Za půlnočním sluncem. Část VIII.

Za půlnočním sluncem

Jako omletý folklor se už může jevit tvrzení o dalším přicházejícím vrcholu expedice. V případě Lofot však se však nemůže jednat o nadsázku…

den jedenáctý

Přes hřeben Skandinávského pohoří se vracíme k Ofotfjordu, na jehož břehu leží město Narvik. Město však míjíme. Objíždíme fjord a po jeho severním okraji, stále po silnici E 10 míříme na souostroví Vesterály (Vesterålen). Na krátkou chvíli ještě opouštíme norský kraj Nordland a vracíme se do kraje Troms. Návrat na sever nám připomíná kamenný mezník v místě cestovní přestávky.

Mezník na hranici krajů Nordland a Troms

Jízda po pevnině už netrvá dlouho. Po dalším z nádherných mostů, a jako téměř každý v Norsku má i tento svoje jméno, Tjeldsundbrua, přijíždíme na první z ostrovů Vesterál. Hinnøya. Je nejen největším v tomto souostroví,  dokonce i v celé pevninské části Norska. Je zároveň ostrovem nejlidnatějším.

Hornatou krajinou ostrova projíždíme po klikaté silnici. Po dvou hodinách za sebou necháváme 6338 metrů dlouhý tunel Sørdalstunnelen a přejíždíme další dlouhý most (opět pojmenovaný, Raftsundbrua) přes úžinu Raftsund. Ta odděluje Vesterály od Lofot.

Souostroví Lofoty (Lofoten) je asi sto osmdesát kilometrů dlouhý pás ostrovů v Norském moři, jihozápadně od Vesterál. Jednotlivé ostrovy se nacházejí ve vzdálenosti 30 až 90 kilometrů od norské pevniny, zhruba mezi 67°30´ a 68°30´ severní zeměpisné šířky. Nejjižnější z ostrovů leží tedy asi sto kilometrů za polárním kruhem. Celková rozloha souostroví je 1226 čtverečních kilometrů, žije tu asi 24.000 obyvatel. Osídlena je převážně východní část ostrovů. Zde nepůsobí tak silné mořské proudy a větry jako na západě. Tradiční způsob obživy představuje jarní lov tresek, které se následně suší na obrovských dřevěných sušácích. Sušená treska, tørfisk, je jedním z typických produktů Lofot, a krom turismu představuje hlavní zdroj příjmů.

Krajina lofotských ostrovů je hornatá. Z moře strmě vystupují horské štíty. Nejvyšší z nich má nadmořskou výšku 1161 metrů (!). Rozlehlejší roviny tu nenajdete. Největším z ostrovů je Austvågøy s rozlohou 530 čtverečních kilometrů. Velkých a obydlených ostrovů není v souostroví mnoho. Vedle nich jsou tu desítky ostrovů malých a pustých.

Správně souostroví spadá do kraje Nordland. Největším sídlem Lofot je město  Svolvær. Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což je historické jméno jednoho z ostrovů, Vestvågøy. 

Prvním naším cílem na Lofotech bude Kabelvåg. Je to vesnice ležící v malém zálivu asi šest kilometrů od Svolværu. Od svého založení ve 12. století až po století dvacáté byla nejvýznamnějším sídlem celého lofotského souostroví. Založil ji král Øystein již v roce 1120 jako osadu pro rybáře. Postavil pro ně tady první tradiční obydlí nazývané rorbu. Do té doby spali rybáři uboze pod převrácenými loďkami. Králi se toto vstřícné gesto vyplatilo; daně z vývozu sušených ryb se pro něj staly jedním z největších zdrojů příjmu. Rybářům se tu dařilo, osada vzkvétala, a brzy se stala  významným přístavem.

Významnou památkou Kabelvågu je Lofotská katedrála (Vågan kirke) vystavěná v 19. století. Je druhou největší dřevěnou církevní stavbou v celém Norsku a údajně dokáže pojmout až 1200 věřících.

Dva kilometry od Kabelvågu se nachází osada Storvågan s několika zajímavými muzei. Především je to Lofotmuseet. Etnické muzeum představující v celé šíři život obyvatel Lofot. Druhým významným muzeem je Lofotakvariet. Akvárium založené už v roce 1931 a fungující do roku 1985. Poté bylo přestavěno do dnešní podoby. Jádrem expozice je život v Norském moři, živočichové a rostliny vyskytující se v pobřežních vodách Atlantiku. Pro návštěvníky je atraktivní krmení tuleňů a vyder mořských.

Kabelvåg, Lofotakvariet

Většinu účastníků expedice láká akvárium. My však tušíme, že zajímavější pro poznání zdejšího života a kultury by mohlo být Lofotské muzeum. Máme dvě hodiny na to stihnout obojí. Začínáme v akváriu.

Polední krmení tuleňů je zajímavé. Doprovodný výklad však probíhá v norštině; příliš podrobností se tedy nedovídáme. Statní lososi za sklem akvária vypadají spokojeně. Stejně tak ostatní mořští tvorové. Jsem však po celou dobu nesvůj, nechci přijít o prohlídku Lofotského muzea. Ano, myšlenky těkají, už se cítím v sousední expozici.

Kabelvåg, Lofotakvariet

Potěšením je určitě pohled z terasy nad akváriem. Nádherné rozhledy po sousedních ostrovech.

Pohled z terasy Lofotakvariet

Pohled z terasy Lofotakvariet

Po půlhodině opouštíme brány akvária. Dostáváme zajímavý tip. Naproti muzea stojí hotel ve stylu rorbu. Z plošiny hotelu jsou prý pod hladinou vidět mořské hvězdice. Hledáme, hledáme, konečně je objevujeme. Je jich bezpočet. Krásná podívaná pod mořskou hladinou.

„Hvězdicový“ hotel ve stylu rorbu

Rychle k Lofotskému muzeu. Pokladní nám vysvětluje, kam všude se můžeme podívat. Už po prvních krocích vidíme, že návštěva této expozice byla skvělým počinem.

Kabelvåg, Lofotmuseet

Kabelvåg, Lofotmuseet

Kabelvåg, Lofotmuseet

Život místních obyvatel, jejich kultura, bydlení, tradice a techniky rybolovu, rybářské lodě, sušené tresky. K vidění je tu opravdu mnoho. Nechybí ani Marmælen, bájná bytost severské mytologie, kterou měli v úctě rybáři. Ti, kteří ho chytili na své háčky, pohostili a pustili zpět do moře, měli štěstí vy rybolovu do konce života.

Kabelvåg, Lofotmuseet, model rybářské lodi

Kabelvåg, Lofotmuseet, model rybářského domku

Kabelvåg, Lofotmuseet, technika rybolovu

Kabelvåg, Lofotmuseet, interiér rybářského obydlí

Kabelvåg, Lofotmuseet, dobová fotografie

Kabelvåg, Lofotmuseet, dobová fotografie

Kabelvåg, Lofotmuseet, sušené tresky (tørfisk)

Kabelvåg, Lofotmuseet, rybářské lodě

Marmælen, bájná bytost severské mytologie

K odjezdu autobusu se dostavujeme na poslední chvíli. Za sebe mohu říci, že Lofotmuseet je jedno z nejhezčích muzeí, které jsem v Norsku spatřil. Kultura však v této chvíli skončila, začíná turistika. Náš autobus míří na západní okraj Svolværu. Čeká nás výstup na 367 metrů vysoký kopec Tjellbergtinden. Zdánlivě nepodstatná nadmořská výška, ale skutečně jen zdánlivě. Pohybujeme se v úrovni mořské hladiny a téměř čtyři stovky metrů převýšení zas tak málo nejsou.

Turistická cesta na Tjellbergtinden údajně není vyznačena dlouho, je relativně nová. Pohled k vrcholům hory, jsou dva, dává tušit, že nabízejí mimořádně zajímavé pohledy na tuto část ostrova Austvågøy i na ostrovy v pobřežní oblasti. A také na město Svolvær a obec Kabelvåg.

Cesta nejprve mírně stoupá k rozcestníku pod kopcem. Odtud je možné pokračovat k vrcholu nebo kopec obejít. Je jasné, že si výhledy nenecháme ujít.

Pohled na Svolvær z úbočí hory Tjellbergtinden

Druhá část výstupu je už velmi strmá. Přidávám rychle do kroku, nechávám všechny za sebou, chci mít nerušený klid na fotografování. Zastavuji na předvrcholovém hřebeni. Už odtud se otevírají nádherné pohledy na moře a na ostrovy v něm rozeseté. A také na město Svolvær. 

Pohled na Svolvær z hřebene hory Tjellbergtinden

Nižší z vrcholů hory Tjellbergtinden (vpravo) a pohled k moři

Pokračuji dál, mířím nejprve k vyššímu z vrcholů hory. Chci opět pořídit liduprosté fotografie. Na západní straně ostrova se tyčí vysoké hory. Pod nimi se zrcadlí hladiny jezer Stor-Kongsvatnet a Litl-Kongsvatnet. Neuvěřitelně malebné scenérie.

Pohled z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden. Vpravo jezero Stor-Kongsvatnet

Pohled z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden. Vpravo jezero Stor-Kongsvatnet

Pohled z vrcholového hřebene hory Tjellbergtinden k severozápadu

Pohled z vrcholového hřebene hory Tjellbergtinden k jezeru Stor-Kongsvatnet

Hlavní vrchol hory Tjellbergtinden (vpravo) z vrcholu vedlejšího, jihovýchodního

Ostatní míří nejprve k nižšímu z vrcholů, který je obrácen k moři. Po chvíli se vydávám k nim, a pak zase zpátky. Není to jednoduché, hřeben hory je dlouhý a oba vrcholy jsou od sebe dosti vzdálené. Vyplatí se však. Tento kopec je neuvěřitelně pěkným rozhledovým místem.

Svolvær z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden

Svolvær z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden

Svolvær a jezero Litl-Kongsvatnet z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden

Vedlejší, jihovýchodní vrchol hory Tjellbergtinden (vpravo) z vrcholu hlavního

Kabelvåg s Lofotskou katedrálou z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden

Pohled z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden k pevnině

Svolvær z jihovýchodního vrcholu hory Tjellbergtinden

Poohlížíme se po sestupových trasách. Nakonec volíme stezku nejstrmější a nejdelší. Míří k jezeru Stor-Kongsvatnet. Jedna věc je ovšem vidět cestu z vrcholu hory, druhá se na ni skutečně trefit. V lese pod horou narážíme na orientační problémy; prozřetelní jedinci však u sebe mají digitální off-line mapy. Díky nim cestu zvládáme a nacházíme u místní školy zaparkovaný náš autobus.

Jezero Stor-Kongsvatnet z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden

Jezero Stor-Kongsvatnet z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden

Jezero Stor-Kongsvatnet z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden

Jezero Stor-Kongsvatnet z hlavního vrcholu hory Tjellbergtinden

Krajina pod horou Tjellbergtinden

Tjellbergtinden, hlavní a vedlejší vrchol

Čas do odjezdu, do chvíle, než dorazí ostatní, trávíme basketbalem. Oživuji časy, kdy jsem se tomuto sportu věnoval.

Večerní odjezd do kempu na okraji Kabelvågu. Večeře. A následuje noční rybolov na útesech v okolí kempu. Tentokrát se nemíjím úlovkem. Je to sice jedna jediná makrela, ale přišel jsem na to, jakou technikou tady musím chytat. Lovím však pro zábavu a rybu pouštím. Opět vzpomínka na mladá léta, kdy jsem u prutů proseděl a s pruty nachodil spoustu hodin.

Večer na útesech je nádherný nejen z pohledu rybolovu. Noční čas, kdy se nestmívá, kdy se jen obzor lehce zatemní, podněcuje fantazii, hladí duši.

Zítra jak jinak než programem nabitý den.