Františkolázeňskem, krajem rybníků

Františkolázeňskem, krajem rybníků

Třetím povídáním se vracím k mé říjnové cestě na západ Čech…

Je sobota, brzké ráno. Pohled na potemnělou oblohu naznačuje, že říjnové babí léto skončilo. Předpověď počasí hlásá příchod frontální oblačnosti od západu, ochlazení, a v pozdních odpoledních hodinách i srážky. Naplánoval jsem proto jen krátkou dopolední túru z Františkových Lázní do Libé. Do obce, ve které jsem vyrůstal a kam se rád vracím.

Vystupuji z autobusu v centru Františkových Lázní. Lesoparkem, kolem vyschlého pramene Glauber I a kolem Slunečního pramene mířím k rybníku Amerika. Je to nejznámější rybník Františkolázeňska, oblíbené výletní místo lázeňských hostí.

Františkovy Lázně jsou známy četným výskytem minerálních pramenů, které se k léčebným účelům využívají od patnáctého století. V samotném lázeňském městě jich je jednadvacet, některé zdroje uvádějí i víc. V okolí města se nacházejí i další zajímavosti vyplývající z geologické stavby území. Komorní hůrka, jedna z nejmladších sopek na území Českého masívu, SOOS, národní přírodní rezervace, kde vulkanická činnost doznívá v podobě mofet. To všechno jsou pro mne známé záležitosti. Při pohledu na rybník Amerika, při zkoumání mé dnešní túry v mapě si však uvědomuji jinou souvztažnost. Františkolázeňsko je krajem rybníků. Bůhvíproč mě tato asociace dosud nenapadla.

Nuž, nejen jižní Čechy…

V říjnovém ránu je u Ameriky pusto a prázdno. Božský klid. Jen ptáci pokřikují, vyvedeni ze svého klidu. Rybáři jim rybník začali vypouštět a to se jim nelíbí. Netuší však, že se blíží velká hostina. Příští týden tu proběhne výlov a plevelných rybek zbude dost a dost.

Rybník Amerika

Rybník Amerika

Rybník Amerika

Rybník Amerika, Komorní hůrka

Rybník Amerika, Zelená hora

Rybník Amerika, respektive jeho západní část je přírodní rezervací. Je to významné hnízdiště vodních ptáků, další se tu zastavují při svých jarních či podzimních tazích. Není problém zde spatřit některé vzácné druhy. Stačí vzít dalekohled a posadit se do dřevěné pozorovatelny na břehu rybníka. Ti, kdo ji zde pro nejširší veřejnost vybudovali, zaslouží pochvalu. Okna pozorovatelny lemují obrazy ptáků, které je možné zde spatřit. Člověk nemusí být ornitologem. Může sedět, pozorovat, porovnávat.

Já mám však smůlu. Západní část rybníka je už bez vody a ptáci svá pátrání po potravě soustředili na opačný konec rybníka. Vlastně o smůle hovořit nemůžu. Pozorovat ptáky se dnes nechystám.

Kochám se tedy pohledy ke Komorní hůrce a na opačné straně horizontu k Zelené hoře, dominantě Chebu.

Po silnici pokračuji k osadě Lužná. Míjím další rybník, podle mapy se jmenuje Miska. Podobnost s pojmenováním nenacházím. Možná mám jen malou fantazii.

Pár kroků z Lužné a jsem u dalšího rybníka. Okouní, tak se jmenuje. Je nádherně umístěn v krajině, všude dokola hustý les. Břehy rybníka hrají všemi barvami. Vadnoucí listí v odstínech žluté a hnědé, bílé kmeny bříz, stálezelené jehličnany. Vše se odráží v temné vodě. Obraz dokreslují bílá oblaka plynoucí jako zrcadlový obraz hluboko pod hladinou rybníka. Dlouho dobu tu stojím, pozoruji a fotografuji.

Lužná, Okouní rybník

Lužná, Okouní rybník

Lužná, Okouní rybník

Lužná, Okouní rybník

Lužná, Okouní rybník

Lužná, Okouní rybník

Další z rybníků se jmenuje Mošnička. Okouní rybník chápu, ale Mošnička? Marně přemýšlím, kde se tu tento název vzal. Tady fantazii zapínám na plné obrátky. Bez úspěchu.

Cesta klikatě pokračuje v rozbahněném lese. Posléze mě kolem jednoho z přítoků Slatinného (Seebergského) potoka přivádí až k obci Ostroh. Tak je ves označena v mapách a oficiálních dokumentech. Místní však používají výhradně německý původní název Seeberg. Pochybuji, že někdo z místních trvale přešel k názvu českému. I když je výstižný a s německým víceméně koresponduje.

Cesta mě kolem jednoho z přítoků Slatinného potoka
přivádí až k obci Ostroh

Na skalním ostrohu vysoko nad Slatinným potokem stojí hrad. Tomu německý název zůstal dodnes. Ještě v sedmdesátých letech minulého století ruina mílovými kroky směřující k zániku. Dobře si tehdejší podobu hradu vybavuji. Nic nenaznačovalo, že by se stav mohl zlepšit. Rekonstrukce se však ujala parta nadšenců a v roce 1990 byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Z mého pohledu zázrak.

Hrad Seeberg

Hrad Seeberg

Hrad Seeberg

Hrad Seeberg

Hrad Seeberg

Obcházím hrad kolem dokola, prohlížím, co je tu nového. Část hradu je obestavěna lešením, práce na obnově a zvelebení stále pokračují. A to je dobře.

Po žlutém turistickém značení pokračuji směrem k Libé. U obce Vlastislav míjím další tři rybníky. Nebesák, Prostřední a Vlastislavský. Další vodní plochy se zrcadlí ve větších vzdálenostech. Před cílem mé dnešní cesty je to ještě Libský rybník a Malý Frank. Vybavuji si krajinu jižních Čech, která mi není neznámá. Nutně onstatuji, že takovou koncentrací rybníků nedisponují ani vyhlášené oblasti Třeboňska a Jindřichohradecka.

Rybník Nebesák

Rybník Nebesák

Rybník Nebesák

Prostřední rybník

Vlastislavský rybník

Vlastislavský rybník

Vlastislavský rybník

Vlastislavský rybník

Libá, rybník Malý Frank

Jsem v Libé. Do odjezdu autobusu mi zbývají téměř tři hodiny času. Nevím, zda mi budou stačit na prohlídku všech mých oblíbených míst. Zámek, rybník Kladivo s kulisou zámku, bývalá pohraniční rota Dubina s výhledem na bavorský hrad Hohenberg, opačný konec obce se zajímavým skalním útvarem a dalším rybníkem…

Co stihnu, to stihnu.

Přicházím k zámku. Překvapuje mě informační tabule. Netušil jsem, že tu probíhají pravidelné prohlídky. Něco úžasného. Během několika málo let zámek doslova povstal z mrtvých. Zřícenina, troska, ruina, to vše se hodí k popisu stavu, v jakém byl zámek na konci minulého století. Současný majitel ho zvelebil nevídaným způsobem. A dokonce zpřístupnil veřejnosti…

Libá, zámek

Libá, zámek

Libá, zámek

Mám však smůlu. Poslední prohlídka skončila a další začíná v čase, po kterém bych nestíhal zpáteční spoj do Chebu.

Ze zámku právě vychází skupina turistů s kastelánkou. Ptám se, zda bych si zámek nemohl prohlédnout i mimo plánovaný čas. Sdělení, že jsem v obci jako malý bydlel a po zámku běhal v době, kdy to ještě až tak velká ruina nebyla, vyvolalo pochopení. Dostává se mi sólo prohlídky v nebývalém rozsahu. Pomyslnou třešinkou na dortu je pak krkolomný výstup na věž a prohlídka obce z úžasného nadhledu.

Libá, zámek. Pohled ze zámecké věže k severovýchodu. Na horizontu Hazlov a Kapellenberg

Libá ze zámecké věže

Libá ze zámecké věže

Libá ze zámecké věže. Bývalá Tosta, závod Libá

Libá ze zámecké věže. Bývalá Tosta. Vpravo na horizontu Hazlov a Kapellenberg

Libá ze zámecké věže

Libá ze zámecké věže

Libá ze zámecké věže. Rybník Kladivo

Jsem nesmírně potěšen. Dokonalý závěr mého krátkého výletu. Ve zbývajícím čase stačím ještě obejít další dva z rybníků. A kolik že jich dnes dohromady bylo? Počítám-li dobře, tak dvanáct bezprostředně u cesty a nejméně dvojnásobek ve vzdálenosti větší.

Libá, rybník Kladivo

Libá, rybník Kladivo a zámek

Libá, rybník Kladivo a zámek

Libá, zámek

Libá, zámek

Libá, zámek

Libá. Skalní útvar na severním okraji obce

Libá, Kamenný rybník

Libá, Kamenný rybník

Libá, Kamenný rybník

Spojení Františkolázeňsko a kraj rybníků je zcela namístě.