Za půlnočním sluncem. Část IX.

Za půlnočním sluncem

Za půlnočním sluncem

Z pohledu fyzické náročnosti nás dnes čeká odpočinkový den. Nikoli však z pohledu poznávacího.

Navštívíme tří zajímavá místa na lofotských ostrovech Vestvågøya a Austvågøya. Vikingské muzeum v Borgu, rybářské městečko Henningsvær a Lofotskou katedrálu v Kabelvågu. Návrat do kempu v podvečer, dříve než obvykle. Budu tak mít opět dostatek času projít se po útesech s rybářským prutem v ruce.

den dvanáctý

Ve vikingském muzeu Lofotr v Borgu, na ostrově Vestvågøya, jsme objednáni na devátou. Vyjíždět musíme už o sedmé, o prohlídku muzea je takový zájem, že pozdní příchod by znamenal „pouhé“ zhlédnutí expozice bez výkladu. O ten však přijít nechceme, byla by to nesmírná škoda. Už jen proto, že Lofotr byl v roce 2013 nominována na cenu Evropského muzea roku.

O sedmé všichni sedí v autobusu a vyjíždíme.

Krajina plná sluncem ozářených hor, vytvářejících ten nejúžasnější kontrast s temně modrou mořskou hladinou. Tak vypadá brzké ráno na ostrově Austvågøya. Rodí se nádherný den a Lofoty jakoby chtěly předvést to nejlepší, co na scéně krajinářské umí. Po silnici E 10 míříme k jihozápadu. Nemůžeme oči odtrhnout od malebných přírodních scenérií. Pokud by dnešní den obnášel pouhé popojíždění po březích ostrova a náplní by byl vizuální kontakt s krajinou, nikdo by nemohl být zklamán. Žel, na Lofotech trávíme pouhé tři dny a na tento způsob poznávání času nezbývá.

Po dlouhém mostě (jeho název bych si už nezapamatoval) přejíždíme na ostrov Gimsøya a několik kilometrů jedeme po jeho jižním pobřeží. Další most nás už přivádí na ostrov Vestvågøya, kde se nachází osada Borg. Příjezd na druhý největší ostrov Lofot se musí jevit jako průjezd branou podzimu. Ostrov halí hustá, ostře ohraničená mlha, vidět je jen na pár desítek metrů. Připadáme si rázem jako v jiném světě. Ale mlha se k vikingské atmosféře určitě hodí víc, než jasné, horké léto. Časová rezerva se vyplatila, k muzeu vystupujícímu z mlhy přijíždíme včas.

************************************************************************************

V roce 1981 farmář Frik Harald Bjerkli oral poblíž obce Borg na lofotském ostrově Vestvågøya. V jednom místě se mu půda zdálo daleko tmavší, než na jakou narážel kdekoli jinde. Tato skutečnost zaujala jeho známého, amatérského archeologa Kare Ringstada. Prozkoumal místo a objevil spoustu zajímavostí. Například skleněné korálky a zbytky francouzské keramiky. V roce 1983 začali místo zkoumat profesionální archeologové a průzkum trval až do roku 1989. Výsledkem zkoumání byl objev vikingského obytného domu, nejspíš největšího v celé Evropě.

Podle výsledků archeologických průzkumů stával na tomto místě v šestém století našeho letopočtu obytný dům 67 metrů dlouhý, se čtyřmi místnostmi. O dvě stě let později byl rozšířen o jednu místnost a prodloužen na 83 metrů. Sestával tak z velké haly, kde se pravděpodobně odehrávala setkání místních obyvatel, probíhaly rituály a oslavy. Napovídají tomu dlouhé lavice, které byly v tomto prostoru nalezeny. Náčelník se svou ženou měli samostatný stůl v severní části místnosti; tuto teorii podporuje nález několika artefaktů. Především výrobků ze skla, které bylo v té době velmi vzácné, a vlastnili je pouze ti nejmajetnější. Další části domu pak sloužily k řemeslným výrobám, výrobě oděvů, sušení tresek a dalším praktickým účelům. Jedna z místností sloužila jako stáj pro dobytek a přespávali zde i otroci.

Přibližně od roku 900 byl dům z neznámých důvodů opuštěn. Nicméně život ve zdejší vesnici pokračoval. Roku 1355 zde byl postaven kostel, který po mnoha přestavbách stojí dodnes.

Krom náčelnického domu byla v této lokalitě nalezena spousta dalších předmětů různého stáří.

************************************************************************************

Zrenovovaný náčelnický dům je dnes nejdůležitější součástí vikingského muzea Lofotr. Budova je 83 metrů dlouhá a její podoba věrně odpovídá tomu, co objevili archeologové. Poloha objektu souhlasí s polohou původní.  Muzeum bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1995.

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

V budově se nachází stálá expozice předmětů, které Vikingové k životu potřebovali a které používali. Návštěvníci mohou spatřit výrobní nástroje a ukázky řemesel, která Vikingové ovládali. A nejen to. Návštěvník si na každý předmět může bez obav sáhnout, vše si vyzkoušet, dokonce si může obléct válečné oděvy, například těžký drátěný kabát. Tato volnost jde tak daleko, že nikdo nebude perzekvován za to, když ze sušáku strhne sušenou tresku a spořádá ji. Výklad realizují stylově oblečení průvodci. Prostor je na dotazy, vysvětlí další nejasnosti.

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Borg, Lofotr. Náčelnický dům

Žel, v mém případě, přese všechno, co jsem se dověděl, mi ve věci působení Vikingů v Norsku mnoho věcí uniká. A spousta faktů mi je nejasných, chybí mi souvislosti. Celkem vzato, norské dějiny jsou velmi komplikované, charakteristická pro ně je velká roztříštěnost. Co oblast, to jiné dějiny, to jiní lidé. A mezitím Vikingové. Jisté je, že působení Vikingů v Norsku se datuje od 8. století našeho letopočtu. Původní germánské kmeny pronikaly v oblasti Skandinávie až k polárnímu kruhu. Tam, v hlubokých fjordech (v řeči těchto kmenů fjord = vik, odtud Vikingové), zakládali nové osady. Rychlý nárůst počtu obyvatel, boj o zemědělskou půdu, to všechno vyústilo v objevitelské a dobyvatelské výpravy Vikingů. Postupně napadali území v mnoha částech Evropy, i daleko na severozápadě, například na Islandu.

Vikingy provází spousta mýtů, podepsala se na tom mnohá literární i filmová díla. Jedním z největších, na který průvodci upozorňují, je vikingská válečná přilba s rohy. Nic takového prý Vikingové nenosili. A další a další.

Krom náčelnického domu mají návštěvníci k dispozici audiovizuální expozici ve vstupní budově muzea. Je interaktivní, zapůjčíte si sluchátka, připojíte ke smartphonu, a na webu nebo v aplikaci pouze nalistujete příslušné číslo exponátu či obrazovky.

To stále není všechno. Celým areálem muzea vede asi tři kilometry dlouhý naučný chodník. Přivede vás ke kostelu z roku 1355, dovede ke kotvišti replik vikingských lodí, ke staré kovárně, navede k dalším a dalším exponátům.

Borg, Lofotr. Kostel, původně z roku 1355

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355, interiér

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355, interiér

Borg, Lofotr. Moderní kostel na místě původního z roku 1355, interiér

Borg, Lofotr. Repliky vikingských lodí

Borg, Lofotr. Repliky vikingských lodí

Borg, Lofotr. Repliky vikingských lodí

Borg, Lofotr. Replika vikingské lodě

Borg, Lofotr. Replika vikingské lodě

Borg, Lofotr. Replika vikingské lodě

Po třech hodinách strávených v areálu muzea je nám už jasné, proč toto muzeum kandidovalo na  cenu Evropského muzea roku. Byla to kandidatura bezpochyby oprávněná…

Mlha se během dopoledne zcela rozplynula. Jen v některých hluboko zaříznutých fjordech se udržují malé chuchvalce a vytvářejí zajímavá uskupení. Pozorujeme je cestou zpět na náš „domovský“ ostrov Austvågøya. Tady se nacházejí další dva cíle našeho dnešního poznávání.

Krátká odbočka z E 10 a přijíždíme do rybářské vesničky Henningsvær. Nachází se na jižním cípu ostrova Austvågøya, či spíše na několika malých ostrůvcích spojených s ostrovem  Austvågøya řadou mostů. Tomuto místu, kde žije pouhá pětistovka stálých obyvatel, se přezdívá „Benátky Lofot“. Může za to zmíněná poloha na ostrůvcích a všudypřítomné moře. Henningsvær je nejrušnější přístav v této oblasti Lofot. Na jaře, v době tření tresek v okolním moři se to tu rybáři jen hemží. Obrovské sušáky umístěné na každém volném místě v okolí i uvnitř obce jsou zaplněny do posledního místečka rybami. Sušená treska, tørrfisk, je hlavním vývozním artiklem této obce. V době naší návštěvy jsou však prázdné. Sezóna skončila, ryby už byly vyexpedovány.

Pro turisty je v Henningsværu k dispozici bezpočet restaurací, kaváren. Nachází se tu několik galerií a uměleckých dílen s výrobou uměleckého skla. Ideálním způsobem poznání tohoto místa je jen tak chodit uličkami a pozorovat.

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Henningsvær

Medúza v Henningsværu

Medúza v Henningsværu

Tuto taktiku a způsob poznání volíme i my. Na to, jak je Henningsvær malý, je neuvěřitelně různorodý. Na každém kroku to vypadá jinak. Jedinými spojujícími prvky se mohou zdát typická rybářská stavení rorbu a moře.

Procházíme sem a tam. Na kopci nad vesničkou se tyčí malý, moderní maják. Už dávno ho neobsluhuje hlídač, vjezd do přístavu hlídá elektronika. Přesto maják neztrácí na symbolice.

Henningsvær, maják u vjezdu do přístavu

Henningsvær, maják u vjezdu do přístavu

Henningsvær, sušáky tresek

Henningsvær, sušáky tresek

Henningsvær, pohled na Lofoty

Henningsvær, pohled na Lofoty

Henningsvær, pohled na Lofoty

Henningsvær, pohled na Lofoty

Henningsvær, u vjezdu do přístavu

Henningsvær, u vjezdu do přístavu

Na útesech u Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

 

Na konci obce stojí další, tentokrát mnohem větší. Nachází se na soukromém pozemku. Usuzujeme, že nenavštívit ho by byl neodpustitelný hřích. Přelézáme ploty a dostáváme se až pod maják. A také na útesy pod ním. Tady trávíme nejdelší čas určený k prohlídce Henningsværu.

Maják v Henningsværu

Maják v Henningsværu

Maják v Henningsværu

Maják v Henningsværu

Maják v Henningsværu

Maják v Henningsværu

Další z úžasných míst Lofot i celého Norska. Zjišťujeme, že každé místo v této zemi má svoji nezaměnitelnou atmosféru. Ty by nebylo nic zvláštního a mimořádného. Zvláštní však je, že se pocitově nekříží. Podle pocitu bych dokázal identifikovat místo. A to je (či není?) zvláštní…

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu, pohled na Lofoty

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu, pohled na Lofoty

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Na útesech v Henningsværu

Posledním objektem dnešního našeho poznávání je Lofotská katedrála v Kabelvågu (Vågan kirke). Postavena byla v 19. století, a jak jsem prozradil v minulé části reportáže, je druhou největší dřevěnou církevní stavbou v celém Norsku. Údajně dokáže pojmout až 1200 věřících.

Jsme jedni z mála členů expedice, kteří si katedrálu prohlížejí i zevnitř. Není divu, v Norsku se za vstup do kostelů platí, a ne každého sakrální stavby zajímají. Nás určitě ano. Zevrubně si interiér katedrály prohlížíme, při odchodu zapalujeme svíčku…

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Kabelvåg, Lofotská katedrála (Vågan kirke)

Nemohu než zopakovat frázi: Další povedený den. Okořeněný večerním brouzdáním po útesech, rybolovem, posloucháním moře…

Večer na útesech

Večer na útesech

Večer na útesech

Večer na útesech

Večer na útesech

Večer na útesech

Zítra nás čeká přesun na samý obydlený konec Lofot. Do vesničky Å. Několik hodin strávíme na norském „konci světa“ a poté se přeplavíme na pevninu.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Za půlnočním sluncem. Část IX.

  1. lojzo napsal:

    „Ideálním způsobem poznání tohoto místa je jen tak chodit uličkami a pozorovat.“ Tento spôsob sa mi osvedčil v mestách tak nejako všeobecne. 😉

    Tá drevená oblúková konštrukcia katedrály Vågan kirke je zaujímavá.

  2. Jago napsal:

    K těm rohatým přilbám: I já všude tvrdím, že Vikingové na přilbách rohy neměli. Tedy tvrdil jsem to do minulého úterý, kdy jsem na ostrově Man navštívil v tamním velice pěkném muzeu i část věnovanou Vikingům, kteří jeden čas Man ovládali. A ejhle – v regálu leží rohatá přilba! Vypadala značně starožitně, tak na té rohatosti možná něco je.

  3. SV napsal:

    „Ideálním způsobem poznání je jen tak chodit a pozorovat.“

    😎 😉 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.