Krkatá bába…
Jsou to už tři roky, co jsem na těchto stránkách otevřel rubriku Rozhledová místa. Myšlenka to byla velkolepá. Jenže dotáhnout ji do podoby, která by se blížila původnímu záměru, už bylo horší. Zatím jsem do rubriky přispěl všehovšudy dvěma články o místech se zajímavými výhledy na Blanensku. Víc jsem nesvedl. Je neobyčejně obtížné být v pravou chvíli na pravém místě. Jinými slovy být za vynikajících rozhledových podmínek s fotoaparátem právě tam, kde je potřeba. Asi bych nedělal nic jiného, než číhal na počasí. Nicméně na rozhledová místa jsem nezanevřel. Stále je vyhledávám. A po čase jsem se k nim vrátil i na těchto stránkách.
Úvod minulého týdne přinesl téměř letní počasí. Protože bylo spojeno s dobrou viditelností, neváhal jsem. Připravil jsem si pěší túru po severních částech okresů Blansko a Brno – venkov. Příprava byla jednoduchá. Spočívala v pouhém propojení rozhledových míst v dané oblasti. K nim jsem přidal ještě několik přírodních a historických zajímavostí, uložil do elektronického batůžku, a mohl vyrazit.
Túru začínám v obci Žernovník. Kousek nad posledními domy se nachází malá rozhledna, odkud je za dobrého počasí vidět opravdu daleko. Psal jsem o ní před třemi roky, přiložil i fotografie. Krásných pohledů do kraje však nikdy není dost. Dnes znovu vylézám na ochoz rozhledny a zjišťuji, jak je to s viditelností dnes.
Žernovník, rozhledna
Je to podobné jako při návštěvě minulé. Viditelnost – diplomaticky řečeno – není ani dobrá, ani úplně špatná. Na severovýchodě pohled do Boskovické brázdy (jinak Malé Hané). Blíže před ní kopce Malý a Velký Chlum. Na východě část Adamovské vrchoviny, v popředí obec Černá Hora se zámkem. Nedaleko na jihovýchodě Hořická vrchovina s nejvyšším vrchem Jedle (562 m. n. m.). Na straně severozápadní Hornosvratecká vrchovina s cílem mé dnešní cesty, vrchem Babylon se stejnojmennou rozhlednou.
Žernovník. Pohled z rozhledny k obci. Vpravo (dále) zámek Černá Hora
Malý (vlevo) a Velký Chlum z rozhledny Žernovník
Babylon (uprostřed na horizontu), cíl mé dnešní cesty
Pořizuji fotodokumentaci a spokojen opouštím rozhlednu. Napojuji se na červeně značenou turistickou cestu směřující k obci s podivným jménem Lubě. Vysvětlení původu názvu nacházím hned několik. Starý výraz pro stromovou kůru a potažmo osadu, která sestávala z domů pokrytých stromovou kůrou. Kostrbaté, přijatelnější se mi jeví vysvětlení jiné. Lub býval dřevěný kryt části mlýnského soukolí, respektive mlýnských kamenů, žernovů. A v obci Lubě, kterou protéká stejnojmenný potok, mlýn opravdu stával. Nejspíš má toto vysvětlení k pravdě blíž, protože lub má dnešní obec ve znaku. Společně s černým kohoutem (tady vysvětlení neznám). Oba symboly jsou odděleny modrou stužkou potoka Lubě.
Lubě, znak obce
Zajímavý název obce. Zajímavé je i skloňování tohoto jména. Vidím Lubi, o Lubi…
Zajímavostí spojených s obcí je ovšem povícero. Další se nachází asi dva kilometry po proudu potoka. Ten si pod obcí vyhloubil hluboké údolí. Od dávných dob ho střeží Krkatá bába. Skalní věž připomínající hlavu na dlouhém krku. Jedna z místních pověstí praví, že zde za dávných časů žila stařena, která se živila sběrem bylin a pastvou dobytka. Po nějaké době přišla do údolí stařena jiná, ovládající taktéž čáry a kouzla. Zachtělo se jí rovněž pást dobytek a sbírat bylinky. Dvě čarodějky na jednom místě jsou však jak dva kohouti na smetišti. Rivalky se vzájemně zaklely i se svými stády do podoby skal. Kouzlo domovské čarodějky však bylo mocnější a tak začarovaná zůstala jen ta druhá…
Pověsti jsou pověsti, realita je realita. I ta je však zajímavá. Údolí se zajímavým skalním útvarem měla protnout německá (tzv. Hitlerova) dálnice z Vídně do Wroclavi, s jejíž výstavbou se započalo v roce 1938. Trasa dálnice měla vést přes údolí potoka Lubě právě v místě, kde se nachází skalní útvar Krkatá bába. Památka měla být stavbou zničena nebo „utopena“ přímo pod obloukem mostu. Projektant, německý inženýr H. Lorenz, však udělal nevídaný ústupek. Dálniční pruhy v tomto místě navrhl vést odděleně, ve vzdálenosti až 100 metrů od sebe, navíc v různých úrovních. Krkatá bába měla zůstat mezi nimi, nijak nezatížena a nezhyzděna stavbou. Navíc paralelní údolí Hlubockého potoka mělo být přemostěno podobně. Mělo tedy vzniknout unikátní čtyřmostí.
Ke stavbě mostů však nikdy nedošlo. Podniknuty byly pouze přípravné práce.
Inu, i Němci měli respekt k přírodní památce známé téměř tisíc let. Vždyť zmínka o Krkaté bábě se nachází už v zakládací listině Opatovického kláštera z roku 1073!
Nejcennější část údolí je dnes přírodní památkou. Třeba však podotknout, že po tělese bývalé Hitlerovy dálnice má vést rychlostní silnice R 43. Uvidíme, jakou úctu k přírodě budou mít dnešní projektanti.
Přicházím pod Krkatou bábu. Vzhlížím ke kamenné hlavě na dlouhém krku. Dostat se až nahoru ke skalnímu útvaru není jednoduché. Vyšlapaný krkolomný chodník je opravdu hodně vzdušný. Konečně si mohu podivnou skálu prohlédnout a vyfotografovat. Zajímavá je struktura skalního útvaru. Tvořen je červenými slepenci, netypickou horninou v tomto kraji.
Dolů je to o poznání horší než nahoru. Scházím na značený chodník, pokračuji dále údolím.
Cesta často křižuje potok. Na většině míst jsou vybudovány lávky, někde však je třeba umně přebrodit potok.
Vstup do údolí potoka Lubě
Potok Lubě
Krkatá bába
Krkatá bába
Krkatá bába
Jeden z brodů přes potok Lubě
Má cesta údolím Lubě končí na rozcestí Ve Žlebě. Tady červené značení opouštím a po modrém stoupám vysoko nad údolí. Cesta se klikatí po okrajích polí a s vysokou úctou je obchází. Před obcí Hluboké Dvory se dostávám na jakousi náhorní plošinu, odkud se otevírá pohled k Drásovu a nad ním se tyčícímu vrchu Čebín s rozhlednou. Ještě ucelenější pohled nabízí polní cesta za Hlubokými Dvory.
Cesta k Hlubokým Dvorům vede okraji polí…
Pohled od Hlubokých Dvorů k Drásovu a Čebínu s rozhlednou
Pokračuji k další zajímavosti této oblasti. Za Hlubokými Dvory se nachází zbytky hradu Trmačov. Je to údajně nejmenší hrad bergfritového typu na celé Moravě (bergfrit je zděná válcová věž, typická pro hrady z období 13. a 14. století). Jeho půdorys má rozměry pouze 27 x 22 metrů.
Do dnešní doby se dochovaly zbytky věže a valy. Otázkou zůstává, zda se vlastně jednalo o hrad. Nestojí na vyvýšeném místě, nachází se na místě zcela netypickém. První zmínka o hradu pochází z roku 1305. Již v roce 1466 je však uváděn jako pustý.
Zřícenina hradu Trmačov
Trmačov, torzo hradní věže
Obcházím torzo hradu a přemítám. Že se do dnešních dnů dochovaly zbytky věže, je možné považovat za zázrak.
Po modré pokračuji k pomníku z roku 1946, který připomíná odbojovou činnost Třetí československé úderné roty generála Luži na Tišnovsku v letech 1944 – 1945.
Neměl jsem tušení, že na Tišnovsku probíhal nějaký odboj. Později si pročítám podrobnější informace. Dovídám se, že generál Luža byl z 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, jediný, který padl se zbraní v ruce. Stalo se tak při přestřelce v obci Hřiště u Přibyslavi.
Část památníku, dřevěný kříž, poničila nedávná vichřice. Ale pohybují se tu lidé, kteří mají na starosti opravu.
Pomník Třetí československé úderné roty generála Luži na Tišnovsku
v letech 1944 – 1945
Od památníku vede táhlé a dlouhé stoupání k rozcestí Stanovisko. Tady přecházím na zelené značení a pokračuji k obci Hajánky. Před sestupem na chvíli opouštím značení a mířím k louce, na které je v mapě vyznačeno další rozhledové místo. Výhled směřuje k obci Lomnička, k vrchům Dřínová a Květnice. Na straně severní k cíli dnešní cesty, Babylonu.
Svratecká vrchovina od rozcestí Stanovisko
Hajánky, pohled k obci Lomnička, k vrchům Dřínová a Květnice (vlevo)
Sestup do Hajánek, pak prudký sešup do Jamného. Tady to bude orientačně malinko složitější. Chci na chvíli opustit značenou trasu a jít po naučném chodníku Po starých názvech Jamného.
Začátek naučné stezky snadno nacházím, stejně tak dobře je značená celá trasa. Stezka je zajímavá. Dřevěné ukazatele se starými názvy místních částí obce a jejího okolí. Padělky, Skříňky, Růžová… Všechny místní názvy jsou podrobně vysvětleny. Zajímavá myšlenka, pěkně zrealizovaná.
Jamné. Začátek NS Po starých názvech Jamného
Zastavení NS Po starých názvech Jamného
Zastavení NS Po starých názvech Jamného
Zastavení NS Po starých názvech Jamného
Zastavení NS Po starých názvech Jamného
Z naučné stezky se otevírá v jednom místě daleký pohled k severovýchodu. Obec Unín se zdaleka viditelným vysílačem, obce, kterými jsem před chvílí procházel – Hajánky a Jamné, hřeben táhnoucí se od nich k Hlubokým Dvorům. I ten jsem celý přešel.
Nad Jamným
Nad Jamným. Pohled k Unínu
Nad Jamným. Pohled k Hajánkám
Dalším průchozím místem mé cesty je obec Rašov. Jenže mezi Jamným a Rašovem mě čeká nekonečná cesta lesem. Až za ním, před samotným Rašovem se znovu otevírají daleké rozhledy. Tentokrát k severozápadu. K nejvyšším vrchu celého okolí, Sýkoři (702 m. n. m.). Budu se do jeho svahů dívat ještě notný kus další cesty.
Sýkoř od Rašova
Sýkoř od Rašova
Rašov
Krátký sestup do Rašova a nepříjemný kilometrový úsek po silničním asfaltu. Pak zpět na lesní cestu a voňavým jarním lesem pod Babylon. Opět kousek po silnici a vzhůru k cíli, k rozhledně.
Vím, že je zavřená, otevírají tu pouze v sobotu, v sezóně možná i častěji. Chápu, stožár je zároveň telekomunikační věží a nemůže si tu lítat, kdo chce.
Nicméně ze svahu pod Babylonem se otevírá skutečně daleký pohled i bez rozhledny. Vidím Boskovice, Boskovickou brázdu (Malou Hanou) a všechny hřebeny, kterém ji obklopují. Jejich podrobný popis by byl nejspíš dost nudný. Blíže upoutají pozornost vrchy Malý a Velký Chlum. Malý Chlum je vynikajícím rozhledovým místem. Pohled z malé dřevěné rozhledny na jeho vrcholu jsem taktéž popisoval.
Babylon, pohled k Boskovicím a do Malé Hané
Babylon. Pohled do Boskovické brázdy a do Blanenského prolomu. Vpravo Malý a Velký Chlum
Musím si najít čas některou sobotu a vylézt na i na zdejší rozhlednu. Její plošina se nachází ještě o pár desítek metrů výše. A je z ní vidět i na západ.
Babylon, rozhledna
Doufám, že další cesta sem se uskuteční dříve než za tři roky…
Informace o trase: délka 27,5 km, převýšení cca 1100 m. Mapa:
Mapa trasy