Stejně jako všechny vrcholy v Prostrednom hřebeni je i Priečna veža pro turisty nepřístupná.
Pod strmou severozápadní hranou této věže se však nachází Priečne sedlo, kterým vede jedna z nejoblíbenějších turistických cest ve Vysokých Tatrách. Turisté ji tak mohou obdivovat alespoň z tohoto místa.
Pro horolezce není příliš zajímavá, stěnami či hřebenem vede několik kratších cest nižší až střední obtížnosti.
Vrchol nabízí zajímavý pohled do obou Studených dolín a na přilehlé vrcholy.
Priečna veža (2390 m. n. m.)
polsky: Spąga; německy: Majunketurm; maďarsky: Majunke-torony
Strmá věž v Prostrednom hrebeni mezi Priečnym sedlom (Širokou vežou) a Sokolou štrbinou nad Veľkou a Malou Studenou dolinou.
Na Širokej veži se z hlavního tatranského hřebene odděluje mohutný hřeben směřující k jihovýchodu a oddělující od sebe obě Studené doliny. Nese jméno Prostredný hrebeň. První elevací v tomto hřebeni je Priečna veža. Od Širokej veže ji odděluje Priečne sedlo, do kterého spadá 45 metrů vysokou, strmou skalní římsou. Na opačnou stanu, k jihovýchodu, k Sokolej, respektive k Nižnej Sokolej štrbine naopak Priečna veža klesá pozvolným hřebenem.
Slovenské pojmenování Priečnej veže je odvozeno od přilehlého Priečneho sedla.
Pojmenování polské – Spąga – ustanovil polský lékař, historik a malíř Stanisław Eljasz-Radzikowski (1869 – 1935). Nesouvisí s (polským) geologickým termínem Spąg (spodní vrstva hornin), tedy s výrazem, který je odvozen od německého Spange, což znamená spona nebo něco ostrého. V Podhalském dialektu, kterým se hovoří na severní, polské straně Tatier, slovo spąga znamená ostrou třísku odletující při rubání dřeva.
Maďarské a německé pojmenování upomíná slovenského architekta Gedeona Majunkeho.
Priečna veža je turisticky nepřístupná. Nicméně turisté putující velmi oblíbenou turistickou cestou mezi Studenými dolinami, se na Priečnom sedle dostávají do bezprostřední blízkosti věže, pod její strmé severozápadní stěny.
Pozn.: Prične sedlo je rozděleno nevelkou Priečnou vežičkou na dvě části. Hlubší jihovýchodní zářez nese pojmenování Priečna štrbina. Širším severozápadním vhloubením vede turistická cesta mezi Studenými dolinami.
Horolezci vyhledávají Priečnu vežu sporadicky. Nabízí jim jen několik lezeckých cest střední a nižší obtížnosti.
Vrchol Priečnej veže nabízí zajímavé pohledy do obou Studených dolín a na vrcholy a hřebeny tyto doliny lemující. Pohled k severozápadu cloní rozložitá Široká veža.
Jako první vystoupil na Priečnu vežu 22. srpna 1900 maďarský horolezec a turista, bankovní úředník z Budapešti Gyula Dőri (1864 – 1918). V Tatrách aktivně působil i jako člen Uhorského Karpatského spolku. Sepsal turistickou monografii Západních Tatier, je podle něj pojmenováno několik objektů v Prostrednom hrebeni.
První zimní výstup je připisován trojici horolezců maďarské národnosti (József Dobrovics, Jenö Serényi a Zoltán Votisky), 12. 5. 1914.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) wikipedia.pl Arno Puškáš: Vysoké Tatry III, Horolezecký sprievodca, monografia. Šport Bratislava 1960Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000