královskou švédskou akademii věd.

Z hlediska geologického je nejcennějším územím národního parku kaňon řeky Abiskojåkka tvořený tvrdými krystalickými břidlicemi a dolomitickým vápencem.

Plochu ledovcového údolí pokrývají borové a březové pralesy a lesní mokřady. Ze živočichů jsou zde zastoupeni losi, ve vyšších polohách sobi. V menší míře pak rosomáci, polární lišky, medvědi a rysi.

Národní park má specifické klima. Ovlivněno je blízkostí oceánu a rozlehlého jezera Torneträsk. Hory tyčící se na západ od tohoto území vytvářejí mohutný srážkový stín. Roční úhrn srážek je pouhých 300 mm, což je zlomek oproti srážkám v okolních horách. Průměrná roční teplota je zde -1°C, nejtepleji v červenci (průměr 11°C), nejchladněji v lednu (průměr -12°C).

Jsem přesvědčen, že účel ochrany tohoto území, zachování jedinečné přírody v původním stavu, se daří naplnit dokonale. A co víc. Ochrana přírody dokonalým způsobem splynula s turistikou v parku. Nikde nevidím negativní dopady turismu. Dokonce jízda na sněžných skútrech je tu povolena, i když jejich řev asi není ničím příjemným. Co je potřeba ještě dodat, a to platí i o námi navštívených národních pracích v Norsku, nikde, ale opravdu nikde jsem nespatřil žádné odpadky.

Po hodinové přestávce, plni rozhledových zážitků opouštíme vrchol Nuolja. Mělkým údolím přecházíme na sousední vrch Slåttatjåkka. Je asi o dvacet metrů vyšší než Nuolja a nabízí výhledy na opačnou stranu národního parku. Konečně spatřujeme jezero Abiskojaure. Můj zrak však více upoutává soustava jezer na západní straně. Nachází se již za hranicí národního parku. Z mapy se pokouším zjistit jejich názvy. Největší se v sámském jazyce jmenuje Vuolimus Gorsajávri (švédsky snad Vuolemus Kårsavaggejaure). Jezery protéká řeka Kårsavaggejokk směřující do údolí Abisko.

Národní park Abisko. Vrchol Slåttatjåkka z úbočí hory Nuolja

Národní park Abisko. Vrchol Slåttatjåkka z úbočí hory Nuolja

Slåttatjåkka z vrcholu hory Nulja

Slåttatjåkka z vrcholu hory Nuolja

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k horám na západě

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k horám na západě

Národní park Abisko,Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně

Národní park Abisko,Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně

Národní park Abisko,Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně

Národní park Abisko,  Slåttatjåkka. Pohled k Laponské bráně a k jezeru Torneträsk

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled na horu Nuolja

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled na horu Nuolja

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k jezeru Torneträsk

Národní park Abisko, Slåttatjåkka. Pohled k jezeru Torneträsk

NP Abisko. Laponská brána z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Laponská brána (Lapporten) z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Laponská brána z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Laponská brána (Lapporten) z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Jezero Vuolemus Kårsavaggejaure z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Jezero Vuolemus Kårsavaggejaure z úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Úbočí hory Slåttatjåkka

NP Abisko. Úbočí hory Slåttatjåkka

Dlouhým traverzem scházíme k řece Kårsavaggejokk. K místu, kde přes ni vede visutý most. Jako v celém parku, i tady je voda v řece průzračně čistá, namodralá. Vytváří fascinující peřeje, od kterých nemůžeme odtrhnout oči. Nedaleko mostu stojí stará dřevěná směrovka ozdobená sobími parohy. Ukazuje na straně jedné směr k Abisku, na druhé k jezerům. Rozumím-li dobře, a mapa mi to potvrzuje, u jezera se nachází chata. Nejspíš se jedná o prostou, všem přístupnou dřevěnou chatu, kterých je v tomto kraji povíce. Její využití potvrzuje množství turistů, které cestou zpět do Abiska v protisměru potkáváme.

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Visutý most přes řeku Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Národní park Abisko. Řeka Kårsavaggejokk

Nedaleko řeky prosvítají v trávě drobné modré květy. Hořce, na první pohled. A ne ledajaké. Je to hořec sněhový, gentiana nivalis. U nás ani na Slovensku jsem ho zatím nespatřil.

Národní park Abisko. Hořes sněhový (Gentiana nivalis)

Národní park Abisko. Hořec sněhový (Gentiana nivalis)

Cesta do Abiska vede nejprve podél řeky. Po dvou kilometrech se větví. Jedna cesta míří do březového háje, druhá pokračuje podél řeky. Obě míří ke stejnému cíli, informačnímu středisku v Abisku. Mám sto chutí pokračovat podél vody. Správně však tuším, že cesta se symbolem lyžaře pro pěší moc vhodná nebude. Že směřuje do mimořádně podmáčeného terénu.

Bylo to tak. Ti, kteří tento směr zvolili, suší do Abiska nepřišli. Možná však viděli víc a stálo to za to.  Ale ani já jsem v suchých botách nedošel. Podmáčený terén je tu standardem a nutno s ním počítat.

Dopolední opar se v pokročilém odpoledni rozptýlil. Mlhy zbavená Laponská brána se tyčí ve vší mohutnosti vpravo od mé cesty. Nemohu od ní odtrhnout zrak. Je úchvatná. Důsledkem zaníceného pohledu je nedostatečná kontrola chůze. Nechybělo mnoho a několikrát jsem skončil v bažině.

NP Abisko. Laponská brána z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

Národní park Abisko. Laponská brána (Lapporten) z údolí Abisko

V dalších kilometrech cesta už jen klesá a klesá. Řídký březový háj přechází v hustý prales, přicházím opět do pásma komárů. Do Abiska, komárového stínu u informačního střediska, však zbývá pouhých několik stovek metrů. Podcházím pod železniční tratí, právě tu projíždí vlak. Obdivuji zdvojenou lokomotivu. Musí mít neuvěřitelnou sílu, když dokáže tuny železné rudy transportovat přes vysoké hory.

Abisko, železniční trať Narvik - Kiruna

Abisko, železniční trať Narvik – Kiruna

Technické zakončení dne. Na pár minut se moje myšlenky odtrhly od Abiska. Rychle se však k němu vrací. Nemohu opět než zopakovat: Končí další nádherný a mimořádně povedený den.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Za půlnočním sluncem. Část VII.

  1. pepa napsal:

    Další části až po návratu z Tater 😉

  2. buteo napsal:

    Jásám nadšením. Mám pár fotek kaňonu,nic víc a potom od info z parkoviště jsem sekal stejné záběry Laporten. Celý bus šlapal na ten strašný kopec. Jeden ještě starší pán zůstal u kaňonu, jo, ale ten taky stál zato. Zkoušel jsem za nimi, ale jejich tempo se neslučuje se mnou a tak jsem dolezl k tomu potoku co valí dolu. Tam jsem to potupně vzdal a vrátil se ke komárům /ještě že mám tu obarvenou krev. Pak jsem se půl dne potuloval podél toho kaňonu, ale taky jsem byl nadšen.
    Tvoje fotky /boží/ mi krásně doplňují celkový obrázek kraje, kde jsem byl a nebyl. Uvidím kam dál budeme mít společnou cestu. Hodí se mi k doplnění Tvé parádní fotečky. Třeba v Narviku jsem byl na vrcholu té městské hory, co z ní jede sjezdovka. Tam taky nemám žádný obrázek /asi mi došel film/. Třeba vykládání vagonů s Fe v přístavu a tak. Můj hluboký obdiv patří i lidem, co s Tebou toto všechno absolvovali

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.