Údolím Bítýšky a Bílého potoka

Romantickým údolím Bítýšky a Bílého potoka

Údolím Bítýšky a Bílého potoka

Putování romantickým údolím Bítýšky a Bílého potoka z Velké Bíteše do Veverské Bítýšky

Cesta ranním autobusem do Velké Bíteše je výsměchem mému rozhodnutí upustit tentokrát od putování po rozhledových místech. Nápad věnovat se vodním tokům, dokud zcela nevyschnou, zas tak špatný není. Ale musel by být jiný den. Je totiž nádherné ráno a viditelnost se dnes bude prezentovat s předponou ultra. Odhaduji, že bude vidět daleko za stokilometrovou hranici. V takovém dni se sluší být na rozhlednách.

No nic. Měnit už nic nemůžeme.

Vystupujeme na náměstí ve Velké Bíteši. První kilometry našeho putování povedou podél potoka Bítýška. Až pod obec Křoví, kde se zprava vlévá do Bílého potoka. Ten nás nasměruje krásnou krajinou až do Veverské Bítýšky. Tam Bílý potok svoji pouť končí splynutím s řekou Svratkou. Tam naši pouť ukončíme i my.

Bítýška protéká Velkou Bíteší. Na území města nás však její tok příliš nezajímá. Zajímavé to začíná být až pod městem, kde na potoce stávala řada mlýnů.

Město samotné příliš zkoumat nebudeme. Nicméně nejzajímavější kulturní památku rozhodně nevynecháme. Je to opevněný kostel sv. Jana Křtitele, kulturní památka České republiky.

Jedná se o velmi zajímavou stavbu. Kostel sestává z chrámové budovy, kterou obklopují hradby s malou věží. První zmínka o kostelu a současně i o městě pochází už z roku 1240. Původně byl kostel dřevěný, teprve ve 13. století začala stavba kamenného, v románském slohu. Současnou podobu získal přibližně v polovině století čtrnáctého. Kamenné opevnění kostela se datuje do poloviny století patnáctého. K historické ceně objektu přispívá i skutečnost, že další úpravy a opravy probíhaly už jen v minimálním měřítku.

Obdivujeme kostel, obcházíme hradby ze všech stran, hledáme nejlepší místa k fotografování. Je to těžké. Všude něco vadí. Pouliční lampy, dopravní značky, projíždějící auta. Až po nějakém čase jsme s výsledkem spokojeni a můžeme pokračovat dál.

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

Velká Bíteš. Kostel sv. Jana Křtitele

U kostela se napojujeme na trasu naučné stezky s pěkným názvem Už ty mlýny doklapaly. Z názvu vyplývá, co je hlavním předmětem jejího zájmu. Vodní mlýny. Bítýška i Bílý potok jimi byly doslova posety. První stály už kousek pod městem.

Naučná stezka však existuje jen v mapě. Žádné informační tabule, v terénu trasa vyznačena není. Alespoň ne v části, po které procházíme. Jak jsem (bohužel až později) zjistil, v informačním centru města lze dostat průvodce po naučné stezce. Nebo si ho stáhnout z příslušných webových stránek. Pak procházka po naučné stezce dostává smysl.

Mlýny nejsou to jediné, na co je zaměřena. Všímá si také rybníků, přírodních a kulturních památek, věnuje se i ochraně přírody. Její trasa sestává ze dvou okruhů. Naše dnešní cesta se v úvodních kilometrech povětšinou kryje s menším z nich.

Na první z mlýnů – Přední mlýn (Hejtmánkův), narážíme kousek pod městem. Jeho existence je doložena už v 15. století. V roce 1909 se stal jeho majitelem Antonín Hejtmánek z Níhova; mlýn po něm provozoval i jeho syn. V 50. letech minulého století tu ještě fungovala malá pila na elektrický pohon. V krajině jsou dodnes patrné náhony.

Přední (Hejtmánkův) mlýn

Přední (Hejtmánkův) mlýn

Bítýška má v těchto místech velmi malý průtok. Úzká stužka, trocha vody proudící v upraveném korytu. Bez funkčních kumulačních nádrží či rybníků by tu mlýnské kolo sotva klapalo, ale možná tu vody bývalo víc.

Bítýška pod Velkou Bíteší

Bítýška pod Velkou Bíteší

Těžko usoudit, zda v Hejtmánkově mlýně ještě někdo bydlí. Zchátrale nevypadá, možná slouží jako rekreační stavení. Jeho původní poslání je ovšem to tam. Zůstává tak alespoň symbolická vzpomínka na jednu prastarou lidskou činnost.

Jak brzy zjistíme, se stavem starých mlýnů na Bítýšce a Bílém potoce to bude dále jen lepší a lepší.

Prostřední mlýn (Hlouškův) se nachází jen pár stovek metrů pod Předním mlýnem. Taktéž je zmiňován už ve století patnáctém. Od konce 19. století ho vlastní rodina Hloušků a jejich jméno také nese.

Prostřední (Hlouškův) mlýn

Prostřední (Hlouškův) mlýn

Třetím z mlýnů na Bítýšce pod Velkou Bíteší je Dolní mlýn (Knollův). Stejně jako předchozí dva, i on svůj původ datuje do století patnáctého. Často měnil majitele; mlynáři zde rozhodně neměli lehké živobytí. Od roku 1910 mlýn vlastnil Vojtěch Knoll z Veverské Bítýšky. Společně se svým synem ho udržovali do časů po druhé světové válce. Dodnes je jejich jménem nazýván. V současnosti slouží jako rekreační objekt.

Dolní (Knollův) mlýn

Dolní (Knollův) mlýn

Zajímavostí Dolního mlýna je dvojitý náhon. Hnací voda vznikala spojením dvou protiproudných toků. Jeden napájený Bítýškou, druhý ze strany opačné zas vodami Bílého potoka. Spojené síly obou vod pak roztáčely zařízení mlýna.

Pod Dolním mlýnem se tok Bítýšky poněkud rozšiřuje a nabírá na zajímavosti. Cesta přechází z jednoho břehu na druhý, objevují se první improvizované lávky přes potok. Předestírám, že dále budou ještě jednodušší, ba nakonec žádné.

Bítýška pod Knollovým mlýnem

Bítýška pod Knollovým mlýnem

Lávka přes Bítýšku

Lávka přes Bítýšku

Míjíme Křovský lom. Jediné místo, kde je dojem z cesty jaksi pokažen. Do kamenolomu sice příliš nevidíme, výhled zakrývá vzrostlý porost. Nicméně hluk prozrazuje, o co jde. Rychle pryč.

Pod Křovským lomem překračujeme soutok Bítýšky a Bílého potoka. S hydrografií je to někdy těžké. Určitá pravidla při pojmenovávání vodních toků určitě platí, ale velké slovo má zde historický vývoj. Tak se stalo, že od soutoku nesou vody jméno Bílý potok. Přestože Bítýška je delší a má více vody. Na straně druhé, Bílý potok zní lépe.

Prozradil jsem na začátku vyprávění, že naše dnešní putování bude prosto výhledů. Stoprocentní pravda to však není. Nebyl bych to já, kdybych v nejbližším okolí cesty nepátral po místech, odkud je vidět dále než k nejbližšímu lesu. K jednomu takovému místu se blížíme. Nachází se nad obcí Křoví, jen pár stovek metrů nad naší trasou. Opouštíme klasické turistické značení a po neznačené naučné stezce stoupáme vstříc jedinému výhledu dnešního dne.

Vyhlídkové místo nad obcí Křoví je snadné najít. Dřevěná lavička a dva dřevění paňáci – kdo a proč nevím. Možná mají symbolizovat do kraje se rozhlížející postavy. A možná jsou to jen strážci letitých starých třešní, kterých je kolem plný sad. Dodatečným zjišťováním se dovídám, že sochy vytvořil Ing. arch. Župka. Své dílo i pojmenoval: Reklama na čučení do krajiny.

Křoví. Reklama na čučení do krajiny

Křoví. Reklama na čučení do krajiny

Výhled je z kategorie rádobyvýhledů. Vidět je jen k obci a na louku pod ní. Je to rozlehlá niva Bílého potoka. Na jejím okraji, za posledními domy obce Křoví stával další z mlýnů, Křovský. Díky naší výhledové odbočce jej mineme. Nevadí. Cílem naší cesty nejsou primárně mlýny, zajímá nás především romantické údolí nádherného potoka. A mlýnů nás čeká ještě spousta.

Symbolickým i faktickým středem obce Křoví je kostel sv. Petra a Pavla. Nahlížíme dovnitř. Nádherný, jednoduchý interiér. V mírně moderním stylu, nedávno ho museli renovovat. Velmi pěkné, neobyčejně povedené.

Křoví. Kostel sv. Petra a Pavla

Křoví. Kostel sv. Petra a Pavla

Schází se věřící, za chvíli bude mše. Nebudeme rušit, pokračujeme dál.

Značená turistická cesta je i v dalším úseku totožná s naučnou stezkou a poněkud se vzdaluje Bílému potoku. Prochází již zmíněnou říční nivou, která tu má podobu rozlehlých a udržovaných luk. Co je velmi milé, jsou jednoduché dřevěné lavičky kolem cesty. Nabízejí příjemný oddech s pěkným pohledem do nejbližšího okolí.

Říční niva se postupně zužuje. Svahy na obou stranách potoka se k sobě přibližují, údolí se začíná svírat. Cesta se znovu na dotyk přibližuje potoku. Celé údolí nabývá na romantičnosti, potok meandruje a vytváří pěkná zákoutí. Hojně fotografujeme a cesta tímto úsekem nám proto trvá dlouho. Ale v dnešním dni čas počítat nemusíme. Máme ho skutečně nadbytek.

Niva Bílého potoka pod obcí Křoví

Niva Bílého potoka pod obcí Křoví

Meandry Bílého potoka

Meandry Bílého potoka

Meandry Bílého potoka

Meandry Bílého potoka

Meandry Bílého potoka

Meandry Bílého potoka

Kolem dalších oblouků Bílého potoka přicházíme patrně k nejhezčímu a nejudržovanějšímu mlýnu na celém jeho toku. Je to Rýglovský mlýn (Čermákův). Současný majitel ho zkrášlil a doslova zvelebil. Přitom objektu nijak neubral na jeho duchu. Radost pohledět.

Starý náhod je vyveden kamenným korytem na zahradu – vlastně skalku, kde vytváří šumící kaskádu. Bezvadný nápad. Nevycházím z údivu. Ten, kdo to tu dával do pořádku a zveleboval, musel této činnosti věnovat stovky hodin, o penězích nemluvě. Něco, co je mému zájmu hodně vzdáleno. Vázat se na jedno místo by asi neladilo s mým myšlením a mentalitou. Proto můj bezmezný obdiv.

Funkční náhon k Čermákovu mlýnu

Funkční náhon k Čermákovu mlýnu

Rýglovský (Čermákův) mlýn

Rýglovský (Čermákův) mlýn

Rýglovský (Čermákův) mlýn

Rýglovský (Čermákův) mlýn

O historii mlýna se mi toho příliš zjistit nepodařilo. Od roku 1930 ho vlastnil Jan Čermák, po něm jeho syn Stanislav. Ten byl prý zdatným řemeslníkem; stavěl vodní kola pro zákazníky v širokém okolí.

Jen kousek je to k Pánovskému mlýnu. Není sice tak precizně upraven jako jeho soused. Ovšem k obývání slouží. Dáváme se do řeči se starším pánem, který stavení obývá. Vypráví, že celý život pracoval v lese. Asi proto se zde na samotě cítí spokojený. Poukazuje na nedávné vichřice, které poničily značnou část lesa nad mlýnem, potažmo ve velké části údolí Bílého potoka. Jak se v dalších úsecích sami přesvědčujeme, lítost je zcela namístě. Jenže jako taková je k ničemu.

Pánovský (Urbánkův) mlýn

Pánovský (Urbánkův) mlýn

Údolí Bílého potoka je vhodné pro pěší turistiku. Na své si tu však přicházejí především cyklisté. Úzké stezky, přejíždění brodů, tahání kol na zádech přes provizorní lávky, to vše je zdrojem adrenalinu, který sem především o víkendech láká stovky bajkerů. Teď, v pokročilém dopoledni se jich za našimi zády objevuje víc a víc. Někteří jsou při překonávání brodů silně nad věcí a končí v potoce v poloze naležato. Naštěstí bez zranění.

Zmínil jsem brody. Je to fenomén údolí Bílého potoka. Ani jsme je nepočítali, bylo jich skutečně dost a dost. Ještě větší zážitek však přinášely úzké klády nahrazující lávky. Některé nám daly pořádnou lekci rovnováhy a vyvažování.

Brod na Bílém potoce

Brod na Bílém potoce

Brod a provizorní lávka na Bílém potoce

Brod a provizorní lávka na Bílém potoce

Brod na Bílém potoce

Brod na Bílém potoce

Brod na Bílém potoce

Brod na Bílém potoce. Stopy těžkých mechanismů po likvidaci následků nedávných vichřic

Spálený mlýn (Moučkův). Nachází se u silnice spojující Přibyslavice a Svatoslav. Velký rybník nad mlýnem dodává místu na kráse. V roce 1882 mlýn zakoupil Antonín Moučka. Jeho potomci mlýn dodnes vlastní a v mlýně žijí.

Spálený (Moučkův) mlýn

Spálený (Moučkův) mlýn

Další úsek Bílého potoka, až na Šmelcovnu, patří v rámci celého údolí mezi nejkrásnější. Cestou narážíme na další mlýny. Pavlovcův, Ve Žlebě, Javůrecký a Maršovský. Všechny mlýny jsou nádherně zrekonstruované a upravené, přesto jeden z nich krásou vyniká. Je to mlýn Ve Žlebě (Absolínův, Staňkův). Údajně byl založen v první polovině 17. století a patřil Rajhradskému klášteru. Poslední z mlynářů, František Absolín, zemřel v roce 1968. Jeho pomníček stojí nedaleko mlýna, na místě, kde zemřel. K mlýnu patří dřevěná budova pily, kde lze spatřit původní zařízení.

Pavlovcův (Vidomcův, Svatoslavský) mlýn

Pavlovcův (Vidomcův, Svatoslavský) mlýn

Vybavení Pavlovcova mlýna

Vybavení Pavlovcova mlýna

Mlýn Ve Žlebě (Absolínův, Staňkův)

Mlýn Ve Žlebě (Absolínův, Staňkův)

Mlýn Ve Žlebě. Objekt pily

Mlýn Ve Žlebě. Objekt pily

Pomník posledního mlynáře z mlýna Ve Žlebě, Františka Absolína

Pomník posledního mlynáře z mlýna Ve Žlebě, Františka Absolína

Javůrecký (Kuchyňkův, Pípalův) mlýn

Javůrecký (Kuchyňkův, Pípalův) mlýn

Romantická zákoutí Bílého potoka u Šmelcovny

Romantická zákoutí Bílého potoka u Šmelcovny

Romantická zákoutí Bílého potoka u Šmelcovny

Romantická zákoutí Bílého potoka u Šmelcovny

Šmelcovna je místem, kde se zastaví každý poutník. Ať pěší turista, bajker, či jezdec na koni. Je tu bufet, tedy možnost občerstvení, místa k posezení a oddychu. Šmelcovna na Bílém potoce je totéž, co hospoda U Rozvědčíka v Nezabudicích na Berounce. Jen nevím, zda existuje či existoval nějaký Ota Pavel, který by místo na Bílém potoce tak krásně popsal, jako Berounku on.

Poslední úsek naší cesty do Veverské Bítýšky se dosti podobá promenádě kdesi v rušných lázních. Značená turistická cesta se tu kryje s cyklotrasou. V obou směrech se hrnou desítky cyklistů, je třeba se vzájemně vyhýbat. Naštěstí je tu možnost cyklostezku opustit a pokračovat klikatými chodníčky bezprostředně podél potoka. Ovšem za cenu mnoha a mnoha brodění, přeskakování potoka po hladkých kamenech. Na straně druhé vidíme to, co očím cyklistů zůstává utajeno. Často však máme pocit, že se vtíráme na soukromé pozemky. Omlouváme se a ptáme, zda můžeme pokračovat dál. Nikde nás neodmítají.

Romantická zákoutí Bílého potoka

Romantická zákoutí Bílého potoka

Romantická zákoutí Bílého potoka

Romantická zákoutí Bílého potoka

Naznačil jsem, že Šmelcovna je Mekkou turistů a poutníků v údolí Bílého potoka. Pak je tu ovšem cosi, co už s klasickou turistikou moc společného nemá. Rozsáhlé rekreační středisko Hálův mlýn. Komerce. Na straně druhé je nemálo těch, kterým se tu líbí. Koupání, oddych, vlastně proč ne. My však rychle odcházíme.

Vaverkův mlýn v areálu rekreačního střediska Hálův mlýn

Vaverkův mlýn v areálu rekreačního střediska Hálův mlýn

Rekreační středisko Hálův mlýn

Rekreační středisko Hálův mlýn

Tím, že se takticky držíme stranou cyklostezky, a vlastně i značené cesty, nemíjíme místo, které měli rádi všichni trampové. V údolí Bílého potoka se psala historie brněnského trampingu. Několik trampských osad se nacházelo v zákrutu řeky, pod vysokou skálou, kam právě přicházíme. Jezdit na jedno místo by mě asi příliš nebavilo, nicméně trampové jsou podobná krevní skupina, jakou mám já. Proto jsou mi blízcí.

Bílý potok. V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Bílý potok.
V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Bílý potok. V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Bílý potok.
V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Bílý potok. V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Bílý potok. V těchto místech se psala historie brněnského trampingu

Do Veverské Bítýšky nám zbývá posledních pár kilometrů chůze. Držíme se co nejvíce potoka. Čím blíže Bítýšce, tím je však obtížnější skákat přes potok či ho dokonce brodit. Zůstáváme nakonec na asfaltové cestě.

Bílý potok nad Veverskou Bítýškou

Bílý potok nad Veverskou Bítýškou

Bílý potok ve Veverské Bítýšce

Bílý potok ve Veverské Bítýšce

I v Bítýšce samotné se potoka držíme. Na jihozápadním okraji městyse stojí poslední z mlýnů, které dnes spatřujeme. Jarošův. V roce 1937 pozemek se starým nefunkčním mlýnem zakoupili manželé Blanka a Maxmilián Jarošovi. O rok později tu uvedli do provozu nový válcový mlýn.

Veverská Bítýška, Jarošův mlýn

Veverská Bítýška, Jarošův mlýn

Mlýn dnes vlastní potomci původních mlynářů. Slouží veřejnosti jako Muzeum řemesla mlynářského. Ministerstvo kultury ČR prohlásilo mlýn s jeho vybavením za kulturní památku.

Je pozdě. Prohlídky už skončily, tak příště. Ještě míříme k soutoku Bílého potoka se Svratkou. Tím i symbolicky ukončujeme naše dnešní putování. Dlouhé, ale navýsost pěkné.

Veverská Bítýška, soutok Bílého potoka a Svratky

Veverská Bítýška, soutok Bílého potoka a Svratky

Svratka ve Veverské Bítýšce

Svratka ve Veverské Bítýšce

Svratka ve Veverské Bítýšce

Svratka ve Veverské Bítýšce

Svratka ve Veverské Bítýšce

Svratka ve Veverské Bítýšce

Veverská Bítýška. Kostel sv. Jakuba Většího

Veverská Bítýška. Kostel sv. Jakuba Většího

************************************************************************************

Údaje o cestě: délka 30,2 km; stoupání 910 metrů…

Mapa trasy

Mapa trasy

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 komentářů: Údolím Bítýšky a Bílého potoka

  1. pepa napsal:

    O čísle udávajícím celkové stoupání přemýšlím. Nevím, zda mu věřit…

  2. SV napsal:

    „Reklama na čučení do krajiny“ no to je úžasné! 🙂

  3. SV napsal:

    krásne fotečky, kvalitný článoček, yakvždy. empepa si drží úroveň 🙂

  4. Mil napsal:

    Ahoj, nevíte někdo, jak to je s těmi soukromými pozemky? Jel jsem teď trasu Vev. Bitýška – Šmelcovna a zpět. Cestu tam po modré (asfaltka do kopce, z kopce) a cestu zpátky jsem se snažil držet potoka a brodit se. Hned u druhého brodu červená závora a výhružná cedule, že je tam fotopast. A celkově mě to přijde, že tam málokdo jezdí – cestička na loukách sotva znatelná, strom přes celou cestu a potkal jsem 3 (slovy tři) cyklisty. Přitom lidí bylo všude jako much. A celkově mám dojem, že kdysi před lety se tam jezdilo běžně.

    • pepa napsal:

      opravdu nevím, nedokážu – pokud není napsáno – rozeznat, kde je soukromý pozemek, a kde použitelná cesta; proto jsme se raději všude ptali; pokud by nás odmítli, vrátili bychom se na značenou cestu;

  5. pepa napsal:

    Dostal jsem doplňující informace od spolumajitelky Rýglovského mlýna. Velmi pěkně jí děkuji a doplňuji:

    „Mlýn – Rigl, jak se mu obecně říká ( i s tím měkkým i uváděným v historických mapách) je stejně jako jeho „kolegové“ na horním toku datován již do konce 15. století, kdy byl postaven řádem Benediktýnů z Rajhradu, postupně však přecházel se souhlasem řádu do vlastnictví jednotlivých mlynářů, kolem roku 1736 byl přestavěn, pak už se nacházel jen v soukromých rukách jednotlivých mlynářů. V roce 1868 jej koupil právník pan dr. Matzke, který zde provozoval mlynářskou živnost až do roku 1904, kdy – zřejmě po jeho smrti, mlýn prodaly jeho dcery panu Čermákovi, který jej užíval až do své smrti a předal mlýn svému synovi Stanislavovi, který provozoval mlynářské a sekernické řemeslo až do roku 1961, kdy musel nuceně mlýn opustit a majetek odevzdat jako nabídku daru státu.
    Mlýn pak užívalo zemědělské družstvo a pro nedostatek nápadů, jak ho využívat, když už bylo vše „odstěhováno a zničeno“, ho po šesti letech (tedy budovu mlýna) mlynáři Čermákovi vrátilo. Starý pán však už nemohl mlýn udržovat, a tak jej prodal panu dr. Dobešovi, děkanu Vysoké školy veterinární z Brna. Manželé Dobešovi mlýn prakticky z trosek zachránili a po 40 let užívali a snažili se zachovat jeho původní charakter, dokonce až do roku 1991 provozovali náhon vedoucí k mlýnu a čerpali z něj vodu na zalévání zahrady.
    Paní Dobešová, dáma 88 letá a velmi vitální, nám mlýn prodala po smrti svého muže v roce 2008 s tím, že zachováme jeho charakter i do budoucnosti a pokusíme se místu vrátit jeho původní krásu.“

    Myslím, že vrátit mlýnu jeho původní krásu se vám beze zbytku podařilo…

  6. SV napsal:

    Rigl je nádherný! je vidieť, a cítiť, že súčasní majitelia majú ten staručký mlyn radi 🙂

  7. Bárta napsal:

    Některé mlýny na Bílém Potoce jsou v dost žalostném stavu a majitelé nemají dostatek finančních prostředků na jejich obnovu a údržbu. Nevíte někdo o možnosti nějakého dotačního titulu, ze kterého by obnovu bylo možno financovat ? Rovněž tak ty cesty, lávky a mostky přes vodu nejsou vůbec, nebo v žalostném stavu. Proč se o to nikdo nestará, když soustava vodních mlýnů je moc pěkná a vzácná historická i regionální záležitost ? Je to jistá forma kulturního dědictví.
    danbart2@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *