Čechomor: Nadechnutí

Čechomor: Nadechnutí

První poslech byl ránou do palice.

Říkal jsem si: Tak tohle ne. To je to nové, čím chce Čechomor prorazit? Ani mě nenapadlo pustit si album znovu, co víc, nenapadlo mě to u jediné skladby.

Nadechnutí přišlo, odešlo. Někde na pozadí mi však sem tam začaly znít krátké pasáže písní, po týdnu jsem si album pustil znovu. A znovu. Popáté, podesáté. A přišel jsem mu na chuť.

Čechomor: Nadechnutí

Tvůrčí ustrnutí a vyčerpání musí být noční můrou všech muzikantů a hudebních skupin. Poloprázdné koncertní sály jako důsledek tvůrčí stagnace, alba, která se po čase prodávají za směšnou výprodejní cenu. Ano, nehledat nové cesty a snažit se stále setrvávat na starém je cestou do hudebního propadliště.

30 let působí Čechomor na naší hudební scéně. Výraz tvůrčí vyčerpání mě v souvislosti s ním napadl hned několikrát. V míře největší zcela jistě v roce 2005, po vydání alba Co sa stalo nové. Dle mého nepřineslo nic, co by posluchače oslovilo. Upravené lidové písně měly ve všech směrech daleko k těm, které o několik let dříve rozezněly duše mnoha vyznavačů moderního folkloru a formovaly širokou obec příznivců. Bylo však těžké navázat na dobu před čtyřmi lety, kdy vyšlo nejúspěšnější album skupiny Proměny.

V roce 2011 vyšlo album Místečko. Říkal jsem si tehdy: Konečně! Pěkné aranže, podařený výběr lidových písní…ale. Chybělo mi tam něco průkopnického, co by naznačilo další směr kapely. Něco odvážného, co Čechomor potřeboval jako sůl, co by ho posunulo dál.

Pak jsem s Čechomorem na několik let ztratil kontakt. V roce 2014 nechal o sobě slyšet jeho protagonista František Černý. Dal nakrátko dohromady svou někdejší kapelu Povijan, uspořádal mimořádný koncert, kde kapela zahrála své nejlepší skladby. Dodnes mě mrzí, že mi koncert unikl. Povijan byla kapela z jiného světa, na svou dobu neskutečně progresivní, profesionální, skutečně dobrá.

Zvěsti o novém albu Nadechnutí se začaly šířit dlouho před jeho vydáním. Slibovaly tradiční základ, lidové písně, ovšem v pojetí (na Čechomor) zcela netradičním. Nebyl důvod nevěřit. Naznačoval to název alba, navíc kapela obměnila své složení a velmi omladila. A především – po dlouhé odmlce bylo potřeba přijít s něčím novým.

První poslech byl ránou do palice. Říkal jsem si: Tak tohle ne. To je to nové, čím chce Čechomor prorazit? Ani mě nenapadlo pustit si album znovu, co víc, nenapadlo mě to u jediné skladby.

Nadechnutí přišlo, odešlo. Někde na pozadí mi však sem tam začaly znít krátké pasáže písní, po týdnu jsem si album pustil znovu. A znovu. Popáté, podesáté. A přišel jsem mu na chuť. Začal jsem přemýšlet, čím mě vlastně zaujalo. Vždyť většinu skladeb jsem znal z předchozích, veskrze tradičních a jen těžko překonatelných úprav Pavla Lohonky Žalmana či Jaroslava Hutky.

V posledních letech působí na české hudební scéně nemálo kapel, jejichž repertoárem jsou upravené lidové písně. Lidové písně mám rád, jak už jsem několikrát napsal, považuji je za kulturní dědictví národa. A je jen a jen dobře, když je někdo oživuje. Avšak není oživení jako oživení. Pokud celé album splývá podobnými aranžemi písní do jednoho nevýrazného a monotónního folklorního bloku, těžko najde širší obec posluchačů. Bez konkrétního jmenování, takto to opravdu nejedna kapela má.

Čechomor se nyní vydal cestou zcela opačnou. Každá skladba je jiná a výsledek je doslova (po onom desátém poslechu) ohromující. Pokus o spojení folku, rocku, dechovky rozhodně nevyšel naprázdno. Zaujaly mě nebojácné úpravy melodií. V některých pasážích posluchač jen těžko nachází souvislost s původní lidovou písní. Stejně tak texty.

Domnívám se, že právě tudy vede cesta k novým pojetím lidové písně. Nicméně dodávám, že i tradice by měla být zachována. O to se však starají (a dobře) jiní. Folklorních kapel je u nás nemálo.

Čechomor v současné sestavě (zdroj: Dobrušské listy)

Jsem přesvědčen (ne vždy to tak mám), že mimořádným zážitkem bude v případě Nadechnutí koncert kapely, křest alba.

************************************************************************************

Věcných recenzí je na odborných webových stránkách k nalezení dost a dost. Nebudu proto uvádět další podrobnosti. Nabízím tři (oficiální) ukázky.

Sedej slunko

Kdyby mě tak bylo

Mamko nedávej mě