Furkotský štít je jedním z uzlových bodů členité Rázsochy Kriváňa. Hlavní větev Rázsochy odtud pokračuje dále k Ostrej, směrem k jihu se odděluje Soliskový hrebeň. Jeho nejvyšším vrcholem je Veľké Solisko. Jen o několik metrů nižší je Prostredné Solisko ležící pár desítek metrů od Veľkého. Proto bylo dříve považováno za jeho jižní vrchol. Až později geografové seznali, že tento štít má právo na samostatnou existenci…
Prostredné Solisko (asi 2400 m. n. m.)
polsky: Pośrednie Solisko; německy: Mittlerer Solisko (dříve Anna Spitze); maďarsky: Közepső-Szoliskó (dříve Anna-csúcs)
Štít v Soliskovom hrebeni mezi Soliskovou lávkou (Veľkým Soliskom) a Vyšnou Soliskovou štrbinou (Soliskovými hrby) nad Mlynickou a Furkotskou dolinou.
Na Čubrine se z hlavního hřebene Vysokých Tatier odděluje rozsocha Kriváňa. Na Furkotskom štíte z ní vybíhá směrem na jihovýchod Soliskový hrebeň. Měří čtyři kilometry a tvoří ho 47 pojmenovaných objektů, z toho 24 vrcholů. Hřeben od sebe odděluje Mlynickú a Furkotskú dolinu. Nejvyšším místem je Veľké Solisko, (2413 m. n. m.).
Prostredné Solisko, druhý nejvyšší vrchol tohoto hřebene, bývalo dříve považováno za jižní vrchol Veľkého Soliska. Až později se na ně začalo pohlížet jako na samostatný štít.
Název „Solisko“ patřil původně vysoko položené louce na úpatí hřebene, kde pastevci už od 13. století pásávali svůj dobytek, kde zakládali soliska pro svoje ovce a krávy. Louku nazývali „soliskovou“. Až mnohem později (údajně omylem) přenesli kartografové pojmenování, s různými přívlastky, na velkou část vyvýšenin a sedel přilehlého horského hřebene. Nakonec i na hřeben jako celek.
Názvosloví polské, německé i maďarské je v případě Prostredného Soliska shodné. Původní pojmenování Annaspitze, Annaturm, v maďarštině Anna-csúcs či Annatorony pochází od polského horolezce Karola Englischa, který na vrcholu stanul jako první; štít (tehdy ještě jako Veľké Solisko) pojmenoval po neznámé osobě.
Pod východními srázy Prostredného Soliska se rozkládá Solisková záhradka. Je to zešikmená sutinová plocha táhnoucí se až pod Štrbské Solisko, vysunutá nad dno Mlynickej doliny, od kterého je oddělena ne příliš strmým skalním valem. Pod tímto valem vede žlutě značený turistický chodník Mlynickou dolinou k Bystrej lávke.
Na Prostredné Solisko turistické cesty nevedou. Nicméně výstup není obtížný. V doprovodu horského vůdce mohou zdatní turisté vrchol navštívit v rámci výstupu na sousední Veľké Solisko. A stojí to zato. Oba nejvyšší body Soliskového hrebeňa jsou mimořádnými rozhledovými místy. Na straně západní překvapí úchvatný pohled do Furkotskej doliny a na Kriváň. Na jihozápadě a jihu se vine hřeben Nízkych Tatier. Na straně východní, na opačné straně Mlynickej doliny se tyčí hradba Hrebeňa Bášt. Za ní vykukují nejvyšší štíty Vysokých Tatier.
Pro horolezce je zajímavý přechod celého Soliskového hrebeňa. Nejobtížnější partie dosahují obtížnost III (UIAA). Západní stěnou Prostredného Soliska vedou dvě horolezecké cesty nižší obtížnosti, ve východní stěně jedna. Proto tento vrchol horolezci příliš vyhledávaný není.
Jak už bylo zmíněno, jako první na vrchol vystoupil polský horolezec Karol Englisch, doprovázený horským vůdcem Pavlom Spitzkopfom starším (19. 7. 1903). Jejich výstupová cesta vedla z Furkotskej doliny.
Jako první v zimě na štít vystoupili 12. května 1925 Adam Karpiński a Stefan Osiecki.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) wikipedia.pl Arno Puškáš: Vysoké Tatry IX, Horolezecký sprievodca, monografia. Šport Bratislava 1988Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
parádne výhľady a krásne fotografie sa podarili! 😉
jo, je to mimořádně krásné rozhledové místo…
predpokladám, že názvy „soliská“ sú odvodené od nejakých okololežiacich doliniek a ovečky sa neprechádzali priamo po hrebeni 😉