Je tu předposlední den expedice. V něm nás čeká celodenní prohlídka švédského hlavního města…
den šestnáctý a sedmnáctý
Po celonoční únavné jízdě přijíždíme v časných ranních hodinách do Stockholmu. Zastavujeme v centru města, před stockholmskou radnicí. Ideální vstup do historických částí Stockholmu, do čtvrti Gamla Stan, kde je koncentrováno nejvíce pamětihodností.
Na prohlídku města máme celý den. Z pohledu jednoho přehršel času, z pohledu druhého zoufale málo na to, abychom prošli alespoň to nejzajímavější, co starý Stockholm nabízí.
Na návštěvu švédského hlavního města jsme se nijak nepřipravovali. Určitě by bylo možné naplánovat pěší trasy v kombinaci s přesuny městskou dopravou, půjčit si za neobyčejně nízký poplatek jízdní kolo a pohybovat se po všudypřítomných cyklostezkách, přejet lodí do jiné části města. Žádný takový plán však připravený nemáme, volíme jednodušší způsob poznání. Po dvou týdnech expedice vyplněných náročným programem si chceme odpočinout. V klidu se projít městem, nechat ho na sebe působit, vstřebávat jeho atmosféru.
Avšak zcela bezcílně městem bloumat nebudeme. Přece jen jsme si zvolili místa, která bychom minout nechtěli. Prvním z nich je Stockholmská radnice. Zde se každoročně udělují Nobelovy ceny, zde se scházejí čelní představitelé města. Nejvíce nás ovšem zajímá 106 metrů vysoká věž nabízející úžasný pohled na město.
Musíme počkat. Je ještě ráno a radnici otevírají až s úderem deváté. Třeba však doslova číhat, abychom se včas zařadili do fronty na vstupenky. Návštěvníky vpouštějí na ochoz radnice v půlhodinových intervalech, po patnácti osobách. Z bezpečnostních důvodů.
Konečně jsme se dočkali. 365 schodů, stejně jako dnů v roce. Úzké chodby vedoucí stále dokola obvodem věže. Nevěřil jsem, že cesta na ochoz může trvat celých patnáct minut. Skutečně trvala.
Stockholm se rozkládá na čtrnácti ostrovech mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem. Bez nadsázky město na vodě. A to ho činí krásným. Voda je všude. Kanály s čilou lodní dopravou, zálivy, kde mohou zakotvit největší zaoceánské lodě. A pokud zrovna vodu nevidíte, cítíte zcela jistě její vůni. Vůni blízkého moře. Dalším atributem je zeleň. Parky vyplňují každé volné místo v zástavbě. Kombinace vody a zeleně vytvářejí kolorit příznačný pro toto město. Tady se nelze necítit dobře.
Tuto krásu nyní pozorujeme z ptačí perspektivy. Úchvatný pohled. Dospívám k názoru, že nejen příroda může být nádherná. I města mohou být taková. Poznání, které bych ještě před nedávným časem smetl ze stolu.
Jako na dlani máme historickou čtvrt Gamla Stan a přilehlý ostrůvek Riddar Holmen. Místa, kde budeme trávit převážnou část dnešního dne.
Jsme omezeni časem. Déle než patnáct minut se na město dívat nemůžeme. Za námi čekají další, kteří se těší podobně jako my. Scházíme z věže, kde jsme si ještě z nadhledu stačili vytýčit trasy k dalším cílům. Tím následujícím bude vyhlídková terasa Monteliusvägen na ostrově Södermalm. Tyčí se přímo naproti nám, na opačném břehu kanálu Riddafjärden.
A byl to dobrý tip, který jsme dostali od našich průvodců. Z terasy se otevírá překrásný pohled zpět k radnici, k historické čtvrti Gamla Stan a přilehlému ostrůvku Riddar Holmen s kostelem Riddarholmskyrkan. V záři dopoledního slunce další dechberoucí pohledy na město.
Procházíme zajímavé staré uličky v této části ostrova Södermalm a nechce se nám odcházet. Je tu neuvěřitelný klid, ticho, zcela nepříznačné pro místo nacházející se pár kroků od nejrušnějších částí hlavního města.
Po mostě přecházíme do čtvrti Gamla Stan. Tady už si o klidu můžeme jen nechat zdát. Tisíce turistů, všichni chtějí vidět nejzajímavější část Stockholmu, a tou je právě Gamla Stan. Prohlížíme si zajímavé historické domy, křivolaké uličky, kterými je vidět do přístavu. Pitoreskní kombinace historie a moderny, staré domy a moderní lodě.
Pomalými, neuspěchanými kroky míříme ke Stockholmskému paláci, barokní rezidenci sloužící jako oficiální reprezentační sídlo švédské královské rodiny. V paláci se nachází několik muzeí, jejichž návštěva by byla nepochybně zajímavá. Láká nás však město samotné a od prohlídek upouštíme.
V pravé poledne, pouze dvakrát týdně se na nádvoří paláce koná slavnostní výměna stráží. Poledne se blíží, je sobota, a tudíž jeden z dnů, kdy se ceremoniál koná. Podíváme se.
Už po chvíli však litujeme. Na nádvoří se nakupily tisíce zvědavců. Členové hradní stráže natáhli lana a uzavřely diváky do koridorů na ochozech nádvoří. Není už cesta zpět. Odejít se nedá, je třeba vydržet.
Ceremoniál je zajímavou a svým způsobem poučnou záležitostí. Pochod členů hradní stráže za zvuku rázné dechovky, která by se neztratila na žádné vesnické tancovačce na českém či moravském venkově. O koordinaci pohybů jednotlivých členů stráže se dá hovořit jen s velkým nadhledem. Měli by se hoši přijít podívat na Pražský hrad. Ale kdo ví. Třeba v uvolněnosti spočívá mentalita Švédů.
Společně s nekonečným davem se dostáváme z nádvoří paláce. Z jeho opačné strany se otevírá pohled k budově Riksdag, kde sídlí švédský parlament. Také k vodním kanálům a dalším zákoutím stockholmských vodních cest. Na protější straně kanálu kotví velký trojstěžník. Utkvívá mi v hlavě. Tam se musíme podívat.
Nejprve se však věnujeme dalším pamětihodnostem čtvrti Gamla Stan. Prohlížíme si kostely Storkyrkan (Katedrála sv. Mikuláše) a Tyska Kyrkan (Německý kostel). Druhý z nich je velmi honosný. Narážíme v něm na českou turistickou výpravu s erudovaným průvodcem. Rádi se přidáváme a dovídáme se tak spoustu zajímavých věcí. Obdivujeme taktéž ochotu průvodce sdělovat informace nečlenům jeho výpravy. Patří mu naše poděkování.
Procházíme Gamla Stan křížem krážem, několikrát. Stále je co obdivovat. Poté směřujeme po mostech na ostrov Skeppsholmen. U jeho břehů kotví trojstěžník, který jsme zahlédli od Stockholmského paláce.
Nádherná loď, jmenuje se Chapman. Spuštěna na vodu byla už v roce 1888 pod jménem Dunboyne. Sloužila postupně mnoha účelům, ještě dvakrát změnila jméno. Dnes slouží jako restaurace a dle wikipedie i jako ubytovna pro mládež.
Jsme uchváceni. Nádherná loď. Elegantní trojstěžník, se vší pečlivostí zrekonstruovaný. Prohlížíme si ho ze všech stran, chodíme po palubě sem a tam, všude, kam nás pustí. Krom lodi samotné nás zajímají další úchvatné pohledy ke Gamla Stanu, ke Stockholmskému paláci, k přístavišti zaoceánských lodí. Nedaleko trojstěžníku pozorujeme kolonii bernešek bělolících. U nás je jen tak nespatříme.
Hodiny však plynou, je čas vracet se zpět. Volíme cestu kolem budovy švédského parlamentu a kolem kostela Riddarholmskyrkan v miniaturní městské části Riddar Holmen. Ze všech kostelů, co jsme ve Stockholmu spatřili, se mi zdá nejzajímavější. Střechu věže tvoří jen zdobená konstrukce bez výplně. Ještě jsem se s něčím takovým nesetkal. Rádi bychom se do kostela podívali, nacházejí se tam hrobky švédských králů. Do sedmnácté hodiny však chybí pouhých pár minut a to už kostel zavírají. Máme smůlu.
Scházíme k nábřeží a kolem známé sochy švédského lidového hudebníka Everta Taubeho se vracíme k radnici. Den uplynul jak voda a my jsem plni těch nejlepších dojmů. Stockholm je skutečně nádherné město, kam se vždy budeme rádi vracet. Nachází se tu ještě bezpočet zajímavostí, na jejichž návštěvu nezbyl čas. Stačí namátkově jmenovat například rezidenci švédské královské rodiny zámek Drottningholm, kam se lze z centra snadno dostat lodní dopravou, Muzeum lodi Vasa, Nobelovo muzeum, Skansen z roku 1891, halu Globe, do které bych se rád podíval…
Nelze v jednom dni spatřit všechno.
Zbývá už jen návrat. Cesta na jih Švédska, trajekt do Dánska a další do Německa. Pak už jen stovky kilometrů dlouhá cesta domů.
Neobyčejně povedená expedice.
Mezi hlavními městy je u mne na 1. místě, taky jsem měl štěstí tam pobýt 2 x a hned 2 dny. Tak skvělé obrázky a v tom počtu bych nestvořil ani za rok. Spíš než dokumentarista jsem násoska. Když jsem vylez z přítmí Vasy, tak jsem jen tak seděl na břehu mezi berneškami a nasával úžasnou atmosféru pondělního krásného dne.
S nadšením přiznávám, že jsi vytvořil nádherné dílo touto reportáži. Budu se vracet zalistovat a tak snadněji si vybavovat vzpomínky a dojmy co jsem tak usilovně nasával.
Děkuji. I já si snad zpětně někdy přečtu 🙂
úprimný súhlas s Buteom – bol by z toho aj krásny bedeker!
Bedekr ne, možná inspirace
Souhlas. Můj zápal k cestám na Sever jsem nepochytil ze žádného bedekru, ale z malé knížečky skvělého obsahu mého oblíbeného mistra slova K. Čapka „Cesta na sever“. Až po létech mi mou vášeň ukončily vrzající klouby a přání manželky. Tak jsem se včera vrátil od Atlantiku, kde jsem užil dost slunce /imr vére každý den/, tepla kde to pod 31 odpoledne neklesalo a k překvapení velice příjemných 24 oceánu. Takže jz. Andaluzii si pokud tady budu musím zopakovat
I tam to musí být krásné.
Karel Čapek je skutečný mistr slova, v tom se shodneme.
„Dospívám k názoru, že nejen příroda může být nádherná. I města mohou být taková.“ Bravo, bravo, bravo. 😉
Až tak?
Až tak. Vnímam to ako výrazný prelom v myslení. 😉
Odtiaľto je už len krôčik k uvedomeniu si, že mesto je prostredie, zámerne vytvárané pre lepší život ľudí. Alebo by aspoň malo byť.
Pepčo, tak už trošku zpychni.
Moje německá polovina rodiny /nevolí makrel nejsou všichni TT /, procestovala kdejaké hory, velehory a div se, poprvé v našich Hohe a celí poprdení. Dumali, čím to je. Já jim to snadno vysvětlil, jak to dělám léta. Jsou prostě krásné a veškerá krása je naducaná do malého prostoru. Třeba, stoupnu si na břehu Velkého Hincového a prohlížím dokola obzor a vidím samu zubatou krásu, Pohled třeba od NT na celé panaorama. Kde to najdeš v Alpoch nebo v Sajanech.
Takže milý Pepi, ať Ti dá Pánbíček mnoha léta dobré kondice a dobrého tvořivého ducha a my Tě za potěšení zdarma co nám poskytuješ, budeme Tě mít rádi a jak znám některé kamarády i dvakrát
😉
Tak jsem si to konečně dočetl a doprohlédl. Moc pěkné, Pepo, moc! Hned bych se tam zase někdy vrátil, kdyby to fyzický stav naší rodiny dovolil.
K tomu, co jsi neviděl: Vasa je zajímavá, ale nijak zvlášť mě neuchvátila. Zato skanzen byl perfektní, strávili jsme v něm něco hodin. Hala Globen tehdy, myslím, ještě nestála, už je to přece jen přes dvacet let od naší návštěvy.
Takže ti ještě jednou gratuluji k vydařené cestě a vydařenému povídání. 🙂
Díky. V muzeu lodi Vasa jsem byl před dvaceti lety. Také mě neuchvátilo…